Důvěřujte Bohu
Výroční vysílání pro S&I – 2024
pátek 26. ledna 2024
Je požehnáním promluvit k vám – k vám, kteří toho tolik děláte, abyste vedli mladší generace ke Kristu. Vaše práce se týká výuky a obrácení. Vaším společníkem je Svatý Duch. Vaše odměna je nepopsatelná. Slovy Spasitele: „Jak veliká bude radost vaše… v království mého Otce!“1
Jsem vděčný za to, co jsme slyšeli od pověřence vzdělávání, staršího Clarka G. Gilberta, a administrátora Seminářů a institutů, bratra Chada H Webba. Oba je obdivuji a rád s nimi sloužím. Podporuji moudré pokyny a rady, které jsme právě od každého z nich obdrželi. Vědí, o čem mluví. Jsem nadšený z růstu v semináři i institutu, o kterém bratr Webb informoval. Gratulujeme a děkujeme všem, kteří se na tom jakkoli podíleli.
Doufám, že si budete pamatovat slova staršího Gilberta o studiu a bližším zkoumání proroky zdůrazňovaných témat od presidenta Russella M. Nelsona a dalších apoštolů a proroků. Zvláště užitečné jsou příklady, které uvedl ohledně toho, jak se to dělá a jak se to dělá efektivně. Možná budete schopni některé z nich napodobit a najít inspiraci pro další možnosti uplatnění ve vaší situaci. Jedná se o důležitou iniciativu církevního vzdělávání, která přinese životodárné ovoce.
Obzvláště mě nadchlo – a silně zaujalo – to, co bratr Webb oznámil ohledně tematických lekcí v semináři. Zdůraznil, že budeme i nadále používat jako základ pro studijní osnovy semináře náš přístup výuky písem v dané posloupnosti, ale ve většině týdnů přidáme různé lekce, které se budou zabývat tématy, jako jsou misie, chrám, příprava na vzdělání, dovednosti týkající se studia písem, emoční odolnost, životní dovednosti, učení proroků posledních dnů atd. Přijde mi to, jako byste do koláče přidali další ovoce a špetku čerstvého koření. Bude to lahodné. Spolu s vámi se nemohu dočkat, až se z tohoto přístupu něčemu naučím, a raduji se z toho, že můžeme poskytnout něco navíc těm, kteří vynakládají úsilí a přinášejí oběti, aby byli v semináři. Tak si tento koláč vychutnejte!
Rád bych se vyjádřil k záležitosti, která nás, jak se zdá, sužuje u našich mladších generací jako nikdy předtím. Mám na mysli velmi skutečné pocity úzkosti, deprese a hořkých plodů, které tyto pocity mohou vyvolat – což v krajním případě může zahrnovat zneužívání návykových látek, sebepoškozování, a dokonce sebevraždu. Několik statistik:
V letech 2004 až 2021 se celosvětově zvýšil počet hlášení klinické deprese u dospívajících z 13,1 % na 29,2 % u žen a z 5 % na 11,5 % u mužů.2 Mezi dospívajícími ve věku 12 až 17 let zažilo 21 % alespoň jednou v životě velkou depresivní příhodu a 15 % ji zažilo v uplynulém roce.3 Tyto údaje neberou v úvahu menší, ale významný problém neklinických depresí a úzkostí, které postihují mnohem více mladých lidí.4 Podle stránek WebMD téměř 60 % těch, kteří trpí úzkostí, trpí rovněž depresí, a opačně.5
Církevní dlouhodobé studie členů z řad mládeže ukázaly, že v roce 2018 se celosvětově 29 % mladých potýkalo s klinickou úrovní úzkosti. Tyto údaje se samozřejmě liší v jednotlivých zemích a nemusí to představovat všechny mladé v dané zemi, ale například ve Spojených státech to bylo 28 %; v Chile 32 %; ve Francii a Belgii 16 %; v Jihoafrické republice 46 %; na Tchaj-wanu 18 % a na Novém Zélandu 32 %.6
K rozvoji deprese a úzkosti může samozřejmě přispívat nebo s nimi souviset mnoho faktorů. V některých případech mohou působit genetické faktory. Existuje také řada vnějších faktorů, které mohou hrát určitou roli, jako jsou například protivenství (včetně traumatu a zanedbávání), vystavení stresu, styl rodičovské výchovy, sexuální orientace, vliv vrstevníků a společenských skupin, školní faktory a povaha.
Jedním z relativně nových faktorů spojených se zvýšenou prevalencí úzkosti a deprese je používání sociálních sítí. To vzbudilo pozornost a přineslo varování úřadu ministra zdravotnictví Spojených států. Odhaduje se, že ve Spojených státech je 95 % dospívajících napojeno na sociální sítě a téměř dvě třetiny z nich je používají každý den. Studie zjistily, že tito dospívající stráví na sociálních sítích v průměru tři a půl hodiny denně a uvádějí, že to negativně ovlivňuje jejich vnímání sebe sama. Existují určité vzorce on-line života, které předpovídají negativní důsledky: například kyberšikana, sexting a doomscrolling. („Doomscrolling“, mimochodem – pro ty z vás, kteří o něm stejně jako já nikdy neslyšeli – znamená, že člověk tráví dlouhou dobu na svém telefonu nebo počítači a zaměřuje se na negativní zprávy. Zdá se, že tento zvyk je pro některé nutkavý a jaksi smutně uklidňující.) Pasivní používání sociálních sítí – tedy bezcílné trávení času prohlížením obsahu sociálních sítí – prohlubuje pocity méněcennosti a negativní srovnávání, zatímco aktivní či účelné používání sociálních sítí (jako je psaní příspěvků, komentářů a navazování kontaktů), tyto negativní důsledky nepřináší.
Výzkum také ukázal, že existují určité ochranné faktory, které mohou úzkosti a depresi pomoci zabránit. Patří mezi ně fyzická aktivita, náklonnost, vytrvalost a sebeovládání.
Osobně se domnívám, že velká část sklíčenosti a úzkosti pramení z toho, že nechápeme Boží plán nebo se nám nedaří na něj pamatovat a důvěřovat v moc Boží, když problémy nastanou. Bez přesvědčení o tom, že Bůh skutečně žije, o Jeho lásce a Jeho plánu štěstí pro Jeho děti, může mysl mladých vidět svou budoucnost jako pochmurnou a křehkou. Nechceme, aby se učitelé semináře a institutu stali poradci nebo specialisty na duševní zdraví. Spíše poskytujeme protiváhu faktorům ve společnosti, které přispívají k rostoucí míře úzkosti a deprese. Jsme šiřitelé naděje. Jsme hlasem naděje, naděje zakořeněné ve víře a důvěře v Boha.
Porozumění plánu vykoupení, který připravil náš Nebeský Otec – zejména klíčovému prvku tohoto plánu, a to Usmíření Ježíše Krista – poskytuje vrcholné ujištění. Buduje a zachovává duchovní a emoční odolnost – založenou na znalosti důvodu naší existence a našeho účelu ve smrtelnosti. Prostřednictvím zásad a příkladu učíme tomu, ke komu mohou vzhlížet pro vysvobození a podporu. Nechť v jejich srdci přebývají Spasitelova slova: „Tyto věci mluvil jsem vám, abyste ve mně pokoj měli. Na světě ssoužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem přemohl svět.“7 Naše smlouvy nás s Ním spojují poutem a s Ním také přemáháme svět.
Můžeme studentům i ostatním pomáhat položit jejich osobní základy na skále „Vykupitele našeho, jenž jest Kristus, Syn Boží, … aby, až ďábel vyšle mocné větry své, ano, šípy své ve vichřici, ano, až [je] bude tlouci všechno krupobití jeho a mocná bouře jeho, to nemělo nad [nimi] žádné moci k tomu, aby [je] to stáhlo do propasti bídy a nekonečné bědy“.8 President Russell M. Nelson to vyjádřil následovně: „Pán prohlásil, že navzdory dnešním nebývalým výzvám nemusí ti, kteří stavějí své základy na Ježíši Kristu a naučili se čerpat z Jeho moci, podléhat mimořádným starostem souvisejícím s touto dobou.“9
Díky letošním studijním osnovám, Knize Mormonově, máme jedinečnou příležitost. Žádné jiné písmo tak jasně neosvětluje plán vykoupení. Žádný jiný svazek neučí tak přesvědčivě o skutečnosti a významu Usmíření Ježíše Krista. Žádná jiná část kánonu písem nemá moc, která vede k obrácení, jako Kniha Mormonova ve svém svědectví o tom, že Ježíš je Kristus a že překonal smrt, a to jak fyzickou, tak duchovní. Kniha Mormonova je jasným výkladem pravdy o evangeliu a o radosti, již lze nalézt v dodržování přikázání evangelia. Její vyprávění je plné příkladů toho, jak druzí něco překonali. Kniha Mormonova je slovo Boží a moc slova Božího10 spočívá v tom, že produkuje víru ve Spasitele – víru, která vytlačuje pochybnosti, depresi a úzkost, jež by nás jinak mohly přemoci, a na jejich místě zanechává sílu a ujištění.
Zamyslete se nad několika příklady:
Je tu známý slib pronesený králem Beniaminem: „A nadto, přál bych si, abyste zvážili požehnaný a šťastný stav těch, kteří zachovávají přikázání Boží. Neboť vizte, ti jsou požehnaní ve všech věcech, jak v časných, tak v duchovních; a vytrvají-li věrně do konce, budou přijati v nebi, aby takto mohli přebývati s Bohem ve stavu nikdy nekončícího štěstí. Ó pomněte, pomněte, že tyto věci jsou pravdivé; neboť Pán Bůh to pravil.“11
Vzpomeňte si na Nefiovo uklidňující prohlášení, když v době smrti svého otce čelil pronásledování a depresi:
„Nicméně přes velikou dobrotivost Páně v tom, že mi ukázal veliká a podivuhodná díla svá, srdce mé volá: Ó, jak bídný jsem člověk! Ano, srdce mé se souží… pro nepravosti mé.
Jsem obklíčen pokušeními a hříchy, jež mne tak snadno napadají.
A když se chci radovati, srdce mé sténá pro hříchy mé; nicméně vím, v koho důvěřuji. …
A tak, jestliže jsem tedy vídával tak veliké věci a jestliže Pán v blahosklonnosti své k dětem lidským přicházívá k lidem s tak mnohým milosrdenstvím, proč by mělo srdce mé lkáti a duše má prodlévati v údolí smutku a tělo mé chřadnouti a síla má ochabovati pro strasti mé? …
Ó Pane, důvěřoval jsem v tebe a budu v tebe důvěřovati na věky.“12
Alma vyprávěl o radosti plynoucí ze znovuzrození a následného spoléhání se na Boha:
„A nyní, po tři dny a tři noci jsem byl trýzněn, dokonce bolestmi zatracené duše.
A stalo se, že jak jsem tak byl trýzněn mukami, zatímco jsem byl drásán vzpomínkou na mnohé hříchy své, viz, vzpomněl jsem si také, že jsem slyšel otce svého prorokovati lidu ohledně příchodu jistého Ježíše Krista, Syna Božího, který usmíří hříchy světa.
Nyní, když se mysl moje zmocnila této myšlenky, zvolal jsem v srdci: Ó Ježíši, ty Synu Boží, buď milosrdný ke mně, kterýž jsem v žluči hořkosti a obvinut věčnými řetězy smrti.
A nyní viz, když jsem si toto pomyslel, nemohl jsem si již více vzpomenouti na bolesti své; ano, vzpomínka na hříchy mé mne již nedrásala.
A ó, jaká radost a jaké podivuhodné světlo jsem uzřel; ano, duše má byla naplněna radostí tak nesmírnou, jakou byla bolest má! …
Ano, a od oné doby až do nynějška jsem bez ustání pracoval, abych mohl přiváděti duše ku pokání; abych je mohl přiváděti k tomu, aby okusily onu nesmírnou radost, kterou jsem okusil já; aby mohly také býti zrozeny z Boha a naplněny Duchem Svatým.
A měl jsem oporu ve zkouškách a v trápení všeho druhu, ano, a ve všelikých strastech; ano, Bůh mne vysvobodil z vězení a z pout a ze smrti; ano, a já vkládám důvěru svou v něho a on mne vždy vysvobodí.“13
Kdo by mohl mít větší důvod k úzkosti a hluboké depresi nežli Mormon, který bědoval: „Neustálý výjev zlovolnosti a ohavností byl před očima mýma od doby, kdy jsem byl dosti stár, abych nahlížel na cesty člověka.“14 Navzdory životu plnému válek a traumat však mohl Moronimu říci: „Synu můj, buď věrný v Kristu; a kéž tě věci, jež jsem napsal, nezarmucují a netíží až k smrti; ale kéž tě Kristus pozvedne a kéž jeho utrpení a smrt a zjevení jeho těla našim otcům“ [Jeho Vzkříšení] „a jeho milosrdenství a shovívavost a naděje na jeho slávu a věčný život [spočívají] v tvé mysli na věky.“15
Alma popsal Spasitelův vlastní příklad toho, jak se potýkal s nepředstavitelným utrpením, a jak se k Němu můžeme obrátit pro úlevu a uzdravení, místo abychom si zoufali.
„A on půjde, trpě bolesti a strasti a pokušení všeho druhu; a to se stane, aby se naplnilo slovo, jež praví, že na sebe vezme bolesti a nemoci lidu svého.
A vezme na sebe smrt, aby mohl uvolniti pouta smrti, jež spoutávají lid jeho; a vezme na sebe slabosti jejich, aby nitro jeho mohlo býti naplněno milosrdenstvím podle těla, aby poznal podle těla, jak pomoci lidu svému podle slabostí jeho.
Syn Boží bude trpěti podle těla, aby na sebe mohl vzíti hříchy lidu svého, aby mohl vymazati přestupky jeho podle moci vysvobození svého; a nyní vizte, toto je svědectví, které je ve mně.
Nyní, pravím vám, že musíte činiti pokání a býti znovuzrozeni; neboť Duch praví, že nejste-li znovuzrozeni, nemůžete zděditi království nebeské; tudíž pojďte a buďte pokřtěni ku pokání, abyste mohli býti omyti z hříchů svých, abyste mohli míti víru v Beránka Božího, který snímá hříchy světa a který má moc spasiti a očistiti od veškeré nespravedlivosti.“16
V Knize Mormonově se učíme pravému významu a procesu znovuzrození a toho, jak se stát „svatým skrze usmíření Krista Pána“.17 Pokud se nám podaří vést naši mládež a mladé dospělé k duchovnímu znovuzrození, deprese se vytratí a jakákoli úzkost v jejich životě (která například může nastat, když mají přednést proslov, jenž má být vysílán po celém světě) bude docela zvládnutelná. Dokonce ani samotná smrt nemůže ohrozit jejich pokoj, jakmile se narodili z Ducha a naučili se důvěřovat Bohu.
Starší Neal A. Maxwell jednou hovořil o „lidské nesnázi“ – o skutečnosti, že všechno končí smrtí. Naše úspěchy, pořízené věci, naše vztahy s druhými, to vše má svůj konec, a pokud neexistuje nic víc, pak, jak říká kniha Kazatele, „všecko jest marnost a trápení ducha“.18 Smrt je skutečností a my jsme nuceni uznat, že bez moci, která smrt překonává, by náš život měl pramalý trvalý účel. Naštěstí víme, že smrt byla překonána, život má účel a význam a že vše není marnost. Ježíš Kristus prostřednictvím svého Usmíření překonal lidskou nesnáz v podobě smrti, a nyní, jak poznamenal starší Maxwell, „existují jen osobní nesnáze [naše osobní hříchy, chyby a selhání], a i z nich můžeme být zachráněni tím, že se budeme řídit učením Toho, který nás zachránil před všeobecným zánikem.“19
V tom všem podporujeme pohled z dlouhodobějšího hlediska, který vystihují nedávná slova presidenta Nelsona: „Myslete celestiálně!“ Musíme dorůstající generaci pomoci odmítnout postoj: „Jezte, pijte a veselte se, neboť zítra zemřeme“, který je v mnoha kulturách čím dál patrnější. Tento poraženecký přístup k životu veliký plán vykoupení a štěstí ignoruje a zaměřuje se pouze na okamžité potěšení. Vede k neudržitelným vzorcům a způsobům života. Je to přímá cesta k vysilující úzkosti a zničující depresi. President Nelson o této problematice hovořil vloni v říjnu v proslovu na generální konferenci. Radil:
„Smrtelnost je mistrovský kurz, kde se lze naučit rozhodovat se pro to, co má nejvyšší věčnou důležitost. Až příliš mnoho lidí žije tak, jako kdyby tento život bylo to jediné, co existuje. Vaše dnešní rozhodnutí však určí tyto tři věci: kde budete žít po celou věčnost, s jakým tělem budete vzkříšeni a s kým budete žít na věky. A tak myslete celestiálně.“20
V jeho nedávno vydané knize s názvem Heart of the Matter president Nelson tuto myšlenku rozvedl a uvedl hrůzu nahánějící osobní zážitek. Řekl:
„Několikrát v životě jsem se setkal tváří v tvář se smrtí. K jedné takové situaci došlo koncem května 2009 v Maputu v Mosambiku. Během večeře v misijním domě se starším Williamem W. Parmleym, presidentem oblasti Afrika-jihovýchod, a jeho ženou Shannou a s presidentem Mosambické misie Maputo, Blairem J. Packardem, a jeho ženou Cindy, vtrhli do místnosti tři muži ozbrojení automatickými zbraněmi.
V následné potyčce mi jeden z lupičů přiložil pistoli k hlavě, oznámil, že mě přišli zabít a unést mou ženu, a pak stiskl spoušť. Zbraň cvakla, ale nevystřelila. To lupiče rozzuřilo, kopl mě do obličeje a povalil na zem. Byl jsem si jistý, že to je můj konec. Pamatuji si, že jsem si říkal, že za chvíli opustím tento život a přejdu do dalšího. Bude to velmi zajímavá zkušenost.
Ve stejnou chvíli další lupič vrazil Wendy do zad pistoli a začal s ní lomcovat na židli, aby ji z ní setřásl, se slovy: ‚Půjdeš s námi! Půjdeš s námi!‘
Díky řadě zázračných událostí – a v neposlední řadě díky hrdinským krokům sestry Cindy Packardové – byl náš život ušetřen. Stejně jako při několika předchozích děsivých událostech jsem si však uvědomil, jak je život křehký a jak relativně málo věcí má na tomto světě věčný význam. Zatímco nás tito lupiči ohrožovali na životě, nemyslel jsem na ocenění, akademické tituly či uznání. Přemýšlel jsem o své rodině a o smlouvách, které jsem uzavřel s Pánem.
Obávám se, že až příliš mnoho z nás žije tak, jako kdyby tento život bylo to jediné, co existuje, život po smrti nepokračoval a to, co zde děláme, nemělo žádný vliv na budoucnost. To zkrátka není pravda.
Je životně důležité, abychom se nenechali rozptýlit a stáhnout z cesty smlouvy ‚lesklými předměty‘ světa, a to poctami a pozorností lidí. Tyto věci nejsou v příštím světě vůbec důležité. Na čem bude záležet, je to, zda jsme uzavřeli smlouvy s Bohem a dodržovali je.“21
Modlím se o to, abychom byli schopni pomoci všem těm, na něž máme nějaký vliv, uzavřít smlouvy s Bohem a dodržovat je. Pomáhejte jim rozvíjet víru a důvěru v Boha a nacházet naději. Pomáhejte jim činit pokání a setrvat ve Spasitelově vykupující milosti a nacházet pokoj. Pomozte jim, aby se znovu narodili jako děti Kristovy, jako Jeho synové a Jeho dcery22 a nalezli radost. A kéž přijmete příjemné slovo Boží: „To dobře, služebníče dobrý a věrný.“23
Vydávám vám své pevné a jisté svědectví o Vzkříšení Ježíše Krista. Skutečnost Jeho Vzkříšení dokazuje pravdivost toho, čemu učíme v evangeliu Ježíše Krista, a potvrzuje, že On má veškerou moc na nebi i na zemi – že může splnit a splní svá zaslíbení. On žije! Vy jste Jeho pomocní pastýři a žehnám vám Jeho láskou a větší schopností učit a pečovat o Jeho ovečky. Ve jménu Ježíše Krista, amen.