Kapitola 6

Staňte se dokonalými před Pánem – „den za dnem o trochu lepšími“

„Neočekávejte, že se stanete dokonalými najednou. Budete-li to očekávat, budete zklamáni. Buďte dnes lepšími, než jste byli včera, a buďte zítra lepšími, než jste dnes.“

Ze života Lorenza Snowa

President Lorenzo Snow se jednou zúčastnil kněžského shromáždění, na němž zástupci jednotlivých kvor starších podávali zprávu o tom, co vykonalo jejich kvorum. Když president Snow naslouchal těmto mladým mužům, vzpomněl si na sebe před mnoha lety. Když se postavil, aby promluvil, řekl:

„Chtěl bych říci něco, je-li to možné, na co nikdy nezapomenete, a myslím, že to snad mohu říci.

Vidím, jako to vidím téměř vždy, když jsou pohromadě mladí starší, a vlastně když jsou pohromadě i starší středního věku, jakousi nechuť mluvit před obecenstvem. Vidím to zde i dnes ráno, když tito mladí muži povstali, aby se vyjádřili a aby podali zprávu o příslušné práci, kterou vykonávají.

Snad nebude nevhodné, když se s vámi trochu podělím o své zkušenosti z doby, když jsem začal mluvit na veřejnosti – dokonce ještě předtím, než jsem se stal starším. Vzpomínám si, jak jsem byl poprvé vyzván vydat svědectví. … Bylo to něco, čeho jsem se velmi děsil, ale zároveň jsem měl pocit, že je mojí povinností vstát a jít, ale čekal jsem a čekal. Jeden vydal svědectví, další vydal svědectví, pak ještě další, až všichni téměř domluvili; ale já jsem se stále děsil vstát a jít. Nikdy jsem nemluvil před obecenstvem. … [Nakonec] jsem dospěl k tomu, že je čas vstát a jít. A tak jsem šel. Jak dlouho jsem podle vašeho názoru mluvil? Odhaduji to asi na půl minuty – v žádném případě to nemohlo být déle než minuta. Takový byl můj první pokus; a myslím, že druhý pokus byl dosti podobný. Byl jsem stydlivý, … ale pevně a odhodlaně jsem se rozhodl, že kdykoli budu vyzván k tomu, abych splnil nějakou povinnost podobného či jiného charakteru, učiním tak bez ohledu na to, jak to dopadne. Toto tvoří část základu, na němž spočívá můj úspěch jakožto staršího v Izraeli.“

President Snow vyprávěl mladým mužům, že krátce po tomto zážitku pořádal první shromáždění jako misionář na plný úvazek. „Nikdy v životě jsem se neděsil něčeho více než právě tohoto shromáždění,“ vzpomínal. „Celý den jsem se modlil, odešel jsem do ústraní a volal jsem k Pánu. Dosud nikdy jsem [na veřejnosti] nemluvil, vyjma na oněch svědeckých shromážděních. Děsil jsem se toho. Mám dojem, že nikdo se nikdy neděsil žádné situace nebo záležitosti více, než jsem se tehdy děsil já. Shromáždění bylo svoláno a místnost byla dosti zaplněná. … Začal jsem mluvit a myslím, že jsem mluvil asi tři čtvrtě hodiny.“¹ Při jiném vyprávění o témže shromáždění poznamenal: „Když jsem stál před shromážděnými, tak, ačkoli jsem nebyl schopen jediného slova, jakmile jsem otevřel ústa, abych promluvil, Duch Svatý na mně mocně spočinul a naplnil mou mysl světlem a předal mi myšlenky i vhodná slova, kterými bych je mohl vyjádřit. Lidé byli naplněni úžasem a požadovali další shromáždění.“²

President Snow se podělil s mladými muži o ponaučení, které si přál, aby z jeho zážitku získali: „Moji mladí přátelé, máte příležitost stát se skvělými lidmi – tak skvělými, jak si to jen přejete. Na začátku svého života můžete upnout srdce na věci, které jsou velmi obtížně dosažitelné, ale kterých přesto můžete dosáhnout. Může se stát, že v počáteční snaze uspokojit své touhy selžete, a ani vaše další úsilí možná nebude možné nazvat úspěchem. Ale pokud vaše úsilí bude poctivé a pokud se vaše touhy budou zakládat na spravedlivosti, zkušenosti, které získáte ve snaze dosáhnout přání svého srdce, pro vás budou nutně prospěšné, a dokonce i vaše chyby, pokud nějaké uděláte, se promění k vašemu užitku.“³

Toto bylo oblíbené téma presidenta Snowa. Často připomínal Svatým Pánovo nařízení, abychom byli dokonalí, a ujišťoval je, že pílí a s Pánovou pomocí mohou být tohoto nařízení poslušni. Učil: „Měli bychom v srdci pociťovat, že Bůh je náš Otec a že i když děláme chyby a jsme slabí, pokud budeme žít tak dokonale, jak jen jsme schopni, vše se pro nás v dobré obrátí.“⁴

Učení Lorenza Snowa

S pílí, trpělivostí a božskou pomocí můžeme být poslušni Pánova nařízení, abychom byli dokonalí.

„Když pak Abram byl v devadesáti devíti letech, ukázal se mu Hospodin, a řekl jemu: Já jsem Bůh silný všemohoucí; chodiž ustavičně přede mnou a budiž dokonalým.“ [Genesis 17:1.]

V souvislosti s tímto ocituji několik Spasitelových slov z Jeho Kázání na hoře, která jsou uvedena v posledním verši 5. kapitoly Matouše.

„Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž jest v nebesích, dokonalý jest.“ [Matouš 5:48.] …

Dozvídáme se, že Pán se zjevil Abrahamovi a dal mu velmi veliká zaslíbení a že předtím, než byl připraven tato zaslíbení přijmout, bylo od něj něco určitého požadováno – totiž aby se [Abraham] stal dokonalým před Pánem. A totéž Spasitel požadoval od svých učedníků, aby se stali dokonalými, dokonce jako On a Jeho Otec v nebi jsou dokonalí. Domnívám se, že toto je téma, které se Svatých posledních dnů týká; a rád bych řekl několik slov jako námět k zamyšlení pro ty, kterých se to týká.

Pán zamýšlí udělit Svatým posledních dnů ta nejvyšší požehnání; ale podobně jako v případě Abrahama se na ně musíme připravit, a proto nám byl dán tentýž zákon, jejž máme zachovávat, který dal Pán i jemu. I od nás se požaduje, abychom dospěli do určitého stavu dokonalosti před Pánem; a Pán v tomto případě, jako i ve všech ostatních případech, nepožaduje nic, co nelze splnit – zato však dal Svatým posledních dnů k dispozici prostředky, díky nimž se mohou podřídit Jeho svatému řádu. Když Pán toto požadoval od Abrahama, dal mu prostředky, díky nimž mohl dodržovat tento zákon a díky nimž mohl tento požadavek zcela splnit. Měl tu výsadu, že měl Svatého Ducha, neboť je nám řečeno, že Abrahamovi bylo kázáno evangelium, a skrze toto evangelium mohl obdržet božskou pomoc, která by ho uschopnila chápat věci Boží a bez které by toho nikdo nebyl schopen; bez ní by nikdo nemohl dospět do stavu dokonalosti před Pánem.

Totéž platí i ohledně Svatých posledních dnů; nemohli by dosáhnout takové mravní a duchovní úrovně bez nadpřirozené [nebeské] pomoci a podpory. Ani neočekáváme, že Svatí posledních dnů se najednou podřídí nebo se dokáží podřídit tomuto zákonu ve všech situacích. Vyžaduje to čas; vyžaduje to hodně trpělivosti a kázně mysli i srdce, aby byli poslušni tohoto přikázání. I když možná ve svém úsilí zprvu neuspějeme, přesto by to nemělo odradit Svaté posledních dnů od snahy odhodlaně se podrobit tomuto velikému požadavku. Ačkoli Abraham měl možná víru, aby kráčel před Pánem podle tohoto božského zákona, přesto byly chvíle, kdy jeho víra byla těžce zkoušena – on ale neztratil odvahu, protože byl odhodlán podrobit se vůli Boží.

Možná si myslíme, že nemůžeme žít podle tohoto dokonalého zákona, že práce na sebezdokonalování je příliš obtížná. To může být zčásti pravda, ale skutečností zůstává, že je to nařízení, které nám dal Všemohoucí, a nemůžeme ho ignorovat. Když procházíme zkouškami, je načase využít onu velikou výsadu volat k Pánu o sílu a porozumění, o inteligenci a milost, díky čemuž můžeme překonat slabosti těla, proti kterým musíme neustále bojovat.⁵ [Viz náměty č. 1 a 2 na straně 102.]

Když se řídíme určitým požadavkem od Pána, jsme v oné oblasti dokonalí.

Abraham byl vyzván, aby opustil příbuzenstvo a svou zemi. [Viz Abraham 2:1–6.] Kdyby se tímto požadavkem neřídil, Pán by jeho konání neschvaloval. On se jím však řídil, a nelze pochybovat o tom, že když opouštěl svůj domov, byl tohoto božského zákona dokonalosti poslušen. Kdyby toto neučinil, dozajista by nemohl být poslušen požadavků Všemohoucího. A když opouštěl dům svého otce, když se podroboval této zkoušce, činil to, k čemu ho ospravedlňovalo jeho svědomí i Duch Boží – a nikdo nemohl udělat nic lepšího, za předpokladu, že při svém konání neučinil nic špatného.

Když Svatí ve vzdálených národech přijali evangelium a když k nim promluvil hlas Všemohoucího, aby opustili zemi svých otců, aby opustili své příbuzenstvo, jako to učinil Abraham, tak jestliže se podřídili tomuto požadavku a kráčeli v poslušnosti tohoto zákona, byli tak dokonalí, jak jen lidé mohou za daných okolností a v oblasti svého jednání být – ne že by byli dokonalí v poznání či v moci, atd.; ale ve svých pocitech, ve své bezúhonnosti, motivech a odhodlání. A když se plavili přes hluboké moře – za předpokladu, že nereptali, ani si nestěžovali, ale byli poslušni rad, které jim byly dány, a v každém ohledu se chovali tak, jak se patří – pak byli dokonalí do té míry, jak to po nich Bůh požadoval.

Pán má v úmyslu přivést nás do celestiálního království. Skrze přímé zjevení nám oznámil, že jsme Jeho potomstvo počaté ve věčných světech, že jsme přišli na tuto zem s konkrétním účelem připravit se na to, abychom, až se vrátíme do Otcovy přítomnosti, obdrželi Jeho slávu. Tudíž musíme usilovat o schopnost dodržovat tento zákon, abychom posvětili své motivy, touhy, pocity a náklonnosti, aby byly čisté a svaté a aby naše vůle byla ve všech věcech podřízena vůli Boží a naší vůlí nebylo nic jiného než konat vůli našeho Otce. Takový člověk je v oblasti svého působení dokonalý a zasluhuje si požehnání Boží ve všem, co dělá, a kamkoli se ubírá.

Jsme ale vystaveni pošetilostem, slabosti těla a jsme více či méně neznalí, a tudíž náchylní k tomu, abychom chybovali. Ano, ale není důvod, proč bychom si neměli přát být s tímto nařízením od Boha v souladu – zvláště, když vidíme, že Bůh nám dal k dispozici prostředky pro splnění tohoto úkolu. Takový je podle mého porozumění význam slova dokonalost, jak o něm mluvil náš Spasitel a jak o tom Pán mluvil s Abrahamem.

Člověk může být dokonalý, pokud jde o určité věci, a nedokonalý, pokud jde o věci jiné. Člověk, který věrně dodržuje Slovo moudrosti, je ve vztahu k tomuto zákonu dokonalý. Když jsme učinili pokání z hříchů a byli jsme pokřtěni pro odpuštění hříchů, byli jsme ve vztahu k této záležitosti dokonalí.⁶ [Viz námět č. 3 na straně 102.]

Než abychom ztráceli odvahu, když se nám něco nepodaří, můžeme činit pokání a požádat Boha o sílu k tomu, abychom se zlepšili.

Apoštol Jan nám říká, že „synové Boží jsme, ale ještěť se neokázalo, co budeme. Vímeť pak, že když se okáže, podobni jemu budeme; nebo viděti jej budeme tak, jakž jest. A každý, kdož má takovou naději v něm, očišťuje se, jakož i on čistý jest.“ [Viz 1. Janova 3:2–3.] Svatí posledních dnů očekávají, že dospějí k tomuto stavu dokonalosti; očekáváme, že se staneme takovými, jako je náš Otec a Bůh, že budeme způsobilí a hodni toho, abychom přebývali v Jeho přítomnosti; očekáváme, že když se zjeví Syn Boží, získáme obnovené tělo obdařené slávou a že „toto naše bídné tělo se změní a stane se podobným Jeho tělu obdařenému slávou“. [Viz Filipenským 3:21.]

Taková jsou naše očekávání. Položme si my všichni přítomní tuto otázku: Jsou naše očekávání založena na dobrých základech? Jinými slovy, snažíme se očišťovat? Jak se může Svatý posledních dnů cítit ospravedlněn, pokud se nesnaží očistit se tak, jako je čistý Bůh, pokud se každý den svého života nesnaží udržet si svědomí bez prohřešku vůči Bohu i člověku? Mnozí z nás nepochybně kráčíme den za dnem, týden za týdnem a měsíc za měsícem před Bohem, aniž bychom měli pocit, že na nás spočívá odsouzení, chováme se správně a upřímně a ve vší mírnosti se snažíme, aby Duch Boží udával směr našemu každodennímu jednání; přesto však v našem životě může nastat určitá doba nebo doby, kdy jsme velmi zkoušeni a možná i přemoženi; dokonce ani v tomto případě ale není důvod, proč bychom se neměli znovu snažit a proč bychom neměli s dvojnásobnou energií a odhodláním usilovat o dosažení svého cíle.⁷

Pán si přeje projevovat vůči svým dětem na zemi shovívavost, avšak když Jeho děti spáchají přestupek nebo nevykonají nějakou povinnost, požaduje po nich, aby činily opravdové pokání. Očekává od nich, že budou poslušní a že se budou snažit odvrhnout veškerý hřích, očistit se a stát se vskutku Jeho lidem, Jeho Svatými, aby tak mohly být připraveny vstoupit do Jeho přítomnosti, aby se ve všech věcech staly takovými, jako je On, a panovaly s Ním v Jeho slávě. Aby tohoto dosáhly, musí kráčet po úzké a těsné cestě, usilovat o to, aby jejich život byl rozzářenější a lepší, musí být naplněny vírou a pravou láskou, což je čistá láska Kristova, a vykonávat věrně veškeré povinnosti v evangeliu.⁸

Pokud bychom mohli číst o podrobnostech ze života Abrahama nebo ze života jiných velikých a svatých lidí, nepochybně bychom zjistili, že jejich snaha být spravedlivými nebyla vždy korunována úspěchem. A tak nemáme být zklamáni, pokud jsme přemoženi v nějakém slabém okamžiku; ale naopak máme ihned činit pokání z omylu nebo ze špatnosti, které jsme se mohli dopustit, a pokud možno danou věc napravit a pak usilovat o obnovenou sílu od Boha, abychom mohli kráčet dál a být lepšími.

Když Abraham opouštěl dům svého otce, byl schopen kráčet dokonale před Bohem den za dnem a projevil vznešeného a ukázněného ducha v tom, co navrhoval, když pastýři jeho stáda měli rozepři s pastýři stáda jeho synovce Lota. [Viz Genesis 13:1–9.] V Abrahamově životě však nastal okamžik, který byl dozajista velkou zkouškou; ve skutečnosti si lze jen stěží představit něco těžšího; byl to okamžik, kdy ho Pán vyzval, aby jako oběť nabídl svého milovaného a jediného syna – toho, skrze něhož podle Abrahamova očekávání mělo být naplněno ono veliké zaslíbení, které mu Pán dal; avšak tím, že Abraham projevil správný postoj, byl schopen zdolat tuto zkoušku a prokázat Bohu svou víru a bezúhonnost. [Viz Genesis 22:1–14.] Lze stěží předpokládat, že Abraham dosáhl takového stavu mysli od svých modlářských rodičů; je však logické věřit tomu, že díky Božímu požehnání byl schopen takového stavu dosáhnout poté, co prošel podobnými zápasy s tělem, kterými procházíme i my, a bezpochyby byl občas přemožen, ale poté vše přemohl, až byl schopen snést i tak těžkou zkoušku.

„Totéž smýšlení, jako měl Kristus Ježíš,“ říká apoštol Pavel, „mějte i vy. Kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu.“ [Viz Filipenským 2:5–6.] Každý, kdo má takový cíl, se bude očišťovat tak, jako je čistý Bůh, a bude se snažit kráčet dokonale před Bohem. Máme své drobné pošetilosti a slabosti; máme se snažit je co nejrychleji překonat a máme toto přesvědčení vštěpovat i do srdce svých dětí, aby je již od mládí doprovázela bázeň Boží a aby se mohly učit chovat se před Ním způsobile za všech okolností.

Pokud manžel dokáže žít se svou manželkou jeden den bez hádek nebo aniž by se k někomu choval nelaskavě nebo aniž by nějak zarmoutil Ducha Božího, tak potud je to dobře; potud je dokonalý. Nechť zkusí chovat se taktéž i další den. Avšak pokud předpokládáme, že se mu v jeho úsilí další den dařit nebude, není důvod, proč by se mu nemělo dařit den třetí. …

Svatí posledních dnů mají neustále zušlechťovat tuto touhu, jak to jasně naznačili apoštolové v dřívějších dobách. Máme se snažit každý den kráčet tak, aby naše svědomí bylo vůči každému člověku bez prohřešku. A Bůh dal Církvi určité prostředky, které nám v tom mohou pomoci – totiž apoštoly, proroky a evangelisty, atd., „pro zdokonalování Svatých“, atd. [Viz Efezským 4:11–12.] Také nám udělil svého Svatého Ducha, který je neomylným průvodcem a který nám stojí po boku jako anděl Boží a říká nám, co máme dělat, a dodává nám sílu a podporu, když nám do cesty vstoupí nepříznivé okolnosti. Nesmíme dopustit, abychom, když objevíme svou slabost, ztráceli odvahu. Jen stěží najdeme mezi všemi těmi skvělými příklady, které nám dali a dávají dávní i novodobí proroci, případ, kdy by dopustili, aby je onen zlý zbavil odvahy; ale naopak se neustále snažili vše přemoci, vyhrát onu cenu, a tím se připravit na plnost slávy.⁹ [Viz námět č. 4 na straně 102.]

S božskou pomocí se můžeme povznést nad pošetilosti a marnosti tohoto světa.

Jakmile si uvědomíme, že skrze evangelium, které jsme obdrželi, máme skutečně ve svém nitru moc podmanit si žádosti a tužby a ve všech věcech podrobit svou vůli vůli Nebeského Otce, a namísto toho, abychom v rodinném kruhu a mezi těmi, s nimiž se setkáváme, vytvářeli nepříjemné pocity, se snažíme významně napomáhat tomu, abychom vytvářeli kousek nebe na zemi, pak lze říci, že bitva je napůl vyhraná. Jedna z hlavních obtíží, s níž se mnozí z nás potýkají, spočívá v tom, že máme až příliš velké sklony zapomínat na vznešený cíl života, na to, proč nás Nebeský Otec poslal sem do smrtelnosti, a také na ono svaté povolání, kterým jsme byli povoláni; a tak namísto toho, abychom se povznesli nad ony nevýznamné, pomíjivé a dočasné věci, až příliš často dopouštíme, abychom sestupovali na světskou úroveň, aniž bychom využívali nebeskou pomoc, kterou Bůh ustanovil a která nám jako jediná může umožnit tyto věci překonat. Pokud nepěstujeme toto vědomí, že máme být dokonalí dokonce tak, jako je náš Otec v nebi dokonalý, pak na tom nejsme o nic lépe než zbytek světa.

Takto Spasitel nabádal Svaté dřívějších dnů, kteří byli lidmi podobných žádostí a kteří byli vystaveni týmž pokušením jako my, a On věděl, zda tito lidé dokáží žít v souladu s tímto nabádáním, či nikoli; Pán od svých dětí nikdy nepožaduje ani nebude požadovat něco, čeho nejsou schopni dosáhnout. A tohoto ducha mají pěstovat zvláště starší Izraele, od nichž se očekává, že vyjdou do světa kázat evangelium spasení mezi pokřivené a zvrácené pokolení, mezi lidi, kteří jsou plni zla a zkaženosti. A nejen starší Izraele, ale všichni, každý mladý muž a mladá žena, kteří patří do této Církve a kteří jsou hodni toho, aby byli nazýváni Svatými, mají pěstovat tuto touhu žít podle tohoto požadavku, aby jejich svědomí mohlo být před Bohem čisté. Je krásné, když mladí či staří mají tento cíl na zřeteli; je zvláště potěšitelné vidět naše mladé členy, jak se vydávají takovým směrem, aby jim z tváře mohlo vyzařovat světlo a inteligence Boží, aby mohli mít správné porozumění života a byli schopni povznést se nad pošetilosti a marnivosti tohoto světa a nad lidské omyly a zlovolnosti.¹⁰

Není nutné, aby se Svatí posledních dnů znepokojovali věcmi tohoto světa. Ty všechny pominou. Naše srdce se má upínat na věci, které jsou nad námi; máme usilovat o onu dokonalost, která byla v Kristu Ježíši, jenž byl dokonale poslušný Otce ve všech věcech, a tím získal své vznešené oslavení a stal se vzorem pro své bratří. Proč by nás měly rozčilovat a znepokojovat tyto dočasné věci, když naše určení je tak velkolepé a vznešené? Pokud budeme lnout k Pánu, dodržovat Jeho přikázání, řídit se příkladem Jeho dokonalosti a snažit se dosáhnout věčných skutečností Jeho nebeského království, vše se pro nás v dobré obrátí a my nakonec dosáhneme vítězství.¹¹

Ve veškerém svém jednání a chování mějte vždy na paměti, že se nyní připravujete a vytváříte si život, který má pokračovat po celé věčnosti; nejednejte podle žádné zásady, podle které byste se styděli jednat v nebi nebo podle které byste nebyli ochotni jednat, a ve snaze dosáhnout nějakého cíle nepoužívejte žádné prostředky, které by celestiální a osvícené svědomí neschvalovalo. Když vás pocity a vášně podněcují k nějakému jednání, nechť vždy převládají a panují čisté, úctyhodné, svaté a ctnostné zásady.¹²

Nemůžeme se stát dokonalými najednou, ale můžeme být den za dnem o trochu lepšími.

Dítě dorůstá z dětství do chlapeckého věku a z chlapeckého věku do mužství nepřetržitým a stálým vývojem; ale nedokáže říci, jak nebo kdy k tomuto vývoji dochází. Neuvědomuje si, že roste; ale tím, že dodržuje zdravotní zákony a je ve svém životě moudré, nakonec dospěje k mužství. Tak tomu je i s námi, se Svatými posledních dnů. Rosteme a stoupáme dál. Nejsme si toho v daném okamžiku vědomi; ale po roce nebo obdobné době zjišťujeme, že jsme takříkajíc vystoupali trochu výš, že se blížíme k vrcholu hory. Pociťujeme, že máme víru v Pána; že Jeho prozřetelnost je vždy přínosná; že jsme s Ním spojeni; že je vskutku naším Otcem a že nás v životě vede.¹³

Neočekávejte, že se stanete dokonalými najednou. Budete-li to očekávat, budete zklamáni. Buďte dnes lepšími, než jste byli včera, a buďte zítra lepšími, než jste dnes. Nedopusťte, aby nás pokušení, která nás možná zčásti přemáhají dnes, přemáhala stejnou měrou i zítra. A tak se nadále snažte být den za dnem o trochu lepšími; a nedopusťte, aby váš život plynul, aniž byste dělali něco dobrého pro druhé i pro sebe.¹⁴

Vždy ten poslední den nebo poslední týden má být tím nejlepším, který jsme kdy zažili – každý den máme postoupit o trochu dál v poznání a v moudrosti, ve schopnosti činit dobro. S postupem času, jak stárneme, se máme každý další den přibližovat Pánu.¹⁵ [Viz námět č. 5 na straně 102.]

Náměty ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách v–viii.

President Snow si uvědomoval, že nařízení být dokonalými některé Svaté posledních dnů znepokojuje. (Strany 93–95.) Při studiu této kapitoly se zaměřte na rady, které by mohly dodat útěchu někomu, kdo si dělá starosti s nařízením být dokonalý.
Slovní spojení „nadpřirozená pomoc“, které se vyskytuje v oddíle začínajícím na straně 93, znamená pomoc od Pána. Jak nám Pán pomáhá stát se dokonalými?
Na straně 95 si prostudujte slova presidenta Snowa týkající se Abrahama a prvních pionýrů Svatých posledních dnů. Co podle vás znamená být dokonalí „v oblasti svého jednání“? Přemítejte o tom, co můžete dělat, abyste se zlepšili ve svých „pocitech, … bezúhonnosti, motivech a odhodlání“.
President Snow řekl: „Nesmíme dopustit, abychom, když objevíme svou slabost, ztráceli odvahu.“ (Strana 99.) Jak můžeme překonat pocity sklíčenosti či zklamání? (Několik příkladů je uvedeno na stranách 99–101.)
Jak vám pomáhá vědomí, že nemáme očekávat, že „se [staneme] dokonalými najednou“? (Viz strana 101.) Zamyslete se nad tím, jak konkrétně můžete následovat radu presidenta Snowa „být den za dnem o trochu lepšími“.
Vyhledejte v této kapitole jedno nebo dvě prohlášení, která vás obzvláště inspirují. Co se vám na těchto prohlášeních líbí?

Související verše z písem: 1. Nefi 3:7; 3. Nefi 12:48; Eter 12:27; Moroni 10:32–33; NaS 64:32–34; 67:13; 76:69–70

Pomůcka k výuce: „Na jednotlivce zapůsobí, když jejich přínos oceníte. Můžete vyvinout zvláštní úsilí, abyste ocenili poznámky každého jednotlivce a abyste, je-li to možné, zahrnuli tyto poznámky do diskuse ve třídě.“ (Učení – není většího povolání, 35.)

Ve svém Kázání na hoře Spasitel řekl: „Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž jest v nebesích, dokonalý jest.“ (Matouš 5:48.)

Pán přikázal Abrahamovi: „Chodiž ustavičně přede mnou a budiž dokonalým.“ (Genesis 17:1.)

Den za dnem se máme snažit prohlubovat vztahy se členy rodiny.