1 A viz, nyní, stalo se, že naším dalším záměrem bylo získati město Manti; ale viz, nebylo možnosti, jak by je naše malé skupinky mohly vyvésti z města. Neboť viz, pamatovali si to, co jsme doposud činili; tudíž jsme je nemohli z jejich pevností vylákati.

2 A byli o tolik početnější nežli naše vojsko, že jsme se neodvážili jíti a zaútočiti na ně v jejich pevnostech.

3 Ano, a stalo se nezbytným, abychom své muže zaměstnávali při hájení oněch částí země, které jsme opět získali jako své vlastnictví; tudíž bylo nezbytné, abychom počkali, abychom mohli získati více posily ze země Zarahemla a také novou zásobu potravin.

4 A stalo se, že jsem tedy poslal vyslance ke správci naší země, abych ho zpravil o záležitostech našeho lidu. A stalo se, že jsme čekali, až obdržíme zásoby a posilu ze země Zarahemla.

5 Ale vizte, to nám příliš neprospívalo; neboť Lamanité také získávali den za dnem velikou posilu, a také mnohé zásoby; a taková byla naše situace v tomto období.

6 A Lamanité proti nám čas od času činili výpady, jsouce rozhodnuti zničiti nás strategií; nicméně my jsme nemohli táhnouti proti nim do bitvy, pro jejich útočiště a jejich pevnosti.

7 A stalo se, že jsme za této těžké situace čekali po dobu mnoha měsíců, až jsme téměř počali hynouti pro nedostatek potravy.

8 Ale stalo se, že jsme jídlo obdrželi a že nám bylo dodáno pod ochranou vojska dvou tisíc mužů, nám na pomoc; a to byla veškerá pomoc, které se nám dostalo, abychom bránili sebe a svou vlast před pádem do rukou svých nepřátel, ano, abychom bojovali s nepřítelem, kterého bylo nespočetně.

9 A nyní, příčinu těchto potíží, neboli příčinu toho, proč nám neposlali více posily, jsme neznali; tudíž jsme byli zarmouceni a také naplněni strachem, aby snad na naši zemi nepřišly soudy Boží, k naší porážce a naprosté zkáze.

10 Tudíž vylili jsme svou duši v modlitbě k Bohu, aby nás posílil a vysvobodil z rukou našich nepřátel, ano, a také aby nám dal sílu, abychom mohli uhájiti svá města a své země a svá vlastnictví, na podporu svého lidu.

11 Ano, a stalo se, že Pán, náš Bůh, nás navštívil s ujištěním, že nás vysvobodí; ano, natolik, že vnesl pokoj do naší duše a dal nám velikou víru a dal, abychom doufali ve své vysvobození skrze něj.

12 A my jsme nabyli odvahy se svou malou posilou, kterou jsme obdrželi, a byli jsme utvrzeni v odhodlání poraziti své nepřátele a uhájiti své země a svá vlastnictví a své manželky a své děti a věc své svobody.

13 A tak jsme vyšli s celou svou mocí proti Lamanitům, kteří byli v městě Manti; a rozbili jsme své stany na okraji pustiny, která byla blízko města.

14 A stalo se, že nazítří, když Lamanité viděli, že jsme na hranicích pustiny, která je blízko města, rozeslali kolem nás své zvědy, aby mohli vypátrati počet a sílu našeho vojska.

15 A stalo se, že když viděli, že co do počtu silní nejsme, a bojíce se, že je odřízneme od jejich podpory, ledaže půjdou proti nám do bitvy a zabijí nás, a také domnívajíce se, že nás mohou svými četnými zástupy snadno zničiti, tudíž počali činiti přípravy, aby vyšli proti nám bojovati.

16 A když jsme viděli, že činí přípravy, aby vyšli proti nám, viz, dal jsem, aby se Gid s malým počtem mužů skryl v pustině, a také aby se Teomner a malý počet mužů skryli také v pustině.

17 Nyní, Gid a jeho mužové byli napravo a ti druzí nalevo; a když se takto skryli, viz, já jsem zůstal se zbytkem svého vojska na tomtéž místě, kde jsme prve rozbili své stany na dobu, kdy Lamanité vyjdou bojovati.

18 A stalo se, že Lamanité vyšli se svým početným vojskem proti nám. A když přišli a chystali se nás napadnouti mečem, dal jsem, aby se moji mužové, ti, kteří byli se mnou, stáhli do pustiny.

19 A stalo se, že nás Lamanité s velikou rychlostí pronásledovali, neboť si nesmírně přáli nás dohoniti, aby nás mohli zabíti; tudíž následovali nás do pustiny; a prošli jsme středem mezi Gidem a Teomnerem, takže Lamanité je neobjevili.

20 A stalo se, že když Lamanité prošli kolem, neboli když vojsko prošlo kolem, Gid a Teomner se pozvedli ze svých tajných míst a odřízli zvědy Lamanitů, aby se nemohli navrátiti do města.

21 A stalo se, že když je odřízli, běželi do města a napadli stráže, které byly zanechány, aby hlídaly město, natolik, že je zničili a zmocnili se města.

22 Nyní, toto bylo učiněno, protože Lamanité strpěli, aby celé jejich vojsko, kromě několika stráží, bylo odvedeno do pustiny.

23 A stalo se, že Gid a Teomner tímto způsobem získali vlastnictví jejich pevností. A stalo se, že proputovavše mnoho v pustině, vydali jsme se směrem k zemi Zarahemla.

24 A když Lamanité viděli, že pochodují směrem k zemi Zarahemla, nesmírně se ulekli z obavy, že je to plán promyšlený k tomu, aby je dovedl do záhuby; tudíž počali se zase stahovati do pustiny, ano, vpravdě zpět stejnou cestou, kterou přišli.

25 A viz, byla noc a oni rozbili své stany, neboť hlavní velitelé Lamanitů se domnívali, že Nefité jsou svým pochodem znaveni; a domnívajíce se, že zahnali celé jejich vojsko, tudíž ani nepomysleli na město Manti.

26 Nyní, stalo se, že když byla noc, dal jsem, aby moji mužové nespali, ale aby pochodovali dále jinou cestou k zemi Manti.

27 A díky tomuto našemu pochodu za noci, viz, druhý den jsme byli před Lamanity natolik, že jsme do města Manti přišli před nimi.

28 A tak stalo se, že touto strategií jsme se zmocnili města Manti bez prolití krve.

29 A stalo se, že když vojska Lamanitů přišla k městu a viděla, že jsme připraveni se s nimi střetnouti, byla nesmírně užaslá a byla zasažena velikým strachem, natolik, že uprchla do pustiny.

30 Ano, a stalo se, že vojska Lamanitů uprchla ze všech těchto částí země. Ale viz, oni s sebou odvedli mnoho žen a dětí ze země.

31 A ona města, která byla dobyta Lamanity, jsou všechna v tomto období času v našem vlastnictví; a naši otcové a naše ženy a naše děti se vracejí do svého domova, všichni kromě těch, které zajali a odvedli Lamanité.

32 Ale viz, naše vojska jsou malá na to, aby uhájila tak veliký počet měst a tak veliká vlastnictví.

33 Ale viz, my důvěřujeme ve svého Boha, který nám dal vítězství nad těmito zeměmi, natolik, že jsme získali ona města a ony země, které byly naším vlastnictvím.

34 Nyní, neznáme příčinu toho, proč nám vláda nedodává více posil; ani ti mužové, kteří k nám přišli, nevědí, proč jsme neobdrželi větší posilu.

35 Viz, my nic nevíme, ale je možné, že jste neúspěšní a stáhli jste síly do oné části země; je-li tomu tak, nepřejeme si reptati.

36 A není-li tomu tak, viz, obáváme se, že je ve vládě nějaký úskok, takže nám neposílají více mužů na pomoc; neboť my víme, že jsou početnější nežli to, kolik poslali.

37 Ale viz, na tom nezáleží – my věříme, že nás Bůh vysvobodí, i přes slabost našich vojsk, ano, a vysvobodí nás z rukou našich nepřátel.

38 Viz, je dvacátý a devátý rok, jeho sklonek, a my vlastníme své země; a Lamanité uprchli do země Nefi.

39 A oni synové lidu Ammonova, o nichž jsem tak pochvalně mluvil, jsou se mnou ve městě Manti; a Pán je podporoval, ano, a ochránil je před padnutím mečem, natolik, že dokonce ani jediná duše nebyla zabita.

40 Ale viz, utrpěli mnoho ran; nicméně stojí pevně v oné svobodě, kterou je Bůh vysvobodil; a jsou pečliví v tom, aby pamatovali na Pána, svého Boha, den za dnem; ano, neustále hledí zachovávati ustanovení jeho a soudy jeho a přikázání jeho; a jejich víra v proroctví o tom, co přijde, je pevná.

41 A nyní, můj milovaný bratře Moroni, kéž tě Pán, náš Bůh, který nás vykoupil a vysvobodil, neustále zachovává ve své přítomnosti; ano, a kéž projevuje přízeň tomuto lidu, dokonce tak, abyste měli úspěch při získávání vlastnictví všeho toho, co nám Lamanité vzali a co bylo k naší podpoře. A nyní viz, končím svůj list. Já jsem Helaman, syn Almův.