Moc Ježíše Krista a čisté nauky

Moc Ježíše Krista a čisté nauky se starším Neilem L. Andersenem

Starší Neil L. Andersen

Kvorum Dvanácti apoštolů

Neděle, 11. června 2023

Starší Neil L. Andersen: Děkuji, starší Gilberte. Děkuji, bratře Webbe. Dva z mých přátel a drahých kolegů. Mám je moc rád.

Pěvecký sbor byl úžasný, viďte? A působil tak uctivě! Zpívali jste skutečně úchvatně. Moc vám děkuji!

Přemýšlel jsem o slovech, která jste zpívali v harmonii ve třetí sloce: „Pán je světlo mé, Pán je síla má. Když můj vede boj, nic mne nezdolá.“¹ Kdybychom tak těm, které učíme, dokázali vštípit si význam oněch slov hluboko do nitra, mohla by někoho ochránit.

Je úžasné být zde v Tabernaclu, že? Už se sem moc často nedostaneme. Někteří jste tady možná ještě nikdy nebyli; jste příliš mladí. Ale někteří z nás mají na tento velkolepý starý Tabernacle mnoho vzpomínek. Kdo z vás má nějakou příjemnou vzpomínku na chvíle, kdy jste tu byli? (Zvednuté ruce.)

Před třiceti lety jsme zde byli se starším Christoffersonem povoláni na dubnové konferenci. Pokud si vzpomínám, seděli jsme tady dole, než jsme se následně přesunuli do těch červených křesel. Jeden z apoštolů, starší Marvin Ashton, byl během oné konference nemocný, a tak jsme se starším Christoffersonem vydali své pokorné svědectví my. Neměli jsme moc času na přípravu.

Mám ještě jeden zážitek z tohoto místa, který vám povím.

Od onoho svědectví v roce 1993 jsem neměl další příležitost v Tabernaclu promluvit. Blížila se poslední konference, která se měla zde v Tabernaclu konat; bylo to v říjnu 1999.

Pak se ale stalo něco velmi nečekaného. Byl pátek ráno před konferencí – půl osmé ráno. Byl jsem v kanceláři, když zazvonil telefon. Hlas na druhém konci řekl: „Bratře Andersene, tady president Hinckley.“ Byl jsem generální autoritou, ale s presidentem Hinckleym jsem se viděl jen zřídka. Jeho první slova – a to si nevymýšlím – zněla: „Jak dobrý náhradní pálkař jste?“ Vůbec jsem nevěděl, co odpovědět, ale něco jsem zamumlal. A on pokračoval: „Starší Robert Hales je nemocný. V pondělí jde na operaci, a tak zítra dopoledne nebude moct mluvit. Rádi bychom, abyste mluvil místo něj v sobotu dopoledne. Dobře? Na shledanou!“ Čekalo mě mnoho perných hodin. Ale byl to můj jediný zážitek, kdy jsem byl požádán o proslov na generální konferenci zde v Tabernaclu.

Kdybychom měli čas, moc rádi bychom si poslechli všechny vaše zážitky.

Dovolte mi ale, abych na začátku vyjádřil lásku, kterou chovám a kterou chovají členové Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti ke každému z vás. Pociťujeme hluboký obdiv a úctu k vaší víře a oddanosti ke Spasiteli Ježíši Kristu a Jeho svatému dílu. Toto jsou historické dny, jež mají velký význam. Život statisíců našich mladých Svatých posledních dnů zlehka spočívá ve sféře vašeho vlivu. Ať už jste byli povoláni jako učitelé semináře nebo institutu ve svém sboru či kůlu, nebo jste byli vybráni jako učitelé pro některý z našich 638 institutů po celém světě či pro naše semináře formou uvolňování z vyučování – před chvílí jsem se bratra Webba zeptal, kolik tříd máme, a on mi sdělil, že máme asi kolem 80 000 tříd semináře. Semináře formou uvolňování z vyučování fungují jen v západní části Spojených států, v Kanadě a na školách provozovaných Církví. Nebo pokud sloužíte v jakékoli funkci a napomáháte práci Seminářů a institutů, upřímně vám jménem Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti děkuji. Máme vás rádi a modlíme se za vás. Považujeme vás za spoluučedníky Ježíše Krista, zatímco připravujeme spravedlivý lid napříč národy, kulturami a jazyky světa na Spasitelův slavný návrat na zemi.

Abych vzdal čest každému z vás a ušlechtilým učitelům, kteří vás v tomto velikém díle předešli, měl jsem nedávno krátký rozhovor s presidentem Andym Diazem, presidentem kůlu zde v Salt Lake City. Mluvili jsme o jedné jeho učitelce ranního semináře z doby jeho mládí. A teď jedna velmi zajímavá souvislost. President Diaz vstoupil do Církve ve městě Tampa na Floridě ve 13 letech a o rok později začal navštěvovat seminář ve stejné třídě ranního semináře jako moje úžasná manželka Kathy. Určitě si všimnete, že on vypadá mnohem starší než Kathy. Život se k nám všem chová různě. Onou učitelkou byla Kathyina matka, má budoucí tchyně, sestra Martha Williamsová. Poslechněte si tento krátký rozhovor mezi mnou a presidentem Diazem.

[začátek videa]

Starší Andersen: Jsem tady dnes s presidentem Andym Diazem, presidentem kůlu Salt Lake Riverside. S presidentem Diazem máme něco společného – totiž to, že s mou manželkou Kathy byli před více než 50 lety společně v jedné třídě semináře, a navíc byla jejich učitelkou Kathyina matka, sestra Martha Williamsová. Byla to úžasná žena. Samozřejmě jsem ji dobře znal. Již nežije. Ale chtěl jsem slyšet pár myšlenek, po více než 50 letech, které se týkají sestry Marthy Williamsové – od muže, který je nyní presidentem kůlu, který vstoupil do Církve, když mu bylo 13, a pak o rok později navštěvoval seminář. Presidente Diazi, řekněte nám něco obecně o této ženě, která byla vaší učitelkou semináře.

President Andy Diaz: Byla pravděpodobně jednou ze tří žen, které na mě měly v životě největší vliv – patří k nim moje matka, manželka a sestra Williamsová.

Starší Andersen: Nepřeháníte trochu?

President Diaz: Nepřeháním.

Starší Andersen: Jak to, že pro vás byla tak důležitá?

President Diaz: Pomohla mi růst a poznávat evangelium, protože ve 13 jsem byl úplně novým členem Církve a pak ve 14 jsem začal chodit na seminář. Byla v podstatě tím, kdo mi pomohl učit se evangeliu. Když jsem byl ve třetím ročníku na střední škole, našel jsem si práci, do které jsem musel nastupovat ve dvě hodiny ráno, a rovnou z práce jsem chodil na ranní seminář v šest hodin ráno, protože jsem o něj nechtěl přijít – tak důležitý pro mě byl. A ona již vytvořila atmosféru, která podněcovala duchovní zážitky, a já tyto duchovní zážitky chtěl mít.

Starší Andersen: Držela se čistoty evangelia a jednoduchosti evangelia? Anebo – vzpomínám si, že před 50 lety jsme někdy v mé třídě zkoumali věci, o kterých jsme nic nevěděli.

President Diaz: Rozhodně mě učila čistým naukám Kristovým. Mluvila o víře a pokání a o tom, co musíme dělat, abychom se mohli vrátit k našemu Otci v nebi a abychom vytrvali do konce.

Starší Andersen: Pomohla vám s vaším osobním obrácením se ke Spasiteli Ježíši Kristu, které vám vydrželo celý život?

President Diaz: Ano, určitě. Díky tomu, že mi pomohla vytvořit si vztah s naším Otcem v nebi a se Spasitelem, jsem se od ní učil o Spasiteli. A o tom všem, co bylo v písmech, co dokázala vysvětlit tak, abychom tomu porozuměli, a o naukách, kterým učil Spasitel. Měla svědectví a nevzpomínám si, že by někdy zakončila lekci, aniž by vydala svědectví o Spasitelově evangeliu a o tom, čemu onoho dne učila – to bylo opravdu důležité. Byla opravdu aktivním člověkem a zahrnovala vás láskou k evangeliu, kterou pociťovala. A když jsem ji takto sledoval, snažil jsem se napodobovat to, co dělala.

Starší Andersen: Když se ohlédnete zpět, kdybyste měl něco říci učitelům semináře a institutu – ve vztahu k někomu, jako jste byl vy, novému členovi Církve – k čemu byste je povzbudil, presidente Diazi?

President Diaz: Mějte své studenty rádi. Dávejte jim najevo, že milujete Nebeského Otce a že Nebeský Otec miluje je. Že je miluje i Spasitel. A že pokud budete následovat Boha a Jeho proroky, budete se schopni vrátit a žít znovu s Nebeským Otcem.

Starší Andersen: Jsem si jist, že vaši rodiče by na vás byli velmi hrdí. A vím, že sestra Williamsová, která před 25 lety završila své studium na tomto světě, by na vás byla moc hrdá také.

President Diaz: To mám radost!

Starší Andersen: Moc vám děkuji. A děkuji vám, že jste se s námi podělil o tyto myšlenky.

President Diaz: Rádo se stalo.

[konec videa]

Starší Andersen: Bratr a sestra Diazovi jsou tady dnes s námi. Mohli byste se postavit, bratře a sestro Diazovi, abychom vám mohli vyjádřit uznání? Moc vám děkuji.

President Diaz je příkladem vlivu, který máte a budete i nadále mít na dorůstající generaci díky své víře ve Vykupitele a díky tomu, jak Jej pozvedáte jako světlo ve všem, co říkáte a děláte.

Již nyní sloužíte přímo ukázkově, a tak se dnes modlím o to, abych se s vámi dokázal podělit o jeden či dva postřehy, které pro vás budou duchovně povzbuzující a které alespoň v maličké míře pomohou posílit spravedlivou službu, kterou druhým poskytujete.

Toto je první myšlenka: Častěji a mocněji učme a vydávejme svědectví o Ježíši Kristu.

Zamyslete se nad tím, jak aktuální jsou tato slova presidenta Russella M. Nelsona z letošní dubnové generální konference pro studenty, které učíte: „Ať již máte jakékoli otázky či problémy, odpověď se vždy nachází v životě a učení Ježíše Krista. Poznávejte více Jeho Usmíření, Jeho lásku, Jeho milosrdenství, Jeho nauku a Jeho znovuzřízené evangelium naplněné uzdravením a pokrokem. Obracejte se k Němu! Následujte Ho!“²

Když jsem byl před 30 lety na začátku 90. let povolán generální autoritou, devět z deseti dospělých ve Spojených státech se považovalo za křesťany. Podle střediska Pew Research Center tvoří nyní křesťané ve Spojených státech 64 % populace a během pár desetiletí nejspíš klesnou pod 50 %. Podobným obtížím v oblasti víry čelily nebo čelí i jiné národy.

Samozřejmě ne všichni, kteří jste dnes tady, pocházíte ze zemí, kde je křesťanství dominantním náboženstvím, zatímco další z vás jsou z oblastí, kde je víra v Ježíše Krista stále silná. Ať už ale žijeme kdekoli, uvědomujeme si, že cesta k věčnému životu začíná hlubokým a pevným obrácením se k našemu Spasiteli pramenícím z úcty k Jeho božskému životu a poslání.

„Dí jemu Tomáš: Pane, … kterak můžeme cestu věděti? Dí jemu Ježíš: Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.“³

V úvodním poselství brožurky Pro posílení mládeže První předsednictvo píše: „Skutečně patříte mezi vyvolené duchy Nebeského Otce, kteří byli posláni na zemi v tuto dobu, aby uskutečnili něco důležitého. … Obracejte [se] ke Spasiteli. Je zdrojem ‚síly mládeže‘.“⁴

Nedávno jsem byl v budově semináře, kam chodí má vnoučata. Zaujalo mě, že na stěnách bylo hodně obrázků Spasitele a Jeho vlastních slov a dalších veršů z písem, které o Něm svědčí.

Bratr Chad Webb učil této zásadě: „Ten nejdůležitější způsob, jak pomoci dorůstající generaci prohloubit její víru, je učinit Ježíše Krista ve větší míře středobodem naší výuky a studia.“⁵

Neudělalo snad na nás hluboký dojem, když president Dallin H. Oaks na dubnové generální konferenci citoval Nefiova slova, že máme „[hodovati] na slovech Kristových; neboť vizte, slova Kristova vám řeknou vše, co máte činiti“?⁶ A poté zbytek svého mocného poselství sestavil ze „slov našeho Spasitele – z toho, co říkal“ jak v Novém zákoně, tak v Knize Mormonově. President Oaks na závěr pronesl toto prosté prorocké prohlášení: „Potvrzuji pravdivost tohoto učení ve jménu Ježíše Krista, amen.“⁷

Ve slovech Ježíše Krista se skrývá mimořádná moc:

„Proste, a budeť vám dáno; hledejte, a naleznete.“⁸

„Já jsem vzkříšení i život; kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.“⁹

„Vizte, jsem Ježíš Kristus, Syn Boží. … Jsem světlo a život světa.“¹⁰

Pokud si někdy lámete hlavu nad tím, co říci, proneste slova Spasitele. Mluvte o Jeho zkušenostech; mluvte o Jeho podobenstvích; pronášejte slova písem a proroků, kteří o Něm svědčí.

Když budeme učit a svědčit o Ježíši Kristu, Duch Svatý bude v srdci našich mladých učedníků potvrzovat pravdu o Jeho životě a učení s mocí, která je mnohem trvalejší než moc skrývající se v naší vlastní výuce.

Pokorně se zamysleme nad tím, zda děláme vše, co bychom dělat měli, jak žádal president Nelson, když učíme a vydáváme svědectví o Pánově Usmíření, Jeho lásce, Jeho milosrdenství, Jeho nauce a Jeho znovuzřízeném evangeliu skýtajícím uzdravení a pokrok.

Vzhledem k tomu, že způsob naší výuky z minulosti možná není postačující pro dnešní dobu a pro to, co přijde v budoucnu, prohlubujme své porozumění a, jak radil president Nelson, poznávejme více my sami a povzbuzujme mládež a mladé dospělé Církve, aby poznávali více „[život] a učení Ježíše Krista“.¹¹

Nyní má druhá myšlenka: Uchovávejme nauku čistou a jednoduchou.

To, co skutečně víme o našem Nebeském Otci; o Spasiteli Ježíši Kristu; o předsmrtelném životě; o plánu štěstí, který pro nás Otec připravil; o zásadách víry a pokání; o spásných obřadech, přikázáních, smlouvách, poslušnosti a vytrvalosti; a o našich slíbených požehnáních přesahujících tento smrtelný svět – to vše je tak krásně jasné, že nemáme nikdy pociťovat potřebu jít „za cíl“,¹² jak se o tom píše v písmech.

Svou výuku soustřeďujeme na Nebeského Otce, Ježíše Krista a Jejich zjevenou nauku, abychom naší mládeži pomáhali posilovat víru v Ně, stát se obrácenými k Nim a získávat Jejich slíbená požehnání.

Nauka Kristova se nachází v písmech a v učení proroků, jejichž zodpovědností je sdělovat vůli Páně.

Nauka uvedená v písmech a vyučovaná proroky obsahuje zásadu několika svědků – zásadu, o níž často slýcháte na generální konferenci a o níž jsem mluvil i já již před více než 10 lety: „Někteří zpochybňují svou víru tehdy, když narazí na nějaké desítky let staré prohlášení církevního vedoucího, které se zdá být v rozporu s naší naukou. Nauka Církve se řídí podle jedné důležité zásady. Nauce učí všech 15 členů Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti. Neskrývá se v jednom nesrozumitelném odstavci nějakého proslovu. Pravdivým zásadám učí mnozí a často. Naši nauku není těžké najít.“¹³

Vidíte, jak je důležité do diskusí ve třídě neustále vnášet učení proroků a apoštolů? Pánovo vedení odpovídající na otázky a pochybnosti v našem současném světě pochází od těch, kterým byla při vysvěcení dána apoštolská pravomoc. Pokud důvěra v proroky a apoštoly slábne, rušivé vlivy, nesprávné pokyny a vychytralosti světa mohou člověka odpoutat od jeho duchovního zakotvení. Těšte se dychtivě na každou generální konferenci a diskutujte o důležitém učení, které tam následně uslyšíte. Rozpoznávejte jasně posvátnou roli pomazaných Páně. Vzhledem k tomu, že se svět od přikázání Božích vzdaluje, bude role apoštolů čím dál důležitější.

Dbejte na to, abyste se ve snaze zachovávat Pánovu nauku čistou a srozumitelnou drželi v mezích, které Bůh stanovil, a vyvarovali se chyb, které vyplývají ze spekulací a z osobních, nenaukových myšlenek. Takovéto myšlenky mohou být pro některé velmi lákavé, ale nemají přesvědčivost pravdy, která posiluje víru.

Líbí se mi ponaučení, které dal president Dallin H. Oaks svému synovi, když mu ten položil otázku, která není jasně vysvětlena v nauce Kristově. Jeho odpověď zněla: „Synu, neznám odpověď na tuto otázku, ale odpovím ti na otázku, na niž odpověď znám.“ Poté vydal svědectví o Proroku Josephu Smithovi a o Prvním vidění. Buďme ochotni říci: „Nevím nic ohledně tohoto, ale zcela jistě vím toto.“

Zamyslete se nad těmito otázkami a odpověďmi:

„Bratře Jonesi, jaký je vztah mezi velkým třeskem a Adamem a Evou?“ „Neznám sice odpověď na tuto otázku, ale řeknu vám, co víme o Adamovi a Evě.“

„Sestro Gonzalezová, proč toho nevíme víc o naší Matce v nebi?“ „Neznám sice odpověď na tuto otázku, ale vím, že jsi ‚milovaná dcera nebeských rodičů a [máš] božskou podstatu a věčné určení‘.“¹⁴

Zamyslete se, jak můžete proměnit dobré otázky – avšak takové, které pokoušejí ke spekulacím – v odpovědi, které posilují víru v našeho Spasitele Ježíše Krista. A zde mám pro vás jednu výzvu. Pomozte studentům vštípit si do nitra poznatek, že ne všechny otázky mají stejnou váhu. Duchovní porozumění a vyspělost pomáhají oddělovat důležité otázky od otázek zajímavých.

Výstižností, srozumitelností a jednoduchostí přivoláváme potvrzující svědectví Ducha Svatého. „Když… přijde ten Utěšitel, … Duch pravdy, … tenť svědectví vydávati bude o mně.“¹⁵

Brigham Young popsal to, čemu všemu učil Joseph Smith, takto: „Obrazně řečeno, vzal nebe a přinesl ho dolů na zemi; a vzal zemi a pozvedl ji vzhůru a otevřel, v jednoduchosti a prostotě, věci Boží.“¹⁶

Dbejte na to, abyste příběhy a vyprávění, o které se s vámi někdo podělil, nepřikrášlovali. Snažte se zajistit, abyste verše z písem nebo citáty, které čtete, uváděli v kontextu, ve kterém byly zamýšleny.

Je snadné nechat se přitahovat k něčemu novému nebo nesmírně zajímavému, co je za hranicemi našeho chápání. Zůstávejte v bezpečném rámci čisté a jednoduché nauky.

Buďte opatrní při výběru multimédií, osobních příběhů a názorných pomůcek. Používají-li se efektivně, přinášejí do výuky zajímavost a hloubku. Je-li na ně však kladen přílišný důraz, mohou od vaší výuky odvádět pozornost. Metoda výuky může zastínit obsah poselství.

Prorok Alma svědčil o tom, že radostné zvěsti evangelia nám byly „oznámeny jasnými slovy, abychom mohli porozuměti, takže nemůžeme chybovati“.¹⁷

„[Neboť] trouba vydala-li by nejistý hlas, kdož se bude strojiti k boji?“¹⁸

Pomyslete na to, jak nádherně srozumitelné jsou tyto verše z písem:

„Poďtež ke mně.“¹⁹

„Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi [každý den] kříž svůj, a následujž mne.“²⁰

„Jestliže odpustíte lidem poklésky jejich, odpustíť i vám nebeský Otec váš.“²¹

„Budeme je tím zkoušeti, abychom viděli, budou-li činiti všechny věci, jež jim Pán, jejich Bůh, přikáže.“²²

„Totoť jest přikázaní mé, abyste se milovali vespolek, jako já miloval jsem vás.“²³

President Nelson ve svém mocném kázání „Slyš Jej“ řekl: „[Nebeský Otec] komunikuje jednoduše, poklidně a s tak úžasnou srozumitelností, že Mu nemůžeme neporozumět.“²⁴

Božský způsob výuky je jasný, výstižný a jednoduchý.

Při hledání rovnováhy v nauce, které učíte, buďte moudří. Věnujte patřičnou váhu určitému bodu nauky v kontextu dalších souvisejících pravd. Pamatujte na Spasitelovu radu ohledně toho, jak učit přikázáním: „Tyto věci měli jste činiti a oněch neopouštěti.“²⁵

Starší Neal A. Maxwell vysvětlil: „Zásady evangelia se proplétají jako vlákna v tkanině, což je udržuje pod kontrolou a v rovnováze.“²⁶

Však pomyslete: Boží láska a Boží zákony, odpuštění a pokání, láska k Bohu a láska k druhým, svoboda jednání a odpovědnost.

Jak již bylo mnohokrát řečeno, učte nejen tak, abyste byli pochopeni, ale i tak, abyste nebyli pochopeni nesprávně.

A nakonec, jak všichni dobře víme, se mají tyto pravdy sdílet v prostředí, které vítá a podněcuje Ducha. Ducha si nemůžeme vynucovat. O Ducha se modlíme a přivoláváme Jej, ale nesnažíme se uměle vytvořit nějaký duchovní zážitek.

Před více než 30 lety mi president Dallin H. Oaks vyprávěl o jednom zážitku se svou dcerou Jenny, která byla tehdy dospívající dívkou. Toto jsou jeho slova: „Když Jenny dospívala, zúčastnila se nějaké třídy nebo akce Mladých žen. Když přišla domů, s manželkou jsme se jí zeptali, jak to setkání proběhlo, jak to tak rodiče dělávají. Jenny vyprávěla: ‚Učitelka řekla, že dnes večer budeme mít duchovní zážitek. Když se všichni v kruhu chytneme za ruce, budeme mít duchovní zážitek.‘“

Cituji dále presidenta Oakse: „Zeptal jsem se Jenny: ‚Jak ses cítila?‘ A ona řekla: ‚Bylo mi z toho prostě nevolno!‘“ (Dnes, o 30 let později, bychom možná řekli: „Zvedl se mi z toho kufr!“ Nevím, jak by se to správně vyjádřilo.) President Oaks vyprávěl: „Řekl jsem: ‚To jsem rád, protože když něco takového slyším, tak je mi taky nevolno!‘“ A pak president Oaks řekl: „Vysvětlil jsem jí, že duchovní zážitky nelze naplánovat na konkrétní chvíli, ale že přicházejí, když usilujeme o vliv Ducha Páně.“

Vzpomínáte na lásku, kterou president Diaz pociťoval od své učitelky semináře, sestry Williamsové? Ducha přivoláváme tím, že učíme s láskou, pokojem, jemností, mírností a vírou.

Všichni znáte tento verš z písem: „Ten, kdo přijímá slovo Duchem pravdy, přijímá je tak, jak je kázáno Duchem pravdy. … Pročež, ten, kdo káže, a ten, kdo přijímá, rozumějí si navzájem a oba jsou vzděláváni a radují se spolu.“²⁷

Nezáleží to tedy jen na vás, ale i na těch, kteří jsou ve vaší třídě. Naši studenti se od vás naučí, že jedině díky poslušnosti a tomu, že budou vždy pamatovat na Pána, budou moci mít neustále Jeho Ducha.

Toto jsou slova presidenta Eyringa:

„Nauka získává svou moc tím, že Duch Svatý potvrzuje její pravdivost. My připravujeme ty, které učíme, jak jen nejlépe umíme, aby mohli obdržet poklidná nabádání tichého a jemného hlasu. To vyžaduje přinejmenším trochu víry v Ježíše Krista. Vyžaduje to přinejmenším určitou pokoru, určitou ochotu podvolit se vůli Spasitele, kterou ohledně nás má. Ten, komu byste chtěli pomoci, má možná jednoho či druhého jen málo, ale můžete ho nabádat, aby si přál věřit. A co více, můžete vložit důvěru v další z mocí nauky. Pravda si dokáže najít svou cestu. Pouhé vyslechnutí slov nauky může do srdce zasadit semínko víry. A dokonce i malé semínko víry v Ježíše Krista přivolává Ducha.“²⁸

Nádherná slova. Byli jste velmi uctiví. Moc vám děkuji, že jste mi dovolili strávit s vámi tyto chvíle. Máme vás rádi a děkujeme vám za vše, co děláte ve snaze posilovat naši mládež a mladé svobodné dospělé a posilovat jejich víru v Ježíše Krista.

Jakožto služebník Páně a se svou apoštolskou pravomocí vám žehnám, aby vaše mysl a srdce byly naplněny láskou, milosrdenstvím, učením a hlubokou úctou k jedinečné smírné oběti našeho Pána Ježíše Krista. Žehnám vám, pokud si to přejete, aby se prohloubila vaše schopnost učit nauce Kristově s čistotou a s mocí a abyste u svých skvělých studentů viděli a vnímali potvrzující svědectví od Ducha Svatého.

Zanechávám vám své pevné a spolehlivé svědectví o tom, že Ježíš je Kristus. A svědčím vám o Jeho zaslíbení, když řekl: „Kdožkoli tedy vyzná mne před lidmi, vyznámť i já jej před Otcem svým, kterýž jest v nebesích.“²⁹ Ve jménu Ježíše Krista, amen.