Čekání na Pána
Víra znamená důvěřovat Bohu v časech dobrých i zlých, dokonce i když to znamená určité utrpení, dokud neuvidíme, jak bude v náš prospěch zjeveno Jeho rámě.
Milovaní bratři a sestry, všichni se velmi těšíme – a nikdo víc než já – na závěrečná slova našeho milovaného proroka, presidenta Russella M. Nelsona. Toto byla úžasná konference, ale již podruhé pozměnila epidemie covidu-19 její tradiční formát. Z této nákazy jsme už tak znavení, že máme chuť si rvát vlasy. A jak je vidět, někteří z mých Bratří tak již začali činit. Buďte prosím ujištěni, že se neustále modlíme za ty, kteří jsou touto pandemií jakkoli zasaženi, obzvláště pak za ty, kteří přišli o své blízké. Všichni se shodujeme na tom, že to již trvá příliš dlouho.
Jak dlouho máme čekat na úlevu od těžkostí, které nás postihují? A co vytrvávání v osobních zkouškách, když čekáme a čekáme a připadá nám, že pomoc stále nepřichází? Proč to otálení, když nám připadá, že břemena jsou větší, než jaká dokážeme snést?
Když si klademe takovéto otázky, můžeme – pokud se o to pokusíme – slyšet ještě jedno volání ozývající se ze zatuchlé a temné vězeňské cely během jedné z nejchladnějších zim, které byly na onom místě zaznamenány.
„Ó Bože, kde jsi?“ slyšíme z hlubin žaláře v Liberty. „A kde je stánek, který zakrývá místo úkrytu tvého? Jak dlouho bude ruka Tvá zadržována?“ 1 Jak dlouho, ó Pane, jak dlouho?
A tak nejsme prvními ani nebudeme posledními, kdo si klade takové otázky, když na nás dopadají strasti nebo když bolest v našem srdci nepolevuje. Nemluvím nyní o pandemiích či vězeních, ale o vás, o vaší rodině a o vašich bližních, kteří se potýkají s jakýmkoli počtem takových těžkostí. Mluvím o touze mnohých, kteří by chtěli být sezdaní, ale nejsou, nebo těch, kteří jsou sezdaní, ale přejí si, aby jejich vztah byl trochu více celestiální. Mluvím o těch, kteří se musí potýkat s nechtěnými příznaky vážného zdravotního problému – možná neléčitelného – nebo kteří čelí celoživotní bitvě s vrozenou vadou, kterou nelze napravit. Mluvím o neustálém zápase s emočními či duševními zdravotními obtížemi, jež těžce spočívají na duši mnohých, kteří těmito těžkostmi trpí, i na srdci těch, kteří je mají rádi a trpí s nimi. Mluvím o chudých, na které – jak nám Spasitel řekl – nemáme nikdy zapomínat, a mluvím o vás, kteří čekáte na návrat dítěte, jakéhokoli věku, které se rozhodlo vydat jinou cestou než tou, o niž jste se modlili, že se vydá.
Navíc uznávám, že tento dlouhý seznam toho, na co možná osobně čekáme, se ani nesnaží zmiňovat rozsáhlé ekonomické, politické a sociální problémy, kterým čelíme kolektivně. Je zřejmé, že náš Otec v nebi očekává, že tyto obtížné veřejné záležitosti, stejně jako ty osobní, budeme řešit. V našem životě však budou období, kdy i to nejlepší duchovní úsilí a upřímné prosebné modlitby nepřinesou vítězství, po kterých toužíme, ať již se jedná o velké globální záležitosti, nebo o ty malé osobní. A tak zatímco společně usilujeme o odpovědi na některé naše modlitby a čekáme na ně, nabízím vám svůj apoštolský slib, že tyto modlitby Bůh slyší a odpovídá na ně, i když možná ne v době, kdy si to přejeme, nebo způsobem, jakým si to přejeme. Jsou ale vždy zodpovídány v době a způsobem, jak je vševědoucí a věčně soucitný rodič zodpovědět má. Milovaní bratři a sestry, chápejte prosím, že Ten, kdo nikdy nespí ani nedřímá, 2 se zajímá o štěstí a konečné oslavení svých dětí více než o cokoli jiného, co má božská bytost na práci. Je vznešeným zosobněním čisté lásky a Jeho jméno je Milosrdný Otec.
„Pokud tomu tak je,“ můžete si říci, „neměla by Jeho láska a milosrdenství jednoduše rozdělit naše osobní Rudé moře a umožnit nám projít našimi strastmi po suché zemi? Neměl by poslat racky 21. století, aby odněkud přilétli a sezobali všechny naše otravné kobylky 21. století?“
Odpověď na takové otázky zní takto: „Ano, Bůh může v okamžiku učinit zázraky, ale dříve či později poznáme, že časy a období našeho putování ve smrtelnosti řídí On a jedině On.“ Spravuje onen kalendář pro každého z nás individuálně. Za každého nemocného muže, který je okamžitě uzdraven během čekání na vstup do rybníka Bethesda, 3 někdo jiný stráví 40 let v pustině čekáním na vstup do zaslíbené země. 4 Za každého Nefiho a Lehiho, kteří jsou kvůli své víře božsky ochráněni tím, že jsou obklopeni ohnivým plamenem, 5 zde máme Abinadiho, který je kvůli své víře upálen u ohnivého kůlu. 6 A jistě si pamatujeme, že Eliáš, který v okamžiku svolal z nebe oheň, aby svědčil proti Bálovým kněžím, 7 je tímtéž Eliášem, který přečkal období, kdy celé roky nepršelo, a který byl po určitou dobu krmen jen skrovnou potravou, kterou dokázaly unést pařáty havrana. 8 Dle mého soudu to rozhodně nebyl žádný Happy Meal.
Co tím chci říci? Chci tím říci, že víra znamená důvěřovat Bohu v časech dobrých i zlých, dokonce i když to znamená určité utrpení, dokud neuvidíme, jak bude v náš prospěch zjeveno Jeho rámě. 9 To může být obtížné v novodobém světě, kde mnozí došli k přesvědčení, že tím nejvyšším dobrem v životě je vyvarovat se veškerého utrpení a že nikdo by neměl kvůli ničemu zakoušet bolest. 10 Toto přesvědčení ale nikdy nepovede k dosažení „postavy plného věku Kristova“. 11
S omluvou staršímu Nealu A. Maxwellovi za to, že se opovažuji upravit a rozšířit to, co kdysi řekl, i já podotýkám, že „lidský život … nemůže být zároveň naplněn vírou, a být bez stresu“. Zkrátka nikdy nebude fungovat, když budeme chtít „plachtit naivně životem“, usrkávat ze sklenice limonády a přitom říkat: „Pane, dej mi všechny své nejvybranější ctnosti, ale určitě mi nedávej zármutek, ani trápení, ani bolest, ani protivenství. Nedopusť prosím, aby mě někdo neměl rád nebo aby mě zradil, a především nikdy nedopusť, abych měl pocit, že Ty nebo ti, které mám rád, mě opustili. Vlastně dbej na to, Pane, abys mě uchránil od všech těch zkušeností, díky nimž jsi dnes Ty sám božskou bytostí. A pak, až trnitá cesta všech ostatních lidí skončí, dovol mi prosím přijít k Tobě a přebývat s Tebou tam, kde se budu moci chlubit tím, jak moc jsou si naše silné stránky a naše povahy podobné, zatímco popluji na svém obláčku pohodlného křesťanství.“ 12
Milovaní bratři a sestry, křesťanství sice přináší do života pohodu, ale pohodlné často není. Cesta k dosažení svatosti a štěstí zde i po tomto životě je dlouhá a někdy hrbolatá. Abychom po ní dokázali kráčet, vyžaduje to čas a houževnatost. Avšak odměna za to, že tak činíme, je samozřejmě obrovská. Tato pravda je jasně a přesvědčivě vysvětlena ve 32. kapitole Almy v Knize Mormonově. Zde tento významný vysoký kněz učí tomu, že pokud slovo Boží zasadíme do srdce jako pouhé semínko a pokud se o něj budeme natolik starat, že ho budeme zalévat, že budeme vytrhávat plevel a budeme ho vyživovat a pěstovat, přinese v budoucnu ovoce, které „je nejcennější, … sladší nade vše, co je sladké“, a jehož požití vede ke stavu, kdy již nebudeme hladovět ani žíznit. 13
Tato pozoruhodná kapitola obsahuje mnohá ponaučení, ale ústředním motivem jich všech je základní pravda, že semínko se musí vyživovat a že musíme počkat na to, až vyroste; a vyhlížet „ovoce jeho s okem víry“. 14 Alma říká, že naše sklizeň přijde „brzy“. 15 Nelze se divit, že na závěr svého úžasného ponaučení třikrát opakuje výzvu k tomu, abychom při vyživování slova Božího v našem srdci použili píli a trpělivost, abychom „čekali“, jak říká, se shovívavostí „na to, až vám strom přinese ovoce“. 16
Covid a rakovina, pochyby a zklamání, finanční těžkosti a rodinné zkoušky. Kdy budou tato břemena odňata? Odpověď zní „brzy“. 17 A není na nás, zda to bude za kratší dobu nebo delší, ale skrze milost Boží se k těm, kteří se pevně drží evangelia Ježíše Krista, požehnání dostaví. Toto bylo vyřešeno již dávno – v jedné velmi soukromé zahradě a na jednom velmi veřejném pahorku v Jeruzalémě.
Až budeme nyní naslouchat našemu milovanému prorokovi, který tuto konferenci zakončí, kéž pamatujeme na to, jak je toho Russell Nelson celý život důkazem, že ti, kteří „očekávají na Hospodina, nabývají nové síly [a] vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají“. 18 Modlím se o to, aby se tato požehnání „brzy“ – ať již to bude zanedlouho, nebo později – dostavila ke každému z vás, kdo hledá úlevu od svého trápení a osvobození od svého zármutku. Vydávám svědectví o Boží lásce a o Znovuzřízení Jeho nádherného evangelia, které je tak či onak odpovědí na každý problém, jemuž čelíme. Ve vykupujícím jménu Pána Ježíše Krista, amen.