Vezměme na sebe svůj kříž
Vzít na sebe svůj kříž a následovat Spasitele znamená kráčet dál s vírou po cestě Páně a neoddávat se světským zvykům.
Drazí bratři a sestry, během posledních dvou dnů jsme od našich vedoucích obdrželi úžasná ponaučení. Svědčím vám o tom, že pokud se budeme snažit tato inspirovaná a aktuální ponaučení uplatňovat ve svém životě, Pán skrze svou milost pomůže každému z nás nést náš kříž a ulehčí nám naše břemena.
Spasitel, když byl poblíž Cesareje Filipovy, zjevil svým učedníkům, že bude v Jeruzalémě trpět vinou starších, předních kněží a zákoníků. Konkrétně je učil o své smrti a slavném Vzkříšení. V té době Jeho učedníci nerozuměli zcela Jeho božskému poslání na zemi. Sám Petr, když slyšel, co Spasitel řekl, vzal Spasitele stranou a napomenul Ho slovy: „Odstup to od tebe, Pane, nikoli nestane se tobě toho.“
Aby Spasitel pomohl svým učedníkům porozumět tomu, že oddanost Jeho dílu zahrnuje poddajnost a utrpení, důrazně prohlásil:
„Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.
Nebo kdož by chtěl duši svou zachovati, ztratíť ji; kdož by pak ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji.
Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, své pak duši uškodil? Aneb kterou dá člověk odměnu za duši svou?“
Těmito slovy Spasitel zdůraznil, že všichni ti, kteří jsou ochotni Ho následovat, musí zapřít sami sebe a ovládat své tužby, chutě a vášně, obětovat vše, dokonce samotný život, bude-li to nutné, a zcela se podrobit vůli Otce – právě tak, jako to učinil On. Toto je ve skutečnosti cena, kterou je nutné za spasení duše zaplatit. Ježíš záměrně a obrazně použil symbol kříže, aby svým učedníkům pomohl lépe pochopit, co oběť a oddanost Pánovu dílu opravdu znamená. Obraz kříže byl mezi Jeho učedníky i obyvateli římské říše velmi dobře znám, protože Římané nutili ty, kteří měli být ukřižováni, aby si nesli vlastní kříž nebo příčný trám na místo své popravy.
Teprve až po Spasitelově Vzkříšení se učedníkům otevřela mysl, aby pochopili vše, co o Něm bylo napsáno a co po nich bude od oné chvíle požadováno.
Podobně je zapotřebí, aby každý z nás, bratři a sestry, otevřel svou mysl a své srdce, abychom ve větší míře pochopili důležitost toho, že máme na sebe vzít svůj kříž a následovat Ho. Skrze písma se učíme, že ti, kteří si přejí na sebe vzít svůj kříž, chovají lásku k Ježíši Kristu takovým způsobem, že v sobě popírají veškerou bezbožnost a každou světskou žádost a dodržují Jeho přikázání.
Naše odhodlání odvrhnout vše, co je v rozporu s Boží vůlí, obětovat vše, co jsme žádáni odevzdat, a snažit se následovat Jeho učení, nám pomůže vytrvat na cestě evangelia Ježíše Krista – i tváří v tvář strastem, slabostem své duše či společenskému tlaku a světským filozofiím, které se Jeho učení příčí.
Například pokud jde o ty, kteří dosud nenašli věčného společníka či společnici a možná si připadají osamělí a zoufalí, nebo o ty, kteří jsou rozvedení a cítí se opuštění a zapomenutí, ujišťuji vás, že přijetí Spasitelovy výzvy vzít na sebe svůj kříž a následovat Ho znamená kráčet dál s vírou po cestě Páně, zachovávat důstojnost a neoddávat se světským zvykům, které nám v konečném důsledku odnímají naději na Boží lásku a milosrdenství.
Tytéž zásady se týkají těch z vás, kteří zakoušíte přitažlivost k osobám stejného pohlaví a cítíte se sklíčeně a bezradně. A možná kvůli tomu mají někteří z vás pocit, že evangelium Ježíše Krista již není nic pro vás. Pokud tomu tak je, chtěl bych vás ujistit, že vždy existuje naděje v Bohu Otci a v Jeho plánu štěstí, v Ježíši Kristu a Jeho smírné oběti a v životě podle jejich láskyplných přikázání. Pán nás ve své dokonalé moudrosti, moci, spravedlnosti a milosrdenství může zpečetit za své, abychom mohli být přivedeni do Jeho přítomnosti a získali věčné spasení, budeme-li pevní a neochvějní v dodržování přikázání a budeme-li vždy oplývat dobrými skutky.
Pro ty, kteří se dopustili závažných hříchů, bude tatáž výzva kromě jiného znamenat, že se pokoříte před Bohem, promluvíte si s příslušnými vedoucími Církve, budete činit pokání a hříchů zanecháte. Tento proces bude také požehnáním pro všechny ty, kteří bojují s ochromujícími závislostmi zahrnujícími používání opiátů, drog, alkoholu a zaobírání se pornografií. Tyto kroky vás přivedou blíže ke Spasiteli, který vás v konečném důsledku může zbavit pocitu viny, zármutku a duchovního i fyzického otroctví. Navíc můžete také usilovat o podporu ze strany rodiny, přátel a kvalifikovaných lékařů a profesionálních poradců.
Nikdy se prosím nevzdávejte po následných nezdarech, ani se nepovažujte za neschopné zanechat hříchů a překonat závislost. Nemůžete si dovolit přestat se snažit a následně pokračovat ve slabostech a hříchu! Vždy usilujte o to, abyste dělali to nejlepší, a svými skutky projevujte touhu očistit vnitřní nádobu, jak tomu učil Spasitel. Někdy řešení určitých těžkostí přichází až po měsících a měsících neustálého úsilí. Těchto případů se týká zaslíbení nacházející se v Knize Mormonově, že „milostí jsme spaseni po všem, co my můžeme učiniti“. Pamatujte prosím na to, že Spasitelův dar milosti „se nutně časově neomezuje jen na období ‚po‘ všem, co můžeme učinit. Můžeme obdržet Jeho milost před, během i po období, kdy jsme vynaložili vlastní úsilí.“
Svědčím o tom, že když se budeme neustále snažit překonávat své těžkosti, Bůh nám požehná darem víry, že budeme uzdraveni, a darem působení zázraků. Vykoná pro nás to, co nejsme schopni vykonat sami.
Navíc, pokud jde o ty, kteří se cítí zahořkle, rozzlobeně, uraženě nebo jsou spoutaní zármutkem kvůli něčemu, co se vám zdá nezasloužené – vzít na sebe svůj kříž a následovat Spasitele znamená snažit se tyto pocity odložit a obrátit se k Pánu, aby nás mohl z tohoto stavu mysli osvobodit a pomoci nám najít pokoj. Pokud se však budeme těchto negativních pocitů a emocí držet, můžeme zjistit, že v osobním životě nezažíváme vliv Pánova Ducha. Nemůžeme činit pokání za druhé, ale můžeme jim odpustit – tím, že odmítneme být rukojmím těch, kteří nám ublížili.
Písma nás učí, že z těchto situací existuje východisko – požádat Spasitele, aby nám pomohl nahradit naše kamenné srdce srdcem novým. Má-li toto nastat, je zapotřebí, abychom předstoupili před Pána se svými slabostmi a prosili Ho o pomoc a odpuštění, zvláště během posvátného okamžiku, kdy každou neděli přijímáme svátost. Kéž se rozhodneme usilovat o Jeho pomoc a učinit důležitý a obtížný krok tím, že odpustíme těm, kteří nám ublížili, aby se tak naše rány mohly začít hojit. Slibuji vám, že když tak učiníte, vaše noci se naplní úlevou, která přichází tehdy, když jsme v mysli smířeni s Pánem.
Když byl Prorok Joseph Smith v roce 1839 v žaláři v Liberty, napsal členům Církve epištolu obsahující proroctví, která se všech těchto okolností a situací velmi týkají. Napsal: „Všechny trůny a panství, knížectví a moci budou zjeveny a uděleny všem, kdo vytrvali udatně pro evangelium Ježíše Krista.“ Tudíž ti, drazí bratři a sestry, kteří na sebe berou jméno Spasitele, důvěřují Jeho zaslíbením a vytrvají do konce, budou spaseni a budou moci dlít s Bohem ve stavu nikdy nekončícího štěstí.
Všichni ve svém životě čelíme nepříznivým situacím, kvůli nimž si připadáme smutní, bezmocní, zoufalí a někdy i oslabení. Některé z těchto pocitů nás mohou vést k tomu, že se Pána ptáme: „Proč tyto situace zažívám?“ nebo „Proč se má očekávání neplní? Konec konců dělám vše, co je v mých silách, abych nesl svůj kříž a následoval Spasitele!“
Moji milí přátelé, musíme pamatovat na to, že vzít na sebe svůj kříž zahrnuje to, že jsme pokorní a důvěřujeme Bohu a Jeho nekonečné moudrosti. Musíme si uvědomit, že On ví o každém z nás a o našich potřebách. Je také nezbytné přijmout skutečnost, že Pánovo načasování se liší od toho našeho. Někdy usilujeme o požehnání a stanovujeme Pánu časový limit, ve kterém ho má naplnit. Nemůžeme podmiňovat svou věrnost Jemu tím, že Mu budeme dávat termíny, ve kterých má zodpovědět naše přání. Když tak činíme, podobáme se skeptickým Nefitům z dávných dob, kteří se vysmívali svým bratrům a sestrám tím, že říkali, že čas na naplnění slov pronesených Samuelem Lamanitou již uplynul, čímž vytvářeli zmatek mezi těmi, kteří věřili. Je potřeba natolik důvěřovat Pánu, abychom se upokojili a věděli, že On je Bůh, že zná všechny věci a že ví o každém z nás.
Nedávno jsem měl příležitost posloužit jedné ovdovělé sestře jménem Franca Calamassiová, která trpí ochromující nemocí. Sestra Calamassiová byla první členkou své rodiny, která vstoupila do znovuzřízené Církve Ježíše Krista. Přestože její manžel nebyl nikdy pokřtěn, souhlasil s tím, že se bude setkávat s misionáři, a často navštěvoval církevní shromáždění. Navzdory těmto okolnostem sestra Calamassiová zůstala věrná a vychovala své čtyři děti v evangeliu Ježíše Krista. Rok po úmrtí manžela vzala své děti do chrámu a tam se zúčastnili posvátných obřadů a byli spolu zpečetěni jako rodina. Zaslíbení spojená s těmito obřady jí přinesla velkou naději, radost a pocit štěstí, které jí pomáhají kráčet životem.
Když se začaly objevovat první příznaky nemoci, její biskup jí dal požehnání. V té době řekla biskupovi, že je připravena přijmout Pánovu vůli, čímž vyjádřila víru v to, že může být uzdravena, i víru v to, že dokáže vytrvat v nemoci až do konce.
Když jsem během své návštěvy držel sestru Calamassiovou za ruku a díval se jí do očí, viděl jsem, jak se jí z tváře line andělská záře, která odráží její důvěru v Boží plán a dokonalý jas naděje v Otcovu lásku a plán, který pro ni má. Pociťoval jsem její pevné odhodlání vytrvat ve víře až do konce tím, že na sebe vezme svůj kříž bez ohledu na těžkosti, kterým čelí. Život této sestry je svědectvím o Kristu, prohlášením o její víře a oddanosti Kristu.
Bratři a sestry, přeji si vám vydat svědectví, že braní svého kříže na sebe a následování Spasitele vyžaduje, abychom následovali Jeho příklad, snažili se být takovými, jako je On, trpělivě čelili okolnostem života, popírali choutky přirozeného člověka a opovrhovali jimi a čekali na Pána. Žalmista napsal:
„Očekávejž na Hospodina, posilň se, a onť posilní srdce tvého; protož očekávej na Hospodina.“
„On jest spomožení naše, a pavéza naše.“
Svědčím vám o tom, že když budeme kráčet v Mistrových šlépějích a budeme čekat na Toho, kdo je tím opravdovým léčitelem našeho života, získáme odpočinutí své duši a naše břemena budou příjemná a lehká. O tomto svědčím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.