1 Nyní, když Mosiáš toto učinil, vyslal po celé zemi mezi veškerý lid prohlášení, neboť si přál zvěděti jejich vůli v tom, kdo má býti jejich králem.

2 A stalo se, že hlas lidu přišel řka: Přejeme si, aby Aron, tvůj syn, byl naším králem a naším vládcem.

3 Nyní, Aron vyšel do země Nefi, tudíž mu král nemohl předati království; a Aron by ani království nepřevzal; a ani žádný ze synů Mosiášových nebyl ochoten převzíti království.

4 Tudíž král Mosiáš vyslal opět mezi lid; ano, dokonce psané slovo vyslal mezi lid. A toto byla slova, jež byla napsána:

5 Viz, ó lide můj neboli bratří moji, neboť vás za takové považuji, přeji si, abyste uvážili věc, kterou jste povoláni uvážiti – neboť si přejete míti krále.

6 Nyní vám oznamuji, že ten, jemuž království spravedlivě náleží, odmítl a království nepřevezme.

7 A nyní, kdyby měl býti jiný dosazen na jeho místo, vizte, bojím se, že by mezi vámi vyvstaly sváry. A kdo ví, zdali by se pak můj syn, jemuž království náleží, nerozhněval a neodvedl část tohoto lidu k sobě, což by mezi vámi způsobilo války a sváry, což by bylo příčinou prolití mnoha krve a převracení cesty Páně, ano, a zničilo by to duše mnoha lidí.

8 Nyní, pravím vám, buďme moudří a uvažme tyto věci, neboť nemáme žádné právo zničiti mého syna, aniž bychom mohli míti jakékoli právo zničiti jiného, kdyby byl dosazen na jeho místo.

9 A kdyby se můj syn opět obrátil k pýše své a k marným věcem, odvolal by věci, jež řekl, a dožadoval by se práva na království, což by způsobilo, že by se on a také tento lid dopustili mnohého hříchu.

10 A nyní, buďme moudří a hleďme vpřed na tyto věci a učiňme to, co zajistí mír tomuto lidu.

11 Tudíž budu vaším králem po zbytek svých dnů; nicméně určeme soudce, aby soudili tento lid podle našeho zákona; a uspořádáme nově záležitosti tohoto lidu, neboť určíme za soudce moudré muže, kteří budou souditi tento lid podle přikázání Božích.

12 Nyní, je lépe, aby člověk byl souzen Bohem nežli člověkem, neboť soudy Boží jsou vždy spravedlné, ale soudy lidské vždy spravedlné nejsou.

13 Tudíž, kdyby bylo možné, abyste měli za krále spravedlné muže, kteří by ustanovovali zákony Boží a soudili tento lid podle přikázání jeho, ano, kdybyste mohli míti za krále muže, kteří by činili tak, jak pro tento lid činil můj otec Beniamin – pravím vám, kdyby tomu tak vždy mohlo býti, pak by bylo žádoucí, abyste vždy měli krále, který by nad vámi panoval.

14 A vpravdě já sám jsem pracoval s veškerou mocí a s veškerými schopnostmi, jež jsem měl, abych vás učil přikázáním Božím a abych po celé zemi zjednal mír, aby nebylo válek ani svárů, ani krádeží ani plenění ani vraždění ani žádné nepravosti;

15 A kdokoli se dopustil nepravosti, toho jsem potrestal podle zločinu, jehož se dopustil, podle zákona, jenž nám byl dán našimi otci.

16 Nyní, pravím vám, protože všichni lidé nejsou spravedlní, není žádoucí, abyste měli krále nebo více králů, kteří by panovali nad vámi.

17 Neboť vizte, kolik nepravosti způsobí jeden zlovolný král, ano, jak veliké zničení!

18 Ano, vzpomeňte na krále Noéma, na jeho zlovolnost a na jeho ohavnosti, a také na zlovolnost a na ohavnosti jeho lidu. Vizte, jak veliké zničení na ně přišlo; a také byli pro své nepravosti uvedeni do poroby.

19 A kdyby jejich všemoudrý Stvořitel nezakročil, a to pro jejich upřímné pokání, museli by nevyhnutelně zůstati v porobě až doposud.

20 Ale vizte, on je vysvobodil, protože se před ním pokořili; a protože k němu mocně volali, vysvobodil je z poroby; a tak Pán působí svou mocí ve všech případech mezi dětmi lidskými a vztahuje rámě milosrdenství k těm, kteří v něho vkládají svou důvěru.

21 A vizte, nyní, pravím vám, nemůžete svrhnouti z trůnu zlovolného krále, ledaže by to bylo velikými sváry a prolitím mnoha krve.

22 Neboť vizte, má své přátele mezi zlovolnými a drží kolem sebe své stráže; a roztrhá zákony těch, kteří před ním vládli ve spravedlivosti; a pošlapává nohama přikázání Boží;

23 A nařizuje zákony a vysílá je mezi svůj lid, ano, zákony po způsobu své vlastní zlovolnosti; a kdokoli neposlouchá jeho zákony, toho dá zničiti; a proti těm, kteří se proti němu vzbouří, vyšle svá vojska do války, a pokud může, tak je zničí; a tak nespravedlivý král převrací cesty veškeré spravedlivosti.

24 A nyní vizte, pravím vám, není radno, aby na vás přišly takové ohavnosti.

25 Tudíž, zvolte hlasem tohoto lidu soudce, abyste mohli býti souzeni podle zákonů, jež vám byly dány našimi otci, jež jsou správné a jež jim byly dány rukou Páně.

26 Nyní, není obvyklé, aby hlas lidu požadoval něco, co by se protivilo tomu, co je správné; ale je obvyklé, aby menší část lidu požadovala to, co správné není; tudíž toto budete dodržovati a učiníte to svým zákonem – říditi své záležitosti hlasem lidu.

27 A přijde-li čas, kdy hlas lidu zvolí nepravost, bude to čas, kdy na vás přijdou soudy Boží; ano, bude to čas, kdy vás navštíví velikým zničením, tak jak tuto zemi doposud navštěvoval.

28 A nyní, jestliže máte soudce, a oni vás nesoudí podle zákona, který byl dán, můžete je dáti souditi vyšším soudcem.

29 Jestliže vaši vyšší soudcové nesoudí spravedlivým soudem, necháte shromážditi malý počet svých nižších soudců a ti budou souditi vaše vyšší soudce podle hlasu lidu.

30 A přikazuji vám, abyste činili tyto věci v bázni Páně; a přikazuji vám, abyste tyto věci činili, a že nemáte míti krále; takže bude-li se tento lid dopouštěti hříchů a nepravostí, budou zodpověděny na jejich vlastní hlavě.

31 Neboť vizte, pravím vám, hříchy mnoha lidí byly způsobeny nepravostí jejich králů; tudíž jejich nepravosti jsou zodpověděny na hlavě jejich králů.

32 A nyní, přeji si, aby již nebylo této nerovnosti v této zemi, zvláště mezi tímto mým lidem; ale přeji si, aby tato země byla zemí svobody a aby každý člověk mohl stejně požívati svých práv a výsad tak dlouho, jak Pán bude pokládati za vhodné, abychom žili a měli v dědictví tuto zemi, ano, dokonce tak dlouho, dokud kdokoli z našeho potomstva bude na tváři této země.

33 A mnohé další věci jim král Mosiáš napsal, odhaluje jim všechny zkoušky a starosti spravedlivého krále, ano, všechno trápení duše pro jejich lid a také všechna reptání lidu před svým králem; a to vše jim vysvětlil.

34 A řekl jim, že tyto věci by neměly býti; ale že toto břemeno by mělo připadnouti na veškerý lid, aby každý člověk nesl svůj díl.

35 A také jim odhalil veškeré nevýhody, se kterými by se potýkali, kdyby nad nimi panoval nespravedlivý král;

36 Ano, veškeré jeho nepravosti a ohavnosti a veškeré války a sváry a krveprolití a krádeže a plenění a dopouštění se smilstva a všelikých nepravostí, jež ani nemohou býti vypočteny – a řekl jim, že tyto věci by neměly býti, že výslovně odporují přikázáním Božím.

37 A nyní, stalo se poté, co král Mosiáš vyslal tyto věci mezi lid, že byli přesvědčeni o pravdivosti jeho slov.

38 Tudíž upustili od svého přání míti krále a počali se převelice starati, aby každý člověk v celé zemi měl stejnou příležitost; ano, a každý člověk vyjádřil ochotu zodpovídati za své vlastní hříchy.

39 Tudíž, stalo se, že se shromáždili ve skupinách v celé zemi, aby hlasovali o těch, kteří mají býti jejich soudci, kteří by je soudili podle zákona, jenž jim byl dán; a nesmírně se radovali ze svobody, jež jim byla udělena.

40 A jejich láska k Mosiášovi zesílila; ano, vážili si ho více nežli kteréhokoli jiného člověka; neboť na něho nepohlíželi jako na tyrana, který usiluje o zisk, ano, o onen mamon, který kazí duši; neboť on od nich nevymáhal bohatství, ani ho netěšilo prolévání krve; ale zjednal v zemi mír a umožnil svému lidu, aby byl vysvobozen ze všemožné poroby; tudíž vážili si ho, ano, nesmírně, nezměrně.

41 A stalo se, že určili soudce, aby nad nimi panovali, neboli aby je soudili podle zákona; a toto učinili v celé zemi.

42 A stalo se, že Alma byl určen za prvního hlavního soudce, jsa také vysokým knězem, neboť jeho otec mu onen úřad předal a svěřil mu správu veškerých záležitostí církve.

43 A nyní, stalo se, že Alma kráčel po cestách Páně a zachovával přikázání jeho a soudil spravedlivým soudem; a v zemi byl trvalý mír.

44 A tak počala vláda soudců po celé zemi Zarahemla, mezi všemi lidmi, kteří se nazývali Nefité; a Alma byl prvním hlavním soudcem.

45 A nyní, stalo se, že jeho otec zemřel, jsa stár osmdesát a dva roky, byv živ, aby plnil přikázání Boží.

46 A stalo se, že Mosiáš také zemřel, v třicátém a třetím roce své vlády, jsa stár šedesát a tři léta; což celkem činí pět set a devět let od doby, kdy Lehi opustil Jeruzalém.

47 A tak skončila vláda králů nad lidem Nefiovým; a tak skončily dny Almovy, jenž byl zakladatelem jejich církve.