Světlo Kristovo
Co má vědět každý, kdo je povolán kázat evangelium, učit evangeliu nebo žít podle evangelia
Většina členů Církve má základní pochopení Ducha Svatého. Většina jich zažila jeho vnuknutí a rozumí tomu, proč je Duch Svatý nazýván Utěšitelem.
Vědí, že „Duch Svatý… je bytostí Ducha“ (NaS 130:22) a členem Božstva (viz Články víry 1:1).
Mnozí však nevědí, že existuje další Duch – „světlo Kristovo“ (NaS 88:7) – další zdroj inspirace, který vlastní každý z nás společně se všemi dalšími členy lidské rodiny. Dozvíme-li se o Světle Kristově, pochopíme, že to je něco uvnitř každého z nás a že se na to můžeme obracet ve své touze sdílet pravdu.
Duch Svatý a Světlo Kristovo se od sebe liší. I když jsou v písmech někdy popisovány stejnými slovy, jsou to dvě různé a odlišné entity. Je důležité, abyste věděli o každé z nich.
Čím více budeme vědět o Světle Kristově, tím více porozumíme životu a tím hlouběji budeme mít rádi celé lidstvo. Budeme lepšími učiteli, misionáři a rodiči a lepšími muži, ženami a dětmi. Budeme si hlouběji vážit svých bratrů a sester v Církvi i těch, kteří nevěří a kterým nebyl dosud udělen dar Ducha Svatého.
Světlo Kristovo je v písmech definováno jako „Duch[, který] dává světlo každému člověku, jenž přichází do světa“ (NaS 84:46; zvýraznění přidáno); „to světlo, které je ve všech věcech, které dává život všem věcem, které je zákonem, jímž jsou všechny věci řízeny“ (NaS 88:13; viz také Jan 1:4–9; NaS 84:45–47; 88:6; 93:9).
A Světlo Kristovo je v písmech popisováno jako „Duch Ježíše Krista“ (NaS 84:45), „Duch Páně“ (2. Korintským 3:18; viz také Mosiáš 25:24), „Duch pravdy“ (NaS 93:26), „světlo pravdy“ (NaS 88:6), „Duch Boží“ (NaS 46:17) a „Svatý Duch“ (NaS 45:57). Některé z těchto pojmů se také používají, když se hovoří o Duchu Svatém.
První předsednictvo napsalo: „Existuje všeobecně rozptýlená podstata, kterou je světlo a život světa, ,které osvětluje každého člověka, jenž přichází do světa‘, které vychází z přítomnosti Boží a naplňuje nesmírnost prostoru, světlo a moc, kterou Bůh uděluje v různém stupni ,těm, již ho prosí‘, podle jejich víry a poslušnosti.“1
Bez ohledu na to, zda se toto vnitřní světlo, toto poznání dobrého a zlého, nazývá Světlem Kristovým, mravním cítěním nebo svědomím, může nás vést a usměrňovat naše skutky – totiž pokud ho nepotlačíme nebo neignorujeme.
Každé duchovní dítě našeho Nebeského Otce vstupuje do smrtelnosti, aby obdrželo fyzické tělo a aby bylo zkoušeno.
„Pán řekl… jsou dílem mých vlastních rukou, a já jsem jim dal poznání jejich v onen den, kdy jsem je stvořil; a v zahradě Eden jsem dal člověku svobodu jednání“ (Mojžíš 7:32).
„Pročež, lidé jsou svobodni podle těla; a vše je jim dáno, co je člověku nezbytné. A jsou svobodni, aby si zvolili svobodu a věčný život skrze velikého Prostředníka všech lidí, nebo aby si zvolili zajetí a smrt podle zajetí a moci ďáblovy.“ (2. Nefi 2:27.)
Tak tedy víme, že „každý člověk [může] jednati ohledně nauky a zásady týkající se budoucna, podle mravní svobody jednání [slova libovolné svobody jednání se ve zjevení nevyskytují], kterou jsem mu dal, aby každý člověk mohl býti v den soudu zodpovědný za své vlastní hříchy“ (NaS 101:78; zvýraznění přidáno).
Jsme napomínáni: „Ducha neuhašujte“ (1. Tessalonicenským 5:19). A tak můžeme vidět, že „[všichni] jsou dostatečně poučeni, aby rozeznali dobro od zla“ (2. Nefi 2:5; viz také 2. Nefi 2:27). Mají svobodu jednání a jsou zodpovědni.
Tento Duch Kristův podporuje vše, co je dobré, každou ctnost (viz Moroni 7:16). Stojí v zářivé nezničitelné opozici vůči všemu, co je hrubé nebo ohavné nebo zlé nebo zlovolné (viz Moroni 7:17).
Svědomí potvrzuje, že Duch Kristův v člověku skutečně je. Potvrzuje také, že dobro a zlo jsou skutečné – spravedlnost, milosrdenství, čest, odvaha, láska a ctnost, stejně jako nezbytné protiklady – zášť, lakota, brutalita a žárlivost (viz 2. Nefi 2:11, 16). Tyto hodnoty, i když se jich nelze fyzicky dotknout, odpovídají zákonům se vztahem příčiny a následku stejně tak jistě, jako kterékoli hodnoty vyplývající z fyzikálních zákonů (viz Galatským 6:7–9). Duch Kristův může být přirovnán k „andělu strážnému“ pro každého člověka.2
Duch Kristův může osvítit vynálezce, vědce, malíře, sochaře, skladatele, herce, architekta, spisovatele, aby vykonali veliké, dokonce inspirované věci pro požehnání a dobro celého lidstva.
Tento Duch může nabádat farmáře na poli i rybáře na lodi. Může inspirovat učitele ve třídě, misionáře při výuce jeho diskuse. Může inspirovat studenty, kteří naslouchají. A může inspirovat, což je ohromně důležité, manžela a manželku, otce a matku.
Toto vnitřní Světlo může varovat, chránit a vést. Může ale být zahnáno čímkoli, co je ohavné, nehodné, zlovolné, nemorální nebo sobecké.
Světlo Kristovo existovalo ve vás dříve, než jste se narodili (viz NaS 93:23, 29–30), bude s vámi v každý okamžik vašeho života a nezahyne, ani až se vaše smrtelná část obrátí v prach. Bude tu vždy.
Každý muž, žena a dítě z každého národa, vyznání nebo každé barvy pleti – každý bez ohledu na to, kde žije, čemu věří nebo co dělá – má v sobě nehynoucí Světlo Kristovo. V tomto ohledu jsou všichni lidé stvořeni stejně. Světlo Kristovo v každém je svědectvím o tom, že Bůh nestraní osobám (viz NaS 1:35). Při tomto obdarování Světlem Kristovým jedná s každým stejně.
Pro učitele, misionáře nebo rodiče je důležité, aby věděli, že Duch Svatý může pracovat skrze Světlo Kristovo. Učitel pravd evangelia nezasazuje do dospělého nebo dítěte něco cizího nebo dokonce nového. Misionář nebo učitel spíše navazují kontakt s Duchem Kristovým, který tam je již přítomen. Evangelium jim bude „znít“ povědomě. Potom při výuce dojde „k přesvědčení [těch, kteří budou naslouchat], že Ježíš je Kristus, Věčný Bůh, zjevující se všem národům“ (titulní strana Knihy Mormonovy).
Ježíš během své služby ve smrtelnosti učil svému evangeliu a položil základ, na kterém byla postavena jeho Církev. Základ byl postaven z kamenů nauky, které nelze vidět smrtelnýma očima ani je nelze cítit na dotyk; jsou neviditelné a nehmatatelné. Nezvětrají, ani se nerozpadnou. Nelze je zlomit nebo rozpustit nebo zničit. Tyto kameny nauky jsou nehynoucí a nezničitelné.
Tyto kameny nauky existovaly „dříve než byl svět“ (NaS 124:38), „od času před založením světa“ (NaS 124:41). Kristus na nich vybudoval svou Církev.
Ježíš hovořil o „[kameni], kterýž zavrhli dělníci“ (Matouš 21:42). Potom zemi zakryl stín odpadlictví. Linie kněžské pravomoci byla přerušena. Ale lidstvo nebylo ponecháno v úplné temnotě nebo zcela bez zjevení nebo inspirace. Myšlenka, že Kristovým ukřižováním byla nebesa uzavřena a že se otevřela až při prvním vidění, není správná. Světlo Kristovo bylo všudypřítomné, aby doprovázelo děti Boží; Duch Svatý navštěvoval hledající duše. Modlitby spravedlivých nezůstaly bez odpovědi.
Udílení daru Ducha Svatého muselo počkat na znovuzřízení kněžství a na dispensaci plnosti časů, kdy byly zjeveny všechny věci. Potom byla zjevena chrámová práce – vykonávání obřadů. Tehdy byli vykoupeni všichni, kteří žili během mnoha generací, kdy nebyly k dispozici nezbytné obřady, kdy nebyl k dispozici křest. Bůh nikdy neopouští své děti. Nikdy nezapomněl na tuto zemi.
Když byla znovuzřízena plnost Jeho evangelia, Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů byla postavena na základě stejných kamenů nauky.
Protože se téměř všemu učíme prostřednictvím fyzických smyslů, je výuka nehmatatelných nauk, které nelze vidět nebo cítit, velmi obtížná. Ježíš, Mistr Učitel, učil těmto naukám a stejným způsobem jim lze učit i dnes. Mým záměrem je ukázat vám, jak jim učil On, Mistr Učitel.
Můžete dojít k poznání duchovních pravd stejně jasně, jako kdyby tyto kameny nauky byly hmatatelné jako žula, křemen nebo mramor. Mramor se poddá rukám sochaře, takže druzí mohou spatřit to, co on vidí v beztvarém kameni. Podobným způsobem můžete učit druhé, aby viděli – totiž, aby porozuměli – těmto nehmatatelným a neviditelným kamenům nauky.
Způsob, jakým učil Spasitel, a způsob, kterým můžete učit vy, je prostý a přitom velmi hluboký. Zvolíte-li si jako symbol nauky hmatatelný předmět, můžete učit právě tak jako On. Učitel může spojit nauku s již známým předmětem, který lze vidět fyzickýma očima.
Ježíš přirovnal víru k seménku, drobnému hořčičnému seménku, které lze vidět a kterého se lze dotknout. Pověděl, že když je seménko živeno, může růst a kvést a stát se stromem. (Viz Lukáš 13:19.)
Království nebeské přirovnal ke každodennímu předmětu, který lze vidět. Řekl: „Podobno jest království nebeské vrši puštěné do moře, a ze všelikého plodu shromažďující“ (Matouš 13:47); a řekl: „Podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna člověk, skrývá, a radostí naplněn jsa pro něj, odchází a prodává všecko, což má, a koupí pole to.“ (Matouš 13:44.)
Kristus jako příklady, jako symboly, používal tak obyčejné věci, jako je sůl (viz Matouš 5:13; Marek 9:49–50; Lukáš 14:34), svíčky (viz Matouš 5:15; Marek 4:21; Lukáš 8:16; 11:33–36; Zjevení 18:23), déšť (viz Matouš 7:25–27) a duhu (viz Zjevení 4:3; 10:1). Čtyři evangelia jsou takových příkladů plná. Podobně Kniha Mormonova, Nauka a smlouvy a Drahocenná perla uvádějí tucty podobných odkazů. Jsou všude. Příběh neboli podobenství je – příklad ze života použitý k výuce nějaké zásady nebo nauky, která je neviditelná nebo nehmatatelná.
Jedenkrát v Matoušovi, jedenkrát v Lukášovi, třikrát v Knize Mormonově a třikrát v Nauce a smlouvách Spasitel hovořil o kvočně a jejích kuřátkách (viz Matouš 23:37; Lukáš 13:34; 3. Nefi 10:4–6; NaS 10:65; 29:2; 43:24). Každý zná kvočnu a kuřátka, dokonce i malé děti.
Víra ve skutečnosti není přesně jako seménko, ani království nebeské není jako síť, poklad, kvas (viz Lukáš 13:21) nebo jako „[kupec, hledající] pěkných perel“ (Matouš 13:45). S těmito ilustracemi však Ježíš dokázal otevřít oči svým učedníkům – ne jejich přirozené oči, ale oči jejich porozumění (viz Matouš 13:15; Jan 12:40; Skutkové 28:27; Efezským 1:18; 2. Nefi 16:10; NaS 76:12, 19; 88:11; 110:1).
Očima porozumění vidíme věci, které jsou duchovní. Procvičujeme-li svého ducha, můžeme se dotýkat věcí, které jsou duchovní, a pociťovat je. Potom můžeme vidět a můžeme cítit to, co je fyzickým smyslům neviditelné. Mějte na paměti, že Nefi svým vzpurným bratrům, kteří odmítli poselství od anděla, řekl: „Vy jste neměli citu, a tak jste nemohli cítiti jeho slov“ (1. Nefi 17:45; zvýraznění přidáno).
Pavel napsal Korintským, že „Bůh [zjevuje] skrze Ducha svého. Nebo Duch zpytuje všecky věci, i hlubokosti Božské…
O nichž i mluvíme ne těmi slovy, jimž lidská moudrost učí, ale kterýmž vyučuje Duch svatý,“ a dodává: porovnávajíce to, což duchovního jest, s duchovním.
„Ale tělesný člověk nechápá těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž jich může poznati, proto že ony duchovně mají rozsuzovány býti.“ (Viz 1. Korintským 2:10, 13–14.)
V novodobém zjevení Kristus řekl, že „světlo, které svítí, které vám dává světlo [a] osvěcuje oči vaše, což je totéž světlo, které obživuje porozumění vaše“. (NaS 88:11.)
Nevím, jak učit o Duchu Kristově, ledaže se budu řídit tím, co dělal Pán, když učil neviditelným a nehmatatelným pravdám své učedníky.
Abych popsal Světlo Kristovo, přirovnám ho nebo připodobním ke světlu slunce. Sluneční světlo zná každý; je všudypřítomné a lze ho vidět a cítit. Život sám závisí na slunečním světle.
Světlo Kristovo je jako sluneční světlo. Je rovněž všudypřítomné a je každému dáno rovnou měrou.
Právě tak, jako temnota musí zmizet, když se objeví sluneční paprsky, tak zlo prchá před Světlem Kristovým.
Ve slunečním světle není žádné temnoty. Temnota mu je podřízena. Slunce mohou zakrýt mraky nebo otáčení země, ale mraky zmizí a země dokončí svoji otáčku.
Je nám řečeno, že podle plánu „musí nezbytně býti, aby byl protiklad ve všech věcech“ (2. Nefi 2:11).
Mormon varoval, že „ďábel… nepřesvědčuje nikoho, aby činil dobro, nikoli, ani jediného; ani jeho andělé to nečiní; ani ti, kteří se mu poddávají.
[Nyní] vzhledem k tomu, že znáte světlo, kterým můžete souditi, kteréžto světlo je světlo Kristovo, hleďte, abyste nesoudili nesprávně“ (Moroni 7:17–18).
Světlo Kristovo, které dává život, je ve vás. Ten zlý se bude pokoušet, aby ho zatemnil. Lze ho zatemnit zmatkem natolik, že vás může přesvědčit dokonce i o tom, že neexistuje.
Právě tak jako sluneční světlo je přírodním dezinfekčním prostředkem, tak Duch Kristův může očistit ducha.
Každá duše, nehledě na to, o koho jde, kde nebo kdy žije, je dítě Boží. Naší zodpovědností je učit, že „[duch]… v člověku a [inspirace] Všemohoucího činí lidi rozumné“ (Job 32:8).
President Joseph Fielding Smith hovořil o učení Ducha Svatého a Ducha Kristova: „Každý člověk můžeš obdržet projev Ducha Svatého, i když není v Církvi, pokud dychtivě usiluje o světlo a pravdu. Duch Svatý přijde a člověku dá svědectví, o které usiluje, a potom se vzdálí; a onen člověk nemá nárok na další návštěvu nebo neustálé návštěvy a projevy od něj. Může být neustále veden oním dalším Duchem, Duchem Kristovým.“3
Duch Kristův je zde neustále. Nikdy neodchází. Nemůže odejít.
Kdokoli a kdekoli má již Ducha Kristova, a zatímco Duch Ducha Svatého může navštívit každého, dar Ducha Svatého je získán „skrze poslušnost zákonů a obřadů evangelia“ (Články víry 1:3), podrobením se „[křtu] ponořením na odpuštění hříchů; [a] vkládání rukou pro dar Ducha Svatého“ (Články víry 1:4). Na rozdíl od Ducha Kristova není přítomen automaticky. Tento dar musí být udělen někým, kdo k tomu má pravomoc (viz Články víry 1:5).
Právě to jsme pověřeni dělat, podporovat Světlo Kristovo, které je v každé duši, kterou potkáme, a přivádět duše do bodu, kde je může navštěvovat Duch Svatý. A potom, v pravý čas, mohou skrze obřad obdržet dar Ducha Svatého, který je udělen každému členovi Církve.
Když člověk obdrží dar Ducha Svatého a může ho pěstovat společně se Světlem Kristovým, které již má, potom se plnost evangelia otevírá jeho porozumění. Duch Svatý může dokonce pracovat skrze Světlo Kristovo.4
Světlo Kristovo je tak univerzální jako samo sluneční světlo. Kdekoli je lidský život, tam je Duch Kristův. Vlastní ho každá živá duše. Podporuje vše, co je dobré. Inspiruje vše, co požehná a prospěje lidstvu. Vyživuje samotnou dobrotu.
Mormon učil: „[Hledejte] pilně ve světle Kristově, abyste mohli rozeznávati dobro od zla; a chopíte-li se každé dobré věci a nebudete-li ji odsuzovati, zajisté budete dítětem Kristovým.“ (Moroni 7:19.)
Sluneční světlo zná každý. Když přirovnáte Ducha Kristova ke slunečnímu světlu, mohou vás napadnout obyčejné příklady z vlastní zkušenosti. Těchto příkladů je téměř bezpočet. Mohou jim porozumět malé děti nebo dospělí, stejně jako mohou porozumět podobenstvím Kristovým. Nemělo by být těžké učit tomu, jak zjevení může přijít skrze Světlo, dokonce i když nevíme přesně, jak inspirace funguje.
Člověk sám, s veškerými svými omezeními, dokáže přenášet poselství prostřednictvím kabelů z optických vláken. Jediné tenoučké skleněné vlákno, slabší než lidský vlas, dokáže najednou přenášet 40 000 poselství. Ta lze potom dekódovat a přeměnit na obraz, zvuk a barvu, dokonce i na pohyb. Člověk to dokáže.
Laserový paprsek, kde není vůbec žádný drát nebo vlákno, dokáže přenést 100 miliard bitů informací za sekundu.
Dokáže-li toto člověk, proč bychom měli žasnout nad slibem, že Světlo Kristovo je v každém z nás a že Duch Svatý může každého z nás navštívit?
Nemělo by tedy být obtížné pochopit, jak může k celému lidstvu přijít zjevení od Boha k Jeho dětem na zemi skrze Ducha Kristova i Ducha Svatého.
Toto Světlo Kristovo se nachází všude v písmech. Nauka a smlouvy je velice bohatým zdrojem výuky o Světlu Kristovu. Například hovoří o „[světle] pravdy; Kterážto pravda svítí. Toto je světlo Kristovo… on je ve slunci a světlem slunce a mocí jeho, kterou bylo učiněno.“ (NaS 88:6–7.)
Obyčejní učitelé zodpovědní za to, aby učili naukám a aby svědčili o duchovních věcech, z vlastní zkušenosti znají každodenní věci, které lze připodobnit k věcem duchovním.
Potom může být Světlo Kristovo zažehnuto Duchem Ducha Svatého, Utěšitele. Bylo nám řečeno, že potom „Utěšitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, onť vás naučí všemu, a připomeneť vám všecko, což jsem koli mluvil vám“ (Jan 14:26).
President Harold B. Lee vysvětloval: „Toto světlo nikdy zcela nezmizí… [hovořil o Světle Kristově] pokud nespácháme neprominutelný hřích. Jeho záře může být tak slabá, že ji stěží dokážeme vnímat, ale čeká na nás, aby se rozdmýchala do plamene, který bude hořet jasněji, tak jak poroste naše porozumění a poznání. Kdyby tomu tak nebylo, nemohli bychom ničeho dosáhnout. Naše misionářská práce by přišla vniveč.“5
Rozumíme-li skutečnosti Světla Kristova v každém, koho vidíme, při každém shromáždění, kterého se zúčastníme, i v sobě samých, a rozumíme-li velkým úkolům, které máme – kvůli okolí, v němž žijeme, a nebezpečí, které nás občas obklopuje – budeme mít odvahu a inspiraci přesahující tu, kterou jsme měli až dosud. A tak tomu musí být! A tak tomu bude ! Toto vše je rozměrem pravdy evangelia, které rozumí příliš málo lidí.
Kéž se s modlitbou a pilně snažíte porozumět významu těchto zásad a potom je začnete uplatňovat. Když tak budete činit, potom bude následovat svědectví, že evangelium Ježíše Krista je pravdivé, že znovuzřízení evangelia je skutečností a že Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je „jedinou pravou a živou [církví] na tváři celé země“ (NaS 1:30). Ježíš je Kristus, Syn Boží, Jednorozený Otce. A z Něho vyzařuje Světlo Kristovo na celé lidstvo.
Kéž vy, kteří jste povoláni jako misionáři nebo učitelé, a vy, kteří jste rodiči „hoduj[e]te na slovech Kristových; neboť vizte, slova Kristova vám řeknou vše, co máte činiti“ (2. Nefi 32:3). Ve jménu Ježíše Krista, amen.
Z proslovu proneseného 22. června 2004 na semináři pro nové presidenty misií v Misionářském výcvikovém středisku v Provu ve státě Utah.