1 Nyní, v Šemlonu bylo místo, kde se dcery Lamanitů scházely, aby zpívaly a tančily a veselily se.

2 A stalo se, že jednoho dne se jich shromáždil malý počet, aby zpívaly a tančily.

3 A nyní, kněží krále Noéma, protože se styděli vrátiti se do města Nefi, ano, a také se báli, že je lid pobije, tudíž neopovažovali se navrátiti se k svým manželkám a k svým dětem.

4 A protože prodlévali v pustině a protože objevili dcery Lamanitů, zalehli a pozorovali je;

5 A když se jich sešlo k tanci jen málo, vyšli ze svých úkrytů a jali je a unesli je do pustiny; ano, dvacet a čtyři dcery Lamanitů unesli do pustiny.

6 A stalo se, když Lamanité shledali, že jejich dcery zmizely, že se rozhněvali na lid Limhiův, neboť si mysleli, že to byl lid Limhiův.

7 Tudíž vyslali svá vojska; ano, dokonce sám král šel před svým lidem; a šli do země Nefi, aby zničili lid Limhiův.

8 A nyní, Limhi je uviděl z věže, dokonce viděl všechny jejich přípravy na válku; tudíž, shromáždil svůj lid a oni na ně čekali v záloze na polích a v lesích.

9 A stalo se, že když Lamanité přišli, lid Limhiův je počal napadati ze svých záloh a počal je pobíjeti.

10 A stalo se, že bitva byla nesmírně těžká, neboť bojovali jako lvi o svou kořist.

11 A stalo se, že lid Limhiův počal hnáti Lamanity před sebou; třebaže nebyli ani z poloviny tak početní jako Lamanité. Ale bojovali za svůj život a za své manželky a za své děti; tudíž vynaložili veškeré své síly a bili se jako draci.

12 A stalo se, že mezi počtem jejich mrtvých našli krále Lamanitů; avšak nebyl mrtev, byl jen zraněn a ponechán na zemi, tak rychlý byl útěk jeho lidu.

13 A oni ho vzali a ovázali mu rány a předvedli ho před Limhiho a pravili: Viz, zde je král Lamanitů; byv zraněn, padl mezi jejich mrtvé a oni ho opustili; a viz, předvedli jsme ho před tebe; a nyní nám dovol ho zabíti.

14 Ale Limhi jim pravil: Nezabíjejte ho, ale přiveďte ho sem, abych ho mohl viděti. A oni ho přivedli. A Limhi mu pravil: Co vás vede do války proti mému lidu? Viz, můj lid neporušil přísahu, kterou jsem vám dal; tudíž, proč byste měli porušovati přísahu, kterou jste dali mému lidu?

15 A nyní, král pravil: Porušil jsem přísahu, protože tvůj lid unesl dcery mého lidu; tudíž, ve svém hněvu jsem dal, aby můj lid přišel válčiti proti tvému lidu.

16 A nyní, Limhi o této záležitosti ničeho neslyšel; tudíž pravil: Budu pátrati mezi svým lidem a ten, kdo to učinil, zahyne. Tudíž dal pátrati mezi svým lidem.

17 Nyní, když tyto věci uslyšel Gedeon, on, jsa velitel králův, předstoupil a pravil králi: Prosím, posečkej a nepátrej mezi tímto lidem a tuto věc jim nepřičítej.

18 Neboť nevzpomínáš si na kněze svého otce, které se tento lid snažil zničiti? A nejsou snad v pustině? A nejsou to snad oni, kteří ukradli dcery Lamanitů?

19 A nyní, viz, a pověz králi o těchto věcech, aby mohl říci svému lidu, že mohou býti vůči nám upokojeni; neboť viz, oni se již připravují, že proti nám vyjdou; a viz také, nás je pomálu.

20 A viz, oni přicházejí se svými početnými zástupy; a jestliže je král vůči nám neupokojí, musíme zahynouti.

21 Neboť nenaplnila se snad slova Abinadiova, jimiž proti nám prorokoval – a to vše proto, že jsme neposlouchali slova Páně a neodvrátili jsme se od svých nepravostí?

22 A nyní, měli bychom upokojiti krále a splniti přísahu, kterou jsme mu dali; neboť je lépe, abychom byli v porobě, nežli abychom přišli o život; tudíž, zastavme tak veliké krveprolévání.

23 A nyní, Limhi vypověděl králi všechny věci o svém otci a o kněžích, kteří uprchli do pustiny, a přisoudil jim unesení jejich dcer.

24 A stalo se, že král byl vůči jeho lidu upokojen; a pravil jim: Vyjděme vstříc mému lidu, beze zbraní; a zavazuji se vám přísahou, že můj lid nebude zabíjeti tvůj lid.

25 A stalo se, že následovali krále a vyšli beze zbraní vstříc Lamanitům. A stalo se, že se s Lamanity setkali; a král Lamanitů se před nimi sklonil a prosil za lid Limhiův.

26 A když Lamanité uviděli lid Limhiův, že jsou beze zbraní, měli s nimi soucit a byli vůči nim upokojeni a vrátili se se svým králem v míru do své vlastní země.