2.

Podporování jednotlivců a rodin v práci na spasení a oslavení

2.0

Úvod

Jakožto vedoucí v Církvi Ježíše Krista podporujete jednotlivce a rodiny při vykonávání Boží práce na spasení a oslavení (viz oddíl 1.2). Konečným účelem této práce je pomoci všem Božím dětem obdržet požehnání věčného života a plnost radosti.

Většina práce na spasení a oslavení se uskutečňuje prostřednictvím rodiny. Tato práce se u všech členů Církve soustřeďuje v domově. Tato kapitola vám pomůže získat vizi týkající se:

• role rodiny v Božím plánu,

• v domově soustředěné práce na spasení a oslavení,

• vztahu mezi domovem a Církví.

2.1

Role rodiny v Božím plánu

Rodina je ustanovena Bohem a je ústředním bodem Jeho plánu. Každý z nás „je milovaný duchovní syn nebo milovaná duchovní dcera nebeských rodičů [a má] božskou podstatu a určení“ („Rodina – prohlášení světu“, ChurchofJesusChrist.org). Jsme součástí jejich rodiny. Žili jsme s nimi předtím, než jsme se narodili na zemi.

Nebeský Otec v rámci svého plánu založil na zemi rodiny. Jeho záměrem je, aby nám rodiny přinášely štěstí. Rodiny poskytují příležitosti k tomu, abychom se učili, rostli, sloužili, činili pokání a odpouštěli. Mohou nám pomoci připravit se na věčný život.

V tomto životě mají však mnozí lidé omezené možnosti zažívat láskyplné rodinné vztahy. Žádná rodina není ušetřena těžkostí, bolesti či zármutku. Jednotlivci a rodiny uplatňují víru v Pána a snaží se žít podle pravd, které ohledně rodiny zjevil. Spasitel slíbil, že pomůže nést břemena všech, kteří k Němu přijdou (viz Matouš 11:28–30).

Plán štěstí, který připravil Nebeský Otec, zajišťuje, že všechny Jeho děti budou mít příležitost přijmout Jeho evangelium a obdržet Jeho největší požehnání (viz Nauka a smlouvy 137:7–10). Všichni ti, kteří uzavírají a dodržují smlouvy s Bohem, mohou zažívat radost a „pokoj v tomto světě a věčný život ve světě, který přijde“ (Nauka a smlouvy 59:23; viz také Mosiáš 2:41).

Boží zaslíbení věčného života zahrnuje věčné manželství, děti a všechna další požehnání týkající se věčné rodiny. Toto zaslíbení se vztahuje i na ty, kteří v současné době nežijí v manželství nebo jejichž rodina není v Církvi (viz oddíl 38.1.4). Ačkoli přesný čas ani způsob, kdy a jak budou tato zaslíbení plynoucí z oslavení přijata, nejsou známy, mohou si být ti, kteří se snaží žít jako učedníci Ježíše Krista, jisti tím, že je obdrží.

2.1.1

Věčné rodiny

Věčné rodiny vznikají tehdy, když členové Církve přijímají pečeticí obřady v chrámu a přitom uzavírají smlouvy. Požehnání plynoucí z věčné rodiny se uskutečňují tehdy, když členové tyto smlouvy dodržují a když činí pokání v případech, kdy se jim to nedaří. Církevní vedoucí pomáhají členům připravovat se na přijetí těchto obřadů a na dodržování s nimi spojených smluv.

Každý jednotlivec může ve věčné rodině plnit řadu rolí. Všechny rodinné role jsou posvátné a důležité. Mohou mezi ně patřit role matky či otce, dcery či syna, sestry či bratra, tety či strýce a babičky či dědečka. Naplňují-li Boží děti tyto role s láskou, pomáhá jim to kráčet směrem k věčnému životu.

Dalším aspektem zakládání věčných rodin je vykonávání obřadů v chrámu, které členům umožňují být připečetěni k jejich zesnulým předkům.

Členové se díky porozumění Božímu plánu snaží získat požehnání plynoucí z věčné rodiny. To zahrnuje i přípravu na to, aby se stali způsobilými a milujícími manželskými partnery a rodiči.

2.1.2

Manžel a manželka

Manželství mezi mužem a ženou je ustanoveno Bohem (viz Nauka a smlouvy 49:15). Manžel a manželka mají společně kráčet směrem k věčnému životu (viz 1. Korintským 11:11).

Jedním z požadavků pro získání věčného života je to, aby muž a žena vstoupili do smlouvy celestiálního manželství (viz Nauka a smlouvy 131:1–4). Manželský pár uzavírá tuto smlouvu tehdy, když přijímá pečeticí obřad sňatku v chrámu. Tato smlouva tvoří základ věčné rodiny. Když ji manželé věrně dodržují, umožňuje, aby jejich manželství vytrvalo na věky. V konečném důsledku se mohou stát takovými, jako je Bůh (viz Nauka a smlouvy 132:19–20).

Bůh přikázal manželovi a manželce, aby k sobě navzájem lnuli (viz Genesis 2:24; Nauka a smlouvy 42:22). Slovo lnout v tomto kontextu znamená být někomu naprosto oddaný a věrný. Manželé lnou k sobě tím, že milují jeden druhého a slouží si.

Lnutí také zahrnuje naprostou věrnost mezi manželem a manželkou. Tělesná intimnost mezi manželem a manželkou má být krásná a posvátná. Je ustanovena Bohem pro tvoření dětí a pro vyjadřování lásky mezi manželem a manželkou. Jejich intimní vztahy se mají řídit jemností a úctou – nikoli sobectvím.

Bůh přikazuje, aby sexuální intimnosti byly vyhrazeny pro manželství mezi mužem a ženou. Když jednotlivci zůstávají sexuálně čistí před sňatkem a věrní v manželství, pomáhá jim to být skutečně šťastní a vyvarovat se duchovní, emoční a fyzické újmy. Rodiče a církevní vedoucí jsou povzbuzováni, aby toto učení ze všech sil podporovali. (Viz oddíl 38.6.5.)

Manželský pár se snaží být při zakládání rodiny sjednocen (viz Genesis 2:24). Být v manželství sjednoceni vyžaduje mít plnohodnotné partnerství a dělit se o zodpovědnosti. Manžel a manželka jsou v očích Božích rovnocenní. Jeden nemá ovládat toho druhého. Rozhodnutí mají činit v jednotě a lásce a mají se na nich oba plně podílet.

Příkladem pro manžele a manželky jsou Adam s Evou. Společně pracovali, modlili se a uctívali Boha (viz Mojžíš 5:1, 4). Učili své děti evangeliu a truchlili společně kvůli jejich zkouškám (viz Mojžíš 5:12, 27). Byli zajedno mezi sebou i s Bohem.

2.1.3

Rodiče a děti

Než mohou Boží děti obdržet „nesmrtelnost a věčný život“, musí nejprve obdržet smrtelné tělo (Mojžíš 1:39). Boží první přikázání určené Adamovi a Evě jakožto manželovi a manželce znělo, že mají mít děti (viz Genesis 1:28). Proroci posledních dnů učí tomu, že „přikázání, které Bůh dal svým dětem, aby se množily a naplnily zemi, je stále v platnosti“ („Rodina – prohlášení světu“; viz také Nauka a smlouvy 49:16–17).

Posvátnou výsadou a zodpovědností manžela a manželky je pečovat o děti, které jsou schopni zplodit nebo adoptovat. Adoptivní rodiče mají tatáž požehnání a zodpovědnosti jako rodiče biologičtí.

Milující manžel a manželka společně zajišťují to nejlepší prostředí pro výchovu dětí a pro péči o ně. Osobní okolnosti mohou rodičům bránit v tom, aby vychovávali děti společně. Nicméně Pán jim bude žehnat, když budou usilovat o Jeho pomoc a snažit se dodržovat smlouvy, které s Ním uzavřeli.

Rodiče mají životně důležitou zodpovědnost pomáhat svým dětem připravit se přijmout požehnání věčného života. Učí své děti, aby k Bohu i k druhým chovaly lásku a sloužily jim (viz Matouš 22:36–40). Učí je modlit se k Nebeskému Otci a studovat slovo Boží (viz Alma 37:36–37, 44–46). Pomáhají svým dětem rozumět nauce o víře v Ježíše Krista, pokání, křtu a daru Ducha Svatého (viz Nauka a smlouvy 68:25). Také jim pomáhají připravit se na to, aby při přijímání obřadů týkajících se spasení a oslavení uzavřely příslušné smlouvy.

„Otcové [mají] v lásce a spravedlivosti předsedat své rodině a jsou zodpovědni za zaopatřování základních životních potřeb a ochrany své rodiny.“ („Rodina – prohlášení světu“.) V případě, že v domově manžel nebo otec chybí, předsedá rodině matka.

Předsedat v rodině znamená mít zodpovědnost pomáhat vést členy rodiny, aby mohli znovu přebývat v Boží přítomnosti. To probíhá prostřednictvím služby a výuky konané s jemností, mírností a čistou láskou v souladu s příkladem Ježíše Krista (viz Matouš 20:26–28). Předsedání v rodině zahrnuje vedení členů rodiny při pravidelné modlitbě, studiu evangelia a dalších aspektech uctívání Boha. Rodiče se snaží tyto zodpovědnosti plnit v jednotě.

„Matky jsou v prvé řadě zodpovědny za péči o své děti.“ („Rodina – prohlášení světu“.) Pečovat znamená vyživovat, učit, podporovat a řídit se při tom příkladem Spasitele (viz 3. Nefi 10:4). Matka v jednotě se svým manželem pomáhá rodině učit se pravdám evangelia a rozvíjet víru v Nebeského Otce a v Ježíše Krista. Společně v rodině vytvářejí láskyplné prostředí.

„V těchto posvátných zodpovědnostech jsou otcové a matky povinni si navzájem pomáhat jako rovnocenní partneři.“ („Rodina – prohlášení světu“.) S modlitbou se radí spolu a také s Pánem. Rozhodnutí činí v jednotě a lásce a oba se na nich plně podílejí.

2.2

V domově soustředěná práce na spasení a oslavení

Členové Prvního předsednictva řekli: „Domov je základem pro spravedlivý život.“ (Dopis Prvního předsednictva, 11. února 1999.) Jednotlivci a rodiny se ve svém domově zapojují do práce na spasení a oslavení. Tato práce sestává ze čtyř božsky stanovených zodpovědností:

• život podle evangelia Ježíše Krista (viz oddíl 1.2.1);

• péče o potřebné (viz oddíl 1.2.2);

• vyzývání všech, aby přijali evangelium (viz oddíl 1.2.3);

• sjednocování rodin na věčnost (viz oddíl 1.2.4).

Vedoucí Církve podporují členy při vykonávání v domově soustředěné práce na spasení a oslavení tím, že je povzbuzují, aby vytvářeli domov, kde bude přítomen Duch. Také členy povzbuzují, aby světili den sabatu, aby doma studovali a poznávali evangelium a pořádali každý týden domácí večer. Vedoucí kladou zvláštní důraz na to, aby podporovali ty, kteří možná postrádají pomoc či povzbuzení od členů své rodiny.

2.2.1

Domov, kde je přítomen Duch

Členové Církve jsou povzbuzováni, aby ze svého domova vytvářeli místo duchovní síly a radosti. Ducha Páně mohou do svého domova přizvat jednoduchými činnostmi. Každý domov může představovat „dům modlitby, dům půstu, dům víry, dům učení, dům slávy, dům pořádku, dům Boží“ (Nauka a smlouvy 88:119).

2.2.2

Zachovávání sabatu

Bůh přikázal svým dětem: „Pomni na den sobotní, abys jej světil.“ (Exodus 20:8.) Členové Církve se během sabatu shromažďují, aby přijímali svátost na památku Ježíše Krista a Jeho Usmíření (viz Nauka a smlouvy 59:12). Sabat je dnem studia a výuky evangelia na církevních shromážděních i doma. Členové mohou být během sabatu posíleni, když se budou věnovat například těmto činnostem:

• osobnímu uctívání Boha prostřednictvím modlitby a půstu,

• studiu a poznávání evangelia,

• pastýřské službě a službě druhým,

• rodinné historii,

• trávení radostných chvil s rodinou,

• dalšímu vhodnému setkávání.

2.2.3

Studium a poznávání evangelia doma

Výuka a studium evangelia jsou soustředěné v domově a podporované Církví. Vedoucí Církve povzbuzují všechny členy, aby studovali evangelium doma během dne sabatu i během celého týdne. Studium evangelia doma posiluje jednotlivce i rodiny. Prohlubuje obrácení k Nebeskému Otci a k Pánu Ježíši Kristu.

Doporučovaným kurzem studia evangelia doma je studium písem podle příručky Pojď, následuj mne – pro jednotlivce a rodiny. Osnovy Pojď, následuj mne umožňují sladit lekce v Primárkách, v Nedělní škole, v Mladých ženách, v kvorech Aronova kněžství a v semináři se studiem evangelia doma.

Když se jednotlivci a rodiny rozhodují, co studovat, aby tak nejlépe naplnili své potřeby, mají usilovat o inspiraci. Vedle pasáží z písem probíraných v osnovách Pojď, následuj mne mohou s modlitbou zvážit i studium těchto materiálů:

• Kniha Mormonova a další písma,

• poselství z generální konference,

• církevní časopisy a další povznášející a poučné materiály.

2.2.4

Domácí večer a další činnosti a akce

Proroci posledních dnů doporučují členům Církve, aby jednou týdně pořádali domácí večer. Tento večer je pro jednotlivce a rodiny posvátnou příležitostí, aby se učili evangeliu, posilovali své svědectví, budovali jednotu a užívali si jeden druhého.

Domácí večer lze pořádat flexibilně, podle situace členů. Může se konat během sabatu nebo v jiných dnech a časech. Může zahrnovat tyto části:

• studium a výuka evangelia (dle libosti lze využívat materiály ze studijních osnov Pojď, následuj mne);

• služba druhým;

• zpěv nebo poslech náboženských písní a písní z Primárek (viz kapitola 19);

• pomoc členům rodiny s rozvojem v rámci programu Děti a mládež;

• rodinná rada, na níž lze stanovovat cíle, řešit problémy a koordinovat plánované činnosti;

• odpočinkové činnosti.

Svobodní členové a další se mohou setkávat ve skupinkách mimo obvyklé sabatní bohoslužby, aby se účastnili domácího večera a navzájem se posilovali prostřednictvím studia evangelia. Ti, kteří si přejí společně studovat, mohou využít studijní osnovy Pojď, následuj mne.

Vedoucí věnují zvláštní pozornost těm, pro které je pořádání domácího večera a studium evangelia něčím novým.

Vedoucí povzbuzují rodiny, aby kromě domácího večera kladli na přední místo společně strávený čas i během celého týdne. To může zahrnovat společné jídlo, společnou práci a službu a odpočinkové činnosti.

Aby měly rodiny čas být spolu, mají vedoucí ponechat pondělní večery bez církevních setkání, schůzek, činností či akcí.

Vedoucí povzbuzují členy, aby byli při pořádání domácích večerů a trávení času společně jako rodina důslední (viz Nauka a smlouvy 64:33).

2.2.5

Podporování jednotlivců

Vedoucí Církve pomáhají členům, kterým se nedostává podpory od jejich rodiny. Mezi členy, kteří mohou potřebovat dodatečnou podporu, patří:

• děti, mládež a dospělí, jejichž rodiny se aktivně neúčastní církevních shromáždění, činností nebo akcí;

• svobodní dospělí jakéhokoli věku, včetně osamocených rodičů a ovdovělých členů.

Vedoucí pomáhají těmto členům a jejich rodinám získávat příležitosti k navazování přátelství, hodnotným společenským zážitkům a duchovnímu růstu. Vedoucí je povzbuzují a pomáhají jim v jejich úsilí učit se evangeliu Ježíše Krista a žít podle něj. Vedoucí jim také poskytují příležitosti sloužit v Církvi.

2.3

Vztah mezi domovem a Církví

Práce na spasení a oslavení je soustředěna v domově a je podporována Církví. Ve vztahu mezi domovem a Církví platí následující zásady.

• Vedoucí a učitelé ctí roli rodičů a pomáhají jim. Vedoucí a učitelé navazují a udržují s rodiči efektivní komunikaci.

• Vedoucí se snaží dbát na to, aby církevní shromáždění, schůzky, činnosti, akce a programy podporovaly jednotlivce a rodiny při konání práce na spasení a oslavení v jejich domově.

• Některá církevní shromáždění jsou pro každý sbor a odbočku zásadní. Patří mezi ně shromáždění svátosti a shromáždění tříd a kvor, která se konají během sabatu. Mnohá další shromáždění, schůzky, činnosti, akce a programy zásadní nejsou. Vedoucí je organizují podle potřeby, aby pomáhali naplňovat potřeby jednotlivců a rodin. Vedoucí berou v úvahu místní okolnosti a zdroje.

• Když se jednotlivci a rodiny rozhodují, zda se účastnit církevních programů, které nejsou zásadní, berou v úvahu osobní situaci.

• Služba a zapojení v Církvi vyžadují určitou míru oběti. Když budou členové sloužit a přinášet oběti v Pánově Církvi, Pán jim bude žehnat. Nicméně množství času věnované církevní službě nemá omezovat schopnost členů plnit své zodpovědnosti doma, v práci a jinde. Vedoucí a členové nemají být zahlceni příliš mnoha církevními zodpovědnostmi. Ani se po nich nemá požadovat, aby při podporování církevních programů, činností nebo akcí přinášeli přehnané oběti.

Když se budou členové těmito zásadami a nabádáním Ducha řídit, Nebeský Otec bude jejich úsilí žehnat.