A smrti již více nebude
Pro všechny, kteří pociťují zármutek nad smrtí někoho blízkého, je Vzkříšení zdrojem velké naděje.
Před týdnem byly Velikonoce a naše myšlenky se znovu zaměřily na smírnou oběť a Vzkříšení Pána Ježíše Krista. V uplynulém roce jsem o Vzkříšení přemýšlel a přemítal více než obvykle.
Téměř před rokem zemřela naše dcera Alisa. Skoro osm let bojovala s rakovinou, prodělala několik operací, mnoho různých typů léčby, a zažila úžasné zázraky i hluboká zklamání. Byli jsme svědky toho, jak se její fyzický stav zhoršoval, když se její smrtelný život blížil ke konci. Bylo nesmírně bolestné vidět, že se to děje naší drahocenné dceři – temperamentní holčičce, z níž vyrostla talentovaná a úžasná žena, manželka a matka. Měl jsem pocit, že mi pukne srdce.
Loni o Velikonocích, o něco víc než měsíc před svým skonáním, Alisa napsala: „Velikonoce jsou připomínkou všeho, v co doufám. Doufám v to, že jednoho dne budu uzdravena. Jednoho dne v sobě nebudu mít žádný kov ani plast. Jednoho dne se mé srdce osvobodí od strachu a moje mysl od úzkostí. Nemodlím se za to, aby se to stalo již brzy, ale jsem velmi ráda, že skutečně věřím na krásný život po smrti.“
Vzkříšení Ježíše Krista je zárukou přesně toho, v co Alisa doufala, a každému z nás vštěpuje důvod „naděje té, kteráž jest v [nás]“. President Gordon B. Hinckley hovořil o Vzkříšení jako o „nejúžasnější události v historii lidstva“.
Vzkříšení se uskutečňuje prostřednictvím Usmíření Ježíše Krista a je klíčovým prvkem velikého plánu spasení. Jsme duchovní děti nebeských rodičů. Když vstupujeme do tohoto pozemského života, náš duch se spojuje s tělem. Zažíváme veškeré radosti a výzvy spojené se smrtelným životem. Když člověk zemře, jeho duch se od těla oddělí. Vzkříšení umožňuje, aby se duch člověka znovu spojil s tělem, ale tentokrát to bude tělo nesmrtelné a dokonalé – nebude podléhat bolesti, nemocem ani jiným problémům.
Po vzkříšení se duch od těla již nikdy neoddělí, protože Spasitelovo Vzkříšení přineslo úplné vítězství nad smrtí. Abychom dosáhli svého věčného určení, musí se tato nesmrtelná duše – duch a tělo – sjednotit na věky. Až bude náš duch neoddělitelně spojen s nesmrtelným tělem, budeme moci „získ[at] plnost radosti“. Bez Vzkříšení bychom vlastně nemohli získat plnost radosti nikdy, ale byli bychom na věky nešťastní. Dokonce i věrní a spravedliví lidé vnímají oddělení svého těla od ducha jako zajetí. Z tohoto zajetí se dostáváme prostřednictvím vzkříšení, což je vykoupení z pout neboli řetězů smrti. Bez ducha a zároveň i těla není žádného spasení.
Každý z nás má fyzická, duševní a citová omezení a slabosti. Tyto těžkosti, z nichž některé jsou nyní zdánlivě nepřekonatelné, se nakonec vyřeší. Žádný z těchto problémů nás nebude trápit poté, co budeme vzkříšeni. Alisa zjišťovala, jaký je u typu rakoviny, jímž trpěla, podíl těch, kteří přežijí, a daná čísla nebyla povzbudivá. Napsala: „Lék však existuje, a tak se nebojím. Ježíš už mou rakovinu vyléčil, i tu vaši. … Bude mi lépe. Jsem ráda, že to vím.“
Slovo rakovina můžeme nahradit kterýmkoli jiným fyzickým, duševním či citovým neduhem, kterému můžeme čelit. Díky Vzkříšení byly vyléčeny už i tyto neduhy. Zázrak vzkříšení, onen nepřekonatelný lék, přesahuje moc moderní medicíny. Nepřesahuje však moc Boží. Víme, že je možné ho aplikovat, protože Spasitel je vzkříšen a uskuteční také vzkříšení každého z nás.
Vzkříšení Spasitele dokazuje, že je Syn Boží a že to, čemu učil, je skutečné. „Vstalť jest, jakož předpověděl.“ Žádný jiný důkaz Jeho božskosti nemohl být silnější než to, že vyšel z hrobu s nesmrtelným tělem.
Známe svědky Vzkříšení z dob Nového zákona. Kromě mužů a žen, o nichž čteme v evangeliích, viděly vzkříšeného Pána, jak nás Nový zákon ujišťuje, ve skutečnosti stovky lidí. A Kniha Mormonova vypráví o mnoha stech dalších: „Zástup předstoupil, a oni vkládali ruce své v jeho bok … a uviděli očima svýma a pocítili rukama svýma a věděli s jistotou a vydali svědectví, že to je ten, o němž psali proroci, že má přijíti.“
K těmto dávným svědkům se přidávají svědkové z posledních dnů. Ve skutečnosti hned na počátku této dispensace viděl Joseph Smith vzkříšeného Spasitele spolu s Otcem. I žijící proroci a apoštolové svědčí o tom, že Kristus skutečně žije a je vzkříšený. A tak můžeme říci, že kolem sebe máme také „takový oblak svědků“. A každý z nás může být součástí oblaku svědků, kteří vědí prostřednictvím moci Ducha Svatého, že to, co oslavujeme na Velikonoce, se opravdu stalo – že Vzkříšení je skutečností.
Skutečnost Spasitelova Vzkříšení překonává a nahrazuje náš zármutek nadějí, neboť s ní přichází ujištění o tom, že zrovna tak skutečná jsou i všechna ostatní zaslíbení evangelia – zaslíbení, jež nejsou o nic méně zázračná než vzkříšení. Víme, že On má moc očistit nás od všech našich hříchů. Víme, že na sebe vzal veškeré naše slabosti, bolesti a nespravedlnosti, které jsme utrpěli či trpíme. Víme, že vstal „z mrtvých, s uzdravováním v křídlech svých“. Víme, že nás může uzdravit, ať již je s námi v nepořádku cokoli. Víme, že „setřeť … všelikou slzu s očí [našich], a smrti již více nebude, ani kvílení, ani křiku, ani bolesti nebude více“. Víme, že můžeme být učiněni „dokonalými skrze Ježíše, … jenž vykonal toto dokonalé usmíření“, pokud v Něho budeme mít víru a budeme Ho následovat.
Ke konci inspirujícího oratoria Mesiáš přidal Händel krásnou hudbu ke slovům apoštola Pavla, která vyjadřují radost ze Vzkříšení.
„Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni proměněni budeme.
Hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu. … Zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme.
Musí zajisté toto porušitelné [tělo] obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost.
… Tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítězství.
Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé? …
Ale Bohu díka, kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezukrista.“
Jsem vděčný za požehnání, jichž se nám dostává díky Usmíření a Vzkříšení Pána Ježíše Krista. Pro všechny, kteří uložili dítě do hrobu nebo pláčí nad rakví manžela či manželky nebo pociťují zármutek nad smrtí rodiče či někoho blízkého, je Vzkříšení zdrojem velké naděje. Bude to mocný zážitek, je znovu vidět – nikoli jen jako duchy, ale se vzkříšeným tělem.
Toužím po tom, uvidět znovu svou maminku, pocítit její jemný dotyk a podívat se jí do laskavých očí. Přeji si vidět úsměv svého tatínka, slyšet ho, jak se směje, a vidět ho jako vzkříšenou, dokonalou bytost. Okem víry pohlížím na Alisu, která je mimo dosah veškerého pozemského trápení či ostnu smrti, na vzkříšenou, dokonalou Alisu, vítěznou a pociťující plnost radosti.
O Velikonocích před několika lety prostě napsala: „Život skrze Jeho jméno. Tolik naděje. Vždy. Skrze všechno. Mám ráda Velikonoce, které mi to připomínají.“
Svědčím o tom, že Vzkříšení je skutečností. Ježíš Kristus žije a díky Němu budeme všichni znovu žít. Ve jménu Ježíše Krista, amen.