1 A já, Pán Bůh, jsem pravil Mojžíšovi řka: Onen Satan, jemuž jsi přikázal ve jménu mého Jednorozeného, je tentýž, který byl od počátku, a on přišel přede mne řka – Viz, zde jsem, pošli mne, budu tvým synem a vykoupím veškeré lidstvo, takže jediná duše nebude ztracena, a zajisté to učiním; pročež dej mi svou čest.

2 Ale viz, můj Milovaný Syn, který byl mým Milovaným a Vyvoleným od počátku, mi řekl – Otče, staň se vůle tvá a sláva buď tvou na věky.

3 Pročež, protože se Satan proti mně vzbouřil a snažil se zničiti svobodu jednání člověka, kterou jsem mu já, Pán Bůh, dal, a také, abych mu dal svou vlastní moc; skrze moc svého Jednorozeného jsem způsobil, že byl svržen;

4 A stal se Satanem, ano, a to ďáblem, otcem všech lží, aby klamal a zaslepoval lidi a odváděl je do zajetí podle vůle své, dokonce tolik, kolik jich nechce poslouchati hlasu mého.

5 A nyní, had byl lstivější než jakékoli zvíře polní, které jsem já, Pán Bůh, učinil.

6 A Satan to vložil do srdce hada (neboť odvedl za sebou mnohé), a snažil se také podvésti Evu, neboť neznal mysl Boží, pročež snažil se zničiti svět.

7 A řekl ženě: Ano, řekl Bůh – Nebudete jísti z každého stromu v zahradě? (A mluvil ústy hada.)

8 A žena řekla hadovi: Smíme jísti z ovoce stromů v zahradě;

9 Ale z ovoce stromu, který vidíš uprostřed zahrady, Bůh řekl – Nebudete z něho jísti, ani se ho nedotknete, abyste nezemřeli.

10 A had řekl ženě: Vy zajisté nezemřete;

11 Neboť Bůh ví, že v ten den, kdy ho budete jísti, tehdy se vám oči otevřou, a vy budete jako bohové, znajíce dobré a zlé.

12 A když žena viděla, že strom je dobrý k jídlu a že se stal příjemným pro oči a stromem žádoucím, aby ji učinil moudrou, vzala si z jeho ovoce a jedla a také dala svému manželovi s sebou, a on jedl.

13 A oči se jim oběma otevřely a oni poznali, že jsou nazí. A sešili fíkové listy a učinili si zástěry.

14 A uslyšeli hlas Pána Boha, když za chladu dne chodili v zahradě; a Adam a jeho manželka šli, aby se skryli před přítomností Pána Boha mezi stromy zahrady.

15 A já, Pán Bůh, jsem zavolal na Adama a řekl jsem mu: Kudy chodíš?

16 A on řekl: Uslyšel jsem hlas tvůj v zahradě a bál jsem se, protože jsem viděl, že jsem nahý, a skryl jsem se.

17 A já, Pán Bůh, jsem řekl Adamovi: Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti přikázal, že nemáš jísti, a pokud ano, máš zajisté zemříti?

18 A muž řekl: Žena, kterou jsi mi dal a které jsi přikázal, že má zůstati se mnou, mi dala z ovoce toho stromu, a já jsem jedl.

19 A já, Pán Bůh, jsem řekl ženě: Co je to, co jsi učinila? A žena řekla: Had mne podvedl, a já jsem jedla.

20 A já, Pán Bůh, jsem řekl hadovi: Protože jsi toto učinil, budeš proklet nad veškerý dobytek a nad každé zvíře polní; po břiše svém plaziti se budeš a prach jísti budeš po všechny dny života svého;

21 A vložím nepřátelství mezi tebe a ženu, mezi símě tvé a símě její; a on potře tvou hlavu, a ty potřeš jeho patu.

22 Ženě jsem já, Pán Bůh, řekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a početí tvé. V bolesti budeš roditi děti a touha tvá bude po manželovi tvém a on bude panovati nad tebou.

23 A Adamovi jsem já, Pán Bůh, řekl: Protože jsi uposlechl hlasu manželky své a jedl jsi z ovoce stromu, o němž jsem ti přikázal řka – Nebudeš jísti z něho, prokleta bude země pro tebe; s bolestí budeš jísti z ní po všechny dny života svého.

24 Trní také, a bodláčí bude ti přinášeti a budeš jísti bylinu polní.

25 V potu tváře své budeš jísti chléb, dokud se nenavrátíš do země – neboť zajisté zemřeš – neboť z ní jsi byl vzat: neboť prach jsi byl a v prach se navrátíš.

26 A Adam nazval jméno manželky své Eva, protože ona byla matkou všech živých; neboť tak jsem já, Pán Bůh, nazval první ze všech žen, kterých je mnoho.

27 Pro Adama a také pro manželku jeho jsem já, Pán Bůh, sdělal oděv z kůže a oděl jsem je.

28 A já, Pán Bůh, jsem řekl svému Jednorozenému: Viz, muž se stal jako jeden z nás, rozeznávaje dobré a zlé; a nyní, aby nevztáhl ruku svou a nevzal také ze stromu života a nejedl a nežil na věky,

29 Tudíž já, Pán Bůh, ho pošlu pryč ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, odkud byl vzat;

30 Neboť jakože já, Pán Bůh, žiji, právě tak slova má se nemohou navrátiti prázdná, neboť tak, jak vycházejí z úst mých, musejí býti naplněna.

31 Tak jsem vyhnal muže a umístil jsem na východě zahrady Eden cherubíny a plamenný meč, který se obracel na všechny strany, aby chránili cestu ke stromu života.

32 (A toto jsou slova, která jsem promlouval k služebníku svému Mojžíšovi, a jsou pravdivá, tak jak já chci; a já jsem je promlouval k tobě. Hleď, abys je neukazoval žádnému člověku, dokud ti nepřikáži, kromě těch, kteří věří. Amen.)