1 Ó, kéž bych byl andělem a dostalo se mi přání srdce mého, abych mohl jíti a promlouvati pozounem Božím, hlasem, který by zachvíval zemí, a hlásati pokání všem lidem!

2 Ano, oznámil bych každé duši, jakoby hlasem hromovým, pokání a plán vykoupení, že mají činiti pokání a jíti k Bohu svému, aby na celé tváři země již nebylo smutku.

3 Ale vizte, jsem člověk a ve svém přání hřeším; neboť mám býti spokojen s věcmi, jež mi Pán udělil.

4 Nemám ve svých přáních mařiti pevné ustanovení spravedlného Boha, neboť vím, že dává lidem podle přání jejich, ať již je to k smrti, nebo k životu; ano, já vím, že udílí lidem, ano, ustanovuje jim ustanovení, která jsou neměnitelná, podle vůle jejich, ať již jsou ke spasení, nebo ke zničení.

5 Ano, a já vím, že dobro a zlo předstoupilo před všechny lidi; ten, kdo nerozezná dobro od zla, je bez viny; ale ten, kdo rozezná dobro a zlo, tomu je dáno podle přání jeho, ať již si přeje dobro, nebo zlo, život, nebo smrt, radost, nebo výčitky svědomí.

6 Nyní vida, že vím tyto věci, proč bych si měl přáti více nežli vykonávati dílo, k němuž jsem byl povolán?

7 Proč bych si měl přáti, abych byl andělem, abych mohl promlouvati ke všem končinám země?

8 Neboť vizte, Pán dává všem národům z jejich vlastního národa a jazyka, aby učili slovu jeho, ano, v moudrosti, vše, co uznává za vhodné, že by měly míti; tudíž vidíme, že Pán radí v moudrosti podle toho, co je spravedlné a pravdivé.

9 Vím, co mi Pán přikázal, a raduji se z toho. Neraduji se ohledně sebe, ale raduji se z toho, co mi Pán přikázal; ano, a toto je má chlouba, že snad mohu býti nástrojem v rukou Božích, abych přivedl nějakou duši ku pokání; a toto je radost moje.

10 A vizte, když vidím, že mnozí z bratří mých jsou vpravdě kajícní a jdou k Pánu, svému Bohu, pak je duše má naplněna radostí; pak si vzpomínám na to, co pro mne Pán učinil, ano, vpravdě, že vyslyšel modlitbu mou; ano, tehdy vzpomínám na milosrdné rámě jeho, které ke mně vztáhl.

11 Ano, a také vzpomínám na zajetí otců svých; neboť zajisté vím, že Pán je vysvobodil z poroby a tím založil církev svou; ano, Pán Bůh, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův je vysvobodil z poroby.

12 Ano, vždy jsem pamatoval na zajetí otců svých; a tentýž Bůh, který je vysvobodil z rukou Egyptských, je vysvobodil z poroby.

13 Ano, a tentýž Bůh mezi nimi založil církev svou; ano, a tentýž Bůh mne povolal svatým povoláním, abych kázal tomuto lidu, a dal mi veliký úspěch, v němž je radost má úplná.

14 Ale neraduji se pouze ze svého vlastního úspěchu, ale má radost je úplnější pro úspěch bratří mých, kteří byli v zemi Nefi.

15 Vizte, oni převelice pracovali a přinesli mnoho ovoce; a jak veliká bude jejich odměna!

16 Nyní, když myslím na úspěch těchto bratří svých, duše má je unesena, jako by se až oddělila od mého těla, tak veliká je radost má.

17 A nyní, kéž Bůh dá těmto bratřím mým, aby mohli usednouti v království Božím; ano, a také všem těm, kteří jsou ovocem práce jejich, aby z něho již nikdy nevyšli, ale aby ho mohli chváliti na věky. A kéž Bůh dá, aby se stalo podle slov mých, tak jak jsem promluvil. Amen.