1 A nyní, stalo se na počátku dvacátého a pátého roku vlády soudců nad lidem Nefiovým, že poté, co zjednali mír mezi lidem Lehiovým a lidem Moriantonovým ohledně jejich zemí, počali dvacátý a pátý rok v míru;

2 Nicméně dlouho si úplný mír v zemi neudrželi, neboť mezi lidem vyvstal svár ohledně hlavního soudce Pahorana; neboť vizte, byla skupina lidí, kteří si přáli, aby několik jednotlivých bodů zákona bylo pozměněno.

3 Ale vizte, Pahoran nechtěl zákon pozměniti, a ani nechtěl strpěti, aby byl pozměněn; tudíž neposlouchal ty, již vyslali své hlasy se žádostmi svými o pozměnění zákona.

4 Tudíž ti, kteří si přáli, aby byl zákon pozměněn, se na něho hněvali a přáli si, aby již nebyl hlavním soudcem nad zemí; tudíž vyvstala v oné věci prudká rozepře, nikoli však ke krveprolití.

5 A stalo se, že ti, kteří si přáli, aby byl Pahoran sesazen ze soudcovské stolice, se nazývali lidé královi, neboť si přáli, aby byl zákon pozměněn tak, aby byla svržena svobodná vláda a aby byl nad zemí ustanoven král.

6 A ti, kteří si přáli, aby Pahoran zůstal hlavním soudcem nad zemí, vzali na sebe jméno lidé svobody; a tak byl mezi nimi rozkol, neboť lidé svobody přísahali neboli učinili smlouvu, že budou hájiti svá práva a výsady svého náboženství prostřednictvím svobodné vlády.

7 A stalo se, že tato záležitost jejich sváru byla urovnána hlasem lidu. A stalo se, že hlas lidu vyzněl pro lid svobody a Pahoran si ponechal soudcovskou stolici, což způsobilo velikou radost mezi bratřími Pahoranovými, a také mezi mnohými z lidu svobody, kteří také lid králův umlčeli, takže ti se neodvažovali odporovati, ale byli nuceni hájiti věc svobody.

8 Nyní, ti, kteří byli pro krále, byli lidé urození a usilovali o to, aby se stali králi; a byli podporováni těmi, kteří usilovali o moc a pravomoc nad lidem.

9 Ale vizte, byla to závažná doba na to, aby byly takovéto sváry mezi lidem Nefiovým; neboť vizte, Amalikiáš opět podněcoval srdce lidu Lamanitů proti lidu Nefitů a shromažďoval vojáky ze všech částí své země, vyzbrojuje je a připravuje je na válku se vší pílí; neboť přísahal, že bude píti krev Moroniovu.

10 Ale vizte, my uvidíme, že tento jeho slib, který učinil, byl unáhlený; nicméně, připravoval sebe a svá vojska na to, aby šli bojovati proti Nefitům.

11 Nyní, jeho vojska nebyla tak veliká, jako byla doposud, pro ony mnohé tisíce, které byly pobity rukou Nefitů; ale i přes jejich velikou ztrátu Amalikiáš shromáždil podivuhodně veliké vojsko, natolik, že se nebál sejíti do země Zarahemla.

12 Ano, vpravdě, Amalikiáš sám sešel v čele Lamanitů. A bylo to ve dvacátém a pátém roce vlády soudců; a bylo to v tutéž dobu, kdy počali urovnávati záležitosti svých svárů ohledně hlavního soudce Pahorana.

13 A stalo se, že když tito muži, kteří se nazývali lidé královi, uslyšeli, že Lamanité přicházejí bojovati proti nim, byli ve svém srdci rádi; a odmítli pozvednouti zbraně, neboť tak se hněvali na hlavního soudce a také na lid svobody, že nechtěli pozvednouti zbraní, aby bránili svou vlast.

14 A stalo se, že když to Moroni viděl, a také viděl, že Lamanité přecházejí hranice země, nesmírně se rozhněval pro zarputilost oněch lidí, které se snažil s tak velikou pílí zachovati; ano, nesmírně se hněval; jeho duše byla plna hněvu vůči nim.

15 A stalo se, že poslal žádost s hlasem lidu správci země žádaje ho, aby si ji přečetl a dal mu (Moronimu) moc přinutiti tyto odštěpence k tomu, aby bránili svou vlast, anebo je usmrtiti.

16 Neboť jeho prvotním zájmem bylo ukončiti takovéto sváry a rozštěpení mezi lidem; neboť vizte, to bylo doposud příčinou veškerého jejich zničení. A stalo se, že byla vyslyšena podle hlasu lidu.

17 A stalo se, že Moroni přikázal svému vojsku, aby táhlo proti oněm lidem královým, aby srazilo jejich pýchu a jejich vznešenost a srovnalo je se zemí, anebo aby pozvedli zbraně a podporovali věc svobody.

18 A stalo se, že vojska pochodovala proti nim; a srazila jejich pýchu a jejich vznešenost natolik, že když pozvedli své válečné zbraně, aby bojovali proti mužům Moroniovým, byli poraženi a srovnáni se zemí.

19 A stalo se, že oněch odštěpenců, kteří byli poraženi mečem, byly čtyři tisíce; a ti z jejich vůdců, kteří nebyli zabiti v bitvě, byli zajati a uvrženi do vězení, neboť v tuto dobu nebylo času na jejich soudy.

20 A zbytek oněch odštěpenců se raději, nežli by se nechal sraziti k zemi mečem, podrobil korouhvi svobody, a byli donuceni vyvěsiti zástavu svobody na své věže a ve svých městech a pozvednouti zbraně na obranu své vlasti.

21 A tak Moroni učinil konec oněm lidem královým, takže mezi nimi nebyl nikdo znám pod názvem lidé královi; a tak skoncoval se zarputilostí a s pýchou oněch lidí, kteří se hlásili ke vznešené krvi; ale byli přivedeni k tomu, aby se pokořili jako jejich bratří a aby udatně bojovali za svou svobodu od poroby.

22 Vizte, stalo se, že zatímco Moroni tak potíral války a sváry mezi svým vlastním lidem podrobuje jej míru a umravněnosti a vydávaje nařízení k tomu, aby se připravili na válku s Lamanity, vizte, Lamanité přišli do země Moroni, která byla na hranicích s mořským pobřežím.

23 A stalo se, že Nefité nebyli dostatečně silní ve městě Moroni; tudíž Amalikiáš je vyhnal, pobiv mnohé. A stalo se, že Amalikiáš se zmocnil města, ano, zmocnil se všech jejich opevnění.

24 A ti, kteří uprchli z města Moroni, přišli do města Nefia; a také lid z města Lehi se shromáždil a činil přípravy a byl připraven střetnouti se s Lamanity v bitvě.

25 Ale stalo se, že Amalikiáš nedovolil Lamanitům, aby šli proti městu Nefia do bitvy, ale držel je dole u pobřeží, zanechávaje muže v každém městě, aby ho hájili a bránili.

26 A tak šel dál, zmocňuje se mnoha měst, města Nefia a města Lehi a města Morianton a města Omner a města Gid a města Mulek, a všechna byla u východní hranice s pobřežím.

27 A tak Lamanité získali vychytralostí Amalikiášovou a svými nesčetnými zástupy velmi mnoho měst a všechna byla silně opevněna po způsobu opevnění Moroniova; a všechna se stala pevnostmi Lamanitů.

28 A stalo se, že pochodovali k hranicím země Hojnosti, ženouce Nefity před sebou a pobíjejíce mnohé.

29 Ale stalo se, že se střetli s Teankumem, který zabil Moriantona a zastavil jeho lid na útěku.

30 A stalo se, že zastavil také Amalikiáše, když pochodoval se svým početným vojskem, aby se mohl zmocniti země Hojnosti, a taktéž země severní.

31 Ale vizte, potkalo ho zklamání, byv odražen Teankumem a jeho muži, neboť to byli velcí válečníci; neboť každý muž Teankumův předčil Lamanity co do jejich síly a co do jejich umění válečného natolik, že získali převahu nad Lamanity.

32 A stalo se, že je napadal, natolik, že je pobíjeli až do setmění. A stalo se, že Teankum a jeho muži rozbili své stany na hranicích země Hojnosti; a Amalikiáš postavil své stany na pláni na hranicích s pobřežím a tímto způsobem byli zahnáni.

33 A stalo se, že když nastala noc, Teankum se svým služebníkem se vykradli a vyšli za noci a šli do tábora Amalikiášova; a vizte, spánek je přemohl pro jejich velikou únavu, kterou způsobila námaha a horko toho dne.

34 A stalo se, že Teankum se vkradl tajně do stanu králova a probodl mu oštěpem srdce; a způsobil králi okamžitou smrt, takže ten nevzbudil své služebníky.

35 A vrátil se opět tajně do svého vlastního tábora a vizte, jeho muži spali a on je probudil a pověděl jim vše, co učinil.

36 A dal, aby jeho vojska stála v pohotovosti z obavy, že Lamanité, až se probudí, by na ně mohli přijíti.

37 A tak končí dvacátý a pátý rok vlády soudců nad lidem Nefiovým; a tak končí dny Amalikiášovy.