1 A nyní, stalo se, že poté, co jsem já, Nefi, ustal promlouvati k svým bratřím, vizte, pravili mi: Oznámil jsi nám tvrdé věci, tvrdší, nežli jsme schopni snésti.

2 A stalo se, že jsem jim pravil, že vím, že jsem promlouval tvrdé věci proti zlovolným podle pravdy; a spravedlivé jsem ospravedlnil a dosvědčil jsem, že budou posledního dne pozvednuti; pročež, provinilí považují pravdu za tvrdou, neboť se jim zařezává hluboko do nitra.

3 A nyní, bratří moji, kdybyste byli spravedliví a kdybyste byli ochotni poslouchati pravdu a dbáti jí, abyste mohli kráčeti před Bohem zpříma, pak byste nereptali pro pravdu a neříkali byste: Promlouváš k nám tvrdé věci.

4 A stalo se, že já, Nefi, jsem nabádal své bratří se vší pílí, aby zachovávali přikázání Páně.

5 A stalo se, že se před Pánem pokořili; natolik, že jsem se z nich radoval a měl jsem velikou naději, že budou kráčeti po stezkách spravedlivosti.

6 Nyní, toto vše bylo řečeno a vykonáno, když můj otec dlel ve stanu v údolí, které nazval Lemuel.

7 A stalo se, že já, Nefi, jsem si vzal jednu z dcer Izmaelových za manželku; a také moji bratří si vzali dcery Izmaelovy za manželky; a také Zoram si vzal nejstarší dceru Izmaelovu za manželku.

8 A tak můj otec vyplnil všechna přikázání Páně, která mu byla dána. A i já, Nefi, jsem byl Pánem nesmírně požehnán.

9 A stalo se, že hlas Páně promluvil v noci k mému otci a přikázal mu, aby se nazítří vydal na cestu do pustiny.

10 A stalo se, že když můj otec ráno vstal a vyšel ze vchodu svého stanu, spatřil k svému velikému úžasu na zemi kouli pečlivého vypracování; a byla z jemné mosazi. A v kouli byla dvě vřetena; a jedno ukazovalo cestu, kudy máme jíti do pustiny.

11 A stalo se, že jsme shromáždili všechno, co jsme museli nésti do pustiny, a veškerý zbytek svých zásob, které nám dal Pán; a vzali jsme semena všeho druhu, abychom je nesli do pustiny.

12 A stalo se, že jsme vzali své stany a odešli jsme do pustiny přes řeku Laman.

13 A stalo se, že jsme putovali po dobu čtyř dnů téměř jihojihovýchodním směrem a opět jsme rozbili stany; a pojmenovali jsme to místo Šazer.

14 A stalo se, že jsme vzali své luky a své šípy a vyšli jsme do pustiny, abychom lovili potravu pro své rodiny; a poté, co jsme ulovili potravu pro své rodiny, navrátili jsme se opět k svým rodinám v pustině na místo Šazer. A vyšli jsme opět do pustiny sledujíce tentýž směr a držíce se nejúrodnějších částí pustiny, jež byly na okraji poblíž Rudého moře.

15 A stalo se, že jsme putovali po dobu mnoha dnů, lovíce cestou potravu svými luky a svými šípy a svými kameny a svými praky.

16 A následovali jsme pokyny koule, které nás vedly do úrodnějších částí pustiny.

17 A poté, co jsme putovali po dobu mnoha dnů, rozbili jsme na nějakou dobu stany, abychom si mohli opět odpočinouti a opatřiti potravu pro své rodiny.

18 A stalo se, že když jsem já, Nefi, vyšel, abych lovil potravu, vizte, zlomil jsem svůj luk, který byl vyroben z jemné oceli; a poté, co jsem zlomil svůj luk, vizte, moji bratří se na mne pro ztrátu mého luku hněvali, neboť jsme neopatřili žádnou potravu.

19 A stalo se, že jsme se navrátili k svým rodinám bez potravy, a ony, jsouce velice vyčerpány stran svého putování, velice trpěly pro nedostatek potravy.

20 A stalo se, že Laman a Lemuel a synové Izmaelovi počali nesmírně reptati pro svá utrpení a strasti v pustině; a také můj otec počal reptati proti Pánu, svému Bohu; ano, a oni všichni byli nesmírně ztrápení, že dokonce reptali proti Pánu.

21 Nyní, stalo se, že já, Nefi, jsem byl svými bratřími pro ztrátu svého luku sužován, a protože jejich luky ztratily pružnost, počalo to býti nesmírně obtížné, ano, a nemohli jsme žádnou potravu opatřiti.

22 A stalo se, že já, Nefi, jsem promlouval mnohé k svým bratřím, protože opět zatvrdili své srdce, dokonce se zpěčovali Pánu, svému Bohu.

23 A stalo se, že já, Nefi, jsem zhotovil ze dřeva luk a z rovného prutu šíp; pročež, vyzbrojil jsem se lukem a šípem, prakem a kameny. A pravil jsem svému otci: Kam mám jíti, abych získal potravu?

24 A stalo se, že se otázal Pána, neboť oni se pokořili pro má slova; neboť jsem jim pravil mnohé věci silou své duše.

25 A stalo se, že hlas Páně přišel k mému otci; a byl vpravdě ukázněn pro svá reptání proti Pánu natolik, že byl přiveden do hlubin smutku.

26 A stalo se, že hlas Páně mu pravil: Pohlédni na kouli a viz, co je napsáno.

27 A stalo se, že když můj otec spatřil to, co bylo na kouli napsáno, nesmírně se bál a třásl se, a také moji bratří a synové Izmaelovi a naše manželky.

28 A stalo se, že já, Nefi, jsem spatřil, že ukazatele, které jsou v kouli, působí podle víry a píle a pozornosti, kterou jim věnujeme.

29 A také byl na nich napsán nový nápis, jejž bylo možné snadno čísti, a který nám dal porozumění ohledně cest Páně; a byl psán a měněn čas od času podle víry a píle, kterou jsme mu věnovali. A tak vidíme, že malými prostředky může Pán uskutečniti věci veliké.

30 A stalo se, že já, Nefi, jsem vyšel na vrchol hory podle pokynů, které byly dány na kouli.

31 A stalo se, že jsem ulovil divou zvěř, a tak jsem opatřil potravu pro naše rodiny.

32 A stalo se, že jsem se navrátil k našim stanům a přinesl jsem zvěř, kterou jsem ulovil; a nyní, když spatřili, že jsem opatřil potravu, velice se radovali. A stalo se, že se pokořili před Pánem a vzdávali mu díky.

33 A stalo se, že jsme se opět vydali na cestu a putovali jsme téměř stejným směrem jako na počátku; a poté, co jsme putovali po dobu mnoha dnů, opět jsme rozbili stany, abychom se mohli po nějakou dobu zdržeti.

34 A stalo se, že Izmael zemřel a byl pohřben na místě, které bylo nazváno Nahom.

35 A stalo se, že dcery Izmaelovy převelice truchlily pro ztrátu svého otce a pro strasti v pustině; a reptaly proti mému otci, protože je vyvedl ze země Jeruzalém, řkouce: Náš otec je mrtev; ano, a mnoho jsme se nabloudily v pustině a trpěly jsme mnoha strastmi, hladem, žízní a únavou; a po všech těchto utrpeních musíme zahynouti v pustině hladem.

36 A takto reptaly proti mému otci, a také proti mně; a přály si navrátiti se opět do Jeruzaléma.

37 A Laman pravil Lemuelovi a také synům Izmaelovým: Vizte, zabijme našeho otce a také našeho bratra Nefiho, který si osobuje právo býti vládcem a učitelem nám, kteří jsme jeho staršími bratřími.

38 Nyní, on praví, že s ním rozmlouval Pán a také že mu sloužili andělé. Ale vizte, my víme, že nám lže; a toto nám říká a mnohé věci činí svým vychytralým uměním, aby nás oklamal, domnívaje se snad, že nás odvede do nějaké podivné pustiny; a usmyslel si, že až nás odvede, učiní ze sebe krále a vládce nad námi, aby s námi mohl naložiti podle své vůle a libosti. A tímto způsobem podněcoval můj bratr Laman jejich srdce ke hněvu.

39 A stalo se, že Pán byl s námi, ano, dokonce hlas Páně přišel a promlouval k nim mnohá slova a převelice je ukázňoval; a poté, co byli ukázněni hlasem Páně, odvrátili svůj hněv a činili pokání ze svých hříchů natolik, že Pán nám opět požehnal potravou, a tak jsme nezahynuli.