Věřím v anděly
Pán si je vědom těžkostí, jimž čelíte. Zná vás, miluje vás a já vám slibuji, že vám pošle na pomoc anděly.
Bratři a sestry, věřím v anděly a rád bych se s vámi podělil o zážitky, které jsem s nimi měl. Přitom s modlitbou doufám, že si budeme vědomi toho, jak jsou andělé v našem životě důležití.
Toto řekl starší Jeffrey R. Holland na jedné z předchozích generálních konferencí: „Když … mluvíme o těch, kdo jsou nástroji v rukou Božích, uvědomme si, že ne všichni andělé pocházejí z druhé strany závoje. S některými kráčíme a promlouváme – zde, nyní, každý den. Někteří bydlí v našem sousedství. … Nebesa se nikdy nezdají být blíže, než když vidíme projevy lásky Boží v laskavosti a oddanosti lidí, kteří jsou tak dobří a tak čistí, že vám na mysl nepřichází jiné slovo než slovo andělský.“ („Služba andělů“, Liahona, listopad 2008, 30.)
A jsou to andělé na této straně závoje, o kterých bych nyní rád mluvil. Andělé, kteří mezi námi denně kráčejí, jsou mocnou připomínkou lásky, kterou k nám Bůh chová.
Prvními anděly, o kterých se zmíním, jsou dvě sestry misionářky, které mě jako mladého muže učily evangeliu – sestra Vilma Molinová a sestra Ivonete Rivittiová. S mou mladší sestrou jsme byli pozváni na církevní akci, kde jsme se s těmito dvěma anděly setkali. Nikdy by mě nenapadlo, jak mi tato obyčejná akce změní život.
Moji rodiče a další sourozenci se tehdy o Církev příliš nezajímali. Nechtěli ani pozvat misionářky k nám domů, a tak jsem měl misionářské lekce v církevní budově. Ona malá místnost v kapli se stala mým „posvátným hájem“.
Měsíc poté, co mě tito andělé seznámili s evangeliem, jsem byl pokřtěn. Bylo mi 16 let. Naneštěstí z této posvátné události nemám fotografii, ale mám tuto fotografii, na které jsem se sestrou v době, kdy jsme se zmíněné akce účastnili. Nejspíše budu muset objasnit, kdo je kdo. Já jsem ten vyšší napravo.
Jak si umíte představit, pro dospívajícího chlapce, kterému se právě změnil životní styl a jehož rodina nekráčela po téže cestě, bylo výzvou zůstat aktivním v Církvi.
Zatímco jsem se snažil zvyknout na nový život, novou kulturu a nové přátele, měl jsem pocit, že mezi ostatní nezapadám. Mnohokrát jsem se cítil osaměle a sklíčeně. Věděl jsem, že Církev je pravdivá, jen pro mě bylo těžké být její součástí. I když jsem se ve snaze začlenit se do svého nového náboženství necítil pohodlně ani sebejistě, sebral jsem odvahu zúčastnit se třídenní konference pro mládež, o níž jsem doufal, že mi pomůže najít nové přátele. A tehdy jsem potkal dalšího spásného anděla jménem Mônica Brandãová.
Byla v té oblasti nová, protože se přistěhovala z jiné části Brazílie. Hned jsem si jí všiml, a ona naštěstí přijala mé přátelství. Tuším, že spíše než na můj zevnějšek pohlížela na to, jaký jsem byl uvnitř.
Díky našemu přátelství jsem se seznámil s jejími přáteli, a díky mnohým aktivitám pro mládež, kterých jsem se později účastnil, se stali i mými přáteli. Tyto aktivity byly pro to, abych ve svém novém životě našel své místo, zcela zásadní.
Tito dobří přátelé pro mě znamenali mnoho, ale protože jsme se u nás doma neučili evangeliu a má rodina mě nepodporovala, byl můj pokračující proces obrácení ohrožen. Můj kontakt s evangeliem v Církvi byl tudíž pro mé prohlubující se obrácení ještě důležitější. Tehdy mi Pán na pomoc poslal další dva anděly.
Jedním z nich byla Leda Vettoriová, má učitelka ranního semináře. Skrze svou chápající lásku a inspirující lekce mi předávala denní porci dobrého slova Božího (viz Moroni 6:4), kterou jsem během dne tolik potřeboval. To mi pomohlo získat duchovní sílu k tomu, abych pokračoval.
Dalším andělem seslaným mi na pomoc byl president Mladých mužů Marco Antônio Fusco. Byl také mým starším společníkem pro domácí učení. I když mi scházely zkušenosti a vypadal jsem jinak, dal mi za úkol učit na shromážděních našeho kvora kněží a při domácím učení. Dal mi příležitost jednat a učit se, nejen evangelium pozorovat. Důvěřoval mi víc, než jsem důvěřoval sám sobě.
Díky všem těmto andělům a mnoha dalším, s nimiž jsem se během oněch důležitých prvních let setkal, jsem obdržel dost síly na to, abych zůstal na cestě smlouvy, a obdržel duchovní svědectví o pravdě.
A mimochodem, vzpomínáte na onu mladou andělskou dívku Mônicu? Poté, co jsme oba sloužili na misii, se stala mou manželkou.
Nemyslím si, že to byla náhoda, že součástí onoho procesu byli dobří přátelé, zodpovědnost v Církvi a výživa dobrým slovem Božím. President Gordon B. Hinckley moudře učil: „Není jednoduché učinit změny, které vyžaduje vstup do této Církve. Znamená to přerušit stará pouta. Znamená to opustit přátele. Možná to znamená odložit drahocenné přesvědčení. Možná to bude vyžadovat změnu návyků a potlačení chutí a tužeb. V mnoha případech to znamená osamělost, a dokonce strach z neznámého. Během tohoto obtížného období v životě obráceného je potřeba jej vyživovat a posilovat.“ („There Must Be Messengers“, Ensign, Oct. 1987.)
Později také učil: „Každý z nich potřebuje tři věci – přítele, nějakou zodpovědnost a výživu ‚dobrým slovem Božím‘“. („Converts and Young Men“, Ensign, May 1997, 47.)
Proč vám tyto zážitky vyprávím?
Zaprvé, abych předal toto poselství těm, kteří nyní procházejí podobným procesem. Možná jste nově obrácenými nebo se po delší pauze do Církve vracíte či máte potíže s tím, abyste se začlenili. Prosím, prosím, nevzdávejte svou snahu stát se součástí této velké rodiny. Toto je pravá Církev Ježíše Krista!
Když se jedná o vaše štěstí a spasení, vždy stojí za to snažit se dál. A vždy stojí za to přizpůsobit svůj životní styl a tradice. Pán si je vědom těžkostí, jimž čelíte. Zná vás, miluje vás a já vám slibuji, že vám pošle na pomoc anděly.
Sám Spasitel pronesl tato slova: „Půjdu před tváří vaší. Já budu na pravici vaší a na levici vaší a Duch můj bude v srdci vašem a andělé moji kolem vás, aby vás podpírali.“ (Nauka a smlouvy 84:88.)
Druhým důvodem, proč vám tyto zážitky vyprávím, je předat poselství všem členům Církve – tedy nám všem. Máme pamatovat na to, že pro nově obrácené, pro navracející se přátele či ty, kteří mají odlišný životní styl, není snadné ihned mezi nás zapadnout. Pán ví o těžkostech, kterým tito lidé čelí a vyhledává anděly, kteří jsou ochotni pomoci. Pán vždy vyhledává ochotné dobrovolníky, jež budou v životě druhých anděly.
Bratři a sestry, byli byste ochotni být nástrojem v rukou Páně? Byli byste ochotni být jedním z těchto andělů? Být poslem, vyslaným Bohem z této strany závoje, pro někoho, o koho si Bůh dělá starosti? Bůh vás potřebuje. Oni vás potřebují.
Vždy samozřejmě můžeme počítat s našimi misionáři. Jsou vždy nablízku a jsou prvními, kdo se do andělské služby hlásí. Sami na to ale nestačí.
Když se pozorně rozhlédnete kolem sebe, najdete mnohé, kteří andělskou pomoc potřebují. Tito lidé možná na sobě nemají bílou košili, šaty nebo typický nedělní oděv. Možná, že sedí osamoceně někde vzadu v kapli nebo ve třídě a mají občas pocit, že nejsou vidět. Možná mají zvláštní účes nebo jiný způsob vyjadřování, ale jsou tam a snaží se.
Někteří si možná kladou otázky: „Mám sem dál chodit? Mám se dál snažit?“ Jiní mohou pochybovat o tom, zda je vůbec někdy druzí přijmou a budou je mít rádi. Anděly potřebujeme, právě teď. Takové anděly, jež jsou ochotni opustit své pohodlí a druhé obejmout. „[Lidi], kteří jsou tak dobří a tak čistí, že vám [k jejich popisu] na mysl nepřichází jiné slovo než slovo andělský.“ (Jeffrey R. Holland, „Služba andělů“.)
Bratři a sestry, věřím v anděly! My všichni, obrovská armáda andělů ustanovená pro tyto poslední dny, jsme dnes zde pro to, abychom sloužili druhým jako prodloužené ruce milujícího Stvořitele. Slibuji vám, že budeme-li ochotni sloužit, Pán nám poskytne příležitosti být sloužícími anděly. On ví, kdo andělskou pomoc potřebuje a přivede nám tyto lidi do cesty. Pán nám přivádí do cesty ty, kteří pomoc potřebují, každý den.
Jsem moc vděčný za mnohé anděly, které mi Pán přivedl v životě do cesty. Velmi jsem je potřeboval. Jsem vděčný za Jeho evangelium, které nám pomáhá se měnit a umožňuje nám se zlepšovat.
Toto je evangelium lásky, evangelium služby. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.