3.

Kněžské zásady

3.0

Úvod

Kněžství je pravomoc a moc Boží. Existovalo vždy a bude dál existovat do nekonečna (viz Alma 13:7–8; Nauka a smlouvy 84:17–18). Nebeský Otec prostřednictvím kněžství naplňuje své dílo, kterým je „uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka“ (Mojžíš 1:39). Bůh udílí pravomoc a moc svým synům a dcerám na zemi, aby mohli pomáhat toto dílo konat (viz kapitola 1).

3.1

Znovuzřízení kněžství

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je jediná organizace na zemi s kněžskou pravomocí. Prorok Joseph Smith obdržel Aronovo kněžství a jeho klíče od Jana Křtitele (viz Nauka a smlouvy 13:1). Od apoštolů Petra, Jakuba a Jana obdržel kněžství Melchisedechovo a jeho klíče (viz Nauka a smlouvy 27:12–13).

V chrámu Kirtland se Josephu Smithovi zjevili Mojžíš, Elias a Eliáš a svěřili mu další pravomoci nutné k naplňování Božího díla v posledních dnech (viz Nauka a smlouvy 110:11–16).

• Mojžíš předal klíče shromažďování Izraele (viz Průvodce k písmům, „Izrael“).

• Elias předal dispensaci evangelia Abrahamova. To zahrnuje znovuzřízení Abrahamovy smlouvy (viz Abraham 2:9–11; Průvodce k písmům, „Abrahamova smlouva“).

• Eliáš předal klíče pečeticí moci (viz Průvodce k písmům, „Pečetit, pečetění“). Tyto klíče poskytují pravomoc, která umožňuje, aby byly obřady vykonané na zemi závazné i v příštím životě (viz Nauka a smlouvy 128:9–10).

Všechny tyto kněžské klíče drží v dnešní době každý člen Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti apoštolů. Pouze president Církve, který je služebně nejstarším apoštolem, je oprávněn všechny tyto klíče používat. Tito vedoucí povolávají a zplnomocňují další členy Církve, aby používali Boží kněžskou pravomoc a moc při pomáhání s prací na spasení a oslavení.

Informace týkající se kněžských klíčů jsou uvedeny v oddíle 3.4.1.

3.2

Požehnání plynoucí z kněžství

Bůh dává prostřednictvím smluv a kněžských obřadů všem svým dětem možnost získat veliká požehnání. Mezi tato požehnání patří:

• křest a členství v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů;

• dar Ducha Svatého;

• přijímání svátosti;

• pravomoc a moc sloužit v církevních povoláních a pověřeních;

• možnost získat patriarchální požehnání a další kněžská požehnání pro uzdravení, útěchu a vedení;

• možnost být obdarován(a) Boží mocí v chrámu;

• připečetění ke členům rodiny na věčnost;

• zaslíbení věčného života.

Když Boží děti žijí podle evangelia Ježíše Krista, mohou tato požehnání plynoucí z kněžství obdržet a mohou zažívat velikou radost.

3.3

Melchisedechovo kněžství a Aronovo kněžství

V Církvi má kněžství dvě části – Melchisedechovo kněžství a Aronovo kněžství (viz Nauka a smlouvy 107:1).

3.3.1

Melchisedechovo kněžství

Melchisedechovo kněžství je „Svatým kněžstvím podle řádu Syna Božího“ (Nauka a smlouvy 107:3). Je to moc, jejímž prostřednictvím se synové a dcery Boží mohou stát takovými, jako je Bůh (viz Nauka a smlouvy 84:19–21; 132:19–20).

„Melchisedechovo kněžství drží právo předsednictví.“ „Má moc a pravomoc nad všemi úřady v církvi za všech věků světa, aby vykonávalo správu v duchovních záležitostech.“ (Nauka a smlouvy 107:8.) Vedoucí Církve prostřednictvím této pravomoci řídí a spravují veškerou duchovní práci Církve (viz Nauka a smlouvy 107:18). „Všechny další pravomoci nebo úřady v církvi jsou přídavky k tomuto kněžství.“ (Nauka a smlouvy 107:5.)

Předsedajícím vysokým knězem nad Melchisedechovým kněžstvím je president Církve (viz Nauka a smlouvy 107:65–67). Předsedajícím vysokým knězem v kůlu je president kůlu (viz Nauka a smlouvy 107:8, 10; viz také kapitola 6 v této příručce). Předsedajícím vysokým knězem ve sboru je biskup (viz Nauka a smlouvy 107:17; viz také kapitola 7 v této příručce).

Informace týkající se úřadů a zodpovědností Melchisedechova kněžství jsou uvedeny v oddíle 8.1.

3.3.2

Aronovo kněžství

Aronovo kněžství je „přídavkem k… Melchisedechovu kněžství“ (Nauka a smlouvy 107:14). Obsahuje klíče:

• služby andělů,

• evangelia pokání,

• vykonávání vnějších obřadů, včetně křtu na odpuštění hříchů.

(Viz Nauka a smlouvy 13:1; 84:26–27; 107:20.)

Presidentem Aronova kněžství ve sboru je biskup (viz Nauka a smlouvy 107:15).

Informace týkající se úřadů a zodpovědností Aronova kněžství jsou uvedeny v oddíle 10.1.3.

3.4

Kněžská pravomoc

Kněžská pravomoc je oprávnění zastupovat Boha a jednat v Jeho jménu. V Církvi se veškerá kněžská pravomoc používá pod vedením těch, kteří drží kněžské klíče.

Způsobilí mužští členové Církve přijímají kněžskou pravomoc tím, že jim je předáno kněžství a jsou vysvěceni do kněžského úřadu. Všichni členové Církve mohou používat delegovanou pravomoc, když jsou ustanoveni nebo pověřeni pomáhat při uskutečňování Božího díla. Členové jsou odpovědni Bohu a těm, které Bůh pověřil, aby předsedali, za to, jak Jeho pravomoc používají (viz oddíl 3.4.4).

3.4.1

Kněžské klíče

Kněžské klíče představují pravomoc řídit používání kněžství ve prospěch Božích dětí. Používání veškeré kněžské pravomoci v Církvi řídí ti, kteří drží kněžské klíče (viz Nauka a smlouvy 65:2).

3.4.1.1

Držitelé kněžských klíčů

Všechny klíče kněžství drží Ježíš Kristus. Pod Jeho vedením jsou kněžské klíče předávány mužům, aby je používali v konkrétních povoláních k uskutečňování Božího díla, jak je to vysvětleno níže.

Pán předává každému svému apoštolovi všechny klíče, které přináležejí ke království Božímu na zemi. Služebně nejstarší žijící apoštol, president Církve, je jedinou osobou na zemi, která je oprávněna používat všechny tyto kněžské klíče (viz Nauka a smlouvy 81:1–2; 107:64–67, 91–92; 132:7).

Pod vedením presidenta Církve jsou kněžským vedoucím předávány klíče, aby mohli předsedat ve své oblasti zodpovědnosti. Mezi tyto vedoucí patří:

• presidenti kůlů a okrsků,

• biskupové a presidenti odboček,

• presidenti kvor Melchisedechova a Aronova kněžství,

• presidenti chrámů,

• presidenti misií a presidenti misionářských výcvikových středisek,

• presidenti historicky významných církevních míst.

Tito vedoucí dostávají při ustanovení ke svému povolání kněžské klíče.

Kněžské klíče nejsou předávány dalším, a to ani rádcům místních kněžských vedoucích, ani presidentům či presidentkám církevních organizací. Těmto vedoucím je předávána delegovaná pravomoc, když jsou ustanovováni a když dostávají pověření pod vedením těch, kteří drží kněžské klíče. Presidenti či presidentky církevních organizací předsedají pod vedením těch, kteří drží kněžské klíče (viz oddíl 4.2.4).

3.4.1.2

Řád v díle Páně

Kněžské klíče zajišťují, že práce na spasení a oslavení se uskutečňuje spořádaným způsobem (viz Nauka a smlouvy 42:11; 132:8). Ti, kteří drží kněžské klíče, řídí Pánovo dílo v oblasti své zodpovědnosti. Činí tak s láskou a ve spravedlivosti. Tato pravomoc předsedat je platná pouze pro konkrétní zodpovědnosti v rámci povolání dotyčného vedoucího. Když jsou kněžští vedoucí ze svého povolání uvolněni, tyto kněžské klíče již nedrží.

Všichni ti, kteří slouží v Církvi, jsou ustanovováni nebo pověřováni pod vedením toho, kdo drží kněžské klíče. Když jsou členové ustanoveni nebo pověřeni, jsou Bohem oprávněni sloužit na Jeho díle.

3.4.2

Předání kněžství a vysvěcení

Pod vedením těch, kteří drží kněžské klíče, se Aronovo kněžství a Melchisedechovo kněžství předávají způsobilým mužským členům Církve (viz Nauka a smlouvy 84:14–17). Člen je poté, co mu je předáno příslušné kněžství, vysvěcen do úřadu v tomto kněžství – například jako jáhen nebo jako starší. Nositel kněžství používá kněžství podle práv a povinností daného úřadu (viz Nauka a smlouvy 107:99).

Každý muž v Církvi Ježíše Krista se má snažit být hoden obdržet a používat Melchisedechovo kněžství, aby mohl sloužit druhým. Když muž toto kněžství obdrží, uzavírá smlouvu, že bude věrně plnit své kněžské zodpovědnosti. Také od Boha získává přísahu neboli zaslíbení týkající se věčných požehnání (viz Nauka a smlouvy 84:33–44; viz také Průvodce k písmům, „Přísaha a smlouva kněžství“).

Další informace týkající se předávání kněžství a vysvěcování jsou uvedeny v oddílech 8.1.1, 10.6, 18.10 a 38.2.5.

3.4.3

Delegování kněžské pravomoci ke službě v Církvi

Kněžská pravomoc ke službě v Církvi je členům delegována takto:

• ustanovením k církevnímu povolání,

• pověřením od předsedajících vedoucích Církve.

3.4.3.1

Ustanovení

Když jsou muži a ženy ustanoveni pod vedením těch, kteří drží kněžské klíče, je jim od Boha dána pravomoc v onom povolání jednat. Když jsou z určitého povolání uvolněni, již nemají pravomoc, která je s tímto povoláním spojena.

Některá povolání jsou spojena s kněžskými úřady a kvory. Například muž, který je nositelem Melchisedechova kněžství, může být povolán jako president kvora starších. Když je presidentem kůlu ustanoven, jsou mu dány kněžské klíče, pravomoc a zodpovědnost řídit práci kvora starších (viz oddíl 3.4.1).

Mnohá jiná církevní povolání nejsou spojena s kněžskými úřady či kvory. Avšak všem členům Církve, kteří jsou ustanoveni sloužit, je dána božská pravomoc a zodpovědnost jednat v jejich povolání. Například:

• Ženě, kterou biskup povolá a ustanoví jako sborovou presidentku Pomocného sdružení, je dána pravomoc řídit práci Pomocného sdružení ve sboru.

• Muži nebo ženě, které člen biskupstva povolá a ustanoví jako učitele či učitelku Primárek, je dána pravomoc učit děti v Primárkách ve sboru.

Všichni ti, kteří jsou povoláni a ustanoveni, slouží pod vedením těch, kteří jim předsedají (viz oddíl 3.4.1.2).

Další informace týkající se ustanovování členů k církevním povoláním jsou uvedeny v oddíle 18.11.

3.4.3.2

Pověření

Předsedající církevní vedoucí mohou delegovat pravomoc i předáním pověření. Když muži a ženy tato pověření obdrží, je jim od Boha dána pravomoc jednat. Například:

• První předsednictvo a Kvorum Dvanácti apoštolů delegují pravomoc sedmdesátníkům, kteří jsou pověřeni spravovat území a předsedat na konferencích kůlů.

• Presidenti misií delegují pravomoc misionářům a misionářkám, kteří jsou pověřeni vést a školit ostatní misionáře.

• Členům Církve je delegována pravomoc, aby sloužili jako bratři nebo sestry pověření pastýřskou službou. Toto se děje tehdy, když je pod biskupovým vedením pověří president kvora starších nebo presidentka Pomocného sdružení.

Pravomoc, která je delegována pověřením, je omezena na konkrétní zodpovědnosti a dobu trvání daného pověření.

Další informace týkající se předání pověření prostřednictvím delegování jsou uvedeny v oddíle 4.2.5.

3.4.4

Spravedlivé používání kněžské pravomoci

Vedoucí a členové Církve používají předanou nebo delegovanou kněžskou pravomoc, aby žehnali životu druhých.

S touto pravomocí lze zacházet pouze ve spravedlivosti (viz Nauka a smlouvy 121:36). Používá se přesvědčováním, shovívavostí, jemností, mírností, láskou a laskavostí (viz Nauka a smlouvy 121:41–42). Vedoucí se s druhými radí v duchu jednoty a snaží se poznat Pánovu vůli prostřednictvím zjevení (viz Nauka a smlouvy 41:2). Informace týkající se rad s druhými jsou uvedeny v oddíle 4.4.3.

Ti, kteří používají kněžskou pravomoc, nevnucují svou vůli druhým. Nepoužívají ji pro sobecké účely. Pokud ji dotyčný používá nespravedlivě, „nebesa se stáhnou [a] Duch Páně je zarmoucen“ (Nauka a smlouvy 121:37).

Některá církevní povolání zahrnují zodpovědnost předsedat. Informace týkající se předsedání v Církvi jsou uvedeny v oddíle 4.2.4.

3.5

Kněžská moc

Kněžská moc je moc, jejímž prostřednictvím Bůh žehná svým dětem. Boží kněžská moc plyne ke všem členům Církve – ženám i mužům – když dodržují smlouvy, které s Bohem uzavřeli. Členové tyto smlouvy uzavírají při přijímání kněžských obřadů. (Viz Nauka a smlouvy 84:19–20.)

Mezi požehnání plynoucí z kněžské moci, která mohou členové obdržet, patří:

• vedení pro osobní život;

• inspirace k tomu, aby věděli, jak sloužit členům rodiny a druhým;

• síla potřebná pro vytrvání v těžkostech a pro jejich překonání;

• dary Ducha pro zvelebení jejich schopností;

• zjevení ohledně toho, aby věděli, jak vykonávat práci, k níž byli vysvěceni, ustanoveni nebo kterou byli pověřeni;

• pomoc a síla potřebné k tomu, aby se stali více takovými, jako je Ježíš Kristus a Nebeský Otec.

3.5.1

Smlouvy

Smlouva je posvátný slib mezi Bohem a Jeho dětmi. Bůh stanovuje podmínky smlouvy a Jeho děti souhlasí s tím, že budou těchto podmínek poslušny. Bůh slibuje, že když budou Jeho děti danou smlouvu plnit, bude jim žehnat.

Členové uzavírají smlouvy s Bohem při přijímání obřadů týkajících se spasení a oslavení (viz oddíl 18.1). Všichni ti, kteří v dodržování svých smluv vytrvají do konce, obdrží věčný život (viz 2. Nefi 31:17–20; Nauka a smlouvy 14:7). Vytrvat do konce zahrnuje uplatňovat víru v Nebeského Otce a Ježíše Krista a činit každý den pokání.

Rodiče, církevní vedoucí i další pomáhají jednotlivcům připravit se na uzavření smluv při přijímání obřadů evangelia. Dbají na to, aby dotyčný smlouvám, které uzavře, rozuměl. Poté, co člověk určitou smlouvu uzavře, mu ji pomáhají dodržovat. (Viz Mosiáš 18:8–11, 23–26.)

3.5.2

Obřady

Obřad je posvátný úkon vykonaný pravomocí kněžství. Obřady vždy byly a jsou součástí evangelia Ježíše Krista. První obřady na zemi byly vykonány v době Adama a Evy (viz Genesis 1:28; Mojžíš 6:64–65).

Při mnohých obřadech jednotlivci uzavírají s Bohem smlouvy. Jedná se například o křest, svátost, obdarování nebo pečeticí obřad sňatku. Při jiných obřadech, jako je například patriarchální požehnání nebo požehnání nemocných, lidé neuzavírají smlouvy, ale získávají vedení a sílu smlouvy dodržovat.

Obřady mají symbolický význam, který lidi směruje k Nebeskému Otci a k Ježíši Kristu. Při obřadech, které zahrnují smlouvy, pomáhá jejich symbolika lidem porozumět tomu, co slibují, a požehnáním, která díky své věrnosti získávají.

Každý obřad umožňuje lidem obdržet hojná duchovní požehnání. Pán zjevil: „V obřadech [kněžství] se projevuje moc božskosti.“ (Nauka a smlouvy 84:20.) Obřady týkající se spasení a oslavení jsou nezbytné pro získání věčného života. Další informace jsou uvedeny v oddíle 18.1.

Žijící jednotlivci přijímají obřady týkající se spasení a oslavení sami pro sebe. Je-li to možné, vracejí se poté do chrámu, aby tyto obřady vykonávali v zastoupení za ty, kteří již zemřeli. Další informace týkající se vykonávání obřadů za zesnulé jsou uvedeny v kapitole 28.

3.6

Kněžství a domov

Všichni členové Církve, kteří dodržují své smlouvy – ženy, muži i děti – jsou ve svém domově požehnáni Boží kněžskou mocí, která je a jejich rodinu posiluje (viz oddíl 3.5). Tato moc bude členům pomáhat při konání Boží práce na spasení a oslavení v jejich osobním životě a v jejich rodině (viz oddíl 2.2).

Muži, kteří jsou nositeli Melchisedechova kněžství, mohou udílet kněžská požehnání členům rodiny, aby jim tak poskytovali vedení, uzdravení a útěchu. Je-li to zapotřebí, mohou členové Církve o tato požehnání také žádat členy širší rodiny, bratry pověřené pastýřskou službou nebo místní vedoucí Církve. Další informace týkající se kněžských požehnání jsou uvedeny v oddílech 18.13 a 18.14.

Informace o předsedání v rodině jsou uvedeny v oddíle 2.1.3.