Plán štěstí

President Boyd K. Packer

President Kvora Dvanácti apoštolů

Smyslem všech činností v Církvi je dosáhnout toho, aby muž a žena a jejich děti byli v rodině šťastní a byli spolu zpečetěni na věčnost.

Před mnoha lety, po 2. světové válce, jsem studoval na univerzitě. Tam jsem se seznámil s Donnou Smithovou. Někdy v té době jsem četl, že dvěma základními složkami šťastného manželství jsou sladkosti a polibek. Říkal jsem si, že to je hezky vyvážené.

Dopoledne jsem chodil na přednášky a odpoledne jsem se vracel do Brigham City pracovat u otce v autoservisu. Poslední předmět, který Donna dopoledne mívala, bylo vedení domácnosti. Před odchodem jsem chodíval k její třídě. Ve dveřích byla výplň z matného skla, ale když jsem se postavil dostatečně blízko, uviděla zevnitř můj stín. Vždy vyběhla ven s nějakou sladkostí a s polibkem. Zbytek je již známý příběh. Byli jsme oddáni v utažském chrámu Logan, a tím začalo velké dobrodružství našeho života.

V průběhu let jsem často učil jedné důležité zásadě: smyslem všech činností v Církvi je dosáhnout toho, aby muž a žena a jejich děti byli v rodině šťastní a byli spolu zpečetěni na čas a celou věčnost.

Na začátku:

„Bohové šli dolů, aby zorganisovali člověka k vlastnímu obrazu svému, k obrazu Bohů aby ho utvořili, muže a ženu, aby je utvořili.

A Bohové řekli: Požehnáme jim. A Bohové řekli: Dáme, aby byli plodní a rozmnožovali se a naplnili zemi a podmanili si ji.“ (Abraham 4:27–28.)

A tak na této zemi začal koloběh života, když „Adam poznal manželku svou, a ona mu rodila syny a dcery, a oni se počali množiti a naplňovati zemi.

A … synové a dcery Adamovi [se] počali v zemi rozdělovati dva a dva … a také plodili syny a dcery.“ (Mojžíš 5:2–3.)

Přikázání, abychom se množili a naplnili zemi, nebylo nikdy odvoláno. Je zcela zásadní pro plán vykoupení a je zdrojem lidského štěstí. Spravedlivým používáním této moci se můžeme přiblížit našemu Otci v nebi a zakusit plnost radosti, ba dokonce božství. Moc plození není nějaká náhodná součást plánu; je to plán štěstí; je to klíč ke štěstí.

Touha lidského rodu spojit se v manželství je stálá a velmi mocná. Naše štěstí ve smrtelném životě, naše radost a oslavení závisejí na tom, jak na tyto neodbytné a naléhavé fyzické touhy reagujeme. Když na počátku dosažení mužnosti a ženskosti dozrává moc plození, začnou se přirozeně objevovat velmi osobní pocity, které se liší od jakýchkoli jiných fyzických prožitků.

V ideálním případě začíná hledání manželského partnera zamilovaností. Ačkoli se zvyklosti mohou lišit, zamilovanost v sobě zahrnuje všechny pohádkové pocity nadšení a očekávání, ale někdy i odmítnutí. Dojde na procházky při svitu měsíce, na růže, milostné dopisy, milostné písně a básně, držení se za ruku a další vyjádření náklonnosti mezi mladým mužem a mladou ženou. Okolní svět se náhle ztrácí a dvojice prožívá pocity radosti.

A domníváte-li se, že ono plně rozkvetlé poblouznění mladistvé romantické lásky představuje souhrn všech možností, jež vyvěrají z pramene života, pak ještě nežijete tak dlouho, abyste poznali oddanost a útěchu celoživotní lásky manželské. Manželské páry jsou zkoušeny pokušeními, nedorozuměními, finančními problémy, rodinnými krizemi a nemocemi; a při tom všem se láska prohlubuje. Zralá láska se těší blaženosti, již si novomanželé nedokáží ani představit.

Opravdová láska vyžaduje to, aby si dvojice nechala sdílení náklonnosti, jež odemyká posvátné moci v onom prameni života, na dobu až po sňatku. Znamená to, že se mají vyvarovat situací, při nichž by je mohly ovládnout fyzické tužby. Čistá láska předpokládá, že teprve až po závazku věčné věrnosti, právoplatném a zákonném obřadu a v ideálním případě po pečeticím obřadu v chrámu jsou tyto životadárné moci v Božích očích schváleny k úplnému vyjadřování lásky. Mají se sdílet pouze a jedině s tím, kdo je vaším manželským partnerem na věčnost.

Účastníme-li se tohoto procesu způsobile, spojují se v něm ty nejvybranější a nejvznešenější fyzické, emocionální i duchovní pocity spojené se slovem láska. V celém lidském žití není nic, co by se této stránce života vyrovnalo – neexistuje nic obdobného. Pokud jsou smlouvy uzavřeny a dodržovány, bude trvat věčně, „neboť v [tom] jsou ustanovovány klíče svatého kněžství, abyste mohli obdržeti čest a slávu“ (NaS 124:34), „kterážto sláva bude plností a pokračováním semene na věky věků“ (NaS 132:19).

Avšak romantická láska není úplná, je to jen předehra. Láska je vyživována tím, že přicházejí děti, jež vyvěrají z onoho pramene života, který byl manželským párům svěřen. K početí dochází v manželském objetí muže a ženy. Podle velkolepého a složitého vzoru se začíná formovat drobné tělíčko. V zázraku zrození přichází na svět dítě stvořené podle obrazu svého pozemského otce a matky. V jeho smrtelném těle je duch, který je schopen pociťovat a vnímat věci duchovní. Ve smrtelném těle tohoto dítěte dříme schopnost počít potomstvo podle svého obrazu.

„Duch a tělo jsou duší člověka“ (NaS 88:15) a existují duchovní a fyzické zákony, kterými se musíme řídit, máme-li být šťastní. Existují věčné zákony, včetně zákonů týkajících se této schopnosti dávat život, jež byly „neodvolatelně [ustanoveny] v nebi před založením tohoto světa, na [nichž] jsou všechna požehnání založena“. (NaS 130:20.) Jsou to duchovní zákony, které definují morální měřítko pro lidstvo. (Viz Překlad Josepha Smitha, Římanům 7:14–15 [v Průvodci k písmům]; 2. Nefi 2:5; NaS 29:34; 134:6.) Existují smlouvy, které spojují, pečetí, chrání a dávají zaslíbení věčných požehnání.

Alma nabádal svého syna Šiblona: „Hleď …, abys držel na uzdě všechny vášně své, abys mohl býti naplněn láskou.“ (Alma 38:12.) Uzda se používá k vedení, řízení a usměrňování. Své vášně máme ovládat. Když se moc plození používá právoplatně, přinese požehnání a posvěcení. (Viz Učení presidentů Církve: Joseph F. Smith [2003], 158.)

Pokušení jsou všudypřítomná. Protivník žárlí na všechny, kteří mají tuto nadpozemskou moc, protože on život počít nemůže. On i ti, kteří ho následovali, byli vyvrženi a bylo jim odepřeno právo získat smrtelné tělo. „Snaží [se], aby všichni lidé byli bídní jako on sám.“ (2. Nefi 2:27.) Bude-li moci, bude nás pokoušet, abychom znehodnotili, zkazili, a bude-li to možné, i zničili tento dar, díky němuž můžeme mít, jsme-li toho hodni, věčné rozrůstání. (Viz NaS 132:28–31.)

Znečistíme-li svůj pramen života nebo navádíme-li k takovým přestupkům druhé, následné tresty budou pronikavější a hůře snesitelné (viz NaS 19:15), než aby je mohlo kdy vyvážit všechno to fyzické potěšení.

Alma řekl svému synu Koriantonovi: „Což nevíš, synu můj, že tyto věci jsou ohavností v očích Páně; ano, ohavnější nade všechny hříchy kromě prolití nevinné krve nebo zapření Ducha Svatého?“ (Alma 39:5.) Když spácháme přestupek, nemůžeme uniknout důsledkům.

Jediné oprávněné a pravomocné vyjádření moci plození je mezi manželem a manželkou, mužem a ženou, kteří byli zákonně a právoplatně oddáni. Cokoli jiného porušuje přikázání Boží. Nepodvolte se strašlivým protivníkovým pokušením, neboť každý dluh přestupku bude muset být zaplacen, „dokudž i posledního haléře nenavrátíš“. (Matouš 5:26.)

V ničem jiném se velkomyslnost a milosrdenství Boží neprojevují tak jako v pokání.

Je-li poraněno naše fyzické tělo, dokáže se zahojit samo, někdy s pomocí lékaře. Je-li však poškození rozsáhlé, zůstává často jako pozůstatek zranění jizva.

S naším duchovním tělem je to jinak. Když uděláme chybu a dopustíme se hříchu, je náš duch poškozen. Avšak na rozdíl od našeho smrtelného těla, je-li proces pokání úplný, díky Usmíření Ježíše Krista žádné jizvy nezůstávají. Slib zní takto: „Vizte, ten, kdo činil pokání z hříchů svých, tomu je odpuštěno, a já, Pán, již na ně nevzpomínám.“ (NaS 58:42.)

Když mluvíme o manželství a o rodinném životě, nevyhnutelně nám na mysl přichází otázka: „A co výjimky?“ Někteří se narodí s různými omezeními a nemohou počít děti. Některým nevinným se manželství rozpadne kvůli nevěře manželského partnera. Někteří neuzavřou sňatek a žijí způsobile jako svobodní.

Prozatím nabízím tuto útěchu: Bůh je náš Otec! V Něm, který je naším Otcem a naším Bohem, je veškerá láska a štědrost, kterou projevuje ideální pozemský otec, zvelebena více, než je mysl smrtelníka schopna pochopit. Jeho soudy jsou spravedlné; Jeho milosrdenství je neomezené; Jeho schopnost vše vynahradit je nesrovnatelná s čímkoli pozemským. „Jestližeť pak v tomto životě toliko naději máme v Kristu, nejbídnější jsme ze všech lidí.“ (1. Korintským 15:19.)

S uctivostí nyní použiji slovo chrám. V duchu vidím pečeticí místnost a oltář, u něhož pokleká mladá dvojice. Tento posvátný chrámový obřad znamená mnohem více než obyčejná svatba, neboť tento sňatek může být zpečetěn Svatým Duchem zaslíbení a písma prohlašují, že „zdědí[me] trůny, království, knížectví a moci, panství“ (NaS 132:19). Vidím radost, jež čeká na ty, kteří přijímají tento nadpozemský dar a kteří ho používají způsobile.

Se sestrou Donnou Smith Packerovou žijeme jako manželé bok po boku již téměř 70 let. Mám-li hovořit o své manželce, matce našich dětí, nedostává se mi slov. Tento pocit je tak hluboký a má vděčnost tak mocná, že to téměř nemohu vyjádřit. Největší odměnou, kterou jsme v tomto životě i v životě příštím obdrželi, jsou naše děti a vnoučata. Tak jak se blíží konec našich společných dní ve smrtelnosti, jsem vděčný za každý okamžik, kdy byla a je po mém boku, a za slib, jejž nám dal Pán, že toto nikdy neskončí.

Vydávám svědectví o tom, že Ježíš je Kristus a Syn živého Boha. On stojí v čele této Církve. Díky Jeho Usmíření a moci kněžství mohou rodiny, které vzniknou ve smrtelnosti, být spolu po celou věčnost. Usmíření, jež může napravit každého z nás, nezanechává žádné šrámy. To znamená, že bez ohledu na to, co jsme udělali nebo kde jsme nebo jak se co stalo, pokud budeme činit opravdové pokání, On nám slibuje, že nás usmíří. A když nás usmířil, tak je vše vyřešeno. Mnozí z nás jsou, jak se říká, zmítáni pocity viny a dost dobře nevědí, jak tomu uniknout. Uniknout tomu můžete tím, že přijmete Kristovo Usmíření, a veškerý zármutek se bude moci proměnit v nádheru, lásku a věčnost.

Jsem velmi vděčný za požehnání od Pána Ježíše Krista, za moc plození, za moc vykoupení, za Usmíření – Usmíření, jež může smýt všechna poskvrnění bez ohledu na to, jak závažná jsou, jak dlouho již trvají nebo jak často jsme je opakovali. Usmíření vás může znovu osvobodit, abyste mohli jít vpřed, čistí a způsobilí, a kráčet dál po cestě, kterou jste si v životě zvolili.

Vydávám svědectví, že Bůh žije, že Ježíš je Kristus, že Usmíření není nic všeobecného, co by bylo pro Církev jako celek. Usmíření je pro jednotlivce, a pokud vás něco tíží, což někdy může být něco, co se stalo tak dávno, že si to sotva pamatujete, nechte na sebe Usmíření působit. Usmíření to vyčistí, a vy nebudete již na své hříchy vzpomínat, tak jako na ně nevzpomíná ani On. Ve jménu Ježíše Krista, amen.