Pojďte do Sionu
Kéž se ve svých rodinách i ve svých kůlech a okrscích snažíme vybudovat Sion jednotou, zbožností a pravou láskou.
Prorok Joseph Smith řekl: „Budování Sionu je věcí, která zajímala lid Boží v každé době; je to téma, kterým se proroci, kněží a králové zaobírali se zvláštním potěšením; s radostným očekáváním vzhlíželi ke dni, v němž žijeme; a podníceni nebeským a radostným očekáváním pěli a psali a prorokovali o tomto našem dni; zemřeli však, aniž by ho viděli; my jsme tím obdařeným lidem, který Bůh vyvolil, aby uskutečnil slávu posledních dnů.“ (Teachings of the Presidents of the Church: Joseph Smith [studijní příručka pro Melchisedechovo kněžství a Pomocné sdružení, 2007], 186.)
Sion je název místa i lidu. Sionem bylo nazváno dávné město Enochovo v době před potopou. „A stalo se za jeho dnů, že postavil město, jež bylo nazváno Město Svatosti, a to Sion.“ (Mojžíš 7:19.) Tento Sion existoval asi 365 let. (Viz Mojžíš 7:68.) V písmech se píše: „A Enoch a všechen jeho lid chodili s Bohem a on přebýval uprostřed Sionu; a stalo se, že Sionu nebylo, neboť Bůh ho přijal do svého vlastního lůna; a od té doby se šířila zpráva: Sion uprchl.“ (Mojžíš 7:69.) Později byl Jeruzalém a jeho chrám nazýván horou Sion, a v písmech se prorokuje o budoucím Novém Jeruzalémě, kde Kristus bude vládnout jako „Král Sionu“, až „po dobu tisíce let bude země odpočívati“. (Mojžíš 7:53, 64.)
Pán nazval Enochův lid Sionem, „protože byli jednoho srdce a jedné mysli a přebývali ve spravedlivosti; a nebylo žádných chudých mezi nimi“. (Mojžíš 7:18.) Na jiném místě pravil: „Neboť toto je Sion – čistí v srdci.“ (NaS 97:21.)
Protikladem a protipólem Sionu je Babylon. Město Babylon bylo původně Bábelem, známým díky babylonské věži, a později se stalo hlavním městem babylonské říše. Jeho hlavní stavbou byl chrám Béla neboli Bála, modly, kterou starozákonní proroci nazývali „Ohavností“, vzhledem k sexuálním zvrhlostem spojeným s jejím uctíváním. (Viz Průvodce k písmům, „Bábel, Babylon“, 9; „Bál“, 9.) Světskost onoho města, jeho uctívání zla a zajetí Judy, které následovalo po babylonském dobytí v roce 587 před Kristem – to vše činí Babylon symbolem úpadku společnosti a duchovní poroby.
A právě v tomto kontextu Pán řekl členům své Církve: „Vyjděte z Babylona; shromážděte se z prostředku národů, od čtyř větrů, od jednoho konce nebe k druhému.“ (NaS 133:7.) Pán nařídil, aby byli starší Jeho Církve vysláni do světa, aby uskutečnili toto shromažďování, a tím započalo úsilí, které v plné síle pokračuje i dnes. „A vizte a hleďte, toto bude volání jejich a hlas Páně pro všechny lidi: Vyjděte do země Sion, aby hranice lidu mého mohly býti rozšířeny a aby kůly jeho mohly býti posíleny a aby Sion mohl vyjíti do okolních krajin.“ (NaS 133:9.)
A tak se i dnes lid Páně shromažďuje „z prostředku národů“, když se shromažďuje v kongregacích a v kůlech Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, které jsou rozptýleny v zemích po celém světě. Nefi předpověděl, že tato „panství“ budou malá, ale že Pánova moc sestoupí „na svaté z církve Beránkovy… [kteří budou rozptýleni] po celé tváři země; a [budou] ozbrojeni spravedlivostí“. (Viz 1. Nefi 14:12–14.) Pán nás vyzývá, abychom byli majákem spravedlivosti, abychom vedli ty, kteří hledají bezpečí a požehnání Sionu:
„Vpravdě pravím vám všem: Povstaň a sviť, aby světlo tvé mohlo býti korouhví pro národy;
A aby shromáždění v zemi Sion a v kůlech jeho mohlo býti jako ochrana a jako útočiště před bouří a před hněvem, až bude vylit bez zředění na celou zem.“ (NaS 115:5–6.)
Pod vedením Proroka Josepha Smitha se první členové Církve snažili založit ústřední místo Sionu ve státě Missouri, ale nebyli hodni svaté město vybudovat. Pán uvedl jeden z důvodů, proč se jim to nepodařilo:
„Nenaučili se býti poslušní věcí, jež jsem požadoval z rukou jejich, ale jsou plni všelikých druhů zla, a neudělují ze jmění svého, jak se sluší na svaté, chudým a sužovaným mezi sebou; a nejsou jednotni podle jednoty požadované zákonem celestiálního království.“ (NaS 105:3–4.)
„Mezi nimi byla střetávání a sváry a závidění a rozbroje a chtivá a žádostivá přání; tudíž těmito věcmi pošpinili dědictví své.“ (NaS 101:6.)
Než abychom však tyto první Svaté odsoudili příliš tvrdě, měli bychom raději zkoumat sami sebe, zda náhodou nejsme stejní.
Sion je Sionem díky charakteru, vlastnostem a věrnosti jeho obyvatel. Pamatujte na to, že „Pán nazval lid svůj Sionem, protože byli jednoho srdce a jedné mysli a přebývali ve spravedlivosti; a nebylo žádných chudých mezi nimi“. (Mojžíš 7:18.) Chceme-li v našich rodinách, odbočkách, sborech a kůlech po celém světě utvrdit Sion, musíme se pozvednout na úroveň tohoto měřítka. Bude nutné, abychom se 1) sjednotili a byli jednoho srdce a jedné mysli; 2) abychom se jako jednotlivci i kolektivně stali svatým lidem; a 3) abychom pečovali o chudé a potřebné tak efektivně, že mezi sebou vymýtíme chudobu. Nemůžeme s tím čekat na to, až Sion přijde – Sion přijde jen tehdy, když to uskutečníme.
Jednota
Když přemýšlíme o jednotě nutné k tomu, aby Sion vzkvétal, měli bychom se zeptat, zda jsme již překonali střetávání a sváry a závidění a rozbroje. (Viz NaS 101:6.) Jsme jako jednotlivci i jako lidé zbaveni rozbrojů a svárů a jsme jednotni „podle jednoty požadované zákonem celestiálního království“? (NaS 105:4.) Pro dosažení této jednoty je nutné, abychom si navzájem odpouštěli. Ježíš řekl: „Já, Pán, odpustím tomu, komu odpustím, ale od vás je požadováno, abyste odpouštěli všem lidem.“ (NaS 64:10.)
Jednoho srdce a jedné mysli se staneme tehdy, když každý z nás osobně soustředí svůj život na Spasitele a když bude následovat ty, které Pán pověřil, aby nás vedli. Můžeme se sjednotit s presidentem Thomasem S. Monsonem v lásce a v péči o druhé. Na dubnové generální konferenci president Monson mluvil k těm, kteří se vzdálili Církvi, i k nám všem, a řekl: „V osobní svatyni našeho svědomí přebývá onen duch, ono odhodlání odložit starého člověka a dosáhnout celé velikosti našich skutečných možností. V tomto duchu opět z celého srdce vyzýváme: Vraťte se. Podáváme vám ruku z čisté lásky Kristovy, a naším přáním je pomoci vám a přivítat vás v plném členství. Vám, kteří jste raněni na duchu nebo kteří zápolíte a máte obavy, říkáme: dovolte nám pozvednout vás a povzbudit a utišit vaše obavy.“ (Thomas S. Monson, „Ohlédněme se zpět a postupujme vpřed“, Liahona, květen 2008, 90.)
Letos, na konci července, se mladí svobodní dospělí z několika zemí ve východní Evropě setkali na konferenci poblíž Budapešti v Maďarsku. Mezi nimi byla i skupina 20 mladých mužů a žen z Moldávie, kterým trvalo vyřízení pasů a víz několik dní a kteří na konferenci jeli autobusem více než 30 hodin. Program konference obsahoval asi 15 diskusních kroužků. Každý si musel vybrat dva nebo tři kroužky, kterých se chtěl nejvíce zúčastnit. Tito mladí dospělí z Moldávie dali hlavy dohromady a místo toho, aby mysleli jen na své osobní zájmy, vymysleli plán, že alespoň jeden člen jejich skupiny bude přítomen v každé třídě a bude si dělat podrobné poznámky. Pak se podělí o to, čemu se naučí, mezi sebou a později to předají i ostatním mladým dospělým v Moldávii, kteří se konference nemohli zúčastnit. Toto je v jednoduché formě příklad vzájemné jednoty a lásky, který, když ho různými způsoby tisíckrát znásobíme, „zase přivede Sion“. (Izaiáš 52:8.)
Svatost
Velká část práce při zakládání Sionu spočívá v našem osobním úsilí stát se čistými v srdci. (Viz NaS 97:21.) „Sion nemůže býti zbudován, ledaže to bude podle zásad zákona celestiálního království,“ řekl Pán, „jinak ho nemohu přijmouti k sobě.“ (NaS 105:5.) Zákon celestiálního království samozřejmě představuje zákon a smlouvy evangelia, které zahrnují naše neustálé pamatování na Spasitele a náš slib poslušnosti, oběti, zasvěcení a věrnosti.
Spasitel kritizoval některé první Svaté kvůli tomu, že měli „chtivá… přání“. (NaS 101:6; viz také NaS 88:121.) Tito lidé žili ve světě, ve kterém neexistovala televize, film, internet, ani iPody. Jsme my, ve světě, který je dnes zaplaven sexuálně zabarvenými obrazy a hudbou, prosti chtivých přání a s nimi spojeného zla? Vzdáleni snahám posouvat hranice cudného oblečení nebo oddávání se zprostředkovaným nemorálnostem pornografie, máme hladovět a žíznit po spravedlivosti. Abychom mohli přijít do Sionu, nestačí, abychom, vy i já, byli o trochu méně zlovolní než druzí. Máme se stát nejen dobrými, ale svatými muži a ženami. Vzpomeňme na slova staršího Neala A. Maxwella a postavme si jednou pro vždy svůj dům v Sionu a vzdejme se letní chaty v Babylonu. (Viz Neal A. Maxwell, A Wonderful Flood of Light [1990], 47.)
Péče o chudé
Pán v průběhu historie posuzoval společnosti a jednotlivce podle toho, jak dobře se starali o chudé. Řekl:
„Neboť země je plná, a je více než dosti; ano, připravil jsem všechny věci a dal jsem dětem lidským, aby jednaly samy za sebe.
Tudíž, bude-li některý člověk bráti z hojnosti, kterou jsem učinil, a nebude-li udělovati část svou podle zákona evangelia mého chudým a potřebným, bude se zlovolnými pozdvihovati oči své v pekle jsa v mukách.“ (NaS 104:17–18; viz také NaS 56:16–17.)
A dále prohlásil: „Ve svých časných věcech si budete rovni, a to ne zdráhavě, jinak hojnost projevů Ducha bude zadržena.“ (NaS 70:14; viz také NaS 49:20; 78:5–7.)
Máme sice vládu nad svými prostředky a zdroji, ale jsme zodpovědni Bohu za toto správcovství pozemských věcí. Je potěšitelné vidět vaši štědrost, když přispíváte do fondu postních obětí a na humanitární projekty. V průběhu let se ulehčilo utrpení milionů lidí a bezpočtu dalších, kteří byli schopni si sami pomoci díky štědrosti Svatých. Když však usilujeme o věc Sionu, měli bychom se všichni s modlitbou zamyslet nad tím, zda v očích Páně děláme to, co dělat máme, a zda děláme vše, co dělat máme, ve vztahu k chudým a potřebným.
Vzhledem k tomu, že mnozí z nás žijí ve společnosti, která uctívá majetek a radovánky, mohli bychom se zeptat sami sebe, zda jsme oproštěni od žádostivosti a touhy mít více a více světských statků. Materialismus je dalším projevem modloslužebnictví a pýchy, která charakterizuje Babylon. Možná se můžeme naučit být spokojeni s tím, co nám stačí pro naši potřebu.
Apoštol Pavel varoval Timotea před lidmi, kteří si myslí, že „pobožnost [je] zisk“. (1. Timoteovi 6:5.)
Řekl: „Nic jsme zajisté nepřinesli na tento svět, bez pochyby že také nic odnesti nemůžeme.
Ale majíce pokrm a oděv, [s tím buďme spokojeni].“ (1. Timoteovi 6:7–8.)
V mnoha částech světa vstupujeme do ekonomicky neklidného období. Pečujme o sebe navzájem, jak nejlépe dovedeme. Vzpomínám si na příběh jedné vietnamské rodiny, která v roce 1975 uprchla ze Saigonu a usadila se v malém mobilním domě v utažském Provu. Mladý muž z této uprchlické rodiny se stal pro domácí učení společníkem bratra Johnsona, který bydlel se svou velkou rodinou nedaleko od nich. Tento chlapec pak vyprávěl toto:
„Jednou si bratr Johnson všiml, že naše rodina nemá kuchyňský stůl. Druhý den se objevil s podivně vyhlížejícím, ale velmi praktickým stolem, který se nám skvěle hodil, když jsme ho opřeli o stěnu naproti kuchyňské lince. Stůl vypadal divně, protože dvě nohy se k vrchní desce hodily, a ty další dvě nikoli. Z jedné strany opotřebované desky také vyčnívalo několik dřevěných kolíčků.
Zanedlouho jsme tento zvláštní stůl každý den používali při vaření i pro případ, kdy jsme se chtěli rychle najíst. Jako rodina jsme stále jedli vsedě na podlaze… podle vietnamského způsobu.
Jednou večer jsem čekal na bratra Johnsona před hlavními dveřmi jeho domu, až půjdeme na domácí učení. S překvapením jsem v kuchyni zahlédl stůl, který byl prakticky stejný jako ten, který kdysi dal mé rodině. Jediný rozdíl byl v tom, že tam, kde z našeho stolu vyčnívaly kolíčky, měl jejich stůl díry! A pak jsem si uvědomil, že tento dobrosrdečný muž, když viděl naši nouzi, rozřízl svůj kuchyňský stůl na polovinu a pro každou polovinu udělal dvě nové nohy.
Bylo jasné, že Johnsonova rodina se nemohla vejít k tak malému stolu – nejspíš se kolem něj nevešla, ani když byl v celku. …
Celý život byl pro mě tento laskavý skutek mocnou připomínkou opravdového dávání.“ (Son Quang Le, z vyprávění Bethě Ellis Leové, „Two-of-a-Kind Table“, Liahona, July 2004, 43.)
Prorok Joseph Smith řekl: „Naším nejvyšším cílem má být vybudování Sionu.“ (Teachings: Joseph Smith, 186.) Kéž se ve svých rodinách i ve svých kůlech a okrscích snažíme vybudovat Sion jednotou, zbožností a pravou láskou v přípravě na onen veliký den, kdy Sion, Nový Jeruzalém, povstane. Slovy naší náboženské písně:
Izraeli, Bůh tě volá,
ze všech bědných území.
Velký Babylon už padá,
Bůh zlu konec učiní …
Pojď k Sionu, pojď k Sionu,
tam, kde radost přebývá …
Pojď k Sionu, pojď k Sionu,
Pán přijde, co nevidět.
(„Israel, Israel, God Is Calling“, Hymns, no. 7)
Vydávám svědectví o Ježíši Kristu, Králi Sionu, ve jménu Ježíše Krista, amen.