4.

Vedení a rady v Církvi Ježíše Krista

4.0

Úvod

Jakožto vedoucí v Církvi jste byli povoláni inspirací prostřednictvím Pánových oprávněných služebníků. Máte výsadu pomáhat s prací na díle Nebeského Otce, kterým je „uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka“ (Mojžíš 1:39). Činíte tak tím, že členy povzbuzujete, aby se zapojili do práce na spasení a oslavení týkající se jich samotných, jejich rodiny a druhých (viz kapitola 1). Když budete sloužit Božím dětem, naleznete radost.

Když se budete řídit příkladem Ježíše Krista, budete často sloužit druhým jednomu po druhém. Budete mít rovněž příležitosti poskytovat vedení během církevních shromáždění, setkání, schůzek, činností a akcí. Kromě toho můžete významným způsobem sloužit i prostřednictvím účasti v radách. Může se jednat o schůzky předsednictva, schůzky rady sboru a jiné. V oddílech 4.3 a 4.4 jsou uvedeny pokyny ohledně toho, jak pořádat efektivní rady. Podrobnosti o konkrétních schůzkách rad jsou uvedeny v kapitole 29.

Vaše oddaná služba vyžaduje obětování času, ale nezanedbávejte vlastní potřeby ani potřeby své rodiny. Usilujte o vedení Ducha Svatého, aby vám pomáhal udržovat v rovnováze vaše zodpovědnosti a plnit je (viz Mosiáš 4:27).

4.1

Účel vedení v Církvi

Vedoucí povzbuzují členy, aby se zapojili do Božího díla tím, že se stanou „pravými následovníky… Ježíše Krista“ (Moroni 7:48). Aby tohoto vedoucí dosáhli, v prvé řadě se snaží být Spasitelovými věrnými učedníky tím, že následují Jeho učení a příklad (viz Lukáš 18:22). Poté mohou pomáhat druhým lnout těsněji k Nebeskému Otci, k Ježíši Kristu a k Duchu Svatému. Zatímco pomáhají druhým, stávají se sami lepšími učedníky (viz Mosiáš 18:26; Nauka a smlouvy 31:5).

Být věrnými učedníky, abychom mohli pomoci druhým stát se věrnými učedníky, je cílem každého povolání v Církvi. Každé povolání zahrnuje příležitosti sloužit druhým, vést je a posilovat.

4.2

Zásady vedení v Církvi

Spasitel dal během své pozemské služby své Církvi příklad toho, jak vést. Jeho hlavním záměrem bylo uskutečňovat vůli Nebeského Otce a pomáhat druhým porozumět Jeho evangeliu a žít podle něj (viz Jan 5:30; Mosiáš 15:7). Měl rád ty, které vedl, a tuto lásku jim projevoval tím, že jim sloužil (viz Jan 13:3–5).

Spasitel prohluboval schopnosti druhých tím, že jim dával zodpovědnost a příležitosti k růstu (viz Matouš 10:5–8; Jan 14:12). Povzbuzoval je a napomínal srozumitelně a s láskou (viz Jan 21:15–17).

Pán řekl: „Nechť se každý muž učí povinnostem svým a nechť se učí jednati v úřadu, do něhož je určen, se vší pílí.“ (Nauka a smlouvy 107:99.) Tato slova se týkají všech, kteří ve Spasitelově Církvi přijímají zodpovědnost sloužit a vést.

Usilujte o Pánovo vedení, které vám pomůže naučit se povinnostem spojeným s vaším povoláním a plnit je. Při studiu písem se zaměřujte na zásady, jichž byl Spasitel příkladem a kterým učil. Uplatňování zásad z této kapitoly vám rovněž pomůže vést ve Spasitelově Církvi efektivněji.

4.2.1

Připravujte se duchovně

Ježíš se na své pozemské poslání připravoval po duchovní stránce (viz Lukáš 4:1–2). I vy se duchovně připravujete tím, že lnete těsněji k Nebeskému Otci prostřednictvím modlitby, studia písem a poslušnosti Jeho přikázání. S duchovní přípravou vám pomůže také následování Jeho proroků (viz Nauka a smlouvy 21:4–6).

Usilujte o zjevení, abyste porozuměli potřebám těch, které vedete, a tomu, jak vykonávat práci, k níž vás Bůh povolal. Díky úsilí lnout těsněji k Pánu můžete obdržet vedení v osobním životě, v rodinných zodpovědnostech i v církevním povolání.

Pán také slíbil, že bude udělovat duchovní dary těm, kteří o ně usilují (viz Nauka a smlouvy 46:8). Když budete pokorně vzývat Nebeského Otce, abyste od Něj obdrželi tyto dary, posílí vaši schopnost vést a pozvedat ty, kterým sloužíte.

4.2.2

Služte všem Božím dětem

Ježíš osobně sloužil druhým, projevoval zájem o ty, kteří pociťovali osamělost, beznaděj nebo se cítili ztracení, a pozvedal je a učil. Svými slovy a skutky druhým ukazoval, že je má rád. Uvědomoval si božskou podstatu a věčnou hodnotu každého člověka.

Mějte rádi ty, kterým sloužíte, jako je měl rád Ježíš. Modlete se „z celé síly srdce“, abyste byli naplněni Jeho láskou (Moroni 7:48). Navazujte upřímná přátelství. Projevujte zájem o ty, kteří jsou možná osamělí, potřebují útěchu nebo mají jiné potřeby. Vaše láska požehná jejich životu a pomůže jim pocítit přání přijít ke Kristu.

Pomáhejte lidem prohlubovat jejich obrácení a posilovat jejich víru v Nebeského Otce a v Ježíše Krista. Pomáhejte jim připravovat se na uzavření smluv, až budou přijímat svůj další obřad. Povzbuzujte je, aby dodržovali smlouvy, které uzavřeli, a aby čerpali z požehnání plynoucích z pokání. Pomáhejte jim uvědomit si, že mohou činit pokrok při naplňování svého božského potenciálu bez ohledu na to, jakým těžkostem čelí.

4.2.3

Učte evangeliu Ježíše Krista

Všichni vedoucí jsou učitelé. Snažte se jako učitelé následovat Spasitelův příklad (viz kapitola 17; Učte tak, jak učil Spasitel). Učte nauce Ježíše Krista a zásadám Jeho evangelia svými slovy i skutky (viz 3. Nefi 11:32–33; Nauka a smlouvy 42:12–14). Efektivní výuka inspiruje druhé k tomu, aby posilovali svůj vztah s Bohem a žili podle zásad evangelia, a tím kráčeli směrem k věčnému životu.

Učit tak, jak učil Spasitel, znamená více než jen mluvit; znamená to i naslouchat a klást otázky, tak jak to dělal On (viz Matouš 16:13–17).

Efektivní učitelé jsou rovněž pilnými studenty. Učiňte ve svém životě ze studia slova Božího důležitou prioritu. Berte na vědomí, že studium je celoživotní proces. Usilujte o to, abyste se učili od druhých, včetně těch, které učíte. (Viz Nauka a smlouvy 88:122.)

Učte z písem a slov proroků posledních dnů (viz Nauka a smlouvy 52:9). Pamatujte na to, že „kázání slova [má] mocnější účinek na mysl lidu nežli… cokoli jiného“ (Alma 31:5).

Při přípravě na výuku i při samotné výuce usilujte o vliv Ducha. Duch Svatý přináší pravdu k srdci a mysli těch, které učíte (viz 2. Nefi 33:1).

Učte členy, aby se s modlitbou věnovali studiu evangelia jak osobně, tak se svou rodinou.

Pokud jste povoláni nebo pověřeni předsedat nějakému církevnímu shromáždění, setkání, schůzce, činnosti či akci, dbejte na to, aby byla výuka povznášející a naukově správná (viz Nauka a smlouvy 50:21–23).

4.2.4

Předsedejte ve spravedlivosti

Pán zjevil, že „je nutné, aby [v Jeho Církvi] byli určeni presidenti nebo předsedající úředníci“ (Nauka a smlouvy 107:21). Držitelé kněžských klíčů předsedají v oblasti své zodpovědnosti, jakou je například kvorum nebo sbor.

Další organizace v Církvi, včetně Pomocného sdružení, Mladých žen, Primárek nebo Nedělní školy, vede rovněž předsedající úředník či úřednice. Tyto vedoucí povolává, ustanovuje a předává jim delegovanou pravomoc někdo, kdo drží kněžské klíče, nebo někdo, koho k tomu tento držitel klíčů oprávní (viz oddíl 3.4.3).

Každý předsedající úředník nebo úřednice slouží pod vedením toho, kdo drží kněžské klíče (viz oddíl 3.4.1). Tato struktura poskytuje při vykonávání Pánova díla řád a jasné linie toho, kdo je za co zodpovědný a kdo se komu zodpovídá.

Předsedající úředník nebo úřednice může někomu jinému delegovat dočasné pověření předsedat. Pokud například presidentka Pomocného sdružení nebude přítomna na nedělním shromáždění Pomocného sdružení, pověří předsedáním na tomto shromáždění svou první rádkyni. Pokud nebude přítomna ani první rádkyně, pověří presidentka předsedáním svou druhou rádkyni.

Vedoucí, který nebo která předsedá církevní organizaci, shromáždění, setkání, schůzce, činnosti či akci, dbá na to, aby bylo dosahováno Pánových záměrů. Vedoucí se v této souvislosti řídí zásadami evangelia, pravidly Církve a vedením Ducha Svatého.

Ti, kteří předsedají, se řídí příkladem Ježíše Krista tím, že slouží s dobrotivostí, mírností a čistou láskou (viz Jan 13:13–15). Povolání nebo pověření předsedat neznamená, že ten, kdo toto povolání nebo pověření obdrží, je důležitější nebo hodnotnější než jiní (viz Nauka a smlouvy 84:109–110).

Pokud jste byli povoláni nebo pověřeni předsedat, řiďte se Spasitelovým učením, že „kdož by koli mezi vámi chtěl býti přední, budiž váš služebník“ (Matouš 20:27; viz verše 26–28). Raďte se s druhými a usilujte o jednotu, pokud jde o porozumění Pánově vůli a práci na Jeho díle (viz Nauka a smlouvy 41:2; viz také oddíl 4.4 v této příručce).

Není vhodné dychtit po tom, abyste v Pánově Církvi předsedali nějaké organizaci (viz Nauka a smlouvy 121:34–37). Spíše pokorně a věrně služte ve funkci, do níž jste povoláni. Snažte se vykonávat Pánovu práci s okem upřeným na Jeho slávu (viz Nauka a smlouvy 4:5). Věřte, že vám Pán dá příležitosti k růstu a k tomu, abyste žehnali dětem Nebeského Otce.

4.2.5

Delegujte zodpovědnost a zajistěte, aby druzí přijali odpovědnost

Spasitel svým učedníkům předával přínosné úkoly a zodpovědnosti (viz Lukáš 10:1). Rovněž jim dával příležitosti pociťovat odpovědnost za práci, kterou jim bylo uloženo vykonat (viz Lukáš 9:10).

Jako vedoucí můžete druhým pomáhat růst tím, že jim budete delegovat pověření a úkoly. Takto jim budete rovněž pomáhat získávat požehnání pramenící ze služby. Snažte se do konání Božího díla zapojit všechny členy.

Díky delegování bude efektivnější i vaše služba. Pokud se toho budete snažit vykonat příliš, budete vyčerpaní (viz Exodus 18:18). Usilujte o vedení Ducha ohledně toho, co máte delegovat, abyste se tak mohli zaměřovat na své nejvyšší priority.

Delegovat znamená více než jen předat pověření nebo úkol. Také to znamená, že budete dotyčného učit, jak má úkol splnit, a budete mu důvěřovat, že ho splní. Delegování obvykle obsahuje tyto prvky:

• Setkejte se s tím, koho si přejete vyzvat, aby sloužil Pánu v určitém pověření. Pomozte mu onomu pověření či úkolu a jeho účelům porozumět, včetně toho, jak bude prostřednictvím své služby žehnat druhým.

• Poraďte se spolu o daném úkolu a o tom, kdo další by se mohl zapojit a dokdy má být úkol dokončen. Ujistěte se, že dotyčný úkolu rozumí a že ho ochotně přijímá. Vyjádřete důvěru v jeho schopnosti.

• Povzbuďte dotyčného, aby usiloval o inspiraci ohledně toho, jak zadaný úkol splnit. Dejte dotyčnému najevo, že v něj vkládáte důvěru, a pomozte mu uspět. Poskytujte mu podle potřeby vedení a podporu.

• Dotyčného pravidelně žádejte, aby vám o plnění svého pověření či úkolu podával zprávu. Přijměte to nejlepší úsilí, které dotyčný vynaložil, a za jeho práci mu vyjádřete vděčnost.

4.2.6

Připravujte druhé na to, aby byli vedoucí a učitelé

Spasitel připravoval své apoštoly na to, aby se stali vedoucími v Jeho Církvi. I vy můžete pomáhat druhým být vedoucími a učiteli. Práce na Pánově díle se zaměřuje na pomoc lidem, nikoli na řízení církevních programů. Tyto programy nejsou samy o sobě cílem. Jsou zde, aby pomáhaly lidem růst.

Když budete zvažovat, kdo by mohl sloužit v určitých církevních povoláních nebo pověřeních, čiňte tak s modlitbou. Pamatujte na to, že koho Pán povolá, toho uschopní. Nejdůležitější je to, aby tito členové byli ochotni sloužit, pokorně usilovali o Pánovu pomoc a snažili se být způsobilí. Povolání a pověření jim mohou pomoci růst tím, že jim poskytnou příležitosti, aby uplatňovali víru, pilně pracovali a pociťovali, že Bůh jejich úsilí zvelebuje. Poskytujte vedení a pomoc mládeži, novým členům a dalším, kteří mohou při plnění svého povolání potřebovat zvláštní podporu.

Někdy se stává, že do vedoucích funkcí jsou opakovaně povoláváni titíž lidé. To však může je a jejich rodiny přetěžovat a brát příležitosti druhým. Snažte se poskytovat příležitosti ke službě a růstu všem členům.

Další informace týkající se církevních povolání jsou uvedeny v kapitole 30.

4.2.7

Plánujte shromáždění, schůzky, lekce, činnosti a akce s jasnými účely

Usilujte o vedení Ducha, abyste plánovali shromáždění, schůzky, lekce, činnosti a akce, které mají jasné účely. Těmito účely má být posilování jednotlivců a rodin, jejich přivádění blíže ke Kristu a pomáhání s uskutečňováním Boží práce na spasení a oslavení (viz kapitoly 1 a 2). Při plánování se řiďte zásadami uvedenými v kapitolách 20 a 29.

Vytvářejte dlouhodobé plány pro svou organizaci. Veďte celoroční kalendář. Zaměřujte se na podporování duchovního růstu členů.

4.2.8

Hodnocení vlastního úsilí

Pravidelně si procházejte své zodpovědnosti a hodnoťte svůj duchovní růst ve funkci vedoucího. Zamýšlejte se také nad růstem těch, které vedete. Vedoucí jednotky, kvora starších nebo dalších organizací si mohou procházet klíčové ukazatele, čtvrtletní zprávu a další zprávy v systému Zdroje pro vedoucí a referenty (LCR), aby zjistili, kde dochází k pokroku a kde je potenciál k růstu.

Váš úspěch jakožto vedoucích se měří v prvé řadě vaším závazkem pomáhat Božím dětem stát se věrnými učedníky Ježíše Krista. Vzhledem k tomu, že všichni lidé mají svobodu jednání, se někteří mohou rozhodnout, že se od cesty smlouvy odchýlí. Kvůli tomu můžete občas být zklamaní a sklíčení, ale když se obrátíte k Pánu, On vás pozvedne a utěší (viz Alma 26:27). To, že je Pán vaším úsilím potěšen, můžete poznat tím, že budete pociťovat, jak vaším prostřednictvím působí Duch.

4.3

Rady v Církvi

Nebeský Otec ustanovil rady, které jsou významnou součástí získávání inspirace, činění rozhodnutí a uskutečňování Jeho díla. Rady existovaly ještě předtím, než byl stvořen tento svět. Každý z nás se předtím, než jsme přišli na zemi, těchto rad účastnil. (Viz Nauka a smlouvy 121:32; Abraham 3:22–28.)

Církev Ježíše Krista se tímto vzorem řídí a je řízena radami na každé úrovni. Například Rada Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti apoštolů (viz oddíl 5.1.1.1), předsednictva území (viz oddíl 5.2.1), předsednictva kůlů a biskupstva jsou všechno rady. Vedle rad kůlů a sborů je radou i každé předsednictvo církevní organizace, kvora nebo třídy.

Pán nařizuje vedoucím své Církve, aby se spolu při práci na Jeho díle radili (viz Nauka a smlouvy 41:2–3). Členové rad mají díky radám příležitost získávat zjevení, zatímco usilují o to, aby porozuměli potřebám Božích dětí a plánovali, jak jim pomáhat tyto potřeby naplňovat.

4.4

Zásady efektivních rad

V tomto oddíle je nastíněno několik zásad efektivních rad. Tyto zásady mohou pomáhat vedoucím během církevních rad i rodičům během rodinné rady.

4.4.1

Účely rad

Hlavním účelem rad je pomáhat členům spolupracovat ve snaze obdržet božské vedení ohledně záležitostí, které budou představovat požehnání pro jednotlivce i rodiny (viz Nauka a smlouvy 43:8–9). Rady kladou zvláštní důraz na pomáhání členům s přijímáním obřadů a dodržováním s nimi spojených smluv. Členové rady rovněž usilují o inspiraci ohledně plánování a koordinace práce na Pánově díle ve své vlastní oblasti zodpovědnosti.

Určité administrativní záležitosti, jako je například plánování, jakého data se mají určité akce uskutečnit, se nemusí nutně probírat v rámci rady. Mnohé z nich lze vyřídit jinými komunikačními prostředky před schůzkou nebo po ní.

Členové rady věnují zvláštní péči jednotlivcům a rodinám s naléhavými potřebami. Rady pomáhají koordinovat pomoc. Informace týkající se některých z těchto potřeb jsou spolu s materiály, které mohou pomoci porozumět dané problematice a tomu, jak nejlépe pomáhat, dostupné v oddíle Pomoc s životními výzvami v Knihovně evangelia.

4.4.2

Příprava na schůzky rady

Od předsednictev a rad se očekává, že se budou pravidelně scházet. Každé předsednictvo nebo rada má vedoucího, který byl povolán a ustanoven. Tito vedoucí usilují při plánování schůzek rady o Pánovo vedení. Rovněž se snaží získat podněty od členů rady, aby mohli rozhodnout, o čem se bude diskutovat.

Vedoucí sdělí členům rady předem, jaké záležitosti se budou probírat. Členové rady se připraví, aby se mohli podělit o své postřehy ohledně těchto záležitostí. V případě rad sborů a kůlů se velká část této přípravy uskutečňuje během schůzek předsednictev.

Členové rady se na účast na schůzkách rady duchovně připravují. Usilují o to, aby byli vnímaví k nabádáním Ducha.

4.4.3

Diskuse a rozhodování

Pán řekl: „Nechť v jednu chvíli mluví jen jeden a nechť všichni poslouchají slova jeho, aby až promluví všichni, mohli býti všichni vzděláni ode všech a aby každý muž mohl míti stejnou výsadu.“ (Nauka a smlouvy 88:122.) Tato zásada se vztahuje i na církevní rady.

Během schůzky rady vedoucí (nebo někdo, koho vedoucí pověří) vysvětlí záležitost, která se má probrat. Vedoucí poté povzbuzuje všechny členy rady k diskusi tím, že klade otázky a žádá je, aby se podělili o své myšlenky.

Vedoucí povzbuzuje členy, aby mluvili otevřeně a upřímně. Radu obohacují různá kulturní zázemí, různý věk, zkušenosti a názory členů rady. Členové pronášejí své názory a navzájem si s úctou naslouchají. Když usilují o poznání Pánovy vůle, může převládnout duch inspirace a jednoty.

V radě, která sestává z mužů i žen, usiluje vedoucí o to, aby zazněly postřehy a myšlenky z obou stran. Ženy a muži nahlížejí na věc často z odlišných perspektiv, což zajišťuje potřebnou rovnováhu. Muži a ženy dosahují lepších rozhodnutí a jsou v Pánově službě úspěšnější tehdy, když si navzájem váží toho, čím přispívají, a když spolupracují.

Diskuse během rady řídí vedoucí. Má však více naslouchat než mluvit. Když vedoucí rady sdělí účastníkům svůj pohled na danou záležitost příliš brzy, může to způsobit, že druzí již k diskusi nepřispějí. Je-li to nutné, vedoucí rady vlídně přeorientuje diskusi jiným směrem nebo ji znovu zaměří na původní téma.

Vedoucí může po prodiskutování situace buď rozhodnout, že se podniknou určité kroky, nebo rozhodnutí odložit na později a mezitím se snažit získat další informace a vedení. Rozhodnutí má být založeno na skutečnostech vzešlých z diskuse a má být potvrzeno Duchem. Postup, kdy se záležitost řeší prostřednictvím rady, pomáhá dosáhnout inspirovaných rozhodnutí, která přesahují to, čeho by byl vedoucí schopen dosáhnout jen na základě svého nejlepšího úsudku. Vedoucí může záležitost rovněž postoupit jiné radě.

Někdy mohou mít členové rady ohledně nějakého důležitého rozhodnutí rozporuplné pocity. Pokud tato situace nastane, může vedoucí počkat do příští schůzky rady, aby rada danou záležitost prodiskutovala ještě podrobněji a aby získala duchovní potvrzení a sjednotila se na řešení. V některých případech může být lepší, když si určitý člen rady promluví s vedoucím soukromě, aby s ním mohl prodiskutovat své pochybnosti.

4.4.4

Jednota

Pán svým učedníkům nařídil, aby spolu byli zajedno (viz Nauka a smlouvy 38:27). Členové rady usilují o to, aby byli ve svých přáních a záměrech zajedno s Nebeským Otcem a s Ježíšem Kristem. Usilují o to, aby jednoty dosahovali i v rámci svých diskusí a rozhodování. Rovněž usilují o to, aby byli „jednoho srdce a jedné mysli“ (Mojžíš 7:18) v rámci své spolupráce.

Členové rady se mají vyvarovat svárů, nespravedlivých soudů a pomluv (viz 3. Nefi 11:28–30). Budou-li jednat v jednotě, Nebeský Otec jejich úsilí požehná.

4.4.5

Následné kroky a odpovědnost

Členové rady odvádějí většinu své práce před schůzkami rady a po nich. Během schůzek usilují o inspiraci, zatímco vytvářejí plány ohledně toho, jak svá rozhodnutí uvést do praxe. Vedoucí rady vybízí členy, aby plnili pověření a úkoly, které s těmito plány souvisejí. Členové rady obvykle vybízejí další členy své organizace, aby jim s tím pomohli. Pověření a úkoly nemají pro jednotlivce představovat nepřiměřenou zátěž.

Členové rady o plnění svých pověření a úkolů podávají zprávy. Pro dosažení pokroku je obvykle nutné věnovat záležitosti dlouhodobější pozornost a zadávat dodatečné úkoly.

4.4.6

Zachovávání důvěrnosti

S veškerými osobními informacemi je nutné zacházet s náležitou úctou. Vedoucí postupují uvážlivě, když se dělí o osobní informace se členy rady. Obvykle dotyčného člena předtím, než se o tyto informace podělí, požádají o svolení.

Rada respektuje přání kohokoli, kdo žádá o zachování důvěrnosti. Členové rady se nemají dělit s druhými o osobní informace mimo prostředí rady, ledaže je to nutné ke splnění pověření či úkolu od vedoucího rady.

Některé záležitosti jsou příliš citlivé na to, aby byly předneseny před celou radou. Vedoucí mají – tak, jak je to vhodné – tyto záležitosti projít s jednotlivými členy rady. Případně mohou některé záležitosti postoupit jiné radě.