1 A stalo se, že jsem promluvil k bratřím řka: Vyjděme opět do Jeruzaléma a buďme věrni v zachovávání přikázání Páně; neboť vizte, on je mocnější než celá země, tak proč ne mocnější než Laban a jeho padesát, ano, nebo dokonce než jeho desítky tisíc?

2 Tudíž vyjděme; buďme silni jako Mojžíš; neboť on vpravdě promluvil k vodám Rudého moře a ony se rozestoupily sem i tam a naši otcové prošli ze zajetí po suché zemi a vojska Faraonova je následovala a utopila se ve vodách Rudého moře.

3 Nyní vizte, vy víte, že toto je pravda; a vy také víte, že k vám promluvil anděl; jak můžete pochybovati? Vyjděme; Pán je schopen nás vysvoboditi, tak jako naše otce, a zničiti Labana, tak jako Egyptské.

4 Nyní, když jsem promluvil tato slova, přesto byli rozhněváni a stále reptali; nicméně mne následovali, až jsme přišli ke zdem Jeruzaléma.

5 A bylo to v noci; a já jsem je přiměl, aby se ukryli za zdmi. A poté, co se ukryli, já, Nefi, jsem se potajmu dostal do města a šel jsem dále k domu Labanovu.

6 A byl jsem veden Duchem, nevěda předem to, co učiním.

7 Nicméně jsem šel dále, a když jsem se přiblížil k domu Labanovu, spatřil jsem muže a on ležel přede mnou na zemi, neboť byl opilý vínem.

8 A když jsem k němu přišel, shledal jsem, že je to Laban.

9 A spatřil jsem jeho meč a vytáhl jsem ho z pochvy; a jeho jílec byl z ryzího zlata, a jeho opracování bylo nesmírně jemné, a viděl jsem, že jeho čepel je z nejcennější oceli.

10 A stalo se, že jsem byl nutkán Duchem, abych Labana zabil; ale v srdci jsem si řekl: Nikdy v životě jsem neprolil krev člověka. A zdráhal jsem se a přál jsem si, abych ho nemusel zabíti.

11 A Duch mi opět pravil: Viz, Pán ho vydal do tvých rukou. Ano, a já jsem také věděl, že mi usiloval o život; ano, a že nebude poslouchati přikázání Páně; a že nám také vzal náš majetek.

12 A stalo se, že Duch mi opět pravil: Zabij ho, neboť Pán ho vydal do tvých rukou;

13 Viz, Pán zabíjí zlovolné, aby uskutečnil své spravedlivé záměry. Je lépe, aby zahynul jeden člověk, než aby národ upadal do nevíry a v ní zahynul.

14 A nyní, když jsem já, Nefi, uslyšel tato slova, vzpomněl jsem na slova Páně, která ke mně promlouval v pustině řka: Nakolik símě tvé bude zachovávati přikázání má, bude se mu v zemi zaslíbení dařiti.

15 Ano, a já jsem také pomyslel na to, že oni nebudou moci zachovávati přikázání Páně podle zákona Mojžíšova, aniž by měli zákon.

16 A také jsem věděl, že zákon je vyryt na deskách z mosazi.

17 A opět, věděl jsem, že Pán vydal Labana do mých rukou z tohoto důvodu – abych získal záznamy podle jeho přikázání.

18 Tudíž jsem uposlechl hlasu Ducha a chytil jsem Labana na hlavě za vlasy a uťal jsem mu hlavu jeho vlastním mečem.

19 A poté, co jsem mu uťal hlavu jeho vlastním mečem, vzal jsem šat Labanův a oděl jsem jím své vlastní tělo; ano, dokonce každým kouskem; a opásal jsem si jeho odění okolo beder.

20 A poté, co jsem toto učinil, šel jsem k pokladnici Labanově. A když jsem šel k pokladnici Labanově, vizte, uviděl jsem služebníka Labanova, který měl od pokladnice klíče. A já jsem mu přikázal hlasem Labanovým, aby šel se mnou do pokladnice.

21 A on se domníval, že jsem jeho pán Laban, neboť spatřil šat a také meč opásaný kolem mých beder.

22 A mluvil ke mně o židovských starších věda, že jeho pán Laban byl v noci mezi nimi.

23 A já jsem k němu mluvil, jako bych byl Laban.

24 A také jsem mu pravil, že mám odnésti rytiny, jež jsou na deskách z mosazi, svým starším bratřím, kteří jsou vně zdí.

25 A také jsem mu poručil, aby mne následoval.

26 A on domnívaje se, že mluvím o bratřích v církvi a že jsem skutečně ten Laban, jehož jsem zabil, pročež mne následoval.

27 A mluvil ke mně mnohokrát o židovských starších, když jsem šel ke svým bratřím, kteří byli vně zdí.

28 A stalo se, že když mne Laman uviděl, nesmírně se vyděsil, a také Lemuel a Sam. A prchali z mé přítomnosti; neboť se domnívali, že to je Laban a že mne zabil a usiluje jim také o život.

29 A stalo se, že jsem na ně zavolal a oni mne uslyšeli; pročež přestali prchati z mé přítomnosti.

30 A stalo se, že když služebník Labanův spatřil mé bratří, počal se chvěti a chystal se ode mne utéci a vrátiti se do města Jeruzaléma.

31 A nyní já, Nefi, jsa mužem statné postavy a také obdržev mnoho síly od Pána, tudíž uchopil jsem služebníka Labanova a držel jsem ho, aby neutekl.

32 A stalo se, že jsem s ním rozmlouval o tom, že když bude slova moje poslouchati, jakože žije Pán a jakože žiji já, tak jest, že když bude slova naše poslouchati, ušetříme jeho život.

33 A já jsem k němu pravil, dokonce s přísahou, že se nemusí báti; že bude svobodným mužem jako my, když s námi sejde do pustiny.

34 A také jsem k němu pravil řka: Pán nám zajisté přikázal, abychom to vykonali; a nemáme býti pilní v zachovávání přikázání Páně? Tudíž, jestliže s námi sejdeš do pustiny k mému otci, budeš míti místo mezi námi.

35 A stalo se, že Zoram při slovech, která jsem promlouval, nabyl odvahy. Nyní, onen služebník se jmenoval Zoram; a on slíbil, že sejde do pustiny k našemu otci. Ano, a on nám také přísahal, že zůstane s námi od této doby nadále.

36 Nyní, přáli jsme si, aby s námi zůstal proto, aby se Židé nedozvěděli o našem útěku do pustiny, aby nás nepronásledovali a nezničili nás.

37 A stalo se, že když nám Zoram složil přísahu, naše obavy ohledně něj ustaly.

38 A stalo se, že jsme vzali desky z mosazi a služebníka Labanova a odešli jsme do pustiny a cestovali jsme ke stanu svého otce.