1 A nyní, stalo se na počátku dvacátého a devátého roku soudců, že Ammoron vyslal k Moronimu služebníka žádaje, aby vyměnil zajatce.

2 A stalo se, že Moroni z tohoto požadavku pocítil převelikou radost, neboť si přál využívati zásob, které byly přidělovány k podpoře lamanitských zajatců, k podpoře svých vlastních lidí; a také si přál využívati vlastních lidí pro posílení svého vojska.

3 Nyní, Lamanité zajali mnoho žen a dětí, a mezi veškerými zajatci Moroniovými neboli mezi zajatci, které Moroni jal, nebylo jediné ženy ani dítěte; tudíž Moroni se rozhodl získati strategií od Lamanitů tolik nefitských zajatců, kolik jen bude možné.

4 Tudíž napsal list a poslal ho po služebníku Ammoronovu, tomtéž, který přinesl list Moronimu. Nyní, toto jsou slova, jež psal Ammoronovi, řka:

5 Viz, Ammorone, napsal jsem vám něco o této válce, kterou vedete proti mému lidu, neboli spíše kterou proti němu vedl tvůj bratr, a ve které jste odhodláni pokračovati i po jeho smrti.

6 Viz, chtěl bych vám říci něco o spravedlnosti Boží a o meči všemohoucího hněvu jeho, který nad vámi visí, ledaže budete činiti pokání a stáhnete svá vojska do svých vlastních zemí, neboli do země svého vlastnictví, což je země Nefi.

7 Ano, pověděl bych ti tyto věci, kdybys byl schopen je poslouchati; ano, pověděl bych ti o onom strašném pekle, které čeká, aby přijalo takové vražedníky, jako jsi ty a tvůj bratr, ledaže budete činiti pokání a upustíte od svých vražedných záměrů a vrátíte se se svými vojsky do svých vlastních zemí.

8 Ale jelikož jste tyto věci jednou zavrhli a bojovali jste proti lidu Páně, právě tak mohu očekávati, že tak učiníte opět.

9 A nyní viz, my jsme připraveni vás přijmouti; ano, a pokud neupustíte od svých záměrů, vizte, uvalíte na sebe hněv onoho Boha, kterého jste zavrhli, až k svému naprostému zničení.

10 Ale jakože žije Pán, naše vojska na vás přijdou, ledaže se stáhnete, a budete brzy navštíveni smrtí, neboť my si udržíme svá města a své země; ano, a my si uhájíme své náboženství a věc svého Boha.

11 Ale viz, zdá se mi, že ti povídám o těchto věcech nadarmo; neboli zdá se mi, že ty jsi dítětem pekla; tudíž ukončím svůj list tím, že ti pravím, že nevyměním zajatce, ledaže to bude pod podmínkou, že za jednoho zajatce vydáš muže a jeho manželku a jeho děti; a v případě, že tak učiníte, vyměním.

12 A viz, neučiníte-li tak, přijdu proti vám se svými vojsky; ano, ozbrojím dokonce i své ženy a své děti a přijdu proti vám a budu vás pronásledovati, dokonce až do vaší vlastní země, což je země našeho prvního dědictví; ano, a bude to krev za krev, ano, život za život; a budu s vámi bojovati tak dlouho, až budete vyhlazeni s tváře země.

13 Viz, jsem rozhněván, a také můj lid; usilujete o to, abyste nás povraždili, a my jen usilujeme o to, abychom se bránili. Ale vizte, budete-li o naše zničení usilovati nadále, my budeme usilovati o zničení vaše; ano, a budeme usilovati o svou zemi, o zemi svého prvního dědictví.

14 Nyní končím svůj list. Já jsem Moroni; jsem vůdcem lidu Nefitů.

15 Nyní, stalo se, že Ammoron, když obdržel tento list, se rozhněval; a napsal Moronimu další list, a toto jsou slova, která psal řka:

16 Já jsem Ammoron, král Lamanitů; jsem bratr Amalikiášův, kterého jste zavraždili. Vizte, pomstím na vás jeho krev, ano, a přijdu na vás se svými vojsky, neboť se tvých hrozeb nebojím.

17 Neboť viz, vaši otcové podvedli své bratří natolik, že je oloupili o jejich právo na vládu, když po právu patřilo jim.

18 A nyní viz, jestliže složíte zbraně a podrobíte se vládě těch, kterým vláda po právu patří, pak dám, aby můj lid složil své zbraně a nebyl již více ve válce.

19 Viz, vychrlil jsi proti mně a mému lidu mnoho hrozeb; ale viz, my se tvých hrozeb nebojíme.

20 Nicméně rád svolím k výměně zajatců podle tvého požadavku, abych mohl zachovati svou potravu pro své muže války; a povedeme válku, která bude věčná, buď k podrobení Nefitů naší pravomoci, nebo k jejich věčnému vyhubení.

21 A co se týká onoho Boha, kterého jsme, jak pravíš, zavrhli, viz, my takovou bytost neznáme; a vy také ne; ale pakliže taková bytost je, domníváme se, že učinila nás, stejně jako vás.

22 A pakliže je ďábel a peklo, viz, což tam nepošle tebe, abys přebýval s mým bratrem, kterého jste zavraždili a o kterém jsi naznačil, že na takové místo odešel? Ale viz, na těchto věcech nezáleží.

23 Já jsem Ammoron a potomek Zorama, kterého vaši otcové donucením vyvedli z Jeruzaléma.

24 A viz nyní, já jsem smělý Lamanita; viz, tato válka je vedena, aby pomstila bezpráví na nich spáchané a aby uhájila a získala jejich práva na vládu; a končím svůj list Moronimu.