Putování s institutem – chodit na něj, nebo umožnit, aby přišel za mnou?
Z proslovu proneseného na zasvěcujícím shromáždění pro mladé dospělé z území Evropa a Afrika, které proběhlo 7. března 2021.
Milovaní mladí dospělí bratři a sestry, kteří tvoříte toto velké virtuální posluchačstvo, je pro mě velmi osobní výsadou promlouvat k vám dnes večer na tomto zasvěcujícím shromáždění. Jedním z důvodů, proč jsem tak potěšen, je to, že dnešní večer je pořádán církevním programem Institutu náboženství a je tomuto programu věnován, přičemž je svým způsobem prvním takovým večerem. Snažíme se dnes dosáhnout mnohem dál než dříve.
V minulosti bylo zvykem, že někdo z generálních autorit nebo generálních úředníků či úřednic Církve navštívil jeden institut a předal své poselství jednomu posluchačstvu. Když byla Církev malá a institutů bylo málo, byl tento přístup vyhovující. Ale tak, jak Církev a počet našich mladých dospělých roste, musíme využívat čas našich bratří a sester efektivněji. Dnes večer tedy neučíme a nevydáváme svědectví pouze v jednom jediném institutu, ale díky technickému pokroku vysíláme k možná dosud největšímu posluchačstvu složenému z mnoha institutů – od Newcastlu až po Novosibirsk, od Kodaně až po Kapské Město. A být toho součástí je vskutku úžasné. Dnes večer jste součástí historického okamžiku.
Další mou osobní výsadou je příležitost být tu s biskupem Géraldem Caussém, sestrou Bonnie Cordonovou a bratrem Chadem Webbem. Byli vám již představeni jakožto církevní vedoucí, ale představuji vám je jako své drahé a velmi blízké přátele.
A konečně, toto zasvěcující shromáždění má pro mě zvláštní význam, protože jsem před 55 lety promoval na BYU a nastoupil do svého prvního opravdového zaměstnání na plný úvazek. Administrátoři v Církevním vzdělávacím systému tehdy nejspíš udělali velkou chybu a zaměstnali mě jako učitele a ředitele institutu. Moc rád na to vzpomínám a mám od té doby moc rád program institutu a jeho studenty.
Hned na začátku bych chtěl vysvětlit, že my čtyři se vás nebudeme snažit tlačit k tomu, abyste „navštěvovali institut“, nebo – jak říkají někteří studenti – abyste „chodili na institut“. Nejsme náboráři pro tento program a mladí dospělí by neměli mít pocit, že účelem tohoto zasvěcujícího shromáždění, nebo obecně programu institutu jako takového, je naplnit třídy institutu. Vy zde nejste proto, aby se institut mohl stát úspěšným církevním programem. Je tomu přesně naopak. Institut je zde proto, abyste se vy mohli stát úspěšnými Svatými posledních dnů. A tak vám nebudeme říkat, abyste chodili na institut – spíše vás budeme vybízet, abyste umožnili institutu přijít za vámi. Název mého dnešního proslovu totiž zní takto: „Putování s institutem – chodit na něj, nebo umožnit, aby přišel za mnou?“ A kam vás má institut zavést?
V prvé řadě a především bychom si přáli, aby vás zavedl blíže k vašemu Otci v nebi, blíže k Jeho Synu Ježíši Kristu a blíže k Duchu Svatému. Na základě zkušeností z různých církevních pověření po celém světě máme dojem, že někteří z vás mají pocit, že jsou od Boha vzdáleni, odříznuti od osobního pochopení poslání a Usmíření Ježíše Krista a odcizeni každodenním zážitkům s Duchem Svatým a s Jeho vedením v osobním životě. Samozřejmě, že ne všichni se takto cítíte, ale mnozí z vás ano. To nám všem dělá starosti, protože sám Spasitel ve svém velkém prohlášení naplněném modlitbou řekl: „Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a [mě,] kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista.“1
A tak toto putování s institutem není jen nějaký příjemný duchovní zážitek nebo trocha útěchy pro náročný den. Naše poznání členů Božstva a náš vztah k Nim je ústředním bodem našeho hledání věčného života. A tak jedním z míst, kam vás může institut zavést, je hluboké, mocné a ohromující zjištění, že vaše štěstí, vaše bezpečí, klid vaší mysli, a nakonec i vaše spasení jsou ústředním bodem všeho, co tyto božské bytosti dělají. Nemyslím tím jen něco z toho, co dělají; mám na mysli všechno, co dělají. Vše, co Bůh, Kristus a Duch Svatý dělají – a to nemluvím o nebeských andělech, kterým velí – má co do činění s tím, aby se vám splnily vaše naděje a sny a abyste mohli obdržet věčný život. Pokud něco nepřispívá k vašemu štěstí a pokroku, pak to nedělají. Jak to můžete vědět? Zjistíte to ve třídě institutu, která vás zavede ke slovu Božímu. V tomto případě vás možná zavede ke Knize Mormonově.
Kázání a učení proroka Nefiho se s tím, jak se jeho život chýlil ke konci, stávala odvážnějšími, a podle mě i krásnějšími. Jeho spisy tvoří prvních 117 stran Knihy Mormonovy, jak je máme číslované v anglickém vydání, ale všimněte si prosím posledních 20 stránek tohoto textu – stránek, které tvoří jeho závěrečné svědectví. Tam nám popisuje tuto jednoduchou pravdu, která je ústředním bodem jeho víry: „Pravím vám, že Pán Bůh… nečiní ničeho, kromě toho, co je pro dobro světa.“2
Jak nesmírně prostá slova, ale jak mocnou útěchu přinášejí, když si uvědomíme, že vy i já jsme Jeho vším! Tento verš, spolu s mnoha dalšími pasážemi z písem, mi říká, že jsme pro Boha nejvyšší prioritou, že Jeho naprosto prvořadým záměrem – Jeho dílem – je žehnat nám. A proto nás nyní, ani nikdy jindy, neopustí, nezapomene na nás ani to s námi nevzdá. A tato láska, tato péče o nás, nikdy nekončí. Mormon učil, že „to, co je od Boha, vyzývá a nutká činiti dobro neustále“.3 Neustále. A to bez ohledu na to, že se musí starat o celý vesmír – o planety, aby obíhaly po své dráze, o sluneční soustavy, aby nevyhořely, o bezpočet hvězd, které má ale On sečteny a jejichž jména zná, a o všechny ty květiny, které mají na jaře vyrašit – musím snad pokračovat dál? Musím snad popsat všechnu tu práci, zodpovědnosti a povinnosti, které Bůh má, abych zdůraznil, že toto vše je zaměřeno na nás, naše děti, Jeho děti, ačkoli je to pro nás podružné – a že toto úsilí – toto nutkání, vycházející z Jeho lásky pro naše dobro, štěstí a spasení – je nepřetržité?
„Toto je dílo mé a sláva má,“ řekl, „uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka.“4
„Nečiní ničeho, kromě toho, co je pro dobro [Jeho dětí].“5
„To, co je od Boha, vyzývá a nutká činiti dobro neustále.“6
„Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal.“7
A mohli bychom pokračovat. Cílem programu institutu je přivést vás blíže k porozumění tomuto věrnému, spolehlivému a neochvějnému Bohu.
Tyto příklady z písem, které jsem právě použil, naznačují radostné putování, na které vás může třída institutu zavést. Jde o cestu do svatých písem a nacházení onoho zázraku, který se v nich skrývá. Jedním z mých mnoha duchovních zážitků s písmy byl den, kdy jsem v jednom kurzu na BYU studoval pátý oddíl Nauky a smluv. (Nauku a smlouvy studujeme i v rámci letošních osnov Pojď, následuj mne.)
V tomto oddíle Pán udílí Josephu Smithovi pokyny ohledně zpřístupnění Knihy Mormonovy veřejnosti. Josephovi bylo jen 23 let, přesně tolik, jako je některým z vás. Měl zlaté desky již téměř 18 měsíců, ale doléhalo na něj tolik těžkostí a čelil tolika překážkám, že nebyl schopen přeložit nijak významnou část.
Navíc určitě musel myslet na spoustu věcí, o nichž věděl, že je má teprve vykonat. Pomyslete jen na to, co znovuzřízení všeho, co náleží ke království Božímu, obnášelo. Musel být prostředníkem při znovuzřizování samotné Církve s jejími apoštoly a proroky, úředníky a kněžstvími. Měl obdržet zjevení ohledně desátku a misií, Slova moudrosti a řízení Církve. Musel učit zásadám soběstačnosti, zorganizovat Pomocné sdružení a budovat chrámy. Musel připravit plány týkající se Nového Jeruzaléma a vysílat misionáře do čtyř koutů země. Toto vše byly jeho úkoly, a jak se ukázalo, na úsilí toto zvládnout neměl moc dlouhý život. Každopádně toto vše i mnoho dalšího ho čekalo na jaře roku 1829.
Pán ale pravil:
„[Josephe,] ty máš dar překládati desky; a toto je první dar, který jsem ti dal; a přikázal jsem, že si nemáš činiti nárok na žádný další dar, dokud záměr můj nebude v tomto naplněn; neboť já ti nedám žádný další dar, dokud to nebude dokončeno.“8
Vzpomínám si na to, když jsme tento verš v mém kurzu náboženství studovali. Uvědomil jsem si – asi poprvé – jak vskutku zásadní jsou písma pro našeho Otce v nebi, pro Znovuzřízení evangelia i pro nás v našem každodenním životě. Poselství pátého oddílu spočívá v tom, že Joseph – nehledě na to, co všechno ho čekalo, aby to vykonal, neměl dělat nic – neměl usilovat o žádný další dar – dokud nedokončí překlad Knihy Mormonovy a nenabídne tohoto vznešeného svědka o Kristu v podobě písem světu. To nejdůležitější mělo být na prvním místě, a tím nejdůležitějším mezi Josephovými povinnostmi měla být písma. Až poté, a teprve poté, se měl pustit do dalších úkolů, které na něj čekaly. Bez základů tvořených tímto zjeveným písmem by nedošlo k úspěšnému Znovuzřízení ani k zorganizování Církve. V tomtéž duchu náš život nemůže pokračovat ve svém předepsaném směru bez základů tvořených písmy, na nichž lze růst a stavět. A právě to vám může třída institutu poskytnout. Právě tam vás může zavést.
Studium písem zajišťuje zcela zásadní přípravu pro další důležité putování, na něž se mnozí z vás musí vydat. Doufáme, že každý schopný mladý dospělý muž a tolik mladých dospělých žen, kolik se pro to rozhodne, budou sloužit na misii na plný úvazek. Ale než tak učiníte, měli byste – máte – studovat a milovat písma. Právě tomu Pán učil Hyruma Smitha, když chtěl jít Hyrum na misii ještě předtím, než byla Církev formálně zorganizována. Pán dal Prorokovu úžasnému a věrnému staršímu bratru pouhé dva měsíce poté, co řekl Josephovi, aby za svou nejvyšší prioritu považoval překládání Knihy Mormonovy, toto zjevení. Všimněte si toho, jakou roli písma hrají v tom, jakou moc vnášejí do misionářovy výuky.
A cituji: „Viz, pole je již bílé ke žni; tudíž každý, kdo si přeje žnouti, nechť se rozmachuje srpem svým v síle své… a [usiluje] o nastolení a utvrzení věci Sionu. … Viz, přikazuji ti, že se nepotřebuješ domnívati, že [už] jsi povolán kázati. … Počkej ještě chvíli, dokud nebudeš míti slovo mé, skálu mou… a evangelium mé, abys mohl znáti s jistotou nauku mou.
Neusiluj o to, abys oznamoval slovo mé, ale nejprve usiluj o to, abys slovo mé získal, a potom bude jazyk tvůj uvolněn; potom, budeš-li si slovo mé přáti, budeš míti Ducha mého a slovo mé, ano, moc Boží k přesvědčování lidí.“9
Vzpomínám si na příběh o tom, jak jednou president Hugh B. Brown navštívil jakousi misii. Během konference chtěl uspořádat svědecké shromáždění. Jeden misionář za druhým se postavil a vždy řekl: „Vím, že evangelium je pravdivé.“ Na konci shromáždění se president Brown postavil a prohlásil: „Jsem vděčný za to, že všichni ‚máte znalost, že evangelium je pravdivé‘, ale čekám na to, až někdo z vás řekne: ‚Znám evangelium.‘ Pak by na mě udělalo větší dojem, kdybyste řekli, že víte, že je pravdivé.“10
Samozřejmě se snažil ony misionáře něčemu naučit. Hrál roli zájemce, který poprvé naslouchá misionářským lekcím. Chtěl, aby misionáři i misionářky věděli, že musí mít určitou přiměřenou znalost nauky Církve, než bude moci mít jejich svědectví o této nauce nějaký velký vliv. A to dnes platí pro vás všechny, misionáře i perspektivní misionáře, právě tak, jako to platilo pro Hyruma Smitha. Znejte písma. Duch vám pak bude pomáhat, abyste učili s mocí „Boží k přesvědčování lidí“.11 Jak skvělý návod na úspěch v misionářské práci! A pokud jde o vás všechny, kteří jste na misii již sloužili, uchovávejte si misionářské cítění. Zůstávejte ponořeni do písem. Věnujte jim pečlivou pozornost ve třídě institutu. Potřebujeme, abyste o nich učili a svědčili po celý zbytek života.
Dovolte mi podělit se o jedno poslední putování, na něž vás standardní díla a třída institutu mohou zavést. Je to cesta slyšení hlasu Páně, což je zážitek, po kterém všichni jistě toužíme. Poslechněte si tuto nauku.
Po jednom z raných zjevení, které se později stalo 18. oddílem Nauky a smluv a jež bylo dáno krátce předtím, než Petr, Jakub a Jan přišli znovuzřídit Melchisedechovo kněžství, Pán o těchto zjeveních, která se tehdy zapisovala a sbírala, říká:
„Tato slova nejsou od lidí ani od člověka, ale ode mne; …
Neboť je to můj hlas, jenž je k vám promlouvá; neboť jsou vám dána mým Duchem a mou mocí je můžete čísti jeden druhému; a pokud by to nebylo mou mocí, nemohli byste je míti;
Pročež,“ – nyní poslouchejte – „můžete svědčiti, že jste slyšeli můj hlas a znáte moje slova.“12
Čtení písem „jeden druhému“? To mi připadá jako třída institutu. Ale ať již je to třída, nebo shromáždění svátosti, konference kůlu, nebo osobní čas věnovaný studiu, když čteme písma nebo jim nasloucháme, slyšíme hlas Boží, a to je něco mimořádného a posvátného. Je to putování, na které stojí za to se vydat.
Umožněte třídě institutu, aby vám pomohla toto putování zajistit. Moji milovaní mladí přátelé, čeká vás veliké dílo. Podobně jako Ester jste se i vy narodili právě do doby, jako je tato. Nemějte obavy a nenechejte se odradit. Bůh bude při vašem putování vždy s vámi. Zkrátka jen dbejte na to, abyste si Ho a Jeho slovo vzali s sebou. Modlete se vždy, abyste v oněch písmech slyšeli Jeho hlas.
Na závěr tohoto shromáždění budu mít možnost vydat svědectví, ale dovolte mi nyní říci, že miluji písma a přemýšlím, kam by mě mé putování v životě zavedlo, kdybych je neměl. Vím, že Ježíš je Kristus, a vím, že evangelium je pravdivé, alespoň z části díky písmům a díky zážitkům v takových třídách, jako jsou ty, které nabízí Institut náboženství. Mohu říci, že „vím, že Ježíš je Kristus a že evangelium je pravdivé“, protože mohu říci, že „znám Ježíše Krista a znám evangelium“ – přinejmenším je začínám poznávat, a to je celoživotní výsada. Vyzývám vás, abyste využili téže příležitosti. Ve jménu Ježíše Krista, amen.