Hlasy mladých
Moje porucha příjmu potravy versus moje skutečná identita
Dlouho jsem bojovala s poruchou příjmu potravy zvanou mentální anorexie, kdy jíte stále méně a méně a bojíte se přibrat na váze. Ovlivní vás to duševně – začnete se cítit provinile za to, že jíte, a nerozumíte potřebám svého těla. Vůbec mi nepomáhalo, že jsem neustále viděla nerealistická měřítka na internetu nebo ve škole a srovnávala jsem se s ostatními členy rodiny a s lidmi kolem sebe.
Svou poruchu příjmu potravy jsem před ostatními skrývala. Ale moje maminka si všimla změn v mých stravovacích návycích. Sedla si se mnou a dala mi tolik času, kolik jsem potřebovala, než jsem jí dokázala říct, co se děje. Prolily jsme spolu mnoho slz, ale myslím, že jí Duch pomohl poznat, že potřebuji pomoc. Společně jsme si vytvořily plán a začaly na něm pozvolna pracovat.
V této době jsem se také rozhodla získat své patriarchální požehnání. Chtěla jsem vědět, jak by mohl můj život vypadat mimo tuto temnotu, kterou jsem pociťovala. Přišla jsem se Boha zeptat: „Kdo jsem?“, „Miluješ mě?“ a „Proč tady jsem?“ Hned to první, co patriarcha řekl, bylo odpovědí na tyto otázky. Mé požehnání mi pomáhá poznávat mou skutečnou identitu a to, co má pro mě Bůh připraveno. Kdykoli si své požehnání čtu, pociťuji lásku, kterou ke mně Spasitel chová, a připomínám si, čím se s Ním mohu stát.
I s podporou mého patriarchálního požehnání, mé rodiny, Nebeského Otce a Spasitele mi trvalo dlouho, než jsem zpracovala pocity ohledně svého těla. Někdy je pro mě ještě stále těžké přijímat sama sebe takovou, jaká jsem, a to, jak vypadám. Ale kvůli svému temnému období si začínám vážit růstu a světla, jež pramení z toho, že chápu svou pravou identitu. Jsem dcera Nebeského Otce. Jsem učednice Ježíše Krista. Dívají se na mě s láskou a povzbuzením a to je mnohem důležitější než názor kohokoli jiného.
Annalise B., 17 let, Georgia, USA
Má ráda svou práci v rámci stáže v nemocnici a ráda se věnuje výtvarnému umění a hudbě, jimiž vyjadřuje svou úctu k Bohu a k tomu, co stvořil.