Mládež
Nikdo není dokonalý
Vždy jsem se toužila stát takovou, jako je Nefi: na slovo poslušnou, neskonale věrnou a hluboce duchovní. V mých očích byl Nefi nejvyšším příkladem dobrotivosti. Málo věcí mě dokázalo nadchnout tak jako myšlenka, že vyrostu a budu taková, jako je on – nebo si přinejmenším začnu osvojovat alespoň něco z jeho znamenitosti.
Jednoho dne jsem měla menší krizi způsobenou pocity nedostatečnosti. Měla jsem tak velké sny a tolik cílů. Ale nedařilo se mi žádných dosáhnout. Se slzami bezmoci jsem se svěřila se svými pocity otci. Ten okamžitě vstal, přešel ke knihovně a vytáhl z ní jeden ze svých výtisků Knihy Mormonovy. Beze slova ji otevřel ve 2. Nefi, 4. kapitole a začal číst verš 17.
Po těle mi běhal mráz, když jsem naslouchala těmto mocným slovům: „Ó, jak bídný jsem člověk!“ Mé myšlenky uháněly jako o závod. Jak mohl Nefi, můj hrdina a vzor, říct, že je „bídný“? Pokud je on bídný, tak jaká jsem potom já?
Tělem jako by mi znovu projel elektrický proud, když můj otec přečetl verš 28: „Probuď se, duše má! Neklesej již v hříchu.“ Měla jsem pocit, jako by se rozptýlila temná mračna v mé mysli a odhalila hřejivost a nádheru rozlehlé modré oblohy a jasného slunce. Není možné popsat, jak moc tento verš osvítil mou duši. Jen několik veršů z písem mne naplnilo tak velkou nadějí, inspirací a radostí, jako tento verš.
Ve 30. verši Nefi přesně vyjadřuje mé myšlenky, jen používá výmluvnějších slov: „Duše má se bude v tobě radovati, Bože můj a skálo spasení mého.“ Tento verš mi přinesl pocit klidu a vděčnosti za Pánovo láskyplné milosrdenství a za Jeho lásku.
Otec knihu zavřel a vysvětlil mi, že tyto verše jsou někdy nazývány Nefiho žalmem. Poté mi s citem vysvětlil, že i ti nejlepší lidé na světě jsou nedokonalí a že si tito lidé musejí svou nedokonalost uvědomit, protože jinak by byli pyšnými a nebyli by pak dobrými.
Pochopila jsem. To, že mám slabosti, ještě neznamená, že nejsem schopná stát se takovou, jako je Nefi. To, že jsem si svou slabost uvědomila, mě přiblížilo Nefiovým kvalitám. Nefi byl velkolepý, protože byl nejen poslušný a věrný, ale také pokorný a ochotný přiznat své chyby.
Od té doby si těchto Nefiových slov velmi vážím. Pokaždé, když je čtu, pocítím totéž nadšení a inspiraci, jako když jsem je četla poprvé. Tyto verše na mě volají, že jsem dcera Boží, schopná dokázat víc, než si jen dokážu představit. Vím, že když budu věrná a budu se tlačit kupředu, čekají mne nevýslovná požehnání.