Znovuzrozen
Duchovní znovuzrození vyplývá z víry v Ježíše Krista, jehož milostí jsme proměněni.
Před patnácti lety jsem jako nově povolaný sedmdesátník poprvé stál u řečnického pultu v Tabernaclu. Bylo mi tehdy 48 let. Měl jsem husté, tmavě hnědé vlasy. Myslel jsem si, že rozumím tomu, co to znamená mít pocit, že na něco nestačím. Na konci svého pětiminutového proslovu jsem měl košili úplně propocenou. Celé to bylo něco jako zkouška ohněm. Zpětně mi to však v porovnání s dneškem připadá jako příjemný zážitek.
Když byla presidentu Dieteru F. Uchtdorfovi a staršímu Davidu A. Bednarovi poprvé vyjádřena podpora jako členům Kvora dvanácti apoštolů, během onoho zasedání jsem obdržel svědectví o božském původu jejich povolání. Také mi v onom okamžiku bylo dáno porozumět nesmírné posvátnosti týkající se povolání a služby apoštola Pána Ježíše Krista. Nemám slov, abych toto porozumění vyjádřil, protože to Duch sdělil mému duchu beze slov. Když nad tím přemýšlím nyní, přivádí mne to do hlubin pokory, kterou jsem dosud nikdy nepocítil, a prosím Nebeského Otce, aby mi jako vždy pomáhal, abych se mohl zhostit toho, co dalece přesahuje mé přirozené schopnosti, a abych mohl zaměřit svou pozornost na druhé a abych ztratil sám sebe ve službě vám. Důvěřuji Mu a vím, že Jeho milost je postačující, a tak zde bezvýhradně odevzdávám vše, co mám a čím jsem, Bohu a Jeho milovanému Synu. Také odevzdávám sebe, svou oddanost, svou službu a svou lásku Prvnímu předsednictvu a svým bratřím z Kvora Dvanácti.
V mém patriarchálním požehnání, které jsem obdržel ve 13 letech od svého milovaného dědečka, je tato věta: „[Tvůj Nebeský Otec] tě vyslal v této poslední a slavné dispensaci, aby ses mohl narodit v nové a věčné smlouvě dobrým a spravedlivým rodičům.“ S hlubokou vděčností uznávám, že toto bylo a je velkým a základním požehnáním mého života. Vzdávám hold svým rodičům a s láskou si uvědomuji svůj závazek vůči nim, vůči jejich rodičům i vůči dalším generacím. Nedlouho poté, co jsem byl povolán do kvora Sedmdesáti, jsem měl příležitost stát u hrobu jednoho z mých předků, který zemřel mnoho let předtím, než jsem se narodil. Když jsem přemítal o obětech, které přinesli on a jeho rodina kvůli tomu, že přijali znovuzřízené evangelium Ježíše Krista, srdce se mi naplnilo pocitem vděčnosti a v duši se mi zrodilo rozhodnutí ctít jeho oběť i oběti těch, kteří přišli po něm, tím, že budu věrný Bohu a smlouvám evangelia tak, jako byli věrní oni.
Když mluvím o požehnáních, zahrnuji mezi ně i své drahé bratry a jejich manželky, kteří jsou zde náhodou přítomni. S manželkou máme čtyři syny a jednu dceru – každý z nich má již úžasnou manželku a dcera manžela, a pokud jde o našeho nejmladšího syna, zanedlouho uzavře sňatek s půvabnou mladou ženou. Máme moc rádi je i vnoučata a jsme vděčni za to, jak žehnají našemu životu svou oddaností Spasiteli a Jeho evangeliu. Na vrcholu toho všeho stojí má žena Kathy, tvůrce našeho domova, světlo mého života, vyrovnaná a moudrá společnice s duchovní intuicí, dobrým smyslem pro humor, dobrou vůlí a pravou láskou. Miluji ji tak, že to nelze ani vyjádřit, a doufám, že to budu moci projevovat ještě přesvědčivěji v následujících dnech a letech.
Byl jsem požehnán tím, že jsem jako mladý muž sloužil na misii na plný úvazek v Argentině pod vedením dvou výjimečných misijních presidentů: Ronalda V. Stonea a Richarda G. Scotta a jejich manželek, Patricie a Jeanene. Děkuji Bohu za to, že natrvalo ovlivnili můj život. Po promoci na právnické fakultě jsme společně s Kathy a našimi dětmi bydleli postupně ve státech Maryland, Tennessee, Virginie, Severní Karolína a nyní v Utahu. Tři nádherné roky jsme strávili v Mexiku. Na všech těchto místech jsme byli požehnáni milými přáteli, ať již v Církvi nebo mimo Církev, kteří nás měli rádi, učili nás a spřátelili se s námi a s našimi dětmi a jejichž přátelství k nám trvá i nadále. Využívám této příležitosti, abych jim všem vyjádřil vděčnost.
Láska a úcta, kterou chovám ke svým bratřím ze Sedmdesáti a k Předsedajícímu biskupstvu, nezná hranic. Mám radost z toho, že má další služba mně umožní být jim nablízku a že budeme mít časté příležitosti ke společné službě. Ona novodobá zjevení, podle nichž byli v Církvi zorganizováni sedmdesátníci, představují jedny z největších a možná nejméně doceněných zázraků v historii Pánova díla v těchto posledních dnech. Sedmdesátníci jsou klíčem k úspěchu tohoto díla nyní i v letech, která budou následovat, a já jsem nadmíru poctěn tím, že jsem se vůbec kdy počítal mezi ně. Bůh vám žehnej, moji bratří.
Rád bych vám vydal svědectví o Ježíši Kristu, Synu Božím, a o moci Jeho nekonečné smírné oběti. Použiji k tomu jeden svůj zážitek, který se mi přihodil během doby, kdy jsme bydleli v Tennessee. Jednou večer mi domů zavolal nějaký pán, kterého jsem neznal. Představil se jako duchovní jiné církve, který nedávno odešel do výslužby, a požádal mne, zda by mne mohl následující neděli soukromě navštívit. Když jsme se sešli, můj host na rovinu prohlásil, že za mnou přišel z obavy o blaho mé duše. Vytáhl z aktovky dosti dlouhý seznam veršů z Nového zákona a chtěl je se mnou projít, aby zjistil, zda mně může nějak pomoci, abych byl spasen. Byl jsem jeho přímočarostí trochu překvapen, ale poznal jsem, že to myslí upřímně, a zapůsobil na mě jeho opravdový zájem o mě.
Hovořili jsme spolu přes hodinu, a on byl ochoten mě vyslechnout, abych mu řekl něco o své víře, a souhlasil i s tím, abychom si spolu přečetli některé nauky z Knihy Mormonovy, které on neznal. Zjistili jsme, že to, v co věříme, se z velké části shoduje, a že v něčem se lišíme. Pocítili jsme pouto přátelství, a než odešel, společně jsme se pomodlili. Stále si však vzpomínám na naši diskusi o tom, co to znamená být znovuzrozen. A právě duchovní znovuzrození skrze Ježíše Krista tvoří kontext mého svědectví o Něm.
Byl to Ježíš, který prohlásil, že vstup do království Božího vyžaduje, abychom byli znovuzrozeni – zrozeni z vody a z Ducha (viz Jan 3:3–5). Jeho učení týkající se fyzického a duchovního křtu nám pomáhá porozumět tomu, že je zapotřebí našeho vlastního úsilí i zásahu božské moci, má-li proběhnout toto proměňující znovuzrození – tato změna z přirozeného člověka na člověka svatého. (Viz Mosiáš 3:19.) Pavel popsal proces znovuzrození těmito jednoduchými slovy: „Protož jestli kdo v Kristu, nové stvoření jest.“ (2. Korintským 5:17.)
Zamyslete se nad dvěma příklady z Knihy Mormonovy. Asi sto let před narozením Krista král Beniamin učil svůj lid o Spasitelově příchodu a usmíření. Duch Páně způsobil v lidech tak mocnou změnu, že již neměli „sklonu činiti zlo, ale neustále činiti dobro“. (Mosiáš 5:2.) Díky své víře v Krista prohlásili: „Jsme ochotni vstoupiti do smlouvy s Bohem svým, že budeme činiti vůli jeho a že budeme poslušni přikázání jeho… po celý zbytek dnů svých.“ (Mosiáš 5:5; zvýraznění přidáno.) Král odvětil: „Pro smlouvu, kterou jste učinili, budete nazýváni dětmi Kristovými, syny jeho a dcerami jeho; neboť vizte, tohoto dne vás duchovně zplodil; neboť vy pravíte, že srdce vaše je změněno vírou ve jméno jeho.“ (Mosiáš 5:7; viz také NaS 76:24.)
Almův případ je rovněž poučný. Když on a jeho společníci obcházeli lidi a snažili se zničit Církev Kristovu, pokáral je anděl. Alma pak prožil tři dny a noci ve stavu, který popsal takto: „Byl jsem trýzněn věčnými mukami. … Ano, vzpomněl jsem si na všechny hříchy své a na nepravosti, pro které jsem byl trýzněn bolestmi pekla.“ (Alma 36:12–13.) Nakonec, poté, co činil „pokání téměř až k smrti“ (Mosiáš 27:28), jak to sám popsal, mu vytanulo na mysli radostné poselství o Ježíši Kristu a o Jeho usmíření. Alma úpěnlivě prosil: „Ó Ježíši, ty Synu Boží, buď milosrdný ke mně, kterýž jsem v žluči hořkosti a obvinut věčnými řetězy smrti.“ (Alma 36:18.) Dosáhl odpuštění, a poté se postavil a veřejně prohlásil:
„Činil jsem pokání ze svých hříchů a Pán mne vykoupil; vizte, jsem zrozen z Ducha.
A Pán mi pravil: Nepodivuj se, že veškeré lidstvo, ano, muži a ženy, všechny národy, pokolení, jazyky a lidé musejí býti znovuzrozeni; ano, zrozeni z Boha, proměněni z tělesného a padlého stavu svého do stavu spravedlivosti, jsouce Bohem vykoupeni, a státi se syny a dcerami jeho;
A tak se stávají novými stvořeními.“ (Mosiáš 27:24–26.)
Když uvažujeme o těchto příkladech i o dalších verších z písem, je zřejmé, že duchovní znovuzrození vyplývá z víry v Ježíše Krista, jehož milostí jsme proměněni. Konkrétně je to víra v Krista jako Toho, který usmiřuje, Vykupitele, který nás může očistit od hříchu a učinit svatými. (Viz Mosiáš 4:2–3.)
Když tato pravá víra zapustí v člověku kořeny, vede nevyhnutelně k pokání. Amulek učil, že Spasitelova oběť „přinese spasení všem těm, kteří uvěří ve jméno jeho; a toto je smyslem této poslední oběti, aby uskutečnila nitro milosrdenství, což přemáhá spravedlnost a uskutečňuje pro lidi prostředek, aby mohli míti víru ku pokání“. (Alma 34:15; zvýraznění přidáno.)
Aby však bylo pokání úplné, je zapotřebí smlouvy poslušnosti. Toto je ta smlouva, kterou Beniaminovi lidé vyjádřili, že budou „činiti [Boží] vůli… a že [budou] poslušni přikázání jeho“. (Mosiáš 5:5.) Toto je ta smlouva, která je stvrzena křtem vodou (viz Mosiáš 18:10), jemuž se v písmech někdy říká „křest pokání“ nebo „křest ku pokání“, neboť je to vrcholný krok a závěrný kámen našeho pokání. (Viz například Skutkové 19:4; Alma 7:14; 9:27; NaS 107:20.)
Poté, jak je nám slíbeno, nás Pán pokřtí „ohněm a Duchem Svatým“. (3. Nefi 9:20.) Nefi to vyjádřil takto: „Neboť brána, kterou máte vstoupiti, je pokání a křest vodou; a pak přichází odpuštění hříchů vašich ohněm a Duchem Svatým.“ (2. Nefi 31:17.)1 Tím, že takto spoléháme „na zásluhy toho, který má moc ke spasení“ (2. Nefi 31:19), jsme obživeni „ve vnitřním člověku“ (Mojžíš 6:65), a pokud dosud nejsme zcela znovuzrozeni, tak jsme zcela jistě na dobré cestě k duchovnímu znovuzrození.
Pán nás varuje, abychom se měli na pozoru, neboť „je možnost, že člověk může odpadnouti od milosti“ (NaS 20:32), dokonce i ti, kteří jsou posvěceni. (Viz v. 32–34.) Jak Nefi radil: „Musíte se tlačiti kupředu se stálostí v Kristu, majíce dokonalý jas naděje a lásku k Bohu a ke všem lidem. Pročež, budete-li se tlačiti kupředu, hodujíce na slově Kristově, a vytrváte-li do konce, vizte, tak praví Otec: Budete míti život věčný.“ (2. Nefi 31:20.)
Můžete se ptát: Proč u mě tato mocná změna neprobíhá rychleji? Měli byste pamatovat na to, že mimořádné příklady lidu krále Beniamina, Almy a některých dalších v písmech jsou právě mimořádné, a nikoli typické.2 U mnohých z nás dochází k těmto změnám postupně a v průběhu času. Znovuzrození je, na rozdíl od zrození fyzického, spíše proces než jediná událost. A zapojení se do tohoto procesu je hlavním účelem smrtelnosti.
Zároveň si však neomlouvejme své nedbalé úsilí. Nebuďme spokojeni s tím, že si uchováme některé sklony činit zlo. Přijímejme každý týden způsobile svátost a přibližujme se nadále k Svatému Duchu, aby z nás vykořenil i ty poslední zbytky nečistoty. Svědčím o tom, že když budete pokračovat na cestě duchovního znovuzrození, smírná milost Ježíše Krista odejme vaše hříchy, i skvrny těchto hříchů, které ve vás jsou, pokušení ztratí svou přitažlivost a skrze Krista se stanete svatými, jako On a náš Otec jsou svatí.
Vím, že Ježíš Kristus je žijící, vzkříšený Syn Boží.
„[Vím], že ospravedlnění skrze milost Pána našeho a Spasitele Ježíše Krista je spravedlné a pravdivé;
A [vím] také, že posvěcení skrze milost Pána našeho a Spasitele Ježíše Krista je spravedlné a pravdivé pro všechny ty, kdož milují Boha a slouží mu celou svou mocí, myslí a silou.“ (NaS 20:30–31; viz také Moroni 10:32–33.)
Raduji se z toho, že po zbytek života budu moci neustále nabízet Krista, že budu moci nabízet dobré zvěsti o Kristu po celém světě. Vydávám svědectví o opravdovosti a lásce Boha, našeho Nebeského Otce, jemuž Ježíš dal veškerou slávu. Mám rád proroka Josepha Smitha a vydávám o něm svědectví. Díky tomu, že Joseph měl osobní kontakt s Pánem, že přeložil a vydal Knihu Mormonovu a že zpečetil své svědectví svou mučednickou krví, stal se hlavním zjevovatelem Ježíše Krista v Jeho pravé podobě jako božského Vykupitele. Ježíš nemá většího svědka ani oddanějšího přítele, než je Joseph Smith. Prohlašuji své svědectví o povolání presidenta Thomase S. Monsona jako proroka a presidenta Církve Ježíše Krista v této době a zavazuji se svou oddaností jemu i jeho rádcům v jejich posvátných postaveních. Modlím se o Boží požehnání pro nás pro všechny. Ve jménu Ježíše Krista, amen.