1 Synu můj, nakloň ucho slovům mým, neboť ti pravím, tak jako jsem pravil Helamanovi, že nakolik budeš zachovávati přikázání Boží, bude se ti v zemi dařiti; a nakolik přikázání Boží zachovávati nebudeš, budeš z přítomnosti jeho odříznut.

2 A nyní, synu můj, věřím, že v tobě budu míti velikou radost pro tvou stálost a pro tvou věrnost Bohu; neboť jak jsi počal ve své mladosti pohlížeti k Pánu, svému Bohu, doufám, že právě tak budeš nadále zachovávati přikázání jeho; neboť požehnaný je ten, kdo vytrvá do konce.

3 Pravím ti, synu můj, že již nyní jsem z tebe měl velikou radost pro tvou věrnost a tvou píli a tvou trpělivost a tvou shovívavost u lidu Zoramitů.

4 Neboť vím, že jsi byl v poutech; ano, a také vím, že jsi byl pro slovo kamenován; a všechny tyto věci jsi snášel s trpělivostí, protože Pán byl s tebou; a nyní víš, že Pán tě vysvobodil.

5 A nyní, synu můj Šiblone, chtěl bych, aby sis zapamatoval, že nakolik budeš vkládati důvěru svou v Boha, právě tak budeš vysvobozován ze zkoušek svých a z trápení svých a ze strastí svých, a že budeš pozvednut posledního dne.

6 Nyní, synu můj, nechtěl bych, aby sis myslel, že tyto věci vím sám ze sebe, ale to Duch Boží, který je ve mně, mi to oznamuje; neboť kdybych nebyl zrozen z Boha, neznal bych tyto věci.

7 Ale viz, Pán ve svém velikém milosrdenství vyslal anděla svého, aby mi oznámil, že musím zastaviti dílo zkázy mezi lidem jeho; ano, a viděl jsem anděla tváří v tvář, a on ke mně promlouval a hlas jeho byl jako hrom a otřásal celou zemí.

8 A stalo se, že po tři dny a tři noci jsem byl v nejtrpčí bolesti a úzkosti duše; a nikdy, dokud jsem nezvolal k Pánu Ježíši Kristu o milosrdenství, jsem nezískal odpuštění hříchů svých. Ale viz, zvolal jsem k němu a nalezl jsem pokoj duši své.

9 A nyní, synu můj, pověděl jsem ti to, aby ses mohl naučiti moudrosti, aby ses mohl ode mne poučiti, že není žádné jiné cesty nebo prostředku, jímž by mohl člověk býti spasen, jedině v Kristu a skrze něj. Viz, on je život a světlo světa. Viz, on je slovo pravdy a spravedlivosti.

10 A nyní, tak jak jsi slovo počal učiti, právě tak bych chtěl, abys učil nadále; a chtěl bych, abys byl pilný a umírněný ve všech věcech.

11 Hleď, aby ses nepovyšoval k pýše; ano, hleď, aby ses nevychloubal svou vlastní moudrostí, ani svou velikou silou.

12 Užívej smělosti, ale ne panovačnosti; a hleď také, abys držel na uzdě všechny vášně své, abys mohl býti naplněn láskou; hleď, aby ses zdržel zahálky.

13 Nemodli se tak, jak to dělají Zoramité, neboť jsi viděl, že se modlí, aby byli slyšeni od lidí a aby byli chváleni pro svou moudrost.

14 Neříkej: Ó Bože, děkuji ti, že jsme lepší nežli bratří naši; ale raději říkej: Ó Pane, odpusť mi nehodnost mou a pamatuj na bratří mé v milosrdenství – ano, přiznávej nehodnost svou před Bohem za všech dob.

15 A kéž Pán žehná duši tvé a přijme tě posledního dne do království svého, abys usedl v pokoji. Nyní jdi, synu můj, a uč slovu tento lid. Buď rozvážný. Synu můj, měj se dobře.