1 Ba co více, slovo Páně mi řeklo: Vezmi si veliký svitek a napiš naň perem lidským o Maher-šalal-haš-bazovi.

2 A já jsem si vzal věrné svědky, aby zaznamenávali, kněze Uriáše a Zachariáše, syna Jeberechiášova.

3 A přistoupil jsem k prorokyni; a ona počala a porodila syna. Pak pravil mi Pán: Dej mu jméno Maher-šalal-haš-baz.

4 Neboť viz, dítě ještě nebude uměti zvolati otče můj a matko má, když bohatství Damašku a lup Samaří bude odňat před králem assyrským.

5 Pán promluvil opět ke mně řka:

6 Poněvadž lid tento odmítá vody Siloe, které jemně plynou, a raduje se z Rezina a syna Romeliášova;

7 Tedy, proto, vizte, Pán uvede na ně vody řeky, silné a mnohé, a to krále assyrského a celou slávu jeho; a on vystoupí ze všech řečišť svých a převalí se přes všechny břehy své.

8 A projde přes Judu; zaplaví a převalí se, bude sahati až po krk; a rozpětí křídel jeho naplní šíři země tvé, ó Immanueli.

9 Spojte se, ó vy lidé, a budete rozlámáni na kusy; a nakloňte ucho, vy všichni z dalekých zemí; opásejte se a budete rozlámáni na kusy; opásejte se a budete rozlámáni na kusy.

10 Raďte se společně a přijde to vniveč; proneste slovo, a nestane se; neboť Bůh je s námi.

11 Neboť Pán ke mně takto promluvil silnou rukou a poučil mě, abych nekráčel po cestě tohoto lidu, řka:

12 Neříkejte spolčení všem, kterým tento lid bude říkati spolčení; ani se nebojte strachem jeho, ani se neobávejte.

13 Posvěťte Pána zástupů samotného a nechť on je bázní vaší a nechť on je strachem vaším.

14 A on bude svatyní; ale kamenem úrazu a skálou pohoršení oběma domům Izraele, pastí a léčkou obyvatelům Jeruzaléma.

15 A mnozí mezi nimi budou klopýtati a padnou a budou potřeni a budou lapeni a budou jati.

16 Zavaž svědectví, zapečeť zákon mezi učedníky mými.

17 A já budu čekati na Pána, který ukrývá tvář svou před domem Jákobovým, a já ho budu hledati.

18 Vizte, já a děti, které mi Pán dal, jsme znameními a divy v Izraeli od Pána zástupů, jenž dlí na hoře Sion.

19 A když vám řeknou: Vyhledávejte vyvolávače duchů a zaklínače, kteří šveholí a mumlají – což by neměl lid vyhledávati svého Boha, aby žijící slyšeli od mrtvých?

20 K zákonu a k svědectví; a nemluví-li oni podle tohoto slova, je to proto, že v nich není žádného světla.

21 A projdou tím zbědovaní a hladoví; a stane se, že až budou hladoví, budu zlořečiti králi svému a Bohu svému a pohlédnou vzhůru.

22 A pohlédnou na zemi a spatří trápení a temnotu, šero úzkosti, a budou hnáni k temnotě.