37:49

„Nepochybujte, ale buďte věřící“

Starší Dale G. Renlund

Kvorum Dvanácti apoštolů

Se sestrou Ruth L. Renlundovou

Výroční školicí vysílání Seminářů a institutů náboženství • 12. června 2018 • Divadlo Konferenčního centra

Starší Dale G. Renlund: Jsme vděčni, že můžeme být dnes s vámi. Jsme vděčni za to, jak učíte a jak podporujete semináře a instituty po celém světě. Vždy pamatujte na to, jak moc vaše služba těší Pána. On je součástí vašeho posluchačstva; je s vámi, jde „před tváří vaší“, bude „na pravici vaší a na levici vaší“ a Jeho „Duch … bude v srdci vašem“ a Jeho „andělé … kolem vás, aby vás podpírali“.¹

Děkuji vám jménem Pána a Jeho Církve za vaši víru a věrnost. Děkuji vám, že přijímáte své zodpovědnosti. Děkuji vám, že pomáháte dětem Nebeského Otce navrátit se k Němu. Děkuji vám, že zvete Jeho děti, aby přišly ke Kristu.

Sestra Ruth L. Renlundová: Děkuji tomuto úžasnému pěveckému sboru, který obohatil Ducha tohoto shromáždění. Nás všechny nepochybně povznesly nádherné proslovy bratra Chada H Webba a staršího Kima B. Clarka. I jim děkujeme za příklad učednictví. Jsme moc rádi, že s vámi dnes můžeme mluvit o víře a pochybách, což je téma, s nímž se setkáváte často.

Starší Renlund: Představte si, že se plavíte ve člunu uprostřed oceánu a převrhnete se. Máte na sobě záchrannou vestu a plavete několik hodin směrem, kde je podle vás nejbližší pobřeží, ale nevíte to jistě. Začínáte být dehydrovaní, takže když se snažíte plavat dál, točí se vám hlava. Podle vašeho nejlepšího odhadu je pobřeží asi 30 kilometrů daleko. Máte obavy o vlastní život. V dálce zaslechnete zvuk malého motoru. A zdá se, že ten zvuk přichází směrem k vám – vaše naděje na záchranu stoupá. A najednou vidíte, jak se k vám přibližuje rybářský člun.

Sestra Renlundová: „A ano,“ říkáte si, kapitán člunu vás vidí! Člun se zastavuje a laskavý, větrem ošlehaný rybář vám pomáhá na palubu. S vděčností se doplazíte na sedadlo ve člunu a vydechnete úlevou. Rybář vám podává čutoru s vodou a několik sušenek. Voda a sušenky vám dodávají potřebnou energii, abyste se vzchopili. Ulevilo se vám a cítíte se šťastně. Jste na cestě domů.

Když začínáte nabírat síly a cítit se lépe, začnete věnovat pozornost věcem, kterých jste si předtím nevšimli. Voda z čutory je trochu zatuchlá a neodpovídá tomu, čemu byste dali přednost – balené vodě značky Evian nebo Perrier. K jídlu byste si ve skutečnosti dali spíše nějakou delikatesu a po ní čokoládový croissant. Také si všimnete, že onen laskavý rybář je vlastně starý, má obnošené boty a modré džíny. Má špinavý klobouk a zdá se, že nedoslýchá.

Starší Renlund: Také vidíte, že člun již něco pamatuje a na pravé straně přídě jsou promáčkliny. Barva je místy oprýskaná, opotřebovaná a odlupuje se. Také si všimnete, že když rybář nedrží kormidlo pevně, začne se člun stáčet doprava. Začínáte se strachovat, že vás tento člun a jeho kapitán možná vůbec nezachrání. Ptáte se starého rybáře na promáčkliny a na kormidlo. On odpovídá, že si s tím moc velké starosti nedělá, protože se plaví k lovištím ryb a zpět stejnou trasou den za dnem již několik desetiletí. Člun ho vždy bezpečně a spolehlivě dopravil tam, kam se dostat chtěl.

Jste v šoku! Jak je vůbec možné, že neřeší ty promáčkliny a kormidlo? A proč nemůže být jídlo více podle vašich představ? Čím více se zaměřujete na člun a na rybáře, tím více se cítíte znepokojeni. Pochybujete o svém počátečním rozhodnutí vstoupit vůbec na palubu. Jste čím dál více znepokojeni. Nakonec požadujete, aby rybář člun zastavil a nechal vás vrátit se do vody. I když jste stále ještě více než 20 kilometrů od břehu, nesnesete pomyšlení na to, že byste v onom člunu zůstali. A tak vám rybář s určitou lítostí pomáhá zpátky do oceánu.

Sestra Renlundová: V tomto podobenství představuje člun Církev a rybář představuje ty, kteří v Církvi slouží.² Jediným účelem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů je pomáhat Nebeskému Otci a Ježíši Kristu v Jejich díle uskutečnit věčný život dětí Nebeského Otce.³ Čemu nás tento člun a rybář učí o Církvi? Změní něco promáčkliny a odlupující se barva na Církvi na její schopnosti poskytnout nám právoplatné obřady spasení a oslavení, které nám pomáhají stát se takovými, jako je náš Otec v nebi? Pokud musí rybář držet kormidlo oběma rukama, aby člun udržel ve správném směru, znamená to, že on či jeho člun nás nedokáží bezpečně a spolehlivě dostat tam, kam se dostat chceme? Nemusíte být vysvěceným vidoucím, jako můj manžel, abyste věděli, že rozhodnutí vrátit se do vody, namísto zůstat ve člunu, je riskantní.

Každý člen Církve potřebuje vlastní svědectví o pravdivosti Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Bez tohoto obrácení, které zahrnuje mocnou změnu srdce, se může stát, že se lidé začnou obrazně řečeno zaměřovat na sušenky a oprýskanou barvu.

Starší Renlund: Počátek mého svědectví spadá do doby, kdy jsem žil ve švédském Göteborgu. Bylo mi 11 let. President misie vyzval všechny mladé členy, aby četli Knihu Mormonovu. Můj starší bratr, kterého jsem vždy obdivoval a respektoval, tuto výzvu přijal. Chtěl jsem být jako on, a tak jsem začal číst Knihu Mormonovu také. Časem, pravděpodobně když jsem se dostal k Almovi, nám jeden z rádců presidenta misie řekl, že se máme ohledně toho, co čteme, modlit. Moc dobře si vzpomínám na onen večer, kdy jsem tuto výzvu splnil. Pamatuji si na byt, ve kterém jsme bydleli, a na pokoj, v němž jsme s bratrem spali. Když bratr usnul, slezl jsem z postele, poklekl u ní a začal se velmi jednoduše modlit o to, abych poznal, zda je Kniha Mormonova pravdivá.

Neslyšel jsem žádný hlas, ale jako by mi Bůh řekl: „Říkám ti celou dobu, že je pravdivá.“ Tento zážitek mě změnil. Změnil mi život. Byl to začátek procesu víry – procesu, kdy člověk kráčí po cestě smlouvy a snaží se dělat věci lépe a být lepším. Právě v Göteborgu jsem zjistil, jak činit pokání. Právě v Göteborgu jsem začal vzhlížet k lidem, kteří zvelebovali své povolání a usilovně se snažili budovat království Boží. Právě tam jsem začal obdivovat věrné Svaté Boží, ať žijí kdekoli. Göteborg a budova na ulici Viktoriagatan, kde jsme se setkávali, se pro mě staly výjimečným místem.

Ohledně prvních Almových obrácených čteme: „A nyní, stalo se, že toto vše se událo v Mormonu, ano, u vod Mormonu, v lese, který byl blízko vod Mormonu; ano, místo Mormon, vody Mormonu, les Mormon, jak krásné jsou očím těch, kteří tam došli poznání Vykupitele svého; ano, a jak jsou požehnáni, neboť budou na věky pěti k chvále jeho.“⁴

Právě v Göteborgu jsem já došel poznání svého Vykupitele. Göteborg a ulice Viktoriagatan se staly mými „vodami Mormonu“.

Sestra Renlundová: Kde jste dospěli k poznání svého Vykupitele vy? Jak jste se cítili? Pokud jste na to již zapomněli, naléhavě vás žádáme, abyste si vzpomněli a abyste vyzvali i ty, které učíte, aby si vzpomněli, jak se cítili. Toto poznání a tyto pocity představují počátky víry.

Víra je rozhodnutí, které musí každý člověk učinit. Víra není jen vrtošivé přání, aby něco bylo pravdivé, či rozmarná snaha přesvědčit sám sebe, že to pravdivé je. Víra je ujištění o existenci toho, co ve fyzickém těle nevidíme. Je to také zásada činu. Dalo by se říci, že víra je jakási duchovní vzpomínka na naši předsmrtelnou existenci.

„Víra musí býti soustředěna na Ježíše Krista, aby mohla vésti osobu ke spasení. … Víra je roznícena nasloucháním evangeliu, kterému učí zplnomocnění administrátoři [jako jste vy] seslaní Bohem. Zázraky nevytvářejí víru, ale silná víra se rozvíjí skrze poslušnost evangelia Ježíše Krista. Jinými slovy, víra přichází skrze spravedlivost.“⁵ Víra nepřichází tím, že budeme po Bohu požadovat znamení, ale tím, že jsme poslušni Jeho přikázání a řídíme se jimi.

Starší Renlund: Bůh si přeje, abychom měli víru. Přeje si, abychom měli víru, aby nám mohl žehnat. Alma řekl pokorným Zoramitům: „A nyní vizte, pravím vám a chtěl bych, abyste si pamatovali, že Bůh jest milosrdný ke všem, kteří věří ve jméno jeho; tudíž přeje si na prvním místě, abyste věřili, ano, totiž v slovo jeho.“⁶

Víra je klíč, který odemyká Boží milosrdenství. Později Alma učil tomu, že člověk se musí rozhodnout, zda chce, či nechce mít víru, a poté musí na základě víry jednat, než bude moci jeho víra růst. Alma pokračuje: „Ale vizte, jestliže probudíte a povzbudíte své schopnosti, až tak, abyste vyzkoušeli slova má a abyste uplatnili trochu víry, ano, nemůžete-li činiti ničeho více, nežli si přáti, abyste uvěřili, nechte toto přání v sobě působiti, dokud neuvěříte tak, abyste mohli dopřáti místa části slov mých.“⁷

Má-li víra růst, musí se člověk rozhodnout mít víru. Musí si přát mít víru. Musí jednat na základě víry.

Sestra Renlundová: Možná bych to mohla ilustrovat pomocí názorné ukázky. Máme zde desku, v níž je zatlučený hřebík. A máme tady dvanáct dalších hřebíků. A teď mám pro tebe, drahý, úkol. Dokážeš položit všech těchto dvanáct dalších hřebíků na hřebík zatlučený do desky tak, aby tam držely?

Starší Renlund: Co prosím?

Sestra Renlundová: Je to možné? Výborně, jeden už jsi zvládl. Už ti jich zbývá jen jedenáct. Ve snaze tento rébus rozluštit by možná někteří zkusili položit na zatlučený hřebík jeden hřebík a poté by to vzdali.

Starší Renlund: Máš nějakou žvýkačku?

Sestra Renlundová: Někdo by si mohl myslet, že tento další krok pravděpodobně není možný. Mnozí to přestávají zkoušet a říkají si: „To vůbec nejde.“

Ale pokud jste ochotni si nejprve říci: „Jde to vůbec?“, možná budete ochotni vyzkoušet jiný přístup. Zkus to takto. Polož jeden hřebík před sebe. Druhý polož napříč, špičkou k sobě. Pak polož další hřebík přes onen první hřebík, špičkou od sebe. Podle tohoto vzoru střídavě pokládej všechny hřebíky, kromě posledního, přes ten první.

Při tom uvidíte, že je v tom určitý systém. A začnete si říkat: „Možná se to povede.“ Vaše naděje roste. Nakonec jste téměř u konce.

Starší Renlund: Má naděje nyní skutečně vzrostla.

Sestra Renlundová: Nakonec polož nahoru, přes všechny hřebíky ten poslední, rovnoběžně s tím prvním. Ano! Přesně takhle. Teď, velmi opatrně, zvedni všechny hřebíky tím, že zvedneš jen ten spodní a položíš ho na hřebík zatlučený do desky.

Někdy se první pokus nezdaří. A tak to musíte, jako s mnoha dalšími pokusy, zkusit podruhé. Řiď se stejným postupem. Polož poslední hřebík nahoru a velmi opatrně, velmi opatrně…

Starší Renlund: To jsi předtím neřekla!

Sestra Renlundová: Zvedni všechny hřebíky a vyrovnej je. Super! Jakmile víte, jak na to, zdá se řešení jasné.

Starší Renlund: Nedýchejte!

Sestra Renlundová: Totéž platí i v případě získání svědectví. Jakmile víte, jak získat odpověď od Boha, pak se zdá být výsledek jistý. Toto se uvádí ve slibu v Knize Mormonově, kterým se řídil můj manžel, když mu bylo jedenáct let, a kterým se řídíme my všichni při získávání našeho vlastního svědectví. „A až tyto věci obdržíte, chtěl bych vás nabádati, abyste se tázali Boha, Věčného Otce, ve jménu Krista, zda tyto věci nejsou pravdivé; a budete-li se tázati s upřímným srdcem, s opravdovým záměrem, majíce víru v Krista, on vám projeví jejich pravdivost, mocí Ducha Svatého.“⁸

Pokud začnete otázkou: „Nejsou snad tyto věci pravdivé?“, povede to k víře. Pokud začnete otázkou: „Nejsou snad tyto věci nepravdivé?“, povede to k pochybám. A pochyby nikdy nevedou k víře.

Starší Renlund: Během návštěvy jedné konference kůlu mě president kůlu požádal, abych si promluvil s jedním mužem, kterému budu říkat Stephen. Stephen byl věrným členem Církve. Byl to navrátivší se misionář zpečetěný v chrámu. Sloužil věrně mnoho let, ale začal mít ohledně Církve pochybnosti. Když jsem si se Stephenem povídal, řekl mi, že je pro něj těžké přijmout skutečnost, že Joseph Smith sepsal nebo nadiktoval čtyři verze Prvního vidění. Měl dojem, že by to mohlo znamenat, že si to vše Joseph Smith vymyslel.

Spojil jsem Stephena s jedním mužem z Oddělení církevní historie, který tyto čtyři verze před několika desetiletími studoval. Stephen se s tímto odborníkem setkal. Když jsem příště se Stephenem mluvil, zeptal jsem se: „Co si tedy teď myslíte o Prvním vidění?“

Řekl: „No, teď z toho mám dobrý pocit, protože jsem na své otázky dostal odpověď. Takže to už mě netrápí. Teď mě ale opravdu znepokojuje polygamie, kterou praktikovali členové v Nauvoo a po Manifestu v roce 1890. To mi dělá opravdu velké starosti.“

Požádal jsem Stephena, aby si popovídal s jiným zaměstnancem Oddělení církevní historie. Po onom rozhovoru jsem Stephena kontaktoval a zeptal se, jak se mu daří.

Řekl mi: „No, tohle mě už neznepokojuje. Chápu, co se stalo, a už to mám vše vyřešené. Ale teď mě znepokojuje, proč bylo mužům afrického původu odpíráno kněžství.“

Sestra Renlundová: Stephen je jako mnozí další lidé. Rozhodl se být věčným pochybovačem. Jak šel čas, jakmile byla vyřešena jedna otázka, objevila se další. Bez ohledu na to, jak moc se kdokoli snažil tyto otázky zodpovědět, našel si další téma, o kterém mohl pochybovat. To, co Stephen dělal, byla církevní forma hry na zatloukání krtka. Znáte to – když se snažíte zatloukat krtka, vždycky se objeví z jiné díry.

Úplně jinak se zachovala jedna žena, kterou jsme potkali v Lubumbashi v Demokratické republice Kongo. Jmenuje se Angelique. Je to věrná navrátivší se misionářka. Má silné svědectví o Proroku Josephu Smithovi. Má ráda Knihu Mormonovu. Má ráda vše, co souvisí s Církví.

Když jsme se s ní setkali, četla knihu, kterou napsal jeden církevní vedoucí, než se stal presidentem Církve. Tato kniha byla napsána před zjevením o kněžství v roce 1978 a psalo se v ní o tom, že kvůli určitému jednání v předsmrtelné existenci nezískají muži afrického původu oslavení. Angelique požádala o pomoc, aby porozuměla tomu, proč tomu tak je. Současný člen Kvora Dvanácti jí řekl, že tento bývalý vedoucí Církve se mýlil, tak to prostě bylo, a zkrátka jen uváděl vlastní názor – názor, který byl nesprávný. Angelique se s tímto vysvětlením spokojila. Jednala s vírou tím, že zůstala na cestě smlouvy a důvěřovala Bohu.

Starší Renlund: Pochyby nejsou předchůdcem víry. Aby mohlo vzniknout světlo, není zapotřebí temnoty. Když se Petr – poté, co se snažil kráčet po vodě – začal potápět, nebylo mu řečeno: „Petře, kdybys tak měl víc pochybností!“ Ne, bylo mu řečeno: „Ó malé víry, pročežs pochyboval?“⁹

V přednáškách Lectures on Faith je vysvětlen rozdíl mezi vírou a pochybami: „A kde jsou pochyby a nejistota, tam víra není, ani být nemůže. Neboť pochyby a víra neexistují v tomtéž člověku zároveň; takže lidé, jejichž mysl je naplněna pochybami a obavami, nemohou mít neochvějnou důvěru; a tam, kde není neochvějná důvěra, tam je víra slabá; a kde je víra slabá, lidé nebudou schopni odolat veškerému protivenství, zkouškám a soužení, s nimiž se budou muset setkat, mají-li se stát dědici Božími a spoludědici s Kristem Ježíšem; a zeslábnou v mysli své a protivník nad nimi bude mít moc a zničí je.“¹⁰

Toto se ve skutečnosti přihodilo Stephenovi. Dopustil, aby se jeho mysli zmocnily pochyby a nejistota. A jak čas plynul, neměl sílu odolávat těžkostem, kterým jako členové Církve čelíme. Zeslábl ve své mysli a jeho víra se vytratila.

Sestra Renlundová: Není problém mít otázky ohledně Církve a jejích nauk. Problém je rozhodnout se, že budete věčným pochybovačem. Joseph Smith tomu rozuměl, když četl: „Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu.“¹¹

Tato pasáž však pokračuje: „Žádejž pak [ve víře], nic nepochybuje.“¹²

Jinak řečeno, ptejte se Boha a nepochybujte, že vám dá odpověď. Tato pasáž pokračuje takto: „Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá. Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána. Muž dvojí mysli, jest [nestálý] ve všech cestách svých.“¹³

Máme-li obdržet takovou odpověď, o jakou usiloval Joseph Smith, máme-li obdržet takovou odpověď, která nám chybí, musíme k Bohu přistoupit s věřícím srdcem a myslí a přát si, aby nám věci Boží byly oznámeny.

Starší Renlund: Moc se nám líbí slova staršího Johna A. Widtsoa, dřívějšího apoštola v této dispensaci pocházejícího z Norska. Budu parafrázovat, co tak výstižně řekl: „Pochyby, pokud nejsou proměněny v dotazy [ze správných zdrojů], nemají na tomto světě žádnou cenu ani hodnotu. … Být hrdý na to, že je někdo pochybovačem, … nečinným pochybovačem, který je spokojený sám se sebou – neochotný vyvinout [náležité] úsilí, zaplatit cenu za [božské] zjištění – nevyhnutelně vede k nevíře a k bažinaté temnotě. Jeho pochyby rostou jako jedovaté houby v ponurých stínech jeho duševních a duchovních komůrek. A nakonec, slepý jako krtek ve své díře, obvykle vymění rozum za posměch a úsilí za netečnost. Ta nejprostší pravda je hodna součtu všech takových pochyb. … Pochyby nejsou špatné, pokud se nestanou účelem života. Pokud se stávají aktivním [božským] bádáním po pravdě a jejím praktikováním, pozvedají se k výšinám vznešenosti. … Ale takové pochyby, které se sytí a rozhojňují samy sebou a které tvrdohlavou netečností plodí pochyby další, představují zlo.“¹⁴

Slova staršího Widtsoa jsou platná i dnes. Nečinné pochyby nevedou k poznání toho, že Spasitel Ježíš Kristus skutečně existuje; nevedou ke skutečnému poznání, že máme laskavého a milujícího Nebeského Otce. Můžeme dospět k poznání pravdivosti tohoto díla posledních dnů, ale vyžaduje to, abychom se rozhodli pro víru, nikoli pro pochyby, a že své odpovědi budeme hledat ve správných zdrojích. Vyžaduje to, abychom si uvědomili, že rozhodnutí je na nás. Nejedná se o žádnou vnější sílu, která by nás nutila přijmout v osobním životě Usmíření Ježíše Krista a spásné obřady. Sami se rozhodujeme, že budeme Bohu důvěřovat.

Sestra Renlundová: Někdy jsme v situaci, kdy musíme zjistit, zda je něco pravdivé, či nepravdivé. Mormon nám dává vzor, kterým se můžeme řídit: „Pročež všechny věci, které jsou dobré, přicházejí od Boha; a to, co je zlé, přichází od ďábla; … Ale vizte, to, co je od Boha, vyzývá a nutká činiti dobro neustále; pročež každá věc, která vyzývá a nutká činiti dobro a milovati Boha a sloužiti mu, je inspirována Bohem. … Neboť vizte, bratří moji, je vám dáno souditi, abyste mohli rozeznávati dobro od zla; a cesta k posouzení je tak jasná, abyste mohli rozeznávati s dokonalým poznáním, jako denní světlo od temné noci. Neboť vizte, Duch Kristův je dán každému člověku, aby mohl rozeznávati dobro od zla; pročež, ukazuji vám způsob, jak souditi; neboť každá věc, která vyzývá činiti dobro a přesvědčuje věřiti v Krista, je vyslána mocí a darem Krista; pročež můžete věděti s dokonalým poznáním, že je od Boha. Ale cokoli přesvědčuje lidi, aby činili zlo a nevěřili v Krista a zapírali ho a nesloužili Bohu, o tom můžete věděti s dokonalým poznáním, že to je od ďábla.“¹⁵

Takže je to docela jednoduché. Pokud vás nějaké rozhodnutí vede k tomu, abyste činili dobro a věřili v Krista, pak je od Boha. Pokud vás určité rozhodnutí ponouká činit zlo a zapírat Krista, pak je od ďábla. Když se dostane na cestu smlouvy, můžete vědět, že to, co vás z této cesty odvádí, co vás přesvědčuje nevěřit v Krista, je špatné. To, co vás přesvědčuje věřit v Boha, milovat Ho a dodržovat Jeho přikázání, je od Boha.

Starší Renlund: Je zajímavé, že to, jak člověk reaguje na duchovní nabádání, závisí na tom, zda se rozhodne věřit, či pochybovat. Jistě si vzpomínáte, že ve 2. kapitole Skutků se apoštolové vydali kázat. Slyšeli zvuk z nebe jako valící se prudký vítr. „I naplněni jsou všickni Duchem svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati. … A když se stal ten hlas, sešlo se množství, a užasli se, že je slyšel jeden každý, ani mluví přirozeným jazykem jeho. I děsili se všickni, a divili, řkouce jedni k druhým: Aj, zdaliž nejsou tito všickni, kteříž mluví, Galilejští? A kterak my slyšíme jeden každý jazyk náš, v kterémž jsme se zrodili?“¹⁶

Díky těmto úžasným událostem se mnozí obrátili. Jiní však reagovali jinak. Čteme: „Jiní pak posmívajíce se, pravili: [Novým vínem] se zpili tito.“¹⁷

Duch byl tentýž; jednalo se o Ducha Svatého, jenž byl vylit na ony galilejské apoštoly, kteří kázali o Ježíši Kristu. V den letnic byl Duch vylit ve veliké hojnosti, a přesto se někteří posmívali těm, kteří se obrátili, a rozumově to zdůvodňovali. A v důsledku toho toto památné vylití Svatého Ducha neobdrželi. V čem byl rozdíl? Bylo to jejich rozhodnutí. Ti, kteří se rozhodli pro víru namísto pochyb, měli úžasný duchovní zážitek, který vedl k obrácení.

Sestra Renlundová: Alma o tomto také mluvil. Řekl: „A tudíž, ten, kdo bude zatvrzovati srdce své, obdrží menší část slova; a tomu, kdo nebude zatvrzovati srdce své, tomu bude dávána větší část, až mu bude dáno znáti tajemství Boží a až je pozná v plnosti. A ti, kteří budou zatvrzovati srdce své, těm je dávána menší část slova, až nevědí ničeho o tajemstvích jeho; a pak jsou zajati ďáblem a vedeni podle vůle jeho do záhuby.“¹⁸

Vrátíme-li se k našemu podobenství, ti, kteří se rozhodnou zůstat na onom opotřebovaném člunu s promáčklinami a oprýskanou barvou, jsou těmi, kteří nezatvrzují srdce. Vkročili na cestu smlouvy a zůstávají na ní. Pak, pokud vytrvají do konce, je jim nabídnuto zaslíbení věčného života. To je největší dar, který nám Bůh může dát. Právě v průběhu tohoto procesu docházíme k poznání Ježíše Krista, k poznání toho, že skutečně žije, a k poznání Jeho lásky a soucitu. Tento duchovní dar je dán všem těm, kteří jsou toho hodni.

V Nauce a smlouvách se píše: „Některým je dáno Duchem Svatým věděti, že Ježíš Kristus je Syn Boží a že byl ukřižován pro hříchy světa. Jiným je dáno věřiti v slova jejich, aby také mohli míti věčný život, zůstanou-li věrni.“¹⁹

Starší Renlund: V dubnu 2009 mi byla vyjádřena podpora jako generální autoritě v Církvi. V říjnu 2009 jsem byl požádán, abych promluvil na generální konferenci. To je součást „vstupního rituálu pro nové generální autority“. Záleželo mi na tom, aby konferenci mohl naslouchat i můj otec. Celý život usilovně pracoval jako tesař a stavitel a ve věku 92 let měl vážné problémy se zády. Nemohl přijít do Konferenčního centra. A tak se jedna z mých sester postarala o to, aby mohl sledovat zasedání v televizi u sebe doma v Salt Lake City.

Po konferenci jsem za ním zašel, abych zjistil, co si o mém proslovu myslí. Byl to málomluvný muž a s pochvalami to nepřeháněl.

Zeptal jsem se: „Tati, viděl jsi konferenci?“

Odpověděl: „Ja.“

Zeptal jsem se: „Tati, slyšel jsi můj proslov?“

Odpověděl: „Ja.“

Zeptal jsem se: „A co na to říkáš, tati?“

Odpověděl: „Byl celkem dobrý. Skoro jsem na tebe byl hrdý.“ A to byl asi tak největší kompliment, který jsem od něho kdy slyšel.

Pak jsem se ale dozvěděl, že byl toho odpoledne trochu rozrušený, protože mi chtěl vyprávět o snu, který měl předchozí noci. Nebyl to žádný snílek. Nikdy neměl žádné fantaskní představy. A nikdy jsem ho neslyšel lhát. Byl vždy neomaleně a nediskrétně pravdomluvný. Řekl mi: „Měl jsem sen, že jsem zemřel a uviděl Spasitele Ježíše Krista. Objal mě a řekl mi, že jsou mi odpuštěny hříchy. Byl to moc dobrý pocit, Dale.“ A to bylo vše, co k tomu řekl, a já měl pocit, že se ho nemám dál vyptávat. Zemřel o dva měsíce později, když jsme byli s Ruth na Madagaskaru.

Můj tatínek, poté co ve věku 24 let vstoupil ve finském Larsmo do Církve, žil v souladu se světlem a poznáním, které obdržel. Vždy udělal cokoli, o co byl požádán. Stal se jedním z těch, kteří jsou hodni onoho daru Ducha poznat, že Ježíš je Kristus a že byl ukřižován za hříchy světa i za hříchy jeho. Být hoden obdržet tento dar nezávisí na pohlaví ani na kněžském úřadu. Závisí na tom, zda si tento dar zasloužíme tím, že se rozhodneme pro víru, že se rozhodneme pro cestu smlouvy.

Sestra Renlundová: Bratři a sestry, tak jak budete pomáhat jednotlivcům překonávat pochyby a používat víru, budete naplňovat to, o co nás jakožto členy Církve žádá president Russell M. Nelson. Řekl: „Naše poselství světu je jednoduché a upřímné: zveme všechny Boží děti na obou stranách závoje, aby přišly ke svému Spasiteli, obdržely požehnání svatého chrámu, měly trvalou radost a staly se způsobilými pro věčný život.“²⁰ Přijmout tuto výzvu je skutkem víry.

Svou výukou pomáháte také těm, kteří cestu smlouvy opustili. Učíte kvůli nim samotným, kvůli jejich dětem, vnoučatům a možná i pravnoučatům. Spasitel nás nabádal: „Neboť takovému budete nadále sloužiti; neboť nevíte, zda se jednou nevrátí a nebudou činiti pokání a nepůjdou ke mně s celým úmyslem srdce a já je neuzdravím; a vy budete prostředkem k tomu, aby jim bylo přineseno spasení.“²¹

Dnešní doba je dobou velkého optimismu ohledně Církve. Pravda, která byla po staletí skryta, byla zjevena. Po světě jsou rozesety svaté chrámy. Misionáři káží poselství radosti v téměř každém národě. Jakožto Svatí a učedníci Pána Ježíše Krista jsme sjednoceni v konání pastýřské služby „svatějším způsobem“, jak nás k tomu vybízel president Nelson, a Pán urychluje „dílo své v čase jeho“.²² Pán vinice bude pracovat s námi.²³ Poselství, kterému učíte, je poselstvím veliké radosti a štěstí, jež jsou požehnáním pro ty, kteří jsou věrní.²⁴

Starší Renlund: První zodpovědností, kterou jsem jako člen Kvora Dvanácti dostal, bylo oznámit pracovníkům Oddělení církevní historie, že ve funkci poradce jejich oddělení vystřídám staršího Jeffreyho R. Hollanda. Asi si dokážete představit, že když se dozvěděli, že jejich milovaný poradce bude vyměněn, došlo na „pláč a nářek a skřípění zubů“.²⁵ Vznikl akutní nedostatek papírových kapesníků.

V rámci svého pověření jako poradce Oddělení církevní historie jsem přečetl všechny díly písemností Josepha Smitha The Joseph Smith Papers. Také jsem přečetl první díl nově sepsané výpravné historie Církve s názvem Svatí.²⁶ Přečtení všeho, co kdy Joseph Smith napsal či údajně řekl, jen posílilo mé svědectví o jeho roli jakožto proroka vyvoleného Bohem, aby znovuzřídil Jeho dílo na zemi.

Joseph Smith se nikdy nechoval jako podvodník, který by osnoval intriky, aby druhé oklamal. Joseph Smith zjevně věřil tomu, že viděl to, co řekl – našeho Nebeského Otce a Ježíše Krista; Moroniho; Jana Křtitele; Petra, Jakuba a Jana; Mojžíše; Eliase; a Eliáše. Zjevně se choval jako někdo, kdo měl zlaté desky a kdo tyto starodávné texty přeložil darem a mocí Boží. Zjeveně se choval jako někdo, kdo získával zjevení od samotného Ježíše Krista. Zjevně se choval jako někdo, kdo obdržel kněžství a klíče svatého apoštolství.

Vím mocněji a spolehlivěji, než svými pěti smysly dokáži rozpoznat a vyjádřit, že Joseph Smith viděl to, co řekl, že viděl; že přeložil Knihu Mormonovu darem a mocí Boží a že obdržel kněžství s příslušnými klíči pro spasení lidstva. Vím, že je to pravda. Vím, že tyto klíče jsou v dnešní době na této zemi a že president Nelson je právoplatným nástupcem Josepha Smitha na zemi.

To, co považujeme za promáčkliny a oprýskanou barvu na opotřebovaném člunu, může být z věčného hlediska božsky schválené a božsky řízené. Pán v případě těchto promáčklin a oprýskané barvy buď osobně zasáhne, nebo je využije pro své vlastní účely. Sám za sebe vím, že Pán Ježíš Kristus dnes řídí své dílo na zemi. Jeho služebníci Ho dobře znají. I já Ho znám.

Sestra Renlundová: Jsem vděčná, že mohu přidat své svědectví o tom, že vím, že Ježíš Kristus je náš Spasitel. Když nepochybujeme a uplatňujeme víru v Jeho smírnou oběť a v ovoce Usmíření, je náš život na věky požehnán. Jsem vděčná, že Pán v dnešní době znovuzřídil svou Církev s plností požehnání, která jsou na zemi dostupná všem Božím dětem.

Starší Renlund: Naše poselství zní: „Nepochybujte, ale buďte věřící.“²⁷ Jsem zde ve své roli apoštola Pána Ježíše Krista. Jsem zde, abych vydal zvláštní svědectví o jménu Ježíše Krista, že On žije a je Spasitelem světa. Vydávám svědectví o Jeho pozoruhodném soucitu, lásce a láskyplném zájmu o všechny Boží děti. Vydávám svědectví o Jeho jedinečné smírné oběti za vás i za mě. Tak jak jsem dospěl k poznání Spasitele, poznal jsem Jeho velikou touhu vše napravit, pomáhat uzdravovat rány a hojit zlomená srdce. Toto patří mezi Jeho pozoruhodné vlastnosti.

Modlím se o to, aby na vás, na vašich rodinách a na vašich studentech spočívala Boží nejvybranější požehnání a abyste těmto studentům pomáhali rozvíjet víru v Ježíše Krista tím, že nebudou pochybovat, ale budou věřit. Ve jménu Ježíše Krista, amen.