1 A nyní, stalo se, že synové Almovi vyšli mezi lid, aby mu oznamovali slovo. A také sám Alma nemohl odpočívati, a vyšel také.

2 Nyní nebudeme mluviti více o jejich kázání, pouze že kázali slovo a pravdu podle ducha proroctví a zjevení; a kázali podle svatého řádu Božího, jímž byli povoláni.

3 A nyní, vrátím se ke zprávě o válkách mezi Nefity a Lamanity v osmnáctém roce vlády soudců.

4 Neboť vizte, stalo se, že Zoramité se stali Lamanity; tudíž na počátku osmnáctého roku viděl lid Nefitů, že na něj přicházejí Lamanité; tudíž učinil přípravy na válku; ano, shromáždili svá vojska v zemi Jeršon.

5 A stalo se, že Lamanité přišli se svými tisíci; a přišli do země Antionum, což je země Zoramitů; a jejich vůdcem byl muž jménem Zerahemna.

6 A nyní, jelikož Amalekité byli sami o sobě mnohem zlovolnější a vražednější povahy nežli byli Lamanité, tudíž, Zerahemna dosadil nad Lamanity hlavní velitele, a všichni to byli Amalekité a Zoramité.

7 Nyní, toto učinil, aby mohl zachovati jejich nenávist vůči Nefitům, aby si je mohl podrobiti k provedení svých plánů.

8 Neboť vizte, jeho plánem bylo podněcovati Lamanity k hněvu vůči Nefitům; toto činil, aby nad nimi mohl uchvátiti velikou moc, a také aby mohl získati moc nad Nefity tím, že je uvede do poroby.

9 A nyní, plánem Nefitů bylo uchrániti své země a své domy a své manželky a své děti, aby je mohli zachovati před rukama nepřátel svých; a také aby mohli zachovati svá práva a své výsady, ano, a také svou svobodu, aby mohli uctívati Boha podle svého přání.

10 Neboť oni věděli, že kdyby padli do rukou Lamanitů, že každého, kdo by uctíval Boha v duchu a v pravdě, pravého a živého Boha, by Lamanité zničili.

11 Ano, a také věděli o nesmírné nenávisti Lamanitů vůči jejich bratřím, což byl lid Anti-Nefi-Lehitů, který se nazýval lidem Ammonovým – a ti nechtěli pozvednouti zbraně, ano, vstoupili do smlouvy a nechtěli ji porušiti – tudíž, kdyby padli do rukou Lamanitů, byli by zničeni.

12 A Nefité by nestrpěli, aby byli zničeni; tudíž jim dali země jako jejich dědictví.

13 A lid Ammonův dával Nefitům velikou část svého jmění na podporu jejich vojsk; a tak byli Nefité donuceni státi sami proti Lamanitům, kteří byli směsicí potomků Lamanových a Lemuelových a synů Izmaelových a všech těch, kteří se odštěpili od Nefitů, což byli Amalekité a Zoramité a potomci kněží Noémových.

14 Nyní, oni potomci byli téměř tak početní, jako byli Nefité; a tak byli Nefité nuceni bojovati se svými bratřími až do krveprolití.

15 A stalo se, jelikož se vojska Lamanitů shromáždila v zemi Antionum, vizte, vojska Nefitů byla připravena střetnouti se s nimi v zemi Jeršon.

16 Nyní, vůdce Nefitů neboli muž, jenž byl dosazen, aby byl hlavním velitelem nad Nefity – nyní, onen hlavní velitel převzal velení všech vojsk Nefitů – a jmenoval se Moroni;

17 A Moroni převzal veškeré velení a vládu nad jejich válkami. A bylo mu pouze dvacet a pět let, když byl dosazen za hlavního velitele nad vojsky Nefitů.

18 A stalo se, že se střetl s Lamanity na hranicích Jeršonu, a jeho lid byl vyzbrojen meči a dýkami a všelikými válečnými zbraněmi.

19 A když vojska Lamanitů viděla, že lid Nefiův neboli že Moroni vybavil svůj lid náprsními pancíři a pažními štíty, ano, a také štíty k ochraně jejich hlavy, a také že byli oděni do silného oděvu –

20 Nyní, vojsko Zerahemnovo nebylo ničím takovým vybaveno; měli pouze své meče a své dýky, své luky a své šípy, své kameny a své praky; a byli nazí kromě kůže, kterou měli opásánu okolo beder svých; ano, všichni byli nazí kromě Zoramitů a Amalekitů;

21 Ale nebyli vyzbrojeni náprsními pancíři ani štíty – tudíž, nesmírně se obávali vojsk Nefitů pro jejich odění, přestože jejich počet byl o tolik vyšší nežli počet Nefitů.

22 Vizte, nyní, stalo se, že se neodvážili vyjíti proti Nefitům na hranicích Jeršonu; tudíž odešli ze země Antionum do pustiny a vydali se na cestu pustinou daleko k prameni řeky Sidon, aby mohli vstoupiti do země Manti a zmocniti se této země; neboť se nedomnívali, že vojska Moroniova budou věděti, kam odešli.

23 Ale stalo se, že jakmile odešli do pustiny, Moroni do pustiny vyslal zvědy, aby pozorovali jejich tábor; a Moroni také, znaje proroctví Almova, vyslal několik mužů k němu, žádaje ho, aby se otázal Pána, kam mají vojska Nefitů jíti, aby se ubránila proti Lamanitům.

24 A stalo se, že k Almovi přišlo slovo Páně a Alma zpravil posly Moroniovy, že vojska Lamanitů pochodují pustinou, aby se dostala do země Manti, aby mohla začíti útokem na slabší část lidu. A oni poslové šli a předali toto poselství Moronimu.

25 Nyní Moroni, zanechav část svého vojska v zemi Jeršon, aby snad do této země nepřišla část Lamanitů a nezmocnila se města, vzal zbylou část svého vojska a odpochodoval do země Manti.

26 A dal, aby se veškerý lid v oné části země shromáždil, aby bojoval proti Lamanitům, aby bránil své země a svou vlast, svá práva a své svobody; tudíž byli připraveni na dobu příchodu Lamanitů.

27 A stalo se, že Moroni dal, aby se jeho vojsko ukrylo v údolí, které bylo poblíž břehu řeky Sidon, což bylo na západ od řeky Sidon v pustině.

28 A Moroni rozmístil dokola zvědy, aby mohl zvěděti, až tábor Lamanitů přijde.

29 A nyní, jelikož Moroni znal záměr Lamanitů, že jejich záměrem je zničiti jejich bratří nebo podrobiti si je a uvésti je do poroby, aby si mohli pro sebe zříditi království nad celou zemí;

30 A věda také, že jediným přáním Nefitů je zachovati své země a svou svobodu a svou církev, tudíž nepovažoval za žádný hřích, že je bude brániti strategií; tudíž, zjistil od svých zvědů, kterým směrem se Lamanité vydají.

31 Tudíž, rozdělil své vojsko a část převedl do údolí a ukryl je na východě a na jihu od pahorku Ripla;

32 A zbytek ukryl v západním údolí, na západ od řeky Sidon, a tak dále k hranicím země Manti.

33 A tak rozmístiv své vojsko podle přání svého, byl připraven střetnouti se s nimi.

34 A stalo se, že Lamanité vystoupili na sever od pahorku, kde byla ukryta část vojska Moroniova.

35 A když Lamanité prošli kolem pahorku Ripla a přišli do údolí a počali přecházeti řeku Sidon, vojsko, které bylo ukryto na jih od pahorku a které bylo vedeno mužem, jenž se jmenoval Lehi, a on vedl své vojsko a obklíčil Lamanity zezadu na východě.

36 A stalo se, že Lamanité, když viděli, jak na ně zezadu přicházejí Nefité, se obrátili a počali bojovati s vojskem Lehiovým.

37 A dílo smrti započalo na obou stranách, ale strašlivější bylo na straně Lamanitů, neboť jejich nahota byla vystavena tvrdým ranám mečů a dýk Nefitů, což přinášelo smrt téměř s každým úderem.

38 Zatímco na druhé straně jen tu a tam padl mezi Nefity muž jejich mečem a ztrátou krve, neboť byli chráněni před životně důležitějšími částmi těla neboli životně důležitější části těla byly chráněny před údery Lamanitů jejich náprsními pancíři a jejich pažními štíty a jejich přilbicemi; a tak Nefité pokračovali v díle smrti mezi Lamanity.

39 A stalo se, že se Lamanité ulekli nad velikou zkázou mezi nimi, že až dokonce počali prchati směrem k řece Sidon.

40 A byli pronásledováni Lehim a jeho muži; a byli Lehim vehnáni do vod Sidonu a přešli vody Sidonu. A Lehi zadržel svá vojska na břehu řeky Sidon, aby nepřecházela.

41 A stalo se, že Moroni a jeho vojsko se střetlo s Lamanity v údolí na druhé straně řeky Sidon a počali je napadati a pobíjeti.

42 A Lamanité před nimi opět prchali, směrem k zemi Manti; a opět se střetli s vojsky Moroniovými.

43 Nyní, tentokráte se Lamanité bili nesmírně; ano, nikdy nebylo o Lamanitech známo, že by bojovali s tak nesmírně velikou silou a odvahou, ne, dokonce ani od počátku.

44 A byli povzbuzováni Zoramity a Amalekity, kteří byli jejich hlavními veliteli a vůdci, a Zerahemnou, který byl jejich hlavním velitelem neboli jejich hlavním vůdcem a vojevůdcem; ano, bili se jako draci a mnozí Nefité padli pod jejich rukama, ano, neboť jim mnohé přilbice rozťali vedví a probodli jim mnohé náprsní pancíře a uťali jim mnoho paží; a tak Lamanité bili Nefity ve svém prudkém hněvu.

45 Nicméně Nefity povzbuzovala lepší věc, neboť nebojovali o panování ani o moc, ale bojovali za své domovy a za své svobody, za své manželky a za své děti a za vše, co měli, ano, za své rity uctívání a za svou církev.

46 A činili to, co cítili jako povinnost, kterou dlužili svému Bohu; neboť Pán pravil jim a taktéž jejich otcům: Nakolik nejste vinni prvním útokem ani druhým, nestrpíte, abyste byli pobiti rukama nepřátel svých.

47 A opět, Pán pravil: Budete brániti rodiny své až do krveprolití. Tudíž z tohoto důvodu bojovali Nefité s Lamanity, aby bránili sebe a své rodiny a své země, svou vlast a svá práva a své náboženství.

48 A stalo se, že když muži Moroniovi viděli prudkost a hněv Lamanitů, chystali se stáhnouti a prchnouti před nimi. A Moroni, vycítiv jejich záměr, vyslal svá slova a povzbudil jejich srdce těmito myšlenkami – ano, myšlenkami na jejich země, na jejich svobodu, ano, na jejich svobodu od poroby.

49 A stalo se, že se obrátili na Lamanity a volali jedním hlasem k Pánu, svému Bohu, za svou svobodu a za svou svobodu od poroby.

50 A počali se stavěti Lamanitům s mocí; a v tutéž hodinu, kdy volali k Pánu o svou svobodu, Lamanité před nimi počali prchati; a prchali až k vodám Sidonu.

51 Nyní, Lamanité byli početnější, ano, více nežli dvojnásobkem počtu Nefitů; nicméně byli zahnáni natolik, že se shromáždili do jedné skupiny v údolí na břehu u řeky Sidon.

52 Tudíž vojska Moroniova je obklíčila, ano, a to na obou stranách řeky, neboť vizte, na východě byli muži Lehiovi.

53 Tudíž když Zerahemna viděl muže Lehiovy na východě od řeky Sidon a vojska Moroniova na západě od řeky Sidon, že jsou obklíčeni Nefity, byli zasaženi hrůzou.

54 Nyní Moroni, když viděl jejich hrůzu, přikázal svým mužům, aby ustali prolévati jejich krev.