Pravá a živá Církev
Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je pravdivá a žije dál.
Zatímco vyjadřujeme podporu Thomasu Spenceru Monsonovi jako prorokovi, vidoucímu a zjevovateli a jako presidentovi Církve, a D. Toddu Christoffersonovi jako apoštolovi a členovi Kvora dvanácti apoštolů, vidíme a s jistotou pociťujeme, že Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je pravá i živá. Pán mluvil k těm, skrze něž znovuzřídil Církev v těchto posledních dnech. Řekl o nich, že mohou „míti moc položiti základ této církve a vynésti ji z mrákoty a z temnoty, jedinou pravou a živou církev na tváři celé země, ve které se mně, Pánovi, dobře zalíbilo, mluvím k církvi jako celku, a nikoli k jednotlivcům –
Neboť já, Pán, nemohu pohlížeti na hřích se sebemenší mírou shovívavosti;
Nicméně tomu, kdo činí pokání a poslouchá přikázání Páně, bude odpuštěno;
A ten, kdo pokání nečiní, od toho bude odňato dokonce i to světlo, které obdržel, neboť Duch můj se nebude neustále nesnaditi s člověkem, praví Pán zástupů.“1
Toto je pravá Církev, jediná pravá Církev, protože v ní jsou klíče kněžství. Pouze do této Církve Pán vložil moc pečetit na zemi a pečetit na nebi, jako to učinil v době apoštola Petra. Tyto klíče byly znovuzřízeny Josephu Smithovi, který byl pak oprávněn předat je členům Kvora Dvanácti.
Když byl prorok Joseph zavražděn, nepřátelé Církve se domnívali, že Církev zanikne. Mysleli si, že je to dílo smrtelníka, a že tudíž zahyne s ním. Jejich naděje ale byly zmařeny. Byla to pravá Církev, a také měla moc žít dál, i poté, co ti, kteří byli na čas vybráni ji vést, zemřeli.
Dnes jsme byli svědky názorné ukázky toho, že toto je pravá a živá Církev. Klíče kněžství drží smrtelníci, ale Pán připravil způsob, jak mohou tyto klíče fungovat na zemi, pokud mají lidé víru v to, že tyto klíče na zemi jsou, a v to, že jsou přenášeny podle vůle Boží na Jeho vybrané služebníky.
Lid Boží nebyl vždy hoden těchto úžasných událostí, kterých jsme dnes byli svědky. Po Kristově nanebevstoupení apoštolové pokračovali v používání klíčů, které jim Kristus zanechal. Ale kvůli neposlušnosti a ztrátě víry ze strany členů apoštolové zemřeli, aniž by byly klíče předány jejich nástupcům. Toto tragické období nazýváme „odpadlictvím“. Kdyby členové Církve v oné době měli možnost a ochotu používat takovou víru, jakou máte vy dnes, Pán by klíče kněžství ze země neodňal. A tak je dnešek historicky významným dnem a má věčnou důležitost v historii světa a pro děti našeho Nebeského Otce.
Nyní je naší povinností zůstat hodnými víry, která je nutná k tomu, abychom splnili svůj slib podporovat ty, kteří byli povoláni. Pán byl potěšen Církví na počátku znovuzřízení, stejně jako je jí potěšen i dnes. Tehdy však členy upozornil, stejně jako to činí nyní, že nemůže pohlížet na hřích se sebemenší mírou shovívavosti. Máme-li podporovat ty, kteří dnes byli povoláni, musíme přezkoumat svůj život, činit pokání, je-li to nutné, zavázat se, že budeme dodržovat Pánova přikázání, a následovat Jeho služebníky. Pán nás varuje, že pokud to neučiníme, Duch Svatý se stáhne, ztratíme světlo, které jsme již obdrželi, a nebudeme schopni dodržet slib, který jsme dnes dali, že budeme podporovat Pánovy služebníky v Jeho pravé Církvi.
Každý z nás musí osobně zhodnotit sám sebe. Zaprvé potřebujeme změřit hloubku své vděčnosti za členství v pravé Církvi Ježíše Krista. Zadruhé musíme mocí Ducha Svatého poznat, jak se můžeme zlepšit v dodržování přikázání.
Z proroctví víme, že pravá a živá Církev nejen že nebude ze země znovu odňata, ale také se stane lepší. Když budeme uplatňovat víru ku pokání, když budeme vždy pamatovat na Spasitele a budeme se snažit ještě lépe dodržovat Jeho přikázání, náš život se změní k lepšímu. Písma obsahují zaslíbení, že když se Pán vrátí ke své Církvi, nalezne ji ve stavu, kdy pro Něj bude duchovně připravena. To by mělo posílit naše odhodlání i optimismus. Musíme se více snažit. Můžeme to dokázat. A my to dokážeme.
Zvláště dnes by bylo moudré rozhodnout se, že budeme svou vírou a modlitbami podporovat všechny ty, kteří nám slouží v tomto království. Osobně si uvědomuji moc víry členů Církve při podporování těch, kteří byli povoláni. Během posledních několika týdnů jsem mocně pociťoval modlitby a víru lidí, které neznám a kteří mě znají pouze jako toho, kdo byl skrze klíče kněžství povolán sloužit. President Thomas S. Monson bude díky vaší víře a podpoře požehnán. Díky vaší víře a vašim modlitbám se požehnání vylijí také na jeho rodinu. Všechny ty, kterým jste dnes vyjádřili podporu, bude Bůh posilovat díky jejich víře i víře vaší.
Každý člen bude mít mnoho příležitostí projevit podporu svou službou vykonanou ve jménu Božím. Církev je mocnou silou, která žehná svým členům i všem lidem po celé zemi. Církev například po celém světě vykonává úžasnou humanitární práci. A to vše je možné díky víře členů a přátel v to, že Bůh žije a že Pán si přeje pomáhat všem těm, kteří jsou v nouzi a kterým může podat pomocnou ruku prostřednictvím svých věrných učedníků.
Navíc díky Církvi a obřadům, které se v ní vykonávají, dosahují požehnání pečeticí moci až do duchovního světa. Toto je pravá a živá Církev, která dosahuje i k těm, kteří již nežijí. Když máte víru, abyste nacházeli jména svých předků, když navštěvujete dům Páně, abyste jim nabízeli zástupné obřady, podporujete toto velké dílo, jehož cílem je nabídnout spasení všem dětem Nebeského Otce, které přicházejí na tento svět.
Rád bych mluvil o několika věcech, které jsou pro nás podle mne důvodem k vděčnosti za pravou a živou Církev. Pak se zmíním o několika způsobech, kterými se podle mne Církev připravuje na Spasitelův návrat. A nakonec vydám svědectví o tom, jak jsem poznal, že toto je pravá a živá Církev.
Ze všeho nejvíce jsem vděčný za to, že jsem mohl prožít očišťující moc, která je dostupná skrze obřady vykonávané mocí kněžství. Pocítil jsem odpuštění a očištění skrze křest vykonaný těmi, kteří mají pravomoc. Pocítil jsem hřejivé pocity v hrudi, které se mohou dostavit jen díky slovům, která pronášejí služebníci Boží: „Přijmi Ducha Svatého.“
Můj pocit vděčnosti vyvěrá také z požehnání, která obdržela má rodina. A právě pečeticí moc a naše znalost této moci mění a proměňuje náš vezdejší rodinný život i naše očekávání radosti z rodinného života ve světě příštím. Vědomí a naděje, že náš vztah může být věčný, mě přenáší přes těžkosti spojené s odloučením a osamělostí, které jsou součástí smrtelné existence. Věrným členům Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů je dáno zaslíbení, že můžeme být jako rodina a že naše rodina se může rozrůstat i ve věčnostech. Toto ujištění mění na věky a k lepšímu všechny naše rodinné vztahy.
Já jsem například v takové situaci, kdy kvůli velkým vzdálenostem nemohu dost dobře poznat svá vnoučata, a jednou i svá pravnoučata. Někteří lidé nikdy neměli možnost žít v manželství nebo být rodiči, a přesto mají stejnou touhu jako já být nějak nablízku své rodině. Díky znovuzřízení znalosti o věčných rodinách máme větší naději a jsme laskavější ve všech našich rodinných vztazích. Největší radosti v tomto životě lze najít v rodině, a podobně tomu bude i ve světech příštích. Jsem velmi vděčný za ujištění, které mám, že pokud jsme věrní, totéž společenství, které máme zde v tomto životě, bude na věky s námi i ve světě příštím ve věčné slávě.2
Vidím také důkazy prorokovaného zdokonalování Církve. Když například cestuji a poznávám členy Církve, vidím, jak se ve svém životě stále zdokonalují. Usmíření mění a povznáší členy díky jejich prosté víře a poslušnosti. Často jsem na shromážděních, kde očividně pokorní lidé dokáží učit lekce a pronášet kázání s takovou mocí, jaká byla dána Lehimu, Nefimu a synům Helamanovým. Jistě si pamatujete na onu pasáž:
„A stalo se, že Nefi a Lehi kázali Lamanitům s takovou velikou mocí a pravomocí, neboť jim byla dána moc a pravomoc, aby mohli promlouvati, a také jim bylo dáno, co mají promlouvati.“3
Jsem si jist, že opakované přání presidenta Gordona B. Hinckleyho se vyplní. Učil, že všichni, kdo přicházejí do Církve, mohou být udrženi v plné aktivitě, pokud jsou živeni dobrým slovem Božím. Vzpomínám si, jak říkal, že poslední slova, která nejspíše pronese na konci své služby, budou „udržení, udržení, udržení“. Jeho slova žijí dál v tom, jak nás vede president Monson, a v nás všech, když jsme hodni mít takovou moc, jakou měli Lehi a Nefi, abychom živili druhé dobrým slovem Božím. Jsem přesvědčen, že podobně jako já budete i vy znovu a znovu žasnout nad pokornými Svatými posledních dnů, kteří se stále větší mocí vykonávají domácí učení, navštěvující učení a mluví se svými přáteli-nečleny.
Již mnoho let pamatujeme na slova presidenta Davida O. McKaye: „Každý člen misionářem.“ Jsem přesvědčen, že přichází den, kdy díky víře členů budeme svědky rostoucího počtu lidí, kteří budou vyzváni, aby si vyslechli slovo Boží, a kteří pak vstoupí do pravé a živé Církve.
Existuje další pokrok, o kterém jsem přesvědčen, že nastane. Rodiny po celé Církvi hledají způsoby, jak posilovat a ochraňovat své děti před zlem, které je obklopuje. V některých případech se tito rodiče zoufale snaží přivést zpět některé členy své rodiny, kteří zbloudili. Jsem přesvědčen, že Bůh je bude zvýšenou měrou odměňovat za jejich úsilí. Ti, kteří to nikdy nevzdávají, zjistí, že Bůh to také nikdy nevzdal a že jim pomůže.
Většinou bude tato pomoc přicházet od těch, kteří jsou povoláni sloužit v Církvi. Rozšíří se duch zájmu o druhé, takže mnozí budou inspirováni, podobně jako byl inspirován mladý biskup Thomas Monson, aby praktickými způsoby vyzývali a povzbuzovali ty, kteří na čas možná nevidí požehnání, které pro ně Bůh připravil. President Monson si dodnes pamatuje ty, které zachraňoval, když byl jejich biskupem. Doufám, že my všichni budeme mít důvěru v to, že Bůh nás povede v naší snaze nabízet pomocnou ruku a obracet se k těm, které si Bůh přeje, abychom vzali s sebou na naši cestu domů k Němu.
Další pokrok, který vidím, že začíná probíhat v království, se týká touhy a schopnosti pomáhat chudým a potřebným. Jsem svědkem úžasného nárůstu solidárnosti mezi členy Církve vůči obětem přírodních katastrof po celém světě. V úmrtních oznámeních čtu, jak rodiny žádají, aby dary byly poslány na Stálý vzdělávací fond nebo na humanitární fond Církve.
Prorok Joseph Smith tento úžasný pokrok předvídal. Řekl, že když se člověk zcela obrátí, bude chtít dosáhnout přes celou zemi ve snaze pomáhat dětem Nebeského Otce.4 Toto se již začíná dít mezi mnohými členy Církve. Připadá mi úžasné, že toto dávání potřebným se šíří i mezi těmi, kteří sami mají málo, a zdá se, že není ovlivňováno tím, zda jsme v dobré či obtížné ekonomické situaci. To je pro mě důkazem toho, že usmíření působí mezi členy stále efektivněji.
Své svědectví, že toto je pravá a živá Církev, jsem začal získávat již v dětství. Jednou z mých nejranějších vzpomínek je zážitek z konference, která se nekonala na místě, které by bylo podobné tomuto, ale která probíhala v pronajaté místnosti v hotelu. Mluvil na ní nějaký muž, kterého jsem neznal, a ani dnes nevím, jak se jmenoval. Věděl jsem jen, že to byl někdo, kdo byl poslán do našeho malého okrsku v misii někým, kdo měl kněžství. Nevím, o čem mluvil. Ale i když mi ještě nebylo osm let, i když jsem ještě nebyl pokřtěn, obdržel jsem mocné a spolehlivé svědectví, že naslouchám služebníku Božímu v pravé Církvi Ježíše Krista. Nešlo o onu pronajatou místnost ani o počet shromážděných členů, který byl malý, ale bylo to svědectví, že v onom okamžiku jsem měl to požehnání být na shromáždění pravé Církve.
Když se naše rodina v době mého dospívání přestěhovala do organizovaných kůlů Církve, poprvé v životě jsem pocítil moc kněžských kvor a milujícího biskupa. Stále si pamatuji, a vybavuji si onu jistotu, kterou jsem pociťoval, když jsem na kvoru kněží seděl vedle biskupa a věděl jsem, že má klíče jako pravý soudce v Izraeli.
Totéž svědectví jsem pocítil brzy ve svém životě během dvou nedělí, jednou v Albuquerque v Novém Mexiku a jednou v Bostonu v Massachusetts. V obou případech jsem byl přítomen tomu, když byl z okrsku zorganizován kůl. Jako presidenti kůlů byli povoláni zdánlivě obyčejní muži, které jsem dobře znal. Během oněch nedělí jsem zvedl ruku, podobně jako jste to udělali vy dnes, a obdržel jsem svědectví, že Bůh povolal své služebníky a že budu požehnán díky jejich službě a díky tomu, že je podporuji. Tentýž zázrak nyní pociťuji bezpočtukrát všude po celé Církvi.
Ve dnech a měsících, které následovaly poté, co byla oněm presidentům kůlů vyjádřena podpora, jsem byl svědkem toho, jak byli učiněni způsobilými vykonávat své povolání. Téhož zázraku jsem byl svědkem ve službě presidenta Monsona, když obdržel povolání, aby předsedal jako prorok a president Církve a používal všechny klíče kněžství na zemi. Byl jsem přítomen tomu, když k němu přišla zjevení a inspirace, což mi potvrzuje, že Bůh tyto klíče ctí. Jsem toho očitým svědkem. Jsou to klíče kněžství, které je podle Pánových slov „bez počátku či konce“.5
Vydávám vám posvátné svědectví, že toto je pravá a živá Církev Ježíše Krista. Nebeský Otec vám odpoví, pokud se budete upřímně modlit o to, abyste to poznali sami pro sebe. Můžete získat svědectví, že povolání, kterým jste dnes vyjádřili podporu, jsou od Boha. A co více, můžete poznat, že v této Církvi se vykonávají obřady, které mohou očistit duši a svazovat na zemi i na nebi, jako tomu bylo v době Petra, Jakuba a Jana. Tyto klíče a obřady byly nyní znovuzřízeny ve své plnosti skrze proroka Josepha Smitha a jsou předávány dál na jeho nástupce. Ježíš je Kristus. On žije. Vím to. Svědčím o tom, že Thomas S. Monson je Jeho žijícím prorokem. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je pravdivá a žije dál. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.