1 Nyní, stalo se, že když tito Lamanité, kteří vyšli do války proti Nefitům, po svém velikém úsilí zničiti je, zjistili, že je marné o jejich zničení usilovati, vrátili se opět do země Nefi.

2 A stalo se, že Amalekité se pro své ztráty nesmírně hněvali. A když viděli, že nemohou usilovati o odplatu na Nefitech, počali podněcovati lid k hněvu proti jejich bratřím, lidu Anti-Nefi-Lehitů; tudíž, počali je opět ničiti.

3 Nyní, tento lid opět odmítl vzíti zbraně své a strpěli, aby byli pobíjeni podle přání nepřátel svých.

4 Nyní, když Ammon a jeho bratří viděli toto dílo zkázy mezi těmi, které tak vroucně milovali, a mezi těmi, kteří tak vroucně milovali je – neboť, chovali se k nim, jako kdyby to byli andělé vyslaní Bohem, aby je zachránili před věčným zničením – tudíž, když Ammon a jeho bratří viděli toto veliké dílo zkázy, byli pohnuti soucitem a pravili králi:

5 Shromážděme tento lid Páně a sejděme do země Zarahemla k svým bratřím Nefitům a uprchněme z rukou svých nepřátel, abychom nebyli zničeni.

6 Ale král jim pravil: Vizte, Nefité nás zničí pro mnohé vraždy a hříchy, kterých jsme se na nich dopustili.

7 A Ammon pravil: Půjdu a otáži se Pána, a jestliže nám řekne: Sejděte k bratřím svým, půjdete?

8 A král mu pravil: Ano, jestliže nám Pán řekne: Jděte, sejdeme k svým bratřím a budeme jejich otroky, dokud jim nenahradíme ony mnohé vraždy a hříchy, jichž jsme se na nich dopustili.

9 Ale Ammon mu pravil: Je to proti zákonu našich bratří, který byl ustanoven mým otcem, aby mezi nimi bylo jakýchkoli otroků; tudíž sejděme a spoléhejme na milosrdenství svých bratří.

10 Ale král mu pravil: Otaž se Pána, a jestliže nám řekne: Jděte, půjdeme; jinak zahyneme v zemi.

11 A stalo se, že Ammon šel a tázal se Pána a Pán mu pravil:

12 Vyveď tento lid ze země této, aby nezahynul; neboť Satan má velikou vládu nad srdcem Amalekitů, kteří podněcují Lamanity k hněvu proti bratřím jejich, aby je zabíjeli; tudíž odejdi ze země této; a požehnaný je tento lid v tomto pokolení, neboť ho zachovám.

13 A nyní, stalo se, že Ammon šel a pověděl králi všechna slova, jež mu pravil Pán.

14 A shromáždili všechen svůj lid, ano, všechen lid Páně, a shromáždili všechna svá stáda a dobytek a odešli ze země a přišli do pustiny, která oddělovala zemi Nefi od země Zarahemla, a přešli do blízkosti hranic země.

15 A stalo se, že jim Ammon pravil: Vizte, já a moji bratří půjdeme do země Zarahemla a vy zůstanete tady, dokud se nevrátíme; a my vyzkoušíme srdce svých bratří, zda chtějí, abyste přišli do jejich země.

16 A stalo se, že když Ammon šel do země, on a jeho bratří potkali Almu na místě, o němž se již mluvilo; a vizte, bylo to radostné setkání.

17 Nyní, radost Ammonova byla tak veliká, že byl až naplněn; ano, byl tak pohlcen radostí ze svého Boha, že jeho síla byla vyčerpána; a opět padl k zemi.

18 Nyní, nebyla to převeliká radost? Vizte, to je radost, které se nedostává nikomu, leda člověku, který v opravdové kajícnosti a pokoře hledá štěstí.

19 Nyní, radost Almova při setkání s jeho bratřími byla skutečně veliká a taktéž i radost Aronova, Omnerova a Himniho; ale vizte, jejich radost nebyla taková, že by přesahovala jejich síly.

20 A nyní, stalo se, že Alma vedl své bratří zpět do země Zarahemla; a to do svého vlastního domu. A šli a pověděli hlavnímu soudci vše, co se jim přihodilo v zemi Nefi mezi jejich bratřími Lamanity.

21 A stalo se, že hlavní soudce vyslal po celé zemi prohlášení, žádaje o hlas lidu ohledně přijetí jejich bratří, kterými byl lid Anti-Nefi-Lehitů.

22 A stalo se, že přišel hlas lidu řka: Viz, vzdáme se země Jeršon, která je na východě u moře a která sousedí se zemí Hojnosti, což je na jihu země Hojnosti; a tato země Jeršon je zemí, kterou dáme svým bratřím jako dědictví.

23 A viz, postavíme vojska svá mezi zemi Jeršon a zemi Nefi, abychom ochraňovali své bratří v zemi Jeršon; a toto činíme pro své bratří pro jejich strach pozvednouti zbraně proti svým bratřím, aby se nedopustili hříchu; a tento jejich veliký strach přišel pro jejich těžké pokání, které činili pro své mnohé vraždy a svou strašnou zlovolnost.

24 A nyní viz, toto chceme učiniti pro své bratří, aby mohli dědičně vlastniti zemi Jeršon; a budeme je střežiti před jejich nepřáteli svými vojsky pod podmínkou, že nám budou dávati část svého jmění, aby nám vypomohli, abychom mohli udržovati svá vojska.

25 Nyní, stalo se, že když to Ammon uslyšel, vrátil se k lidu Anti-Nefi-Lehitů, a s ním také Alma, do pustiny, kde oni rozbili své stany, a oznámil jim všechny tyto věci. A Alma jim také vyprávěl o svém obrácení s Ammonem a Aronem a svými bratřími.

26 A stalo se, že to mezi nimi způsobilo velikou radost. A šli do země Jeršon a přijali zemi Jeršon za vlastní; a Nefité je nazývali lid Ammonův; tudíž vždy poté byli odlišováni tímto jménem.

27 A byli mezi lidem Nefiovým, a také byli počítáni mezi lid, který byl z církve Boží. A také se odlišovali svou horlivostí vůči Bohu, a také vůči lidem; neboť byli dokonale poctiví a přímí ve všech věcech; a byli pevní ve víře Kristově až do konce.

28 A na prolévání krve svých bratří pohlíželi s největším odporem; a nikdy nemohli býti přesvědčeni k tomu, aby pozvedli zbraně proti svým bratřím; a nikdy nepohlíželi na smrt ani s nejmenší mírou hrůzy, pro svou naději v Krista a ve vzkříšení a pro svůj pohled na ně; tudíž smrt pro ně byla pohlcena vítězstvím Kristovým nad ní.

29 Tudíž, raději by vytrpěli smrt tím nejkrutějším a nejbolestnějším způsobem, jaký by jim jejich bratří mohli způsobiti, nežli by vzali meč nebo dýku, aby je udeřili.

30 A tak byli horlivým a milovaným lidem, vysoce oblíbeným lidem Páně.