Kapitola 24

Zamyšlení nad posláním Ježíše Krista

„Všichni jsme závislí na Ježíši Kristu, na tom, že přišel na svět, aby otevřel cestu, díky níž můžeme dosáhnout pokoje, štěstí a oslavení.“

Ze života Lorenza Snowa

V říjnu 1872 pověřil president Brigham Young svého prvního rádce, presidenta George A. Smitha, aby procestoval část Evropy a Blízkého východu. V dopise presidentu Smithovi napsali president Young a jeho druhý rádce, president Daniel H. Wells, toto: „Přejeme si, abyste důkladně prozkoumal, jaké příležitosti pro hlásání evangelia nyní existují v zemích, které navštívíte, nebo kde by se tyto příležitosti mohly vyskytnout.“ Jeho cesta měla skončit ve Svaté zemi, kde měl president Smith „zasvětit a posvětit tuto zemi Pánu“. Presidenti Young a Wells dále napsali: „Modlíme se, abys byl ochraňován a cestoval v klidu a v bezpečí, abys byl hojně požehnán slovy moudrosti a plynulým vyjadřováním při všech svých rozhovorech týkajících se svatého evangelia, abys rozptýlil předsudky a zasel mezi lidi seménka spravedlivosti.“¹ President Smith si vzal s sebou skupinku Svatých posledních dnů, ve které byl i starší Lorenzo Snow, který byl v té době členem Kvora Dvanácti apoštolů. Součástí skupiny byla i Eliza R. Snowová, sestra staršího Snowa, která tehdy sloužila jako generální presidentka Pomocného sdružení.

Starší Snow psal během cesty často dopisy, v nichž popisoval zeměpisné poměry, stavby a zvyky a životní podmínky lidí. Když však se svými společníky navštěvoval místa ve Svaté zemi, styl jeho dopisů se změnil. Jeho myšlenky se obracely k Synu Božímu, který se o staletí dříve pohyboval na stejných místech. Napsal například o zážitku, který měl v únoru 1873, když jejich skupina dorazila do Jeruzaléma:

„Po hodině jízdy … přijíždíme do Jeruzaléma. Pokračujeme dál, až nakonec vystupujeme na jakousi vyvýšeninu a hledíme na ‚Svaté město‘ – Jeruzalém. Napravo je hora Sion, město Davidovo. Impozantní vyvýšenina na levé straně, jež vypadá tak pustě, je hora Olivová, která kdysi bývala oblíbeným útočištěm našeho Spasitele, a byla také posledním místem, kterého se dotkla Jeho svatá chodidla předtím, než vystoupil do přítomnosti svého Otce. Tyto zajímavé historické scenérie a všechny jejich posvátné spojitosti vyvolávají působivé a posvátné myšlenky a úvahy. Ano, toto je Jeruzalém! Místo, kde žil, učil a byl ukřižován Ježíš, kde zvolal ‚dokonáno jest‘, sklonil hlavu a zemřel! Pozvolna a zamyšleně sestupujeme klikatou cestou dolů … a přicházíme do města.“²

Poté, co starší Snow navštívil řeku Jordán, napsal: „Když jsme pili její lahodnou a osvěžující vodu a omývali se v jejím posvátném proudu, vrátili jsme se v myšlenkách a vzpomínkách do dětských let, kdy jsme byli zvyklí pročítat svatá písma popisující významné události, které se na těchto místech odehrály – jak koryto řeky vyschlo a Izraelité ji přešli poté, co kněží nesoucí na ramenou archu úmluvy vkročili do tekoucího proudu; jak Eliáš rozdělil její vody, přešel po suchém dně a byl z pláně na protějším břehu vzdušným vírem vynesen do nebe; a jak Elizeus zdvihl Eliášův plášť, který z něj spadl, a udeřil do vody, řka: ‚Kdež jest Hospodin Bůh Eliášův?‘, čímž rozdělil Jordán potřetí. Avšak s tímto místem je spojená ještě jiná událost, jež má mnohem hlubší význam – křest našeho Spasitele, jenž byl zaznamenán těmito slovy: ‚Jan Křtitel přišel, káže na poušti v zemi Judské, i Ježíš přišel od Galilee k Jordánu k Janovi, aby pokřtěn byl od něho;‘ [viz Matouš 3], a my jsme stáli na břehu na témže místě, nebo poblíž onoho místa, kde se odehrály všechny tyto památné události, hleděli jsme dolů do soutěsky a koupali jsme se v téže řece, která je tichým svědkem oněch velkolepých událostí.“³ [Viz námět č. 1 na straně 277.]

Učení Lorenza Snowa

Ježíš Kristus přišel na svět, aby vykonal vůli Otce a připravil cestu, skrze niž můžeme získat pokoj, štěstí a oslavení.

Toto evangelium bylo představeno světu v různých dobách. Prorokové je znali. Jasně a nepochybně rozuměli tomu, že Ježíš je Beránek zabitý od založení světa [viz Zjevení 13:8; Mojžíš 7:47] a že se v příhodném čase projeví dětem lidským, zemře za jejich hříchy a bude ukřižován, aby naplnil plán spasení.⁴

Když Ježíš jako bezmocné děťátko ležel v jeslích, nevěděl, že je Syn Boží a že předtím stvořil zemi. Když Herodes vydal své nařízení, Ježíš o tom nic nevěděl; neměl moc se zachránit; a tak Ho [Jozef s Marií] museli vzít a [uprchnout] do Egypta, aby Ho před důsledky onoho nařízení uchránili. … Postupně dospíval v muže a během oné doby mu bylo zjevováno, kým opravdu je a za jakým účelem je na světě. Byla mu zjevena sláva a moc, kterou měl, než přišel na svět.⁵

Zatímco Ježíš putoval po zemi a naplňoval své poslání, říkal lidem, že zázraky, které mezi nimi koná, nepůsobí vlastní mocí ani vlastní moudrostí; nýbrž že je tu proto, aby konal vůli svého Otce. Nepřišel proto, aby usiloval o slávu a čest lidí; nýbrž proto, aby usiloval o čest a slávu svého Otce, který Ho poslal. Ježíš řekl: „Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve jménu svém, toho přijmete.“ [Jan 5:43.]

Zvláštní charakter Jeho poslání, který jej odlišoval od ostatních poslání, spočíval v tomto: Ježíš nepřišel proto, aby usiloval o slávu a čest lidí, nýbrž usiloval o čest a slávu svého Otce a o vykonání díla svého Otce, který Ho poslal. V tom spočívá tajemství Jeho prosperity; a v tom spočívá tajemství prosperity každého člověka, který jedná podle téže zásady.⁶

Ježíš Kristus, Syn Boží, byl kdysi postaven do situace, která od Něj vyžadovala to největší vypětí, aby mohl vykonat to, co bylo nutné pro spasení miliónů dětí Božích. Vyžadovala to největší vypětí a odhodlání, jež muselo být vynaloženo, než mohl Syn Boží projít oním těžkým utrpením – než mohl přinést onu nezbytnou oběť.⁷

Ježíš, Syn Boží, byl poslán na svět, aby vám i mně umožnil získat tato výjimečná požehnání. Musel přinést velikou oběť. Aby mohl vykonat to, co po Něm Otec požadoval, musel vynaložit všechnu sílu, kterou měl, a všechnu víru, kterou dokázal nashromáždit. … Neselhal, přestože tato zkouška byla tak bolestivá, že potil velké kapky krve. … Jeho pocity musely být nepopsatelné. Sám nám říká, jak to můžete najít zaznamenané v 19. oddíle knihy Nauky a smluv, že Jeho utrpení bylo tak veliké, že způsobilo dokonce Jemu, že „se chvěl bolestí a krvácel v každém póru a trpěl v těle i v duchu: a přál si, aby nemusel píti ten hořký kalich a mohl se stáhnouti.“ On si však v srdci musel neustále říkat: „Otče, ne má vůle, ale Tvá staň se.“ [Viz NaS 19:15–19.]⁸

Všichni jsme závislí na Ježíši Kristu, na tom, že přišel na svět, aby otevřel cestu, díky níž můžeme dosáhnout pokoje, štěstí a oslavení. Kdyby toto úsilí nevynaložil, nikdy bychom nemohli obdržet tato požehnání a tyto výsady, které nám evangelium zaručuje prostřednictvím Ježíše Krista, neboť On vykonal vše nezbytné. …

… Ačkoli se obětoval a předložil plán vykoupení lidstva, lidé nedosáhnou spasení, pokud se nebudou snažit dosáhnout oné jednoty mezi Ním a sebou.⁹

Plně rozumíme tomu, že jelikož Ježíš Kristus zde přebýval v těle, že získal ono tělo a nyní v něm přebývá v oslaveném stavu, tak i my máme právo získat totéž požehnání, totéž oslavení a tutéž slávu.¹⁰ [Viz náměty č. 2 a 3 na straně 277.]

Ježíš Kristus navštívil zemi i v posledních dnech, aby zjevil nebeské pravdy týkající se našeho spasení.

Ona Bytost, která přebývala v nebi, která tam vládla předtím, než vznikl svět, která stvořila zemi a která v zenitu času sestoupila dolů, aby zdokonalila a spasila to, co stvořila, se zjevila lidem v této době.¹¹

Svědčíme celému světu, že díky božskému zjevení, ba skrze projevy Svatého Ducha, víme, že Ježíš je Kristus, Syn živého Boha, a že se zjevil Josephu Smithovi tak osobně, jako se zjevoval svým apoštolům v dávných dobách poté, co vstal z hrobu, a že mu zjevil nebeské pravdy, jedině díky nimž může být lidstvo spaseno.¹²

V chrámu v Kirtlandu Ho viděli dva muži. … Zjevil se jim Syn Boží, Ten, kterého Židé zabili, a oni řekli: „Závoj byl sňat z našeho duchovního zraku a naše porozumění bylo otevřeno a my jsme viděli před sebou Pána stojícího na hrazení kazatelnice.“ … Pod Jeho nohama bylo ryzí zlato. Jeho tvář zářila nad jas slunce. Jeho hlas byl jako zvuk valících se velikých vod. Byl to hlas Jehovův řkoucí: „Já jsem první i poslední. Jsem ten, který žije. Jsem ten, kdo byl zabit. Jsem přímluvcem vaším u Otce. Vizte, hříchy vaše jsou vám odpuštěny. Jste čistí přede mnou; tudíž, pozdvihněte hlavu svou a radujte se. Postavili jste tento dům jménu mému. Přijal jsem tento dům a budu vylévat svého Ducha na ty, kteří zachovávají má přikázání, a nestrpím, aby byl tento svatý dům pošpiněn.“ [Viz NaS 110:1–8.] Toto byl hlas téže osoby, kterou Židé zavrhli, a tito dva muži Ho viděli. Vím, že tyto věci jsou pravdivé, stejně jako je pravdivý Bůh. Národy země si však neuvědomují, že Ježíš, Syn Boží, přišel a zjevil se lidem a oděl je pravomocí kázat evangelium a slibovat Ducha Svatého všem těm, kteří uvěří a budou poslušni těchto zásad a obdrží poznání toho, že tyto zásady jsou pravdivé.¹³ [Viz námět č. 4 na straně 278.]

Spasitel přijde znovu, a my se máme na Jeho příchod připravovat.

Máme svědectví o Kristu – o tom, že přijde na zemi, aby zde panoval.¹⁴

Ježíš nakonec přijde a zjeví se v našem středu, jako se zjevil v onen den na zemi mezi Židy, a bude s námi jíst, pít a rozmlouvat, bude nám vysvětlovat tajemství království a řekne nám věci, o kterých nyní není dovoleno mluvit.¹⁵

Jste-li v jedoucím vlaku a sedíte-li klidně na svém místě, vlak vás doveze tam, kam si přejete jet; pokud z něj však vystoupíte, bude to nebezpečné a může trvat dlouho, než okolo pojede další vlak. S námi je to také tak – pokud žijeme správně a vykonáváme svou práci, pohybujeme se vpřed, a dodržujeme-li své smlouvy, konáme Boží dílo a naplňujeme Jeho záměry, a budeme připraveni na dobu, kdy Ježíš, Syn Boží, přijde se ctí a slávou a udělí všem těm, u nichž se prokáže, že jsou věrní, všechna očekávaná požehnání, ba tisíckrát více. …

… Pravím Svatým posledních dnů, že je-li někdo z vás ospalý, přečtěte si Spasitelova slova o deseti pannách, která pronesl, když byl na zemi; pět z nich bylo moudrých a naplnilo svou lampu olejem, a když přišel ženich, pouze tato polovina z nich byla připravena přijít a setkat se s Ním. [Viz Matouš 25:1–13; NaS 45:56–59.] Nedopusťme, aby tomu tak bylo i s námi, Svatými posledních dnů. Snažme se být věrni věčným smlouvám, jež jsme uzavřeli, a věrni Bohu. Kéž Bůh žehná Svatým posledních dnů a vylévá na vás svého Ducha. Kéž jste věrni svému Bohu, věrni své rodině, jednáte vždy s rozvážností a pracujete ve prospěch království Božího; kéž nejsme jedni z oněch pošetilých panen, nýbrž jsme shledáni způsobilými být mezi těmi, kteří budou korunováni jako králové a královny a budou vládnout po celou věčnost.¹⁶ [Viz náměty č. 5 a 6 na straně 278.]

Náměty ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách v–viii.

Přemítejte o slovech presidenta Snowa, kterými popisoval své zážitky ze Svaté země. (Strana 272.) Proč si myslíte, že jeho myšlenky a úvahy byly „působivé a posvátné“, když tam byl? Jak můžeme vůči Spasiteli pociťovat něco podobného, aniž bychom navštívili Svatou zemi?
Pročtěte si oddíl, který začíná na straně 273, a přemýšlejte o tom, co pro vás udělal Ježíš Kristus. Zatímco přemítáte o tom, jak Spasitel „usiloval o čest a slávu svého Otce“, zamyslete se nad tím, co musíte dělat, abyste se řídili Boží vůlí.
Na straně 273 se president Snow dělí o „tajemství prosperity“. Jak můžeme toto tajemství uplatňovat i my?
Přečtěte si oddíl, který začíná na straně 275. Jak ovlivňuje vaše svědectví o Ježíši Kristu váš život? Přemítejte o tom, jakými způsoby se můžeme zhostit své povinnosti dělit se o evangelium Ježíše Krista se světem. Jak se můžeme například dělit o svědectví se členy své rodiny? S těmi, kterým sloužíme jako domácí učitelé nebo navštěvující učitelky? Se svými sousedy? S lidmi, se kterými se každý den setkáváme?
Jak se můžeme připravovat na Druhý příchod Ježíše Krista? (Několik příkladů je uvedeno na stranách 276–277.) Jak můžeme pomáhat druhým připravit se na Jeho příchod?
Jak učení presidenta Snowa ovlivnilo vaše svědectví o Ježíši Kristu? Vyhledávejte příležitosti k tomu, abyste se mohli podělit o svědectví se členy rodiny a s druhými.

Související verše z písem: Lukáš 12:31–48; 2. Korintským 8:9; 2. Nefi 2:7–8; 25:23, 26; Alma 7:11–13; NaS 35:2; Joseph Smith–Životopis 1:17

Pomůcka k výuce: „Požádejte členy třídy, aby si vybrali jeden oddíl a aby si ho v duchu přečetli. Vyzvěte je, aby vytvořili skupinky po dvou nebo třech členech, kteří si vybrali tentýž oddíl, a aby diskutovali o tom, co se dozvěděli.“ (Strana vii v této příručce.)

„Svědčíme celému světu, že díky božskému zjevení, ba skrze projevy Svatého Ducha, víme, že Ježíš je Kristus, Syn živého Boha.“

Koncem roku 1872 a začátkem roku 1873 cestoval starší Lorenzo Snow spolu s ostatními po Svaté zemi.

President Snow nabádal Svaté, aby následovali příklad pěti moudrých panen ze Spasitelova podobenství o deseti pannách.