„Kapitola 6: Usilujte o křesťanské vlastnosti“, Kažte evangelium mé: Průvodce pro sdílení evangelia Ježíše Krista (2023)
„Kapitola 6“, Kažte evangelium mé
Kapitola 6
Usilujte o křesťanské vlastnosti
Úvod
Ježíš na počátku své služby ve smrtelnosti kráčel po břehu Galilejského moře a zavolal na dva rybáře – Petra a Ondřeje. „Poďte za mnou,“ řekl, „a učiním vás rybáře lidí.“ (Matouš 4:19; viz také Marek 1:17.)
Pán ke svému dílu povolal i vás a i vás vyzývá, abyste Ho následovali. „Jakými lidmi máte býti?“ zeptal se. „Vpravdě pravím vám, takovými, jako jsem já.“ (3. Nefi 27:27.)
Některé kapitoly v příručce Kažte evangelium mé se zaměřují na to, co jako misionáři musíte dělat – například jak studovat, jak učit nebo jak si stanovovat cíle. Právě tak zásadní jako to, co děláte, je to, kdo jste a kým se stáváte. A na to se zaměřuje tato kapitola.
Písma popisují křesťanské vlastnosti, o které musíte usilovat nejen jako misionáři, ale i v průběhu celého života. Křesťanská vlastnost je určitá vlastnost nebo rys Spasitelovy povahy a charakteru. Tato kapitola popisuje několik takových vlastností. Prostudujte si je i se souvisejícími verši z písem. Při studiu jiných pasáží z písem hledejte další křesťanské vlastnosti.
„Abyste hledali tohoto Ježíše“
Prorok Moroni nabádal: „Chtěl bych vás nabádati, abyste hledali tohoto Ježíše, o kterém psali proroci a apoštolové.“ (Eter 12:41.) Jedním z důležitých způsobů, jak hledat Ježíše, je usilovně se snažit o Něm učit a stávat se více takovými, jako je On. Vaše misie je ideální dobou na to, abyste se na to zaměřili.
Zatímco se budete snažit stát více takovými, jako je Kristus, budete lépe plnit své misionářské poslání. Když se Jeho vlastnosti stanou součástí vašeho charakteru, budete zakoušet radost, pokoj a duchovní růst. Rovněž budete budovat základ pro to, abyste Ho mohli i nadále následovat po celý život.
Dary od Boha
Křesťanské vlastnosti jsou darem od Boha. Jako všechny dobré věci přicházejí i tyto dary skrze „milost Boha Otce a také Pána Ježíše Krista a Ducha Svatého“ (Eter 12:41).
Zatímco se budete snažit osvojovat si Kristovy vlastnosti, zaměřujte se na Něho (viz Nauka a smlouvy 6:36). Tyto vlastnosti nejsou jen jakési položky k odškrtnutí. Nejsou to techniky, které rozvíjíte v programu osobnostního rozvoje. Nedosáhnete jich pouze osobním odhodláním. Můžete si je osvojit jedině tehdy, když se budete snažit stát oddanějším učedníkem Ježíše Krista.
Modlete se o to, aby vám Bůh těmito vlastnostmi požehnal. Pokorně uznávejte svou slabost a skutečnost, že ve svém životě potřebujete Jeho moc. Když tak budete činit, On způsobí, že vaše „slabé stránky se stanou silnými“ (Eter 12:27).
Postupný proces
Stát se více takovými, jako je Spasitel, je postupný, celoživotní proces. S touhou těšit Boha se zlepšujte v jednom rozhodnutí za druhým.
Mějte se sebou trpělivost. Bůh ví, že změna a růst vyžadují čas. Těší Ho vaše upřímné touhy a bude vám žehnat za každé vaše úsilí.
Tak jak se budete snažit stát více takovými, jako je Kristus, vaše touhy, myšlenky a skutky se budou měnit. Prostřednictvím Usmíření Ježíše Krista a moci Ducha Svatého bude zušlechtěna samotná vaše povaha (viz Mosiáš 3:19).
Duch Svatý rozšiřuje a prohlubuje naše schopnosti. „Inspiruje ctnost, laskavost, dobrotivost, něhu, vlídnost a pravou lásku. … Zkrátka je to takříkajíc morek pro kosti, radost pro srdce, světlo pro oči, hudba pro uši a život pro celou bytost.“ (Parley P. Pratt, Key to the Science of Theology [1855], 98–99.)
Víra v Ježíše Krista
Aby víra mohla vést ke spasení, musí být pro vás jejím ústředním bodem Ježíš Kristus (viz Skutkové 4:10–12; Mosiáš 3:17; Moroni 7:24–26). Když máte víru v Krista, důvěřujete Mu jako Jednorozenému Synu Božímu. Jste si jisti, že když budete činit pokání, budou vám prostřednictvím Jeho smírné oběti odpuštěny hříchy a budete posvěceni Duchem Svatým (viz 3. Nefi 27:16, 20).
Víra neznamená mít dokonalou znalost. Spíše je to ujištění od Ducha ohledně věcí, které nevidíte, ale které jsou pravdivé. (Viz Alma 32:21.)
Víru projevujete prostřednictvím skutků. Mezi tyto skutky patří následování Spasitelova učení a příkladu. Patří mezi ně to, že sloužíte druhým a pomáháte jim rozhodnout se následovat Krista. Víru projevujete také pílí, pokáním a láskou.
Víra je zásada moci. Když budete uplatňovat víru v Ježíše Krista, budete požehnáni Jeho mocí přizpůsobenou vaší situaci. V souladu s Pánovou vůlí budete moci zažívat zázraky. (Viz Jákob 4:4–7; Moroni 7:33; 10:7.)
Vaše víra v Ježíše Krista poroste tím, čím lépe budete obeznámeni s Ním a s Jeho učením. Bude se prohlubovat, když budete bádat v písmech, upřímně se modlit a dodržovat přikázání. Víru podkopávají pochybnosti a hřích.
„Víra není jen pocit; je to rozhodnutí. Víru budujeme a posilujeme modlitbou, studiem, poslušností a smlouvami. Naše přesvědčení o roli Spasitele a o důležitosti Jeho díla posledních dnů se stává mocnou lupou, s níž posuzujeme vše ostatní. Když se pak ocitneme ve víru života, … máme sílu jít tím správným směrem.“ (Neil L. Andersen, „Není to snad pravda? Na čem jiném tedy záleží?“, Liahona, květen 2007, 74.)
Naděje
Naděje není jen zbožné přání. Místo toho jde o trvalou důvěru, zakotvenou ve vaší víře v Krista, že Bůh splní sliby, které vám dal (viz Moroni 7:42). Je to očekávání „budoucího dobrého“ prostřednictvím Krista (Židům 9:11).
Vaším nejvyšším zdrojem naděje je Ježíš Kristus. Prorok Mormon se zeptal: „V co tedy budete míti naději?“ A poté odpověděl: „Budete míti naději skrze usmíření Krista a skrze moc jeho vzkříšení, že budete pozvednuti k životu věčnému, a to pro svou víru v něho, podle zaslíbení.“ (Moroni 7:41; viz verše 40–43.)
Bude-li ústředním bodem vaší naděje Kristus, máte ujištění, že vše bude působit společně pro vaše dobro (viz Nauka a smlouvy 90:24). Toto ujištění vám pomáhá kráčet kupředu s vírou, když čelíte zkouškám. Také vám může pomoci díky zkouškám vyrůst a vypěstovat si duchovní odolnost a sílu. Naděje v Kristu je kotvou pro vaši duši (viz Eter 12:4).
Naděje vám dává jistotu, že Bůh zvelebí vaše pilné, spravedlivé úsilí (viz Nauka a smlouvy 123:17).
Jedním ze způsobů, jak naději prohloubit, je pokání. Očištění a odpuštění prostřednictvím smírné oběti Ježíše Krista plodí a oživuje naději (viz Alma 22:16).
Nefi nabádal: „[Tlačte se] kupředu s neochvějností v Kristu, majíce dokonalý jas naděje a lásku k Bohu a ke všem lidem.“ (2. Nefi 31:20.) Budete-li žít podle evangelia, vaše schopnost oplývat nadějí (viz Římanům 15:13) se bude prohlubovat.
„V čase zármutku se můžeme pevně držet naděje, že věci budou ‚působiti společně pro dobro [naše]‘, budeme-li se řídit radami Božích proroků. Tento druh naděje v Boha, v Jeho dobrotivost a v Jeho moc, nás v obtížných situacích občerstvuje odvahou a dává sílu těm, kteří se cítí ohroženi zdmi, které kolem nich staví strach, obavy a zoufalství.“ (Dieter F. Uchtdorf, „Nekonečná moc naděje“, Liahona, listopad 2008, 23.)
Pravá láska a láska
Kdosi se jednou zeptal Ježíše: „Které jest přikázaní veliké v zákoně?“ Ježíš odpověděl: „Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své. To jest přední a veliké přikázaní. Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“ (Matouš 22:36–39.)
Pravá láska je „čistá láska Kristova“ (Moroni 7:47). Obsahuje v sobě věčnou lásku Boha ke všem Jeho dětem.
Prorok Mormon učil: „Modlete se k Otci z celé síly srdce, abyste mohli býti naplněni touto láskou.“ (Moroni 7:48.) Když se budete modlit o to, aby pravá láska naplnila vaše srdce, okusíte Boží lásku. Vaše láska k lidem poroste a vy začnete pociťovat upřímný zájem o jejich věčné štěstí. Uvidíte je jako děti Boží s potenciálem stát se takovými, jako je Bůh, a budete pracovat v jejich prospěch.
Když se budete modlit o dar pravé lásky, budete mít menší sklon zaobírat se negativními pocity, jako je hněv nebo závist. Budete méně náchylní k tomu, abyste druhé soudili nebo kritizovali. Budete mít větší touhu snažit se pochopit je i jejich stanoviska. Budete trpělivější a budete se snažit lidem pomáhat, když se jim nebude dařit nebo když budou skleslí. (Viz Moroni 7:45.)
Pravá láska, stejně jako víra, vede k činům. Posilujete ji tím, že sloužíte druhým a dáváte ze sebe samých.
Pravá láska člověka proměňuje. Nebeský Otec ji uděluje „všem, již jsou pravými následovníky Syna jeho, Ježíše Krista; … abychom, až se ukáže, byli jako on, … abychom mohli býti pročištěni, tak jako on je čistý“ (Moroni 7:48).
Ctnost
V Článcích víry (1:13) se píše: „Věříme, že máme býti… ctnostní.“ Ctnost je způsob myšlení a chování založený na vysokých morálních měřítkách. Je to věrnost Bohu a druhým. Nezbytnou součástí ctnosti je snaha být čistý a neposkvrněný duchovně i fyzicky.
Ctnost vychází z vašich myšlenek a tužeb. „Nechť ctnost zdobí myšlenky tvé neustále,“ řekl Pán. (Nauka a smlouvy 121:45.) Soustřeďujte se na spravedlivé, povznášející myšlenky. Nevhodné myšlenky z mysli odstraňujte a nezaobírejte se jimi.
Vaše mysl je jako divadelní jeviště. Pokud dovolíte, aby na jevišti vaší mysli setrvávaly nevhodné myšlenky, je pravděpodobnější, že se dopustíte hříchu. Budete-li aktivně naplňovat svou mysl vhodnými věcmi, budete s větší pravděpodobností přijímat to, co je ctnostné, a zavrhovat to, co je zlé. Buďte moudří v tom, čemu dovolíte vstoupit na jeviště vaší mysli a setrvávat tam.
Budete-li se snažit žít ctnostně, „bude síliti sebedůvěra [vaše] v přítomnosti Boží; a… Duch Svatý bude stálým společníkem [vaším]“ (Nauka a smlouvy 121:45–46).
Bezúhonnost
Bezúhonnost vychází z prvního velikého přikázání milovat Boha (viz Matouš 22:37). Protože Boha milujete, jste Mu za všech okolností věrni. Tak jako synové Helamanovi kráčíte „zpříma před Bohem“ (Alma 53:21).
Jste-li bezúhonní, chápete, že existuje to, co je správné, i to, co je špatné, a že existuje absolutní pravda – Boží pravda. Používáte svobodu jednání k tomu, abyste se rozhodovali v souladu s Boží pravdou, a když se vám nedaří, ihned činíte pokání. To, na co se rozhodujete myslet – a co se rozhodujete dělat, když se zdá, že se nikdo nedívá – je silným měřítkem vaší bezúhonnosti.
Bezúhonnost znamená, že nesnižujete svá měřítka ani chování, abyste mohli na druhé zapůsobit nebo aby vás druzí přijímali. Děláte to, co je správné, i tehdy, když se ostatní vaší touze být věrni Bohu posmívají (viz 1. Nefi 8:24–28). Žijete čestně ve všech situacích, včetně toho, jak se prezentujete na internetu.
Když jste bezúhonní, dodržujete své smlouvy s Bohem i své spravedlivé závazky k druhým.
Bezúhonnost zahrnuje upřímnost k Bohu, k sobě samým, k vašim vedoucím i k druhým lidem. Nelžete, nekradete, nepodvádíte ani nikoho neklamete. Když uděláte něco špatného, přijímáte zodpovědnost a činíte pokání, místo abyste se to snažili ospravedlnit nebo rozumově odůvodnit.
Budete-li žít bezúhonně, budete pociťovat vnitřní pokoj a sebeúctu. Pán a druzí vám budou důvěřovat.
Poznání
Pán nás vyzval: „Usilujte o získávání poznání, a to studiem a také vírou.“ (Nauka a smlouvy 88:118.) Během misie i po celý život usilujte o poznání, zejména o duchovní poznání.
Každý den studujte písma a také slova žijících proroků. Studiem a modlitbou vyhledávejte pomoc ohledně svých konkrétních otázek, problémů, výzev a příležitostí. Hledejte pasáže z písem, které můžete použít při výuce, nebo když budete odpovídat na otázky týkající se evangelia.
Když budete pilně a s modlitbou studovat, Duch Svatý bude osvěcovat vaši mysl. Bude vás učit a dávat vám schopnost porozumět. Bude vám pomáhat uplatňovat v životě učení písem a proroků posledních dnů. Můžete říci jako Nefi:
„Duše má se těší z písem a srdce mé o nich přemítá. … Vizte, duše má se těší z věcí Páně; a srdce mé neustále přemítá o tom, co jsem viděl a slyšel.“ (2. Nefi 4:15–16.)
Trpělivost
Trpělivost je schopnost důvěřovat Bohu, když čelíte zdržení, protivenství nebo utrpení. S vírou důvěřujete Božímu načasování, že se Jeho slíbená požehnání naplní.
Když jste trpěliví, díváte se na život z perspektivy věčnosti. Neočekáváte okamžitá požehnání ani výsledky. Vaše spravedlivé touhy se budou obvykle naplňovat „řádku za řádkou, … tu trochu a tam trochu“ (2. Nefi 28:30). Některé spravedlivé touhy se možná naplní až po tomto životě.
Trpělivost neznamená nečinnost ani pasivní odevzdanost. Znamená to vesele činit vše, co leží ve vaší moci, zatímco sloužíte Bohu (viz Nauka a smlouvy 123:17). Zaséváte, zaléváte a vyživujete semínko a Bůh vám „zanedlouho“ dopřeje úrodu (Alma 32:42; viz také 1. Korintským 3:6–8). Pracujete v partnerství s Bohem a důvěřujete tomu, že když vykonáte svůj díl práce, On uskuteční své dílo ve svém čase a podle individuální svobody jednání.
Trpělivost také znamená, že když něco není možné změnit, přijmete to s odvahou, s vědomím, že to tak má být, a s vírou.
Vypěstujte si trpělivost s druhými, včetně svého společníka a těch, kterým sloužíte. Mějte trpělivost i sami se sebou. Usilujte o to nejlepší, co ve vás je, a zároveň si buďte vědomi toho, že budete růst krok za krokem.
Stejně, jako je tomu i u jiných křesťanských vlastností, je i rozvíjení trpělivosti celoživotním procesem. Uplatňování trpělivosti může mít léčivý vliv na vaši duši i na lidi kolem vás.
„Trpělivost znamená čekat aktivně a být vytrvalý. Znamená to za něčím si stát a dělat vše, co můžeme – pracovat, doufat a používat víru; a statečně vytrvat v těžkostech, i když se nám to, po čem v srdci toužíme, nesplní hned. Trpělivost neznamená pouze vytrvat; znamená to vytrvat dobře!“ (Dieter F. Uchtdorf, „Pokračujte s trpělivostí“, Liahona, květen 2010, 57.)
Pokora
Pokora je ochota podřídit se Pánově vůli. Je to ochota vzdávat Pánu čest za to, čeho dosahujeme. Znamená to být ochotni se učit (viz Nauka a smlouvy 136:32). K pokoře patří i vděčnost za Boží požehnání a uznání své neustálé potřeby Jeho pomoci. Bůh pomáhá těm, kteří jsou pokorní.
Pokora je známkou duchovní síly, nikoli slabosti. Pokora je životně důležitým katalyzátorem duchovního růstu (viz Eter 12:27).
Když pokorně důvěřujete Pánu, můžete mít ujištění, že Jeho přikázání slouží k vašemu dobru. Jste si jisti, že když se na Něj budete spoléhat, budete moci vykonat cokoli, co od vás bude vyžadovat. Také jste ochotni důvěřovat Jeho služebníkům a řídit se jejich radami a pokyny. Pokora vám pomůže být poslušnými, usilovně pracovat a sloužit.
Opakem pokory je pýcha. Být pyšný znamená důvěřovat sobě samému více než Bohu. Také to znamená dávat přednost věcem světským před věcmi Božími. Pýcha je soutěživá; ti, kteří jsou pyšní, usilují o to, aby měli více, a domnívají se, že jsou lepší než druzí. Pýcha je velikým kamenem úrazu.
Píle
Píle je důsledné, svědomité úsilí. V misionářské práci je píle vyjádřením vaší lásky k Pánu. Když jste pilní, nacházíte v Pánově díle radost a pocit naplnění (viz Alma 26:16).
Píle zahrnuje konání mnoha dobrých věcí z vlastní svobodné vůle namísto čekání na to, až vám vedoucí řeknou, co máte dělat (viz Nauka a smlouvy 58:27–29).
Pokračujte v konání dobra i tehdy, když je to těžké nebo jste unavení. Přesto však dbejte na potřebu rovnováhy a odpočinku, abyste „[neběželi] rychleji, než kolik [máte] sil“ (Mosiáš 4:27).
Zaměřujte své srdce a zájmy na Pána a Jeho dílo. Vyhýbejte se tomu, co vás odvádí od vašich priorit. Soustřeďujte svůj čas a úsilí na činnosti, které budou ve vaší oblasti nejefektivnější a které budou nejužitečnější pro lidi, jež učíte.
„Toto je Pánova Církev. Povolal nás a důvěřuje nám i přesto, že máme slabosti, o nichž věděl. Znal zkoušky, s nimiž se budeme potýkat. Věrnou službou a skrze Jeho Usmíření ale můžeme dospět k tomu, že si budeme přát to, co si přeje On, a budeme takovými, jakými být musíme, abychom žehnali těm, kterým v Jeho zastoupení sloužíme. Budeme-li Mu sloužit dostatečně dlouho a pilně, budeme proměněni. Můžeme se stávat stále více takovými, jako je On.“ (Henry B. Eyring, „Jednejte ve vší píli“, Liahona, květen 2010, 62–63.)
Poslušnost
Vaše misionářská služba je pokračováním dodržování smluv, které jste uzavřeli s Bohem při křtu a v chrámu. Když jste přijali obřady křtu a obdarování, slíbili jste, že budete dodržovat Jeho přikázání.
Král Beniamin učil: „Přál bych si, abyste povážili požehnaný a šťastný stav těch, kteří dodržují přikázání Boží. Neboť vizte, ti jsou požehnaní ve všem, jak časně, tak duchovně; a vytrvají-li věrně do konce, budou přijati v nebi, aby tak mohli přebývati s Bohem ve stavu nikdy nekončícího štěstí.“ (Mosiáš 2:41.)
Poslušnost přikázání je projevem lásky k Nebeskému Otci a k Ježíši Kristu (viz Jan 14:15). Ježíš řekl: „Budete-li zachovávati přikázaní má, zůstanete v mém milování, jakož i já přikázaní Otce svého zachoval jsem, i zůstávám v jeho milování.“ (Jan 15:10.)
Řiďte se pokyny v příručce Misionářská měřítka pro učedníky Ježíše Krista. Také se řiďte radami a pokyny svého presidenta misie a jeho manželky, zatímco vám udílejí tyto rady a pokyny ve spravedlivosti.
„Být poslušný je naše rozhodnutí. Spasitel o tom hovořil jasně. Jak je uvedeno v Překladu Josepha Smitha v Lukášovi 14:28, Ježíš nám nařídil, abychom se v srdci rozhodli, že budeme dělat to, čemu nás bude učit a co nám přikáže. Je to takto jednoduché. … Když tak budeme činit, naše duchovní stabilita bude výrazně posílena. Nebudeme plýtvat Bohem danými zdroji a vydávat se na cestě životem na neproduktivní a pustošivé zajížďky.“ (Dale G. Renlund, „Constructing Spiritual Stability“ [zasvěcující shromáždění Univerzity Brighama Younga, 16. září 2014], 2, speeches.byu.edu.)
Vzor pro to, jak se stát více takovými, jako je Kristus
Následující vzor vám může pomáhat rozvíjet a osvojovat si vlastnosti popsané v této kapitole i další vlastnosti popsané v písmech:
-
Vyberte si vlastnost, o kterou chcete usilovat.
-
Napište si popis této vlastnosti.
-
Vypište a prostudujte si pasáže z písem, které ukazují příklady dané vlastnosti nebo které o ní učí.
-
Zaznamenejte si své pocity, dojmy a vnuknutí.
-
Stanovte si cíle a naplánujte si, jak budete tuto vlastnost rozvíjet.
-
Modlete se o to, aby vám Bůh pomohl si tuto vlastnost vypěstovat a osvojit.
-
Pravidelně vyhodnocujte svůj pokrok.
„Pán žehná těm, kteří se chtějí zlepšovat, kteří uznávají potřebnost přikázání a snaží se je dodržovat, a ty, kteří si cení křesťanských ctností a podle svých nejlepších schopností usilují o to, aby si je osvojili. Pokud při tomto úsilí klopýtáte, dělá to každý; máme Spasitele, který vám pomůže jít dál. … A zakrátko se vám podaří dosáhnout toho, o co usilujete.“ (Jeffrey R. Holland, „Zítra mezi vámi Pán vykoná divy“, Liahona, květen 2016, 126.)
Náměty ke studiu a k uplatnění
Osobní studium
-
Pravidelně provádějte „Činnost zaměřenou na zhodnocení vlastností“ na konci této kapitoly.
-
Vyberte si některou vlastnost z této kapitoly. Položte si tyto otázky:
-
Jak mohu tuto vlastnost lépe poznat?
-
Když budu o tuto vlastnost usilovat, jak mi to pomůže stát se lepším služebníkem evangelia Ježíše Krista?
-
-
Najděte příklady křesťanských vlastností v životě mužů a žen z písem. Své dojmy si zaznamenejte do studijního deníku.
-
Najděte příklady křesťanských vlastností v posvátných písních Církve. Zatímco budete o některou vlastnost usilovat, naučte se slova náboženských nebo jiných písní nazpaměť, abyste díky tomu nacházeli sílu a moc. Slova si opakujte nebo zpívejte, aby vás inspirovala a abyste přivolali vliv Ducha.
Studium se společníkem a výměna společníků
-
Prostudujte si odkazy na křesťanské vlastnosti v Knihovně evangelia nebo v jiných schválených zdrojích. Diskutujte o tom, jak můžete to, co se dozvídáte, uplatňovat v praxi. Také byste mohli diskutovat o tom, čemu jste se naučili při svém osobním úsilí stát se více takovými, jako je Kristus.
Rada okrsku, konference zóny a rada misijních vedoucích
-
Několik dní před radou nebo konferencí požádejte každého misionáře, aby si připravil pětiminutový proslov o některé křesťanské vlastnosti. Během setkání vyhraďte několika misionářům čas na to, aby se o svůj proslov podělili.
-
Rozdělte misionáře do čtyř skupin a dejte jim následující úkol:
Skupina č. 1: Přečtěte si 1. Nefiho 17:7–16 a odpovězte na následující otázky:
-
Jak Nefi uplatnil víru?
-
Co z toho, co Nefi udělal, je příkladem křesťanského chování?
-
Jaká zaslíbení dal Nefimu Pán?
-
Jak tento příběh souvisí s misionářskou prací?
Skupina č. 2: Přečtěte si Marka 5:24–34 a odpovězte na následující otázky:
-
Jak tato žena uplatnila víru v Ježíše Krista?
-
Proč byla uzdravena?
-
Jak se můžeme řídit jejím příkladem v našem misionářském úsilí?
Skupina č. 3: Přečtěte si Jákoba 7:1–15 a odpovězte na následující otázky:
-
Proč byla Jákobova víra dostatečně silná na to, aby odolala Šeremovým útokům?
-
Jak Jákob uplatňoval víru, když hovořil se Šeremem?
-
V jakém ohledu bylo Jákobovo jednání příkladem křesťanského chování?
Skupina č. 4: Přečtěte si Joseph Smith – Životopis 1:8–18 a odpovězte na následující otázky:
-
Jakými způsoby uplatňoval Joseph Smith víru v Ježíše Krista?
-
Jak byla jeho víra zkoušena?
-
Co z toho, co udělal, je příkladem křesťanského chování?
-
Jak se můžeme řídit příkladem Josepha Smitha?
Až budou skupiny hotovy, požádejte misionáře, aby se vrátili na svá místa a podělili se o to, o čem diskutovali.
-
Vedoucí misie a rádci v misii
-
Požádejte misionáře, aby si přečetli jedno ze čtyř evangelií v Novém zákoně nebo 3. Nefiho 11–28. Vybídněte je, aby si podtrhli, co Spasitel dělal a co mohou udělat i oni.
-
Učte misionáře píli s využitím zásad stanovování cílů a plánování. Ukažte jim, jak je pilně se zaměřovat na lidi projevem lásky.
-
Během pohovorů nebo při rozhovorech misionáře požádejte, aby pohovořili o některé křesťanské vlastnosti, o kterou usilují.
Činnost zaměřená na zhodnocení vlastností
Účelem této činnosti je pomoci vám najít příležitosti k duchovnímu růstu. Přečtěte si všechna níže uvedená tvrzení. Posuďte, do jaké míry je dané tvrzení ve vašem případě pravdivé, a vyberte nejvhodnější odpověď. Odpovědi si zapište do studijního deníku.
Nikdo nemůže odpovědět „vždy“ u každého tvrzení. Duchovní růst je celoživotní proces. To je jeden z důvodů, proč tento proces přináší radost a obohacení – protože existuje nespočet příležitostí k růstu a k zakoušení požehnání, které z něj pramení.
V klidu začněte tam, kde jste. Zavažte se, že budete vyvíjet duchovní úsilí potřebné k tomu, abyste rostli. Usilujte o Boží pomoc. V případě problémů a nezdarů mějte důvěru, že vám Bůh pomůže. S modlitbou usilujte o vedení ohledně toho, na které vlastnosti se máte během různých fází své misie zaměřit.
Možné odpovědi
-
1 = nikdy
-
2 = občas
-
3 = často
-
4 = téměř vždy
-
5 = vždy
Víra
-
Věřím v Krista a přijímám Ho za svého Spasitele. (2. Nefi 25:29)
-
Důvěřuji tomu, že mě Bůh miluje. (1. Nefi 11:17)
-
Důvěřuji Spasiteli natolik, že dokáži přijímat Jeho vůli a dělat to, o co mě žádá. (1. Nefi 3:7)
-
Věřím, že díky Usmíření Ježíše Krista a moci Ducha Svatého mi mohou být odpuštěny hříchy a mohu být posvěcen(a), když činím pokání. (Enos 1:2–8)
-
Mám víru v to, že Bůh slyší mé modlitby a odpovídá na ně. (Mosiáš 27:14)
-
Přemýšlím o Spasiteli během dne a pamatuji na to, co pro mě učinil. (Nauka a smlouvy 20:77, 79)
-
Mám víru v to, že Bůh způsobí dobré věci v mém životě i v životě druhých, když se zasvětíme Jemu a Jeho Synu. (Eter 12:12)
-
Mocí Ducha Svatého vím, že Kniha Mormonova je pravdivá. (Moroni 10:3–5)
-
Mám víru, že dosáhnu toho, co si ode mě Kristus přeje. (Moroni 7:33)
Naděje
-
Jedním z mých největších přání je zdědit věčný život v celestiálním království. (Moroni 7:41)
-
Důvěřuji tomu, že moje misie bude naplněná radostí a úspěšná. (Nauka a smlouvy 31:3–5)
-
Ohledně budoucnosti mám pokojné a optimistické pocity. (Nauka a smlouvy 59:23)
-
Věřím, že jednou budu přebývat s Bohem a budu jako On. (Eter 12:4)
Pravá láska a láska
-
Upřímně toužím po věčném blahu a štěstí druhých. (Mosiáš 28:3)
-
Když se modlím, prosím o pravou lásku – čistou lásku Kristovu. (Moroni 7:47–48)
-
Snažím se pochopit pocity druhých a porozumět jejich stanovisku. (Judas 1:22)
-
Odpouštím těm, kteří mě urážejí nebo mi křivdí. (Efezským 4:32)
-
S láskou podávám pomocnou ruku těm, kteří jsou osamělí, zápolí s těžkostmi nebo jsou sklíčení. (Mosiáš 18:9)
-
Když je to vhodné, vyjadřuji lásku a zájem o druhé tím, že jim sloužím slovem i skutkem. (Lukáš 7:12–15)
-
Vyhledávám příležitosti ke službě druhým. (Mosiáš 2:17)
-
O druhých mluvím pozitivně. (Nauka a smlouvy 42:27)
-
S druhými jednám laskavě a mám s nimi trpělivost, a to i tehdy, když si s nimi nerozumím. (Moroni 7:45)
-
Raduji se z úspěchů druhých. (Alma 17:2–4)
Ctnost
-
Mám neposkvrněné a čisté srdce. (Žalm 24:3–4)
-
Toužím konat dobro. (Mosiáš 5:2)
-
Zaměřuji se na spravedlivé, povznášející myšlenky a nevhodné myšlenky z mysli vyháním. (Nauka a smlouvy 121:45)
-
Činím pokání z hříchů a snažím se překonávat své slabosti. (Nauka a smlouvy 49:26–28; Eter 12:27)
-
Ve svém životě pociťuji vliv Ducha Svatého. (Nauka a smlouvy 11:12–13)
Bezúhonnost
-
Jsem za všech okolností věrný (věrná) Bohu. (Mosiáš 18:9)
-
Nesnižuji svá měřítka ani chování, abych mohl(a) na druhé zapůsobit nebo aby mě druzí přijímali. (1. Nefi 8:24–28)
-
Jednám upřímně a čestně vůči Bohu, sobě, svým vedoucím i druhým lidem. (Nauka a smlouvy 51:9)
-
Je na mě spolehnutí. (Alma 53:20)
Poznání
-
Pokud jde o porozumění nauce a zásadám evangelia, cítím se sebejistě. (Alma 17:2–3)
-
Každý den studuji písma. (2. Timoteovi 3:16–17)
-
Svědomitě se snažím porozumět pravdě a nacházet odpovědi na své otázky. (Nauka a smlouvy 6:7)
-
Usiluji o poznání a vedení prostřednictvím Ducha. (1. Nefi 4:6)
-
Vážím si nauky a zásad evangelia. (2. Nefi 4:15)
Trpělivost
-
Trpělivě čekám, až se naplní požehnání a sliby Páně. (2. Nefi 10:17)
-
Dokáži na věci počkat bez rozčilování nebo frustrace. (Římanům 8:25)
-
K výzvám a těžkostem misionářského povolání přistupuji s trpělivostí. (Alma 17:11)
-
Mám trpělivost s druhými. (Římanům 15:1)
-
Mám se sebou trpělivost a při překonávání slabostí se spoléhám na Pána. (Eter 12:27)
-
Protivenství čelím s trpělivostí a vírou. (Alma 34:40–41)
Pokora
-
Jsem mírného a pokorného srdce. (Matouš 11:29)
-
Spoléhám se na pomoc od Pána. (Alma 26:12)
-
Pociťuji vděčnost za požehnání, která od Boha dostávám. (Alma 7:23)
-
Moje modlitby jsou upřímné a procítěné. (Enos 1:4)
-
Pociťuji vděčnost za to, jak mě moji vedoucí nebo učitelé vedou. (2. Nefi 9:28–29)
-
Snažím se podvolovat vůli Boží. (Mosiáš 24:15)
Píle
-
Pracuji efektivně, a to i tehdy, když nejsem pod pečlivým dohledem. (Nauka a smlouvy 58:26–27)
-
Soustřeďuji úsilí na to, co je nejdůležitější. (Matouš 23:23)
-
Pronáším osobní modlitbu alespoň dvakrát denně. (Alma 34:17–27)
-
Zaměřuji své myšlenky na své misionářské povolání. (Nauka a smlouvy 4:2, 5)
-
Stanovuji si pravidelně cíle a plánuji. (Nauka a smlouvy 88:119)
-
Pracuji usilovně, dokud svůj úkol nedokončím. (Nauka a smlouvy 10:4)
-
Nacházím ve své práci radost a uspokojení. (Alma 36:24–25)
Poslušnost
-
Když se modlím, žádám o sílu odolávat pokušení a dělat to, co je správné. (3. Nefi 18:15)
-
Jsem hoden (hodna) mít chrámové doporučení. (Nauka a smlouvy 97:8)
-
Dodržuji ochotně pravidla misie a řídím se radami a pokyny svých vedoucích. (Židům 13:17)
-
Snažím se žít v souladu se zákony a zásadami evangelia. (Nauka a smlouvy 41:5)