Ježíš pak řekl jim: Jáť jsem ten chléb života
Večer se starším Gerritem W. Gongem
Proslov k učitelům náboženství CVS • 17. února 2017 • Tabernacle v Salt Lake City
Drazí bratři a sestry, být tu dnes večer s vámi je pro mě velkou výsadou. Děkuji za všechny milé zprávy plné lásky a povzbuzení, které mi od tolika z vás přišly. Když budeme dnes večer mluvit o Kristu, radovat se v Něm1 a učit se o Něm, modlím se o to, abychom k Němu s úctou lnuli.
Členové rodin, manželé a manželky, je mi ctí být zde s vámi. Manžel pro ženu a manželka pro muže je jako koření. Náš manželský partner je vskutku kořením našeho života. Brzy vstáváte, chodíte pozdě spát a každý váš krok provází víra. Děkuji vám za vše, kým jste a co děláte.
Pověření k účasti na Večeru s generální autoritou přichází ve formě dopisu podepsaného presidenty Thomasem S. Monsonem, Henrym B. Eyringem a Dieterem F. Uchtdorfem. Pociťuji lásku, se kterou První předsednictvo žádá Pána, aby dnes inspiroval naše setkání a každému z nás požehnal.
Když jsem toto pověření obdržel, požádal jsem staršího Kima B. Clarka a bratra Chada Webba, aby mi o vás – učitelích semináře a institutu, misionářích a zaměstnancích CVS po celém světě – něco řekli.
Dozvěděl jsem se, že 45 731 povolaných učitelů semináře a institutu a misionářů učí ve 133 zemích: 34 527 z vás slouží mimo Spojené státy a 11 204 z vás slouží ve Spojených státech. Dohromady každoročně věnujete výuce evangelia 20 807 605 hodin služby. Děkuji vám!
Dozvěděl jsem se, že 2 878 zaměstnanců Seminářů a institutů slouží ve 129 zemích: 1 849 z vás ve Spojených státech a 1 029 mimo jejich území. Věrně sloužíte v zemích doslova od A (Albánie) do Z (Zambie) – a mezi tím je mimo jiné Botswana, Bulharsko, Litva, Maďarsko či Mosambik. Děkuji vám!
Někteří z vás učí již mnoho let. Například sestra Enid Mayová z Britské Kolumbie byla nedávno uvolněna poté, co učila seminář 35 let. Sestra Mayová učila 9 ze svých 10 dětí, 2 vnoučata i svého současného biskupa. Uvedla, že se každý školní rok modlila, aby její auto ještě vydrželo. Poslední den, kdy učila seminář, jí ve chvíli, kdy couvala na příjezdovou cestu ke svému domu, definitivně vypověděla službu převodovka.
Další z vás učit teprve začínají. Například sestra Jang Dongranová z Koreje a sestra Johanna Mercaderová z Dominikánské republiky, které letos začaly učit pouhých šest týdnů poté, co se staly členkami Církve.
Sestra Margaret Masaiová z Keni začala učit seminář jen pár týdnů poté, co vstoupila do Církve. Skromně říká, že ji učili její studenti, z nichž mnozí se do Církve narodili, a že jí pomohli vytvořit si základ v evangeliu, který jí žehná již 17 let, kdy učí seminář.
Učíte a sloužíte napříč podnebnými pásmy, v rozmanitých podmínkách, se studenty z různých prostředí, ve třídách malých i velkých.
Bratr Benjamin Hadfield učí v aljašském městečku, jež se v překladu jmenuje Severní pól. A sestra Lorena Tossenová učí v Ušuaji nedaleko Antarktidy, kde se nachází jižní pól.
Každou středu učí bratr Jared Halverson v Salt Lake City v institutu pro univerzitní studenty téměř 400 mladých lidí. Zeptal jsem se ho, jak to dělá. Řekl: „Učím celou skupinu, ale zajímám se o jednotlivce, posílám jednu esemesku za druhou.“
Sestra Dagmara Martyniuková z Polska, sama mladá svobodná dospělá, vstává brzy kvůli práci v pekárně a kvůli výuce institutu zůstává dlouho vzhůru.
Výuka semináře sestry Myry Flores-Aguilarové v Hondurasu začíná v pět ráno. A výuka institutu bratra Reubena Romeu Adrovera v argentinském San Juanu začíná v deset večer.
Rovněž se staráte o výuku a správu na základních a středních školách v Mexiku, na Kiribati, Fidži, Tonze a Samoi.
Díky vám čte nyní písma a slova žijících proroků více mladých lidí a mladých dospělých než kdykoli předtím.
Díky vám se více mladých lidí učí získávat duchovní poznání a odpovědi na své otázky prostřednictvím porozumění nauce.
A díky vám přivádějí kurzy základních znalostí studenty ze všech církevních škol a institutů blíže k Ježíši Kristu, jenž je hlavním úhelným kamenem.
Obdivujeme vás za to, kým jste a jak sloužíte. Ať jste kdekoli, v jakékoli situaci, děkujeme vám, že jste se dnes večer shromáždili s otevřeným srdcem a myslí v Jeho jménu – ať již jste jeden, dva, nebo je vás více.2
Jednou mi president Boyd K. Packer během přistání na letišti v Salt Lake City po dlouhé spolupráci na určitém pověření s radostným očekáváním řekl: „Gerrite, moje žena, Donna, zrovna dává do trouby chléb. Jakmile dorazím, bude čerstvě upečený a horký.“
Dokážete si představit nebo vybavit výborný chléb? Tu vůni, když je čerstvý a horký? Tu chuť – možná trochu sladkou a trochu slanou?
Chléb je univerzální základní potravinou. Chléb lidé jedli a jedí v každé době a ve všech podmínkách. Na celém světě mívá chléb samozřejmě rozličný tvar, velikost, složení, a dokonce i různá jména.
Možná proto, že všichni lidé všude na chlebu závisejí a rozumějí jeho důležitosti, Spasitel řekl: „Jáť jsem ten chléb života.“3
V tomto světě jíme svůj chléb v potu tváře uprostřed trní a bodláčí stejně jako Adam a Eva. Mravní svoboda jednání pramení ze skutečných rozhodnutí. Duchovní růst pramení z opravdových výzev. Ale Spasitel si nepřeje, abychom na světě vnímali jen roští a kamení, omezení a nedostatky. Žehná nám mannou, denním chlebem, svým svátostním zaslíbením, že budeme moci mít život, naději a radost, a to vše v hojnosti.4
Pán prohlašuje:
„Já, Pán, jsem roztáhl nebesa a zbudoval zem, samotné dílo rukou svých; a všechny věci na nich jsou moje.
A záměrem mým je postarati se o svaté mé. …
Neboť země je plná, a je více než dosti.“5
Jinými slovy, Jeho svět není plný roští a kamení. Jeho svět je plný chlebů a ryb.
Vybavujete si, jak Ježíš nasytil zástup několika chleby a rybami? Dívejme se a představujme si, že jsme tam byli.
[Video]
Ježíš: „Pohleďte na ten zástup.“
1. učedník: „Toto místo je pusté a již se připozdilo. Propusť zástupy, ať jdou do městeček a nakoupí si chléb. Nemají co jíst.“
Ježíš: „Dejte jim jíst vy.“
2. učedník: „Máme jít, nakoupit za dvě sta grošů chléb a dát jim jíst?“
Ježíš: „Kolik chlebů máte?“
1. učedník: „Pět a dvě ryby.“
Ježíš: „Přineste mi je. Zástup rozdělte do skupin po padesáti, aby se mohli najíst. … Ó Otče, Pane nebe a země, děkuji Ti za tvou štědrost. Amen.“6
[Konec videa]
Čtyři záznamy v Novém zákoně7 popisují, jak Spasitel nasytil zástup čítající 5 000 lidí. Další dva novozákonní záznamy popisují,8 jak Spasitel při jiné příležitosti nasytil zástup čítající 4 000 lidí. Tyto velké zástupy podle všeho zahrnovaly muže a kromě toho také ženy a děti.9
Někdy říkáme, že Bůh se skrývá v detailech. Nedávno jsem si pospojoval v písmech uvedené podrobnosti o tom, jak Spasitel nasytil zástup 5 000 lidí, z evangelií Matouše, Marka, Lukáše a Jana, včetně biblických poznámek, do jediného, doslovného příběhu z písem.
Přizvěte prosím Ducha Svatého, aby nám při studiu příběhů z písem a zásad evangelia, jež nacházíme ve Spasitelově příkladu, otevřel mysl.
Modlíme se o to, abychom díky tomu, že si budeme více vážit Spasitelovy služby, k Němu těsněji přilnuli my, naše rodiny i naši studenti.
Zde je naše spojená pasáž z písem:
„Tehdy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili.
I řekl jim: Poďte vy sami obzvláštně na pusté místo [to jest nerušené či tiché místo], a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, tak že ani k jídlu chvíle neměli. …
A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I zběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu.
Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemajíce pastýře.“10
„I přijal je, a mluvil jim o království Božím, a ty, kteříž uzdravení potřebovali, uzdravoval.“11
„A když bylo k večeru, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Propusť zástupy,“12 „ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli“.13
„Ježíš pak řekl jim: Není jim potřebí odcházeti, dejte vy jim jísti.“14
„I [řekli] jemu: Jdouce, koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti?“15
„Dí jemu jeden z učedlníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra
Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coť jest to mezi tak mnohé?“16
„On pak dí jim: Přinestež mi je sem.“17
„I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě.“18„A bylo trávy mnoho na tom místě.“19„I usadili se rozdílně, po stu a po padesáti.“20
„A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, vzhlédl v nebe, a [požehnal je], i lámal,“21 „a díky učiniv,“22 „dával učedlníkům ty chleby, a učedlníci zástupům.“23 „A dvě rybě rozdělil mezi všecky“,24 „jakž mnoho chtěli“.25
„I jedli všickni,“26 „a nasyceni jsou všickni“.27
„A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Zbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať [nepřijdou vniveč].“28
„I sebrali, což zbylo drobtů,“29 „a naplnili dvanácte košů drobtů z těch pěti chlebů ječných“30 „i z ryb“,31 „kteříž pozůstali po těch, kteříž jedli“.32
„Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí.“33
„A [když se s lidmi rozloučil], šel na horu, aby se modlil.“34
„Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět.“35
Čeho jste si všimli nebo co jste pociťovali nebo čemu jste se naučili, když nás Ježíš Kristus do jednoho nasytil pěti chleby a dvěma rybkami? Chutnal ten chléb jako manna, byl sladký jako koriandr a med?36 A jak jsme se dokázali všichni nasytit dvěma rybičkami?
Zmíním devět postřehů, které vidím a pociťuji já. Možná nám budou moci pomoci Spasiteli lépe porozumět a těsněji k Němu přilnout a vybídnou nás, abychom se stali více takovými, jako je On.
1. myšlenka: Spasitel má s námi soucit.
Na počátku mnoha Spasitelových zázraků stojí porozumění a soucit. On zná naše srdce a situaci. Je naplněn soucitem, pokud jde o naše naděje a bolesti, tužby a potřeby.
Bylo to trýznivé období. Jan Křtitel byl sťat a jeho hlavu přinesli na podnose – což byl slib žalostného krále daný tančící dceři nenávistné matky. Spasitel a Jeho učedníci se odebrali na nerušené místo k odpočinku. Co však Spasitel pocítil, když uviděl tolik lidí? „Slitovalo mu se jich.“37 Přijímá je. Učí je. Uzdravuje je. A velmi věcně si uvědomuje, že „nemají, co by jedli“.38
Spasitel se během svého působení slitovává – nad malomocným,39 nad synem jednoho muže, posedlým zlým duchem,40 a nad ovdovělou matkou, které zemřel jediný syn.41 Spasitel nás učí být jako milosrdný Samaritán, který se slitoval nad člověkem, jenž byl zraněn a ponechán, aby zemřel.42
Podobně se slitoval otec marnotratného syna a běžel synovi vstříc, když on „ještě opodál byl“.43 Když mluvíme o chlebu, je zajímavé, že tento marnotratný syn, když „přiše[l] … sám k sobě“, si uvědomil: „Jak mnozí nájemníci u otce mého hojnost mají chleba!“44
Na počátku má Spasitel s námi soucit. Nakonec s námi jedná s milosrdnou laskavostí.
Evangelia uvádějí, že Ježíš poté, co nasytil zástup, lid propustil. Ale poznámka pod čarou v Markovi v anglickém vydání Bible objasňuje, že Ježíš, místo aby zástup „propusti[l]“, „se s lidmi rozloučil“.45 Slyšíte, jak se Ježíš, naplněn soucitem, loučí s lidmi, kteří odcházejí poté, co jim dal najíst?
2. myšlenka: Spasitel vychází z toho, co mají.
Když chtěl Spasitel nasytit zástup, nejprve se zeptal svých učedníků, co mají. On je Stvořitel světa, Pán nebe a země, a přesto vychází z toho, co mají, z bodu, kde se nacházejí.
„Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky.“46
Spasitel vychází z toho, co mají. „Přinestež mi je sem.“47
Vnímáte někdy to, kým jste a čemu či koho máte učit, a přemítáte o tom, jak by to, co máte, mohlo vůbec stačit? Možná se stejně jako učedníci díváme na svých několik málo chlebů a ryb a říkáme si: „Ale coť jest to mezi tak mnohé?“48
Jako učitelé vybízíme každého studenta, aby při výuce nějak přispíval. Někteří studenti se vyjadřují více, jiní méně. Jako studenti a učitelé (a jsme obojím) vycházíme z toho, co máme a kým jsme nyní. On nás pak může zvelebit a znásobit naše úsilí. Zásada růstu z místa, kde právě jsme, odráží pravdu z Knihy Mormonovy, že jsme spaseni Jeho milostí „po všem, co my můžeme učiniti“.49
Usmívá se, když přinášíme to, co máme a kým jsme a kráčíme k Němu.
3. myšlenka: Spasitel postupuje spořádaně.
Už jste někdy uvázli ve velkém davu lidí, kteří se tlačí, strkají a snaží se něco popadnout? Já ano. Lidem vepředu nezáleželo na těch vzadu. Bál jsem se, že pokud někdo upadne, ušlapou ho.
Spasitel naproti tomu „rozkázal [učedníkům], aby se kázali posaditi všechněm po houfích [neboli skupinách]“.50 Tyto skupiny jsou organizovány „rozdílně, po stu a po padesáti“.51
V Církvi mluvíme o výpravách neboli skupinách pionýrů. Mluvíme o společenství neboli skupině uctívající Boha v chrámu. Slovo společenství či výprava tedy označuje spořádanou skupinu lidí, kteří sdílejí vyšší záměr.
A i když je dané místo nazýváno pustinou, Pán zástup neusadí na prašnou holou zem. Přeje si, aby skupiny seděly „na zelené trávě“.52 Vybral místo, kde „bylo trávy mnoho na tom místě.“53
4. myšlenka: Spasitel vyjadřuje vděčnost.
Vzal chleby a ryby, „vzhlédl v nebe, a [požehnal je], i lámal“.54
Stvořitel nebe i země, sám Král králů, vzdává díky předtím, než rozdělí chleby a ryby a rozmnoží je tak, aby se na každého dostalo, „jakž mnoho chtěli“.55
5. myšlenka: Spasitel sytí učedníky a nařizuje jim, aby nasytili zástup.
Je to nařízení, ale zároveň více než to. Je to posílení pastýřů, aby pastýři mohli posilovat ovce. Je to výuka učitelů, aby učitelé mohli učit studenty. Je to božský vzor v Bibli, v Knize Mormonově a v Jeho znovuzřízené Církvi: a „dával učedlníkům ty chleby, a učedlníci zástupům“.56
Je to veliký dar duchovního dávání a přijímání. Vědomí toho, že budeme učit, nám pomáhá studovat. Tím, že učíme druhé studovat, se učíme učit. Náš příklad studia a výuky pomáhá našim studentům uvědomit si, že i oni mohou studovat a učit.
6. myšlenka: Spasitel sytí zároveň 5 000 lidí i jednotlivce.
Chleby a ryby jsou zázrakem rozděleny a pak rozmnoženy, aby se v zástupu dostalo na každého: „I jedli všickni,“57 „a nasyceni jsou všickni“.58
Toto je zázrak, o který my, učitelé, usilujeme – učit celou třídu a v ní i každého studenta. To vyžaduje postarat se o 5 000 lidí i o jednotlivce. Je třeba řešit všeobecné problémy i potřeby jednotlivce. A kromě snahy o vyváženost to vyžaduje duchovní zázrak, že toho, co budeme mít na počátku, bude nakonec dost.
7. myšlenka: Spasitel zajišťuje, že nic nepřijde vniveč.
„A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Zbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať [nepřijdou vniveč].“59
Součástí toho, že s vděčností vycházíme z toho, co máme, je i zajistit, že nakonec nepřijde nic vniveč. V nebeském hospodářství se neplýtvá. Na začátku se čerpá ze všeho a na konci se neponechává nic, co by přišlo vniveč.
O tom, jak si můžeme zaznamenávat vnuknutí a zjišťovat, zda máme vědět ještě něco více, hovořil starší Richard G. Scott.60 Tento opakující se proces, kdy se ptáme, přijímáme, zaznamenáváme, přemítáme, posloucháme a dotazujeme se, zda je ještě něco více, odráží Spasitelova slova, že „přidáno bude vám poslouchajícím“.61
A je ještě něco více. Když Spasitel sám sebe popisuje jako chléb života, poznamenává: „Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych ničeho toho, což mi dal, neztratil.“62 Ponechává si ty, které Mu Otec dal, aby se žádný neztratil. Jako učitelé, misionáři a zaměstnanci děláme v souladu se svou vírou a mocí vše, abychom zajistili, že se nikdo z těch, kteří nám byli svěřeni do péče, neztratí.
8. myšlenka: Díky Spasiteli budeme mít na konci více než na počátku.
Učedníci, kteří se s vděčností starali o to, aby nic nepřišlo vniveč, vykonali další zázrak: „I sebrali, což zbylo drobtů,“63 „a naplnili dvanácte košů drobtů z těch pěti chlebů ječných“64 „i z ryb“,65 „kteříž pozůstali po těch, kteříž jedli“.66
Zázrak duchovního rozhojnění spočívá v tom, že díky Spasiteli budeme mít nakonec více než na počátku. Nakonec budeme mít více lásky, více poznání, více inspirace a více laskavosti než na začátku. Učení naplněné Duchem se vrací jako chléb po vodě – jako chleby a ryby, s něčím více, než kolik toho bylo na počátku.
Shrňme, co zatím zaznělo:
Spasitel rozumí našemu srdci i situaci. Je pohnut soucitem k tomu, aby nám všemožně žehnal a sytil nás.
Vychází z toho, kde jsme a co máme, a dokonce přijímá od chlapce několik málo chlebů a ryb.
Postupuje spořádaně.
Je vděčný. Předtím, než žehná a láme, vzhlíží k nebi.
Nejprve se dělí s učedníky a pak je žádá, aby dali lidem.
Ví, jak se zároveň postarat o 5 000 lidí i o jednotlivce a jak je učit.
S vděčností shromažďuje to, co máme, aby nic nepřišlo vniveč.
Pomáhá nám uvědomit si, že nakonec máme více než na počátku.
A ještě něco. Když Spasitel nasytil zástup, nebylo to poprvé ani naposledy, kdy použil chléb a ryby k tomu, aby učil a svědčil o své hojnosti.
Z toho plyne devátá a poslední myšlenka:
9. myšlenka: Ty, kdo mají oči k vidění a uši k slyšení, Spasitel učí o hojnosti spočívající ve svátosti a svědčí jim o ní.
„Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět.“67
Později Spasitel hovoří přímo o oněch chlebech a rybách, když se učedníků ptá:
„[Což si nepamatujete,]
Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? Kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte.
A když také sedm chlebů mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? A oni řekli: Sedm.“68
Opakuji: Jeho svět je plný chlebů a ryb, a to v hojnosti.
Ženě u studny o sobě Spasitel řekl, že je živou vodou, což mělo v suché oblasti zvláštní význam. Ježíš jí řekl: „Kdož by se napil vody té, kterouž já dám jemu, nežíznil by na věky, ale voda ta, kterouž já dám jemu, bude v něm studnicí vody prýštící se k životu věčnému.“69
Těm, kteří se Ježíše ptají: „Naši otcové jedli v poušti mannu, dokážeš nám dát k jídlu chléb z nebe?“,70 Ježíš odpovídá: „Otec můj … dává ten chléb s nebe pravý.“71 „Jáť jsem ten chléb života.“72 „Kdož věří ve mne, máť život věčný.“73
Neexistuje nic, co by bylo ve větší míře základní, životně nezbytné či univerzální, než je chléb a voda. Co přijímáme, když se nám dostává chleba života a živé vody zároveň? Svátost, samozřejmě.
Spasitel na konci svého působení ve smrtelnosti, podle vzoru, jehož učedníci již byli svědky, vzal „chléb, a díky činiv, lámal a dal jim, řka: … To čiňte na mou památku.“74
Spasitel na počátku svého působení po Vzkříšení zavedl podle známého vzoru svátost mezi Nefity, svými dalšími ovcemi:
Přikazuje svým učedníkům, aby přinesli chléb a víno.
Říká zástupu, aby se posadil na zem.
Vezme chléb, láme ho a žehná.
Dává učedníkům a přikazuje jim, aby jedli.
A když učedníci jedí a jsou naplněni, přikazuje jim, aby dali zástupu.
Zástup jí a je naplněn.75
Později Pán Nefitům znovu podává svátost a tentokrát zázrakem opatřuje chléb i víno:
„Nyní, … chléb ani víno nepřinesli;
Ale on jim vpravdě dal jísti chléb, a také píti víno.“76
Slibuje, že ti, kteří jedí chléb a pijí víno pro svou duši, nebudou „nikdy hladověti ani žízniti, ale [budou naplněni]“.77
Vskutku, „když zástup pojedl a napil se, vizte, byli naplněni Duchem“.78
Toto je naplnění velkého zaslíbení svátosti daného mužům a ženám v každé době a situaci, každému z nás, jejichž samotný život závisí na chlebu a vodě: „Požehnaní jsou všichni ti, kteří lační a žízní po spravedlivosti, neboť oni budou naplněni Duchem Svatým.“79
Bratři a sestry, děkuji vám za to, že jste úžasnými studenty a učiteli v duchovně vyhladovělém a žíznivém světě! Děkuji vám, že napomáháte tomu, aby se každá lekce a každé sdílení názorů mezi studenty podobaly duchovní hostině sestávající z chlebů a ryb!
Bratři a sestry, mnohokrát jsem pocítil, jak pramen živé vody zaplavuje mé nitro plností Spasitelovy lásky.
Nedávno, když jsem měl výsadu roznášet chléb a vodu, jsem pocítil Spasitelovu velikou lásku k těm, kteří tyto posvátné symboly přijímali. Rovněž jsem pocítil vděčnost za to, že Spasitel obřad svátosti zavedl.
Když přemítám (i během dne sabatu), pociťuji čas od času tiché ujištění, že dělám vše, co v dané chvíli mohu. Častěji však pociťuji naději a povzbuzení, že mohu přijít ke Kristu a být v Něm zdokonalen,80 a to navzdory svým nedostatkům.
Doufám, že na chléb a ryby i chléb a vodu budete nahlížet z nové perspektivy.81
Doufám, že při naplňování posvátného pověření pomáhat studentům lépe poznat Spasitele a zbožně k Němu přicházet budete nacházet v prolínajících se příbězích z písem, zásadách evangelia a slovech žijících proroků a apoštolů radost, dobrodružství a inspiraci.
Doufám, že budete pamatovat na to, že země i její plnost patří Pánu.82 Jeho svět je plný chlebů a ryb. Jeho zaslíbením svátosti je, že všeho je hojnost a více než dosti.
S vděčností svědčím o Bohu, našem Věčném Otci, o Jeho Svatém Synu, našem Spasiteli Ježíši Kristu, a o Duchu Svatém. S vděčností svědčím o znovuzřízených pravdách a nepřerušeném následnictví kněžské pravomoci od Proroka Josepha až do dneška k presidentu Thomasi S. Monsonovi, o svatých písmech a o útěše, vedení a radosti, jež můžeme získávat, když budeme mít Jeho Ducha, aby byl s námi, a vždy na Něj pamatovat.
Doufám, že bez ohledu na to, kde jste, bez ohledu na situaci, radosti a obtíže, jste během tohoto společně stráveného večera pociťovali, jak moc vás mají Pán a Jeho Církev rádi. Skutečně mají. I my vás máme rádi. V posvátném a svatém jménu našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista, amen.
© 2017 Intellectual Reserve, Inc. Všechna práva vyhrazena. Vydání v angličtině schváleno: 12/16. Přeložení schváleno: 12/16. Název v originále: „And Jesus Said unto Them: I Am the Bread of Life.“ Czech. PD60003279 121