Požehnání chrámu
President Thomas S. Monson
Když navštívíme chrám, můžeme získat rozměr duchovnosti a pocit pokoje.
Milovaní bratři a sestry, jsem velice vděčný, že tady s vámi mohu být v toto nádherné velikonoční dopoledne, kdy se v myšlenkách obracíme ke Spasiteli světa. Posílám každému z vás svou lásku a pozdravy a modlím se, aby Nebeský Otec inspiroval má slova.
Během této konference tomu bude sedm let od chvíle, kdy mi byla vyjádřena podpora jako presidentovi Církve. Byly to náročné roky naplněné nejen několika výzvami, ale také nespočetnými požehnáními. K mým neoblíbenějším a nejposvátnějším požehnáním patří příležitost zasvěcovat a znovuzasvěcovat chrámy.
Naposledy jsem měl tuto výsadu loni v listopadu, kdy jsem zasvětil krásný nový chrám Phoenix v Arizoně. Připojili se tam ke mně president Dieter F. Uchtdorf, starší Dallin H. Oaks, starší Richard J. Maynes, starší Lynn G. Robbins a starší Kent F. Richards. Večer před zasvěcením se konalo nádherné kulturní vystoupení, ve kterém úžasně účinkovalo více než 4 000 mladých členů z chrámového okrsku. Následující den byl chrám zasvěcen během tří posvátných a inspirujících zasedání.
Budování chrámů je jasným ukazatelem růstu Církve. V současné době máme po celém světě v provozu 144 chrámů, 5 chrámů je renovováno a 13 chrámů je ve výstavbě. Kromě toho se 13 chrámů, které byly oznámeny již dříve, nachází v různých stádiích přípravy před začátkem výstavby. Letos očekáváme znovuzasvěcení dvou chrámů a zasvěcení pěti nových chrámů, které mají být podle plánu dokončeny.
V uplynulých dvou letech, když jsme soustředili své úsilí na dokončování výstavby již oznámených chrámů, jsme odložili plány na další chrámy. A tak jsem velmi rád, že vám dnes dopoledne mohu oznámit tři nové chrámy, jež budou postaveny na těchto místech: Abidžan, Pobřeží slonoviny; Port-au-Prince, Haiti; a Bangkok, Thajsko. Jak úžasná požehnání jsou připravena pro naše věrné členy v těchto oblastech a vskutku kdekoli po světě, kde máme chrámy.
Proces hodnocení potřeb a vyhledávání míst pro další chrámy pokračuje, neboť bychom rádi dali co největšímu počtu členů příležitost navštěvovat chrám, aniž by museli obětovat mnoho času a prostředků. Tak jako v minulosti vás nadále budeme informovat, když o těchto záležitostech bude rozhodnuto.
Když přemýšlím o chrámech, mé myšlenky se obracejí k mnoha požehnáním, která v nich získáváme. Když projdeme dveřmi chrámu, zanecháváme za sebou rozptýlení a zmatek světa. Uvnitř tohoto posvátného útočiště nacházíme krásu a řád. Nacházíme odpočinek pro duši a úlevu od životních starostí.
Když navštívíme chrám, můžeme získat rozměr duchovnosti a pocit pokoje, který přesahuje všechny další pocity, které mohou do lidského srdce vstoupit. Pochopíme pravý význam Spasitelových slov, když řekl: „Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám. … Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“1
Takový pokoj může prostoupit každé srdce – srdce ustarané, srdce obtížené zármutkem, srdce pociťující zmatek, srdce prosící o pomoc.
Nedávno jsem se z první ruky dozvěděl o mladém muži, který navštívil chrám se srdcem prosícím o pomoc. Mnoho měsíců předtím obdržel své povolání, aby sloužil na misii v Jižní Americe. Jeho vízum se však natolik zdrželo, že byl nově přidělen do misie ve Spojených státech. Přestože byl zklamaný, že nemohl sloužit v oblasti, do které byl původně povolán, ve svém novém povolání pracoval pilně a byl rozhodnut sloužit, jak nejlépe dokáže. Začal však být sklíčený kvůli špatným zkušenostem s misionáři, kteří se, jak se mu zdálo, více zajímali o to, aby se pobavili, než o to, aby sdíleli evangelium.
O několik měsíců později tohoto mladého muže potkaly velmi vážné zdravotní obtíže, které mu přivodily částečné ochrnutí, a tak byl ze zdravotních důvodů poslán domů.
O několik dalších měsíců později se plně uzdravil a ochrnutí vymizelo. Byl informován o tom, že bude znovu moci sloužit jako misionář, což bylo požehnání, o které se modlil každý den. Jediným zklamáním pro něj bylo to, že se měl vrátit do stejné misie, ze které odešel a ve které měl pocit, že chování a postoje některých misionářů neodpovídají tomu, jaké by měly být.
Přišel do chrámu hledat útěchu a potvrzení, že být misionářem pro něho může být dobrá zkušenost. Jeho rodiče se také modlili o to, aby tato návštěva chrámu přinesla jejich synovi pomoc, kterou potřeboval.
Když tento mladý muž vstoupil po zasedání do celestiální místnosti, posadil se na židli a začal se modlit o vedení Nebeského Otce.
Další, kdo do celestiální místnosti vstoupil krátce po něm, byl mladý muž jménem Landon. Když vstoupil do místnosti, zrak mu okamžitě padl na mladého muže, který seděl na židli, měl zavřené oči a očividně se modlil. Landon obdržel zřetelné vnuknutí, že si má s mladým mužem promluvit. Nechtěl ho však vyrušit, tak se rozhodl počkat. Uběhlo několik minut a mladý muž se stále modlil. Landon věděl, že vnuknutí již déle odkládat nemůže. Přistoupil k mladému muži a jemně se dotkl jeho ramene. Mladý muž otevřel oči a byl překvapený, že byl vyrušen. Landon tiše řekl: „Pocítil jsem vnuknutí, že si s tebou musím promluvit, ale nevím proč.“
Když spolu začali hovořit, mladý muž Landonovi vylil své srdce, objasnil mu svou situaci a na závěr vyjádřil svou touhu obdržet útěchu a povzbuzení ohledně své misie. Landon, který se s úspěchem vrátil z misie rok předtím, mu vyprávěl o svých zkušenostech z misie, o výzvách a starostech, kterým čelil, o tom, jak se obrátil k Pánovi o pomoc, a o požehnáních, která obdržel. Jeho slova přinášela útěchu a povzbuzení a jeho nadšení z misie bylo nakažlivé. Když nakonec obavy mladého muže polevily, prostoupil ho pocit klidu. Pocítil hlubokou vděčnost, když si uvědomil, že jeho modlitba byla zodpovězena.
Tito dva mladí muži se spolu pomodlili a poté se Landon chystal odejít s pocitem radosti, že uposlechl inspiraci, která k němu přišla. Když vstal, aby odešel, mladý muž se ho zeptal: „Kde jsi sloužil na misii?“ Do této chvíle ani jeden z nich nezmínil jméno misie, ve které sloužil. Jen co Landon vyslovil jméno své misie, mladému muži do očí vyhrkly slzy. Landon sloužil ve stejné misii, do které se tento mladý muž vracel!
V dopise, který mi Landon nedávno poslal, se se mnou podělil o slova, která mu mladý muž řekl na rozloučenou: „Věřil jsem, že mi Nebeský Otec požehná, ale nikdy by mě nenapadlo, že mi na pomoc pošle někoho, kdo sloužil v mé vlastní misii. Teď vím, že vše dobře dopadne.“2 Pokorná modlitba pronesená s upřímným srdcem byla vyslyšena a zodpovězena.
Bratři a sestry, v životě budeme čelit pokušení; budeme čelit zkouškám a výzvám. Budeme-li chodit do chrámu a pamatovat na smlouvy, které v něm uzavíráme, dokážeme tato pokušení lépe překonat a tyto zkoušky lépe snášet. V chrámu můžeme nalézt pokoj.
Požehnání chrámu jsou neocenitelná. Jedno z nich, za něž jsem vděčný každý den svého života, jsme s mou milovanou manželkou Frances obdrželi, když jsme poklekli u posvátného oltáře a uzavřeli smlouvy, které nás spojily na celou věčnost. Žádné požehnání mi není drahocennější než pokoj a útěcha, které získávám z poznání, že opět budeme spolu.
Kéž nám Nebeský Otec žehná, abychom měli ducha chrámového uctívání, dodržovali Jeho přikázání a pečlivě následovali kroky našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista. Svědčím o tom, že je naším Vykupitelem. On je Syn Boží. On je tím, kdo onoho velikonočního rána vyšel z hrobu a přinesl s sebou dar věčného života pro všechny děti Boží. Kéž tohoto krásného dne, kdy slavíme tuto významnou událost, pronášíme modlitby vděčnosti za veliký a podivuhodný dar, který nám dal. Aby tomu tak mohlo být, o to se modlím v Jeho svatém jménu, amen.