Nechte svou víru projevit
Den za dnem na cestě k věčnému určení posilujte svou víru. Dávejte ji najevo! Nechte svou víru projevit!
Drazí bratři a sestry, chtěli bychom vám vyjádřit svou hlubokou lásku a vděčnost. Jsme vděčni za povolání, v nichž můžeme mezi vámi působit.
Když jsem nedávno letěl letadlem, pilot ohlásil, že se během sestupu dostaneme do pásma turbulencí a že si všichni pasažéři musí řádně zapnout bezpečnostní pásy. A jak se dalo čekat, turbulence přišly. A byly velmi silné. Několik řad za mnou přes uličku začala panikařit jedna vyděšená žena. Po každém děsivém zhoupnutí a žuchnutí, které otřáslo celým letadlem, hlasitě vykřikla. Manžel se ji snažil uklidnit, ale bezvýsledně. Její hysterické výkřiky neutichly, dokud jsme se z pásma turbulencí nedostali pryč a bezpečně nepřistáli. Bylo mi jí líto, že byla tak vystrašená. A protože víra je prostředkem k překonání strachu, mlčky jsem si přál, abych dokázal její víru posílit.
Později, když pasažéři vystupovali z letadla, ke mně přišel její manžel. Řekl: „Omlouvám se, že manželka byla tak vyděšená. Dokázal jsem ji uklidnit jedině tak, že jsem jí řekl: ‚Na palubě je i starší Nelson, a tak se nemáš čeho bát.‘“
Nejsem si jistý, zda zrovna má přítomnost na palubě měla být tím, co ji mělo uklidnit, ale chci říci, že jednou ze skutečností tohoto smrtelného života je to, že naše víra má procházet zkouškami a těžkostmi. Někdy tyto zkoušky přicházejí, když čelíme situacím, které se zdají být otázkou života a smrti. Pro tuto vyděšenou ženu představovalo divoce rozhoupané letadlo jeden z těch okamžiků, kdy stojíme tváří v tvář tomu, jak silnou máme víru.
Pokud mluvíme o víře (o víře, jež může hory přenášet), nemluvíme o víře v obecném slova smyslu, ale o víře v Pána Ježíše Krista. Víru v Pána Ježíše Krista lze upevnit tím, že se o Něm učíme a žijeme podle svého náboženství. Nauka Ježíše Krista byla Pánem navržena tak, aby nám pomáhala posilovat víru. V jazyce dneška však slovo náboženství může pro různé lidi znamenat různé věci.
Anglické slovo religion (náboženství) znamená doslova „znovu svázat“ či „připoutat“ k Bohu.1 Otázka, kterou bychom si mohli položit, zní: jsme natolik pevně přivázáni k Bohu, že se naše víra projevuje, nebo jsme ve skutečnosti přivázáni k něčemu jinému? Během pondělních rán například někdy slýchávám, jak se druzí baví o profesionálních sportovních utkáních, která se konala v neděli. Říkám si, zda některé z těchto zapálených fanoušků „nepoutá“ jejich „náboženství“ pouze k nějakému poskakujícímu míči.
Každý se můžeme zeptat: na co se zaměřuje naše víra? Na nějaký tým? Na nějakou značku? Na nějakou celebritu? I ten nejlepší tým může prohrát. Sláva celebrity může pohasnout. Existuje jen Jeden, v Nějž lze vždy bez rizika věřit, a to Pán Ježíš Kristus. A je zapotřebí, abyste svou víru projevovali!
Bůh v prvním přikázání ze svého Desatera pravil: „Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.“2 Řekl také: „Hleďte ke mně v každé myšlence; nepochybujte, nebojte se.“3 Přesto však mnoho lidí hledá vnitřní pokoj pouze při pohledu na svůj výpis z účtu nebo hledá vzory hodné následování jen mezi svými bližními.
Zkouškou víry často procházejí lékaři, akademici a politici. Projeví se jejich náboženství, zatímco se snaží dosahovat svých cílů, nebo zůstane skryto? Jsou přivázáni k Bohu, nebo k člověku?
Takováto zkouška mě potkala před pár desítkami let, kdy mě jeden z kolegů z lékařské fakulty káral za to, že nedokáži oddělit své odborné znalosti od náboženského přesvědčení. Požadoval, abych nesměšoval jedno s druhým. Jak bych ale mohl? Pravda je pravda! Je nedělitelná a žádnou její část prostě nelze vypustit.
Ať již pravda pochází z vědecké laboratoře, či ze zjevení, zdrojem veškeré pravdy je Bůh. Veškerá pravda je součástí evangelia Ježíše Krista.4 I přesto se po mně chtělo, abych svou víru skrýval. Žádosti svého kolegy jsem však nevyhověl. Nechal jsem svou víru projevit!
Ve všech odborných oblastech platí přísná kritéria přesnosti. Učenci si cení své svobody vyjadřování. Nelze ale poznat plnost pravdy, pokud je část něčích znalostí „zapovězena“ lidskými nařízeními.
Nelze nebrat na vědomí duchovní pravdu, a zvláště pak božská přikázání. Dodržování božských přikázání s sebou přináší požehnání – pokaždé! Porušování božských přikázání je příčinou ztráty požehnání – pokaždé!5
Na tomto světě je spousta problémů, protože ho obývají nedokonalí lidé. Jejich záměry a tužby jsou do značné míry ovlivněny jejich vírou, či nedostatkem víry. Mnozí mají jiné priority než Boha. Někteří zpochybňují význam náboženství v moderním životě. A jako ostatně v každé době, jsou zde i dnes takoví, kteří se vysmívají svobodnému praktikování náboženství nebo ho odsuzují. Někteří dokonce svádějí na náboženství všechno zlo světa. Je třeba přiznat, že byly doby, kdy se ve jménu náboženství páchala zvěrstva. Ale život podle čistého náboženství Páně, což znamená, že člověk usiluje o to, aby se stal opravdovým učedníkem Ježíše Krista, je životním stylem a každodenním závazkem, který nám přináší božské vedení. Když žijete podle svého náboženství, uplatňujete svou víru. Necháváte svou víru projevit.
Pán věděl, že Jeho děti budou potřebovat zjistit, jak Ho najít. „Neboť těsná je brána,“ pravil, „a úzká je cesta, která vede k oslavení …, a málo je těch, již ji nalézají.“6
Jedním z nejlepších způsobů, jak nalézt svou cestu a vytrvat na ní, je studium písem. Znalost písem nám rovněž poskytuje drahocennou ochranu. V minulosti si například infekce, jako byla „horečka omladnic“, vyžádaly život mnoha nevinných matek a novorozeňat. Starý zákon však obsahuje správné zásady, jak zacházet s infikovanými pacienty, a tyto zásady byly sepsány před více než 3 000 lety!7 Mnozí lidé zahynuli, protože lidé v honbě za poznáním opomněli dbát slova Páně!
Drazí bratři a drahé sestry, co v životě postrádáme, pokud se stále učíme, „ale nikdy ku poznání pravdy přijíti [nemůžeme]“?8 Studiem písem můžeme nabýt velkých znalostí a skrze modlitby víry můžeme získat inspiraci.
Když budeme takto studovat a modlit se, pomůže nám to při každodenním rozhodování. Zvláště tehdy, když jsou vytvářeny a prosazovány lidské zákony, musí být vždy naším měřítkem zákony Boží. Při řešení kontroverzních záležitostí máme vždy nejprve vyhledat Boží vedení.
Máme „[vztahovat] všechna písma na [sebe] … ku [svému] prospěchu a … poučení“.9 Když se snažíme vymezit sami sebe pomocí výrazů jako například „můj soukromý život“, nebo dokonce „mé nejlepší chování“, skrývá se v tom jisté nebezpečí. Pokud se člověk snaží rozkouskovat si život na takovéto samostatné přihrádky, nikdy nedosáhne plné míry morální bezúhonnosti – nikdy se nestane vším tím, čím by se mohlo stát jeho pravé já.
Pokušení být populární může klást veřejné mínění před slovo Boží. Politické kampaně a marketingové strategie ve velké míře využívají k vytváření svých plánů průzkumy veřejného mínění. Výsledky takových průzkumů jsou poučné. Ale lze je jen stěží použít jako důvod k ospravedlnění neposlušnosti Božích přikázání! Špatné není nikdy správné, dokonce i když „to dělá každý“. Zlo, omyl a temnota nebudou nikdy pravdou, dokonce i když jsou populární. Varování zapsané v písmech praví: „Běda těm, kteříž říkají zlému dobré, a dobrému zlé, kladouce tmu za světlo, a světlo za tmu.“10
Po 1. světové válce se stala populární jedna poněkud vyzývavá písnička. Nabádala k nemravnosti a odvolávala se na to, že 50 milionů lidí se přece nemůže mýlit. Skutečnost je ale taková, že 50 milionů lidí se mýlit může – a to naprosto mýlit. V očích Boha, jenž bude jednoho dne soudit všechny naše skutky a tužby, je nemorálnost vždy nemorálností.11
Porovnejte obavy a nedostatek víry, které převažují v dnešním světě, s vírou a odvahou mé milované dcery Emily, jež nyní žije na druhé straně závoje. Když její tělo zasažené rakovinou opouštělo smrtelný život, dokázala jen stěží mluvit. Ale s úsměvem na tváři mi řekla: „Tatínku, neboj se o mě. Vím, že budu v pořádku!“ Její víra se projevila – jasně se projevila – v onom citlivém okamžiku, zrovna když jsme to nejvíce potřebovali.
Tato krásná mladá matka pěti dětí měla naprostou víru ve svého Nebeského Otce, v Jeho plán a ve věčné blaho své rodiny. Byla pevně přivázána k Bohu. Byla naprosto věrná smlouvám, jež uzavřela s Pánem a s manželem. Milovala své děti, ale i navzdory nadcházejícímu odloučení pociťovala pokoj. Měla víru ve svou budoucnost, a také v tu jejich, protože měla víru v našeho Nebeského Otce a Jeho Syna.
V roce 1986 president Thomas S. Monson řekl: „Samozřejmě, že … všichni budeme čelit strachu a obavám, zažijeme výsměch a setkáme se s protivenstvím. Mějme odvahu vzdorovat společenským kompromisům, odvahu stát za zásadou. Právě odvaha, nikoli kompromis, přináší úsměv Božího schválení. … Pamatujte na to, že všichni lidé mají své obavy, ale ti, kteří jim [s vírou] čelí, mají rovněž odvahu.“12
Rada presidenta Monsona je nadčasová! A tak vás, drazí bratři a sestry, snažně prosím: Den za dnem na cestě k věčnému určení posilujte svou víru. Dávejte ji najevo! Nechte svou víru projevit!13
Modlím se, abyste byli pevně připoutáni k Bohu, aby se vám díky tomu Jeho věčné pravdy navždy vryly do srdce. A modlím se o to, abyste po celý život nechávali projevovat svou víru! Ve jménu Ježíše Krista, amen.