Pomocné sdružení – posvátné dílo
Naším dílem [je] dílo spasení, služby a snahy stát se svatým lidem.
Toto je nádherné setkání žen Pomocného sdružení. Od našeho posledního generálního shromáždění jsem měla to požehnání navštívit mnohé z vás. Děkuji vám za váš věrný život a oddanou službu. Na nedávných generálních shromážděních Pomocného sdružení jsme se učily o tom, jak pevné a neochvějné ženy Svatých posledních dnů znají a naplňují účel Pomocného sdružení.1 Doufám, že dnes prohloubím naše svědectví a porozumění týkající se Pomocného sdružení jako díla založeného na víře. Budu mluvit o účelu tohoto díla a o tom, jak ho dosáhnout.
Víme, že účelem Pomocného sdružení, jak ho založil Pán, je připravit ženy na požehnání věčného života tím, že jim pomůže:
-
Prohlubovat víru a osobní spravedlivost.
-
Posilovat svou rodinu a domov.
-
Sloužit Pánu a Jeho dětem.
Historie, účel a dílo Pomocného sdružení jsou mezi ostatními organizacemi žen jedinečné. V roce 1942, při příležitosti stého výročí založení Pomocného sdružení, První předsednictvo Církve řeklo:
„Žádná jiná organizace žen na zemi nevznikla takovým způsobem. …
Členky [Pomocného sdružení] nemají dovolit žádným nepřátelským ani soutěživým pohnutkám, aby je odváděly od povinností a závazků, výsad a poct, příležitostí a úspěchů, jaké členství v tomto velkolepém Sdružení přináší.“2
Je-li členství v Pomocném sdružení tak důležité, je třeba, abychom věděly, co nás odlišuje od každé jiné ženské organizace. Na všem, co v Pomocném sdružení děláme, skutečně záleží, protože Nebeský Otce a Jeho Syn, Ježíš Kristus, navštívili Josepha Smitha, a skrze něho byla na zemi znovuzřízena plnost evangelia Ježíše Krista. Pomocné sdružení je součástí tohoto znovuzřízení. Prorok Joseph Smith definoval účel Pomocného sdružení a poučil sestry o jejich účelu, stejně jako učil vedoucí kněžství v Kirtlandu a v Nauvoo účelům kněžství a jejich práci. Naše organizace je i dnes dál vedena proroky, vidoucími a zjevovateli.
Pomocné sdružení je jedinečné, protože bylo zorganizováno podle „vzoru kněžství“3, a působíme na generální i místní úrovni pod vedením vedoucích kněžství. Spolupracujeme jako partneři s vedoucími kněžství, kteří drží klíče, jež jim dávají pravomoc předsedat ve jménu Páně. Pracujeme podle způsobu kněžsví – což znamená, že vyhledáváme a přijímáme zjevení a jednáme podle něj; rozhodujeme se v radách a pečujeme o jednotlivce na osobní rovině. Účel kněžství – připravovat se na požehnání věčného života uzavíráním a dodržováním smluv – je i naším účelem. Stejně jako v případě našich bratří, kteří mají kněžství, je i naším dílem dílo spasení, služby a snahy stát se svatým lidem.
President Boyd K. Packer učil: „Pomocné sdružení má mnoho zodpovědností.
Účast na nedělním shromáždění je jen malou částí vašich povinností. Některé z vás tomu neporozuměly a zanedbávaly to, co Pomocné sdružení již celá léta znamená – sesterství a jeho dobročinnou a praktickou složku.“
Dále vysvětlil:
„Prorok [Joseph] nám řekl, že Pomocné sdružení je zorganizováno podle vzoru kněžství. Když je muž nositelem kněžství,… vyžaduje to od něj plné zasvěcení a oddanost. …
Členství v kněžství zvelebuje muže i chlapce. Ať je kdekoli, ať dělá cokoli, a bez ohledu na to, s kým se stýká, očekává se od něj, že bude kněžství ctít. …
Budete-li, sestry, následovat tento vzor,… budete sloužit vaší organizaci, vaší věci – Pomocnému sdružení. …
Služba v Pomocném sdružení zvelebuje a posvěcuje každou jednotlivou sestru. Vaše členství v Pomocném sdružení má být vždy s vámi.“4
Pracujme Pánovým způsobem
Je-li náš účel jasný, pak přirozeně existuje vhodný způsob, jak máme své zodpovědnosti vykonávat. Shrňme si, jak má být dílo Pomocného sdružení, které je založeno na víře, uskutečňováno. Jednou z nejvzácnějších věcí, kterou my všechny máme, je čas. Většina žen má mnoho zodpovědností a nikdy nemá dost času na vše, co si v srdci a v mysli přeje udělat. Využíváme-li čas pro Pomocné sdružení inspirovaně, projevujeme tím úctu Pánu i sestrám.
President Dieter F. Uchtdorf učil: „Jeden moudrý člověk kdysi rozlišoval mezi ,vznešeným uměním věci udělat‘ a ,vznešeným uměním nechat věci nedodělané‘. Učil, že pravá ,moudrost v životě‘ spočívá ve ,vypouštění zbytečností‘. President Uchtdorf se pak zeptal: „Jaké zbytečnosti vám zaplňují dny a okrádají vás o čas? Jaké jste si osvojili zvyky, které neslouží užitečnému účelu? Které nedokončené nebo nezapočaté věci by vašemu životu mohly dodat svěžest, smysl a radost?“5 Jeho otázky můžeme vztáhnout na všechny schůzky a činnosti Pomocného sdružení.
Nedělní shromáždění Pomocného sdružení
Schůzky našeho sdružení se konají každou neděli v rámci pravidelného tříhodinového bloku shromáždění. Je úžasné představit si, že každou neděli se po celém světě scházejí tisíce skupin sester, aby prohlubovaly víru, posilovaly rodiny a koordinovaly své úsilí pomáhat. Naše nedělní shromáždění trvají jen 50 minut, takže je zahajujeme projednáním důležitých záležitostí, které nám pomohou být více sjednocenými a efektivními v díle Pomocného sdružení. Projednáváme je stručně, důstojně a utříděně, a v souladu s tím, kdo jsme a co je naším cílem.
Tak jako sestry na prvních shromážděních Pomocného sdružení získávaly ponaučení od proroků a apoštolů, my dnes studujeme slova vedoucích Církve. Je požehnáním mít propojené zdroje, které učí nauce a zásadám, které nám pomáhají žít podle evangelia v osobním životě i v rodině. Vzhledem k tomu, že toto dílo je založeno na víře, jsou lekce Pomocného sdružení nejefektivnější tehdy, když probíhá inspirovaná výuka a když „[ta, která] káže, a [ta, která] přijímá, rozumějí si navzájem a [obě] jsou [vzdělávány] a radují se spolu“.6
Dodatečné schůzky Pomocného sdružení
Všechny naše schůzky a činnosti jsou schůzkami sester Pomocného sdružení. Řadu let jsme dodatečné schůzky Pomocného sdružení nazývaly schůzkami pro obohacování domova, rodiny a jednotlivce. Kvůli obavám ze složitosti tohoto názvu a kvůli různým výkladům účelu těchto schůzek bylo rozhodnuto, že název „obohacování domova, rodiny a jednotlivce“ se s okamžitou účinností přestane používat. Po poradě s Prvním předsednictvem a s Kvorem Dvanácti apoštolů bylo stanoveno, že místo toho, aby se těmto dodatečným schůzkám Pomocného sdružení dával nový název, všechny tyto schůzky a činnosti se nyní budou jednoduše nazývat schůzkami Pomocného sdružení. Jednotlivé schůzky Pomocného sdružení, které se konají během týdne, se mohou nazývat podle povahy činnosti: služba, kursy, projekty, konference nebo dílny Pomocného sdružení.
Tyto dodatečné schůzky mohou být cenným doplňkem nedělní výuky, zvláště pro sestry sloužící v Primárkách nebo Mladých ženách nebo pro ty, které nemohou navštěvovat nedělní shromáždění. Tyto schůzky jsou také vynikající příležitostí, na kterou můžeme přivést své přátele jiného vyznání, a do které můžeme zapojit i ty sestry Pomocného sdružení, které se v Církvi aktivně nezapojují. Všechny členky Pomocného sdružení i jejich kamarádky jsou zvány a vítány. V sestrách by se však neměl vyvolávat pocit, že účast na těchto schůzkách je povinná.
Pod vedením biskupa může předsednictvo Pomocného sdružení sboru využívat tyto schůzky k řešení duchovních a časných potřeb jednotlivců a rodin ve sboru a k posilování sesterství a jednoty.
Když se sestry scházejí na schůzkách Pomocného sdružení během týdne, mají příležitost učit se dobročinným a praktickým zodpovědnostem Pomocného sdružení a tyto zodpovědnosti naplňovat. Právě zde si osvojují a procvičují dovednosti, které jim pomohou prohlubovat víru a osobní spravedlivost, posilovat rodinu a domov a poskytovat službu potřebným. Tyto schůzky mají pomáhat učit dovednostem a zodpovědnostem týkajícím se ženství a mateřství v Pánově plánu. Právě zde ženy poznávají a rozvíjejí zásady prozíravého způsobu života a duchovní a časné soběstačnosti a také posilují sesterství a jednotu tím, že se vzájemně učí a slouží si.
Na všechny tyto schůzky Pomocného sdružení dohlíží presidentka Pomocného sdružení sboru. V rámci této zodpovědnosti se pravidelně radí s biskupem, jak mohou tyto schůzky pomáhat uspokojovat potřeby jednotlivců a rodin ve sboru.
Předsednictvo Pomocného sdružení s modlitbou zvažuje, jak často mají tyto schůzky Pomocného sdružení během týdne konat a kde je mají konat. Návrhy předávají biskupovi a berou v úvahu časové závazky sester, rodinnou situaci, vzdálenost a náklady na cestování, finanční náklady pro sbor, bezpečnost a další místní okolnosti.
Tyto schůzky se obvykle konají jindy než v neděli nebo v pondělí večer. Konají se zpravidla měsíčně, ale předsednictvo Pomocného sdružení může doporučit, aby se konaly častěji nebo méně často. Snahou je setkat se alespoň jednou za čtvrt roku. Každé schůzky se má účastnit alespoň jedna členka předsednictva Pomocného sdružení sboru. Pod vedením předsednictva kůlu může předsednictvo Pomocného sdružení kůlu plánovat a realizovat jedno nebo dvě setkání Pomocného sdružení kůlu ročně pro všechny sestry Pomocného sdružení v kůlu.7
Vedoucí Pomocného sdružení se s modlitbou radí o tématech, která posílí sestry i jejich rodiny, a o tom, jak tato témata sestrám předat. Presidentka Pomocného sdružení dbá na to, aby tyto plány schválil biskup. Také dbá na to, aby plány byly v souladu s platnými pravidly pro akce a činnosti, včetně pravidel finančních. Ačkoli na tyto schůzky dohlíží presidentka Pomocného sdružení, může požádat svou první nebo druhou rádkyni, aby jí pomáhala. Také může doporučit další sestru ve sboru, aby byla povolána jako koordinátorka schůzek Pomocného sdružení a aby pomáhala předsednictvu tyto schůzky plánovat a realizovat.
Schůzky se mohou zaměřovat na jedno téma, nebo je možné je rozdělit do několika tříd nebo činností. Učitelkami na těchto schůzkách mají být obvykle členky sboru nebo kůlu. Jedna schůzka ročně může připomenout založení Pomocného sdružení a zaměřit se na jeho historii a účely.
Vedoucí při plánování schůzek Pomocného sdružení, které se konají během týdne, upřednostňují témata, která budou naplňovat účely Pomocného sdružení, jako je manželství a rodina, vytváření domova, prozíravý způsob života a soběstačnost, soucitná služba, chrám a rodinná historie, sdílení evangelia a další témata na žádost biskupa.8
Při plánování se ptáme Pána, čemu se máme naučit a kým se máme stát, abychom se připravily na věčný život. Podle moudrosti Páně má každý sbor jedinečné vlastnosti, kterými se liší od všech ostatních. Lze to přirovnat k DNA, která jedinečně určuje každou lidskou bytost. Každý biskup má zodpovědnost za svůj konkrétní sbor. Každá presidentka Pomocného sdružení sboru má povolání pomáhat jednomu biskupovi. Každému biskupovi a předsednictvu Pomocného sdružení byly na hlavu vloženy ruce, aby získali inspiraci pro své konkrétní zodpovědnosti, a ne pro žádný jiný sbor nebo skupinu sester Pomocného sdružení.
Pracujeme-li s tímto porozuměním, budeme usilovat o zjevení a spolupracovat jako partneři s biskupem na uskutečňování účelů Pomocného sdružení ve svém sboru. Budeme-li takto fungovat, pak, pokud se sestry a rodiny potřebují připravit na nouzové situace, Pomocné sdružení může tuto přípravu zorganizovat, vyučovat a inspirovat. Pokud se sestry a rodiny potřebují připravit na chrám, Pomocné sdružení může pro to sestry zorganizovat, vyučovat a inspirovat. Pokud biskup potřebuje mladou svobodnou dospělou ženu, aby sdílela evangelium a zaktivizovala své kamarádky, Pomocné sdružení může tuto práci zorganizovat, vyučovat a inspirovat. Pokud se matky potřebují učit, jak pečovat o své děti, Pomocné sdružení může tuto práci zorganizovat, vyučovat a inspirovat. Pokud si sestry potřebují osvojit a zdokonalit dovednosti, které jim pomohou vytvořit z jejich domova středisko duchovní síly, pak může Pomocné sdružení tuto práci zorganizovat, vyučovat a inspirovat. Jak se to stává v průběhu celé naší historie, pokud vedoucí kněžství potřebují dosáhnout něčeho důležitého, mohou se obrátit na Pomocné sdružení, aby jim pomohlo.
Správné využívání schůzek Pomocného sdružení posílí schopnost Pomocného sdružení mocně spolupracovat s vedoucími kněžství v každém sboru. Joseph Smith řekl v Nauce a smlouvách:
„Nechť to žádný člověk nepovažuje za malé věci; neboť je mnohé, co leží v budoucnu, co se týká svatých a co závisí na těchto věcech.
Vy víte, [sestry], že velmi veliká loď je velmi mnoho požehnána v době bouře velmi malým kormidlem, jsouc udržována v kursu podle větru a vln.“9
Vedoucí Pomocného sdružení a kněžství, toto poselství vám poslouží jako stávající oficiální pravidla týkající se dodatečných schůzek Pomocného sdružení. Budete-li mít po prostudování tohoto poselství nějaké otázky ohledně toho, čemu jsme zde učily, poraďte se prosím ve sboru a kůlu, abyste našly řešení, která hledáte.
Navštěvující učení
Velká část oné podstatné práce Pomocného sdružení se neodehrává na shromážděních nebo schůzkách. Zaměřme se nyní na navštěvující učení. Vzhledem k tomu, že se řídíme příkladem a učením Ježíše Krista, ceníme si tohoto posvátného pověření milovat, poznávat, sloužit, rozumět, učit a působit v Jeho zastoupení. Toto je jedna z našich církevních povinností, u níž si můžeme být jisté Pánovou pomocí, pokud Ho o ni požádáme. Toto je jedna ze zodpovědností, která – tím, že se staneme společníky Pána – zcela jistě prohloubí naši víru a osobní spravedlivost a posílí náš domov a rodinu. Žádná jiná zodpovědnost, mimo okruh rodiny, nedává sestře v Církvi takovou příležitost vykonat tolik dobra jako právě navštěvující učení.
Toto je Pánův program individuální péče o Jeho dcery, a proto jsou zásady týkající se navštěvujícího učení schváleny Prvním předsednictvem tak, jak je to uvedeno v Církevní příručce pokynů. Navštěvující učení se zaměřuje na jednotlivé sestry, a proto vedoucí Pomocného sdružení při vykonávání navštěvujícího učení neorganizují ženy do skupin.
Není v moci biskupa, který je vysvěceným pastýřem sboru, aby dohlížel na všechny Pánovy ovečky současně. Spoléhá se na pomoc inspirovaných navštěvujících učitelek. Víme, že každá z nás se má přátelit se všemi členy sboru, ale zodpovědností biskupa a presidentky Pomocného sdružení je obdržet zjevení, které určí, kdo se má starat o jednotlivé sestry a posilovat je. V ideálním případě by se každá sestra měla starat alespoň o jednu sestru ve sboru a posilovat ji. Máme to požehnání modlit se za nějakou sestru a obdržet inspiraci, jak si Pán přeje, abychom se o jednu z Jeho dcer staraly.
Když se zaměřujeme na lidi a ne na procenta, navštěvující učení se stává dílem Páně. Navštěvující učení není ve skutečnosti nikdy hotové. Je to spíše způsob života než úkol. Věrná služba v navštěvujícím učení je důkazem našeho učednictví. Když o svém úkolu každý měsíc podáváme zprávu, projevujeme tím svou víru a následujeme vzor daný Pánem. Kdyby prvořadým úkolem naší péče bylo podání zprávy o tom, že každá sestra ve sboru si vyslechla poselství navštěvujícího učení vytištěné každý měsíc v časopisu Ensign a Liahona, bylo by efektivnější přečíst ho všem nahlas na shromáždění svátosti. Naše zpráva ale pomůže biskupovi a presidentce Pomocného sdružení nejvíce tehdy, když je informujeme o duchovním a časném blahu sester a o tom, jak jsme jim byly schopny posloužit a projevit jim lásku.
Jsem vděčná za všechny své navštěvující učitelky, které v průběhu let projevovaly svou víru tím, že mi inspirovaně sloužily, učily mne, posilovaly a projevovaly mi lásku.
Sociální péče a soucitná služba
Naše soucitná služba a pomoc v oblasti sociální péče jednotlivcům a rodinám vyplývá z navštěvujícího učení. Presidentka Pomocného sdružení se o potřebách lidí ve sboru dozvídá skrze navštěvující učitelky a jejich návštěvy u členek sboru. Někdy nás k pomoci druhým povolá, a jindy sloužíme „podle [své] povahy“10 a řídíme se nabádáními Ducha Svatého. Před mnoha lety jsem se od sestry Camilly Kimballové, manželky presidenta Spencera W. Kimballa, naučila „nikdy neodhánět šlechetnou myšlenku“. Řídíme-li se její radou, můžeme s určitostí vědět, že náš Otec v nebi nás osobně zná, protože nás vysílá jako své ruce a své srdce k těm potřebným. Když tak činíme, naše víra v Něj se posiluje.
Závěr
Žijeme v radostné a výjimečné době růstu v historii Církve, a Pomocné sdružení se na vytváření této historie podílí. Joseph Smith řekl: „Nechť si každý muž, žena i dítě uvědomuje význam tohoto díla a jedná tak, jako kdyby jeho úspěch závisel pouze na jeho osobním úsilí; nechť všichni pociťují zájem o toto dílo, a poté nechť se zamyslí nad tím, že žijí v době, o níž s nadšením v srdci rozjímali králové, proroci a spravedliví lidé před tisíci lety – kdy je vyhlídka na tuto dobu inspirovala k těm nejkrásnějším tónům a k nejvznešenějším písním a způsobovala, že propukali k tak úchvatné výmluvnosti, která je zaznamenána v písmech.“11
Raduji se z poznání, že Pán nás miluje natolik, že nás v tomto díle vede skrze proroky, vidoucí a zjevovatele a že patříme k Církvi, která je řízena neustálým zjevením. Jsem si jista, že když každá sestra udělá svůj díl práce na naplnění účelů Pomocného sdružení, andělé budou našimi společníky a budeme svědky úžasných zázraků. Oslavujeme toto důležité a posvátné dílo, které nám bylo dáno, a vzdáváme za něj díky, ve jménu Ježíše Krista, amen.