2:3

Dobrodružství smrtelnosti

Starší Dieter F. Uchtdorf

Kvorum Dvanácti apoštolů

Večer se starším Dieterem F. Uchtdorfem

Celosvětové zasvěcující shromáždění pro mladé dospělé • 14. ledna 2018 • Konferenční centrum

Drazí mladí přátelé, drazí bratři a sestry, přináším vám láskyplné pozdravy a požehnání od Kvora Dvanácti apoštolů.

Chybí mi president Thomas S. Monson. Byl mým milovaným a drahým přítelem, mým učitelem a mentorem. Mohu vás však ujistit, že sám Pán stojí v čele této Církve, své Církve – Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Připravil božský plán, aby Jeho Církev vždy vedli proroci, vidoucí a zjevovatelé.

Neustále na vás myslíme. Modlíme se za vás, máme vás rádi a obdivujeme vás.

Toto celosvětové shromáždění a aktivity, které mu předcházely a které budou pokračovat i po tomto setkání, jsou jedním z příkladů vaší dobrotivosti. Desítky tisíc z vás se zapojily úžasným způsobem – od pomáhání těm, kteří mají těžkosti, přes pozvedání nálady druhých písní. A vaším úkolem je sdílet dobré zprávy evangelia Ježíše Krista na sociálních sítích a dalšími prostředky a také skrze svůj osobní příklad. Děkujeme vám za projevy vaší ochoty sloužit Bohu a bližním.

Mám radost, že zde mohu být dnes s vámi a mohu pociťovat vašeho ducha, sílu a energii. A jsem také moc rád, že jsme měli možnost slyšet slova mé manželky. Harriet je skutečným sluncem mého života. Každý, kdo ji zná, ji má rád. Je takovým typem člověka, díky němuž se všichni kolem cítí lepšími a šťastnějšími lidmi. Zcela jistě má takový vliv na mě.

Nedávno jsme oslavili 55. výročí naší svatby. Když se díváme na své dvě děti a jejich manželské partnery, na šest vnoučat s jejich rodinami a tři pravnoučata, žasneme nad tím, jak velkým dobrodružstvím náš život byl a je.

Věk okamžitých odpovědí

Když jsem se připravoval na tuto akci, napadla mě zajímavá myšlenka. Ano, je pravda, že léta, kdy mi bylo mezi 18 a 30, jsou již dávnou minulostí, ale nehledě na svůj stávající věk se uvnitř stále cítím mlád. Ve skutečnosti se většina z nás, starších lidí, považuje za mladé, kteří zkrátka jen žijí už hodně dlouho.

Starší generace mají s vámi společného mnohem více, než si možná myslíte. Jsem přesvědčen, že odlišnosti mezi dětmi Nebeského Otce, ať již jsou jakéhokoli věku, jsou v porovnání s podobnostmi nevýznamné. Například mnozí z vás si kladou otázky o Bohu a o sobě – hluboké, zásadní otázky, které se podobají otázkám těch, kteří jsou mnohem starší než vy:

„Skutečně existuje Bůh? Záleží Mu na mně?“

„Jsem na správné cestě?“

„Proč se někdy cítím prázdný, přemožený, přehlížený nebo osamocený?“

„Proč Bůh nezasáhne do mého života?“

„Proč mi neodpověděl na modlitbu?“

„Proč dopouští, abych zakoušel smutek, nemoc nebo neštěstí?“

Na tyto otázky může být velmi těžké odpovědět.

Ve věku okamžitých odpovědí – kde zdánlivě dokonalé a nevyvratitelné informace jsou na dosah vyhledávacího políčka na Googlu – jsme někdy rozčarovaní, když otázky na naše nanejvýš osobní, důležité a naléhavé otázky nepřicházejí hned. Obracíme se v srdci k nebi, ale připadá nám, že tam nacházíme frustrující, točící se „kurzor s přesýpacími hodinami“.

Neradi na něco čekáme.

Když musíme čekat na výsledky vyhledávání víc než pár vteřin, říkáme si, zda jsme vůbec připojeni k internetu nebo zda se spojení nepřerušilo. Ve svém zklamání můžeme hledání dokonce úplně zanechat. Když se ale jedná o otázky věčnosti, o záležitosti duše, musíme být trpělivější.

Ne všechny odpovědi jsou stejně hodnotné. Odpovědi, jejichž zdrojem je světská moudrost či populární mínění, přicházejí snadno, ale ztrácejí rychle na hodnotě, když se objeví nové teorie či trendy. Nebeské odpovědi – odpovědi věčné – jsou neocenitelné. Získat tyto odpovědi často vyžaduje oběť, námahu a trpělivost.

Na tyto odpovědi ale stojí za to počkat.

Mým dnešním cílem je nabídnout vám své spolehlivé svědectví o tom, že Otec v nebi vás zná, slyší vás a nikdy vás neopustí. Když se k Němu budete v srdci obracet a budete se snažit kráčet po Jeho cestě, bude vám zasahovat do života a řídit vaše putování tímto velkým a napínavým dobrodružstvím smrtelnosti.

Pospojování jednotlivých bodů

Steve Jobs ze společnosti Apple, jeden z velkých inovátorů naší doby, jednou vyjádřil tuto myšlenku: „Nemůžete pospojovat jednotlivé body, když se díváte dopředu,“ řekl. „Můžete je pospojovat jen tehdy, když se ohlédnete za sebe. A tak musíte věřit, že se tyto body nějak pospojují ve vaší budoucnosti.“¹

Co tím měl na mysli? Možná pomůže jeden příklad. Na konci 19. století malíři, jako byli například Georges Seurat či Paul Signac, začali používat nový styl, jemuž dnes říkáme neoimpresionismus. Jejich technika spočívala v tom, že malířské plátno pokryli malými barevnými tečkami. Při pohledu zblízka se zdá, že tyto tečky jsou neprovázané a nahodilé. Ale když se podíváte na celý obraz, spatříte, jak tyto tečky splývají v barvy a barvy nakonec tvoří tvary, které odhalují krásný obraz. To, co se zdálo být nahodilé, či dokonce matoucí, začíná dávat smysl. Náš život je někdy jako neoimpresionistický obraz. Barevné tečky, z nichž se skládají okamžiky a události našich dnů, nám mohou občas připadat nepropojené a chaotické. Nevidíme v nich žádný řád. Neumíme si představit, že mají vůbec nějaký smysl.

Nicméně když poodstoupíme a podíváme se na svůj život z perspektivy věčnosti a budeme-li ho vnímat v rámci evangelia Ježíše Krista, uvidíme, jak se rozmanité tečky našeho života propojují. Možná zatím nevidíme celý obraz, ale vidíme dost na to, abychom věřili, že jde o nádhernou a velkolepou kompozici. A když se budeme snažit důvěřovat Bohu a následovat Jeho Syna Ježíše Krista, jednoho dne uvidíme konečný výsledek a poznáme, že naše kroky vedla a řídila samotná ruka Boží.

Poznáme, že Mistr Malíř měl po celou dobu, pokud jde o ony náhodné tečky, určitý plán. Poznáme, že zvelebil naše talenty, připravil nám příležitosti a poskytl nám možnosti mnohem vznešenější, než bychom si dokázali představit nebo než bychom dokázali naplnit.

Byl jsem toho rozhodně svědkem ve svém životě.

Mé dobrodružství smrtelnosti

Mnozí z vás víte, že když jsem byl malý, musela má rodina dvakrát utéci z domova a vše opustit. V obou těchto případech se záhy ukázalo, že lidé v našem novém bydlišti nás považují za něco „méně“, než jsou oni sami. Mezi dětmi mého věku jsem se kvůli svému přízvuku, který byl zdrojem posměchu, stal černou ovcí.

Rodiče se s obtížemi snažili zaopatřit naši rodinu. Maminka začala provozovat malou prádelnu a já jsem po škole na kole s vozíkem působil jako „specialista na doručování prádla až do domu“.

Kvůli traumatu a stresu z našeho přestěhování jsem nezvládal studium a ztratil jsem jeden celý školní rok.

Ve východním Německu jsem se jako druhý jazyk učil ruštinu. Bylo to těžké, ale zvládal jsem to. V západním Německu jsem se však musel učit anglicky.

To mi připadalo nezvládnutelné! Byl jsem přesvědčen, že moje ústa zkrátka nejsou pro angličtinu stvořena.

Během let dospívání jsem se zamiloval do té nejúžasnější dívky s nádhernýma velkýma hnědýma očima. Harriet o mě naneštěstí neměla nejmenší zájem. Jakkoli jsem se snažil, vypadalo to, že se mi nic nedaří. Již jste slyšeli její verzi příběhu.

Takový jsem tedy byl – docela bezvýznamný mladý muž, který zápolí s obtížemi a žije v poválečném Německu a který zdánlivě nemá moc velkou šanci na úspěšný život.

V můj prospěch ale hrálo několik okolností.

Věděl jsem, že má rodina mě má ráda. Ve škole i v Církvi byli učitelé, kteří mě povzbuzovali, abych si vždy stanovoval vysoké cíle. A dosud si pamatuji, jak jeden mladý americký misionář učil z písem této zásadě: „Pokud je Bůh s [tebou], kdo může být proti [tobě]?“²

Cosi na těchto slovech na mě mocně zapůsobilo. Pokud je to pravda, pomyslel jsem si, proč bych se měl bát?

A tak jsem věřil. A důvěřoval Bohu.

Po určitou dobu jsem studoval na učňovské škole. Jeden můj učitel mě vyzval, abych si dal vyšší cíle a navštěvoval večerní studium strojírenství. Vyžadovalo to velké úsilí navíc, ale přivedlo mě to k objevení mé velké vášně týkající se létání! Šokovalo mě, když jsem se dozvěděl, že pokud se chci stát pilotem, musím umět anglicky. Já jsem se ale pilotem stát chtěl, a nějakým zázrakem se mi ústa přizpůsobila a angličtina pro mě již nebyla nezvládnutelným jazykem.

S novou motivací, s čerstvým odhodláním pustit se do usilovné práce a s důvěrou v Nebeského Otce jsem začal dělat malé krůčky vpřed, což mi pomohlo získat důvěru v to, že to zvládnu.

Samozřejmě to neznamená, že všechno šlo vždy hladce.

Když mi bylo 19, vydal jsem se do San Antonia v Texasu, abych tam zahájil pilotní výcvik v armádním letectvu. V letadle jsem seděl vedle muže, který měl silný texaský přízvuk. Ke své hrůze jsem si uvědomil, že angličtina, kterou jsem se tak usilovně snažil naučit, se nepodobá angličtině, kterou se mluví v Texasu!

Ve škole pro výcvik pilotů to bylo také náročné. Byl to program založený ve velké míře na soupeřivosti a každý usiloval o to, aby ho absolvoval s co nejlepšími výsledky. Ihned jsem poznal, že jsem v nevýhodě, protože pro většinu mých spolužáků byla angličtina mateřským jazykem.

Můj letecký instruktor mě varoval před další potenciální nevýhodou – trávil jsem příliš času v Církvi. Místní členové mě přivítali do své odbočky i do svých domovů, a dokonce jsme společně v Big Spring postavili kapli. Instruktor se obával, že tyto aktivity oslabují mou šanci na dosažení vysokého ohodnocení. Já jsem si to ale nemyslel. A tak jsem důvěřoval Bohu a dělal to nejlepší, co jsem uměl.

Nakonec jsem se anglicky naučil (i když na tom stále pracuji). Absolvoval jsem pilotní výcvik (a ve své třídě jsem skončil první). Stal jsem se stíhacím pilotem a později kapitánem aerolinek. A ta nádherná, hnědooká dívka mých snů? Ta je tady teď se mnou.

Snažte se dělat maličkosti dokonale

Skrývá se v tomto nějaké ponaučení? Myslím, že hned několik!

Jedním z nich může být toto: nedopusťte, aby vás přemohly mnohé velké a obtížné životní úkoly. Pokud budete odhodláni dělat ony „snadné věci“ – ony „maličkosti“, které po vás Bůh požaduje – a budete je dělat tak dokonale, jak jen umíte, velké věci přijdou.

Mezi tyto „malé a snadné“ věci, které byste mohli zvládat dokonale, patří každodenní modlitba, studium písem, dodržování Slova moudrosti, chození na shromáždění, modlitba s opravdovým záměrem a placení desátků a obětí.

Dělejte tyto věci i tehdy, když se vám do nich nechce. Tyto „oběti“ vám mohou připadat nevýznamné, ale jsou důležité, neboť „oběť přinese nebeské dary“.³

V určitém smyslu jsou tyto „malé a prosté“ oběti každodenními tečkami, které vytvářejí mistrovský obraz vašeho života. Možná nyní nevidíte, jak se tyto tečky propojují, a ani to ještě vidět nemusíte. Prostě mějte dostatek víry pro chvíli, kterou prožíváte nyní. Důvěřujte Bohu a „z malých věcí [vzejde to], co je veliké“.⁴

Důvěřujte Bohu

Možná vás nyní napadá: „Ano, starší Uchtdorfe, to všechno je moc hezké. Ale vy jste apoštol. Já nikdo takový nejsem. Nejsem pro Boha důležitý. Na mé modlitby nikdo neodpovídá. Můj život nikdo neřídí. Pokud existuje nějaký plán pro můj život, je to jen bazarová verze. Je to plán z druhé ruky. Je to plán ve stylu ‚buď spokojený s tím, co máš‘.“

Drazí přátelé, pamatujte na to, co řekl Steve Jobs: „Nemůžete pospojovat jednotlivé body, když se díváte dopředu; můžete je pospojovat jen tehdy, když se ohlédnete za sebe.“

Když jsem byl ve vašem věku, neměl jsem tušení, kam mě život zavede. Rozhodně jsem neviděl žádné body, které by se přede mnou spojovaly.

Ale důvěřoval jsem Bohu. Naslouchal jsem radám milující rodiny a moudrých přátel, postupoval jsem po malých krůčcích víry a věřil, že pokud udělám v daném okamžiku to nejlepší, Bůh se postará o celkový obraz.

A přesně to také udělal.

Znal konec od počátku i tehdy, kdy já jsem ho neznal.

Neviděl jsem do budoucnosti, ale On ano.

I v oněch těžkých chvílích, kdy jsem si myslel, že jsem opuštěný, byl se mnou – nyní si to uvědomuji.

V Příslovích nacházíme toto veliké zaslíbení: „Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej. Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.“⁵

Na konci tohoto verše není otazník.

Ne, podle mě by tam měl být vykřičník!

A tak si musíte položit otázku: „Dokáži sebrat dost víry na to, abych Bohu věřil? Jsem ochoten důvěřovat tomu, že mě miluje a přeje si mě po mé cestě vést?“

Ve skutečnosti se vám v mnoha ohledech může vaším vlastním přičiněním vést docela dobře. Ale naléhavě vás žádám, abyste věřili, že váš život bude nekonečně lepší, pokud budete spoléhat na to, že vaše kroky povede Bůh. On ví to, co vy vědět nemůžete, a má pro vás připravenou budoucnost, kterou si ani nedokážete představit. Velký apoštol Pavel svědčil: „Žádné oko nevidělo, žádné ucho neslyšelo, žádnou mysl nenapadlo, co Bůh připravil pro ty, kteří ho milují.“⁶

Chcete, aby vás Nebeský Otec vedl a podpíral a aby vám žehnal?

Pak věřte.

Milujte Ho.

Hledejte Ho celým srdcem.

Kráčejte po Jeho cestách – což znamená, že budete dodržovat přikázání, ctít smlouvy, následovat učení proroků a dbát našeptávání Ducha.

Toto čiňte a Bůh „vás rozmnoží tisíckrát a požehná vám, jak slíbil“!⁷

Zodpovídáme se Bohu

Chápu, že pro některé může být toto snadné říci, a těžké udělat. Souhlasím s tím, že v dnešní kultuře nemusíte jít daleko, abyste slyšeli protichůdné hlasy, které druhé odrazují od víry v Boha obecně, a konkrétně od našeho náboženství, a víře a našemu náboženství se vysmívají.

Takovéto hlasy pak v dnešní době nabývají na hlasitosti v důsledku nevídaného pokroku v komunikaci.

Toto je výzva, s níž se potýkáte. Ale je to také vaše výsada.

Jsem si jist, že najdete prostředky, jak se s tím vyrovnat Pánovým způsobem!

Je to součást vašeho dobrodružství smrtelnosti. To, jak to budete zvládat, bude mít značný vliv na vaši budoucnost a na to, jakou úlohu v Božím díle zde na zemi budete zastávat.

Nicméně to, co v životě zažíváte, není nic neobvyklého. Nejste jedinou generací, jejíž víra v Boha je podrobena zkouškám a zesměšňování. Vlastně se zdá, že toto je součástí zkoušky ve smrtelnosti pro všechny Boží děti.

„Byste byli z světa,“ řekl Ježíš svým učedníkům, „svět, což jest jeho, miloval by; že pak nejste z světa, ale já z světa vyvolil jsem vás, protož vás svět nenávidí.“⁸

Zkrátka byste měli přijmout pravděpodobnost, že jakmile si dáte závazek následovat Spasitele, obyvatelé oné veliké a prostorné stavby s tím nebudou souhlasit – a občas docela hlasitě.⁹ Mohou se dokonce snažit vás i šikanovat a zostouzet.

Pamatujte ale na to, že jim se nezodpovídáte. Zodpovídáte se Bohu. Jednoho dne budete stát před Ním, abyste se zodpovídali ze svého života.

Zeptá se vás, co jste dělali, abyste překonávali pokušení světa a kráčeli po cestě spravedlivosti. Zeptá se vás, zda jste následovali Spasitele, zda jste měli rádi bližního, zda jste se upřímně snažili vytrvat na cestě učednictví.

Drazí mladí přátelé, drazí bratři a sestry, nemůžete mít obojí. Nemůžete obdržet nepředstavitelná požehnání plynoucí z učednictví, a přitom si zároveň uchovávat záznam o členství ve sboru Babylon. Drazí bratři a sestry, nyní je čas na to, abyste se oddali Kristu a kráčeli po Jeho cestě.

Jednoho dne všechny Boží děti poznají, co je správné – včetně těch, které se nyní pravdě vysmívají. Pokleknou a vyznají, že Ježíš je Kristus, Vykupitel a Spasitel světa.¹⁰ Poznají, že za ně zemřel.

Onoho dne bude jasné, že Jeho hlas je ten jediný, na kterém kdy opravdu záleželo.

S jistotou poznáte, jak požehnaní jste, protože jste si zachovali víru, dodržovali Boží přikázání, sloužili bližním a budovali království Boží zde na zemi. Milovaní přátelé, věřte – a Bůh bude s vámi. Obracejte se k Němu v srdci – a povede vás na vaší cestě tímto velikým a napínavým dobrodružstvím smrtelného života.

Nezáleží na tom

Když mluvíme o tom, že máme Bohu dovolit, aby řídil náš život, rád bych objasnil jednu věc. To, co se vám chystám říci, se vám možná nebude líbit. Když se Boha zeptáte na to, jak v životě naložit s určitými rozhodnutími – včetně několika důležitých rozhodnutí – možná vám nedá jasnou odpověď. Pravdou je, že někdy zkrátka Pánu nezáleží na tom, jak se rozhodnete, pokud své rozhodnutí učiníte v rámci základních smluv a zásad evangelia.

V mnoha případech nebudou rozhodnutí, která učiníte, tak důležitá jako to, co uděláte poté, co se rozhodnete.

Například dvojice se může rozhodnout uzavřít sňatek, i když někteří členové jejich rodin je nepovažují za dokonalý pár. Mám ale ohledně takového páru velkou naději, pokud po rozhodnutí uzavřít sňatek zůstanou zcela oddaní jeden druhému a Pánu celým svým srdcem a myslí. Když se k sobě navzájem budou chovat s láskou a laskavostí a budou se zaměřovat na emocionální, duchovní a časné potřeby toho druhého – tím, že budou důsledně dělat ony „maličkosti“ – stanou se dokonalým párem.

Opačným případem je ten, kdo se domnívá, že si vybral „dokonalého“ partnera, a pak předpokládá, že veškerou dřinu má za sebou. Pokud si přestanou projevovat náklonnost, přestanou spolu osobně komunikovat a sklouznou k egoismu a k sebestřednému životu, pak je tento pár na cestě vedoucí k zármutku a zklamání.

Tatáž zásada platí pro výběr zaměstnání. Mám velkou naději ohledně těch, kteří si vyberou méně prestižní zaměstnání, ale dělají to nejlepší, co umí, a snaží se, aby jejich práce byla zajímavá a podnětná.

Méně naděje mám ohledně těch, kteří se rozhodnou pro na pohled působivé zaměstnání, ale postupně ztratí vnitřní nadšení nezbytné k tomu, aby byli ve své práci úspěšní. Ve skutečnosti bude schopnost úspěšně se přizpůsobit změnám na pracovní pozici jednou z nejdůležitějších vlastností, které si vaše generace bude muset osvojit, aby dokázala čelit budoucnosti.

Jak si tedy Pán přeje, abyste přistupovali k důležitým rozhodnutím?

Pokyny, které dal Oliverovi Cowderymu a Josephovi, byly a jsou velmi užitečné i pro mě. Pán jim řekl: „Ty to musíš promysleti v mysli své; potom se mne musíš tázati, zda je to správné.“¹¹

Nebeský Otec vám dal mozek a srdce. Budete-li mu důvěřovat, pomůže vám při rozhodování správně používat oboje.

U mnohých rozhodnutí máte na výběr z více dobrých variant než jen z jedné jediné. Když se toto přihodilo Josephovi a jeho společníkům a oni usilovali o Pánovo vedení, Pán použil zajímavá slova. Použil slova „nezáleží na tom“.¹²

Vzápětí ale Pán dodal: „Jen buďte věrni.“¹³

Vaším úkolem je učinit to nejlepší rozhodnutí, jaké dokážete, založené na vám dostupných informacích a zakotvené v hodnotách a zásadách evangelia. Poté se snažte celou svou mocí uspět v tom, do čeho jste se pustili – a buďte věrní.

Toto dělejte, a jednotlivé body se pospojují.

Možná pociťujete zklamání, když říkám, že Bůh vám nutně neposkytne podrobný itinerář vašeho životního putování. Opravdu ale chcete pokyny a vedení ohledně každé maličkosti svého života?

Opravdu chcete, aby vám někdo poskytoval taháky pro život, než budete mít šanci přijít věcem na kloub sami? Jaké by to pak bylo dobrodružství?

Drazí mladí přátelé, dobrodružstvím smrtelnosti projdete jen jednou. Nepřipravila by vás na míru přizpůsobená procházka s předem známými událostmi a odpověďmi na všechny velké životní otázky o onen úžasný pocit, že jste něčeho dosáhli, a o posílenou důvěru¹⁴ v Pána a v sebe?

Bůh vám dal svobodu jednání, a proto existuje mnoho různých směrů, kterými se můžete vydat, a přitom vést naplněný život. Smrtelnost je příběh s otevřeným koncem, kdy si sami vybíráte své dobrodružství. Máte přikázání, máte smlouvy, máte inspirované prorocké rady a máte dar Ducha Svatého. To je více než postačující pro to, aby vás to dovedlo k dosažení štěstí ve smrtelnosti a k radosti ve věčnosti. Navíc – nezoufejte, pokud učiníte nějaká rozhodnutí, která nebudou úplně dokonalá. Tímto se učíte. Toto je součást dobrodružství!

Dobrodružství nikdy neprobíhají od začátku do konce hladce, ale budete-li věrní, můžete s jistotou očekávat šťastný konec. Vezměte v úvahu příklad Jozefa z Egypta. V mnoha ohledech byl jeho život katastrofou. Jeho bratři ho prodali do otroctví. Byl uvržen do vězení za zločin, který nespáchal. Navzdory všem těmto hrozným situacím, do nichž ho druzí uvrhli, si uchoval víru. Důvěřoval Bohu. Využíval svou situaci na maximum. Rok za rokem – i když se zdálo, že je přehlížen a opuštěn – věřil dál. Jozef se vždy v srdci obracel k Bohu. A Bůh ukázal, že je schopen obrátit negativa v pozitiva.¹⁵

Dnes, o nějakých 4 000 let později, dál nacházíme v Jozefově příběhu inspiraci.

Vaše dobrodružství nemusí být tak dramatické, ale bude mít své vzestupy i pády. A tak pamatujte na Jozefův příklad: zůstaňte věrní. Věřte. Buďte čestní. Nezahořkněte. Neponižujte druhé. Milujte Boha, milujte své bližní. Důvěřujte Pánu, i když se situace zdá být ponurá.

Možná to uvidíte až mnohem později, ale pak se ohlédnete za sebe a poznáte, že Pán vskutku řídil a vedl vaše kroky.

Jednotlivé body se pospojovaly.

Pět zásad, na které je třeba pamatovat

Co tedy doufám, že si budete pamatovat z našeho dnešního společně stráveného setkání?

Zaprvé – vězte, že než získáte od Boha odpovědi na své nejhlubší otázky, může to chvilku trvat a tyto odpovědi mohou přijít způsobem, který nebudete čekat. Boží odpovědi mají věčnou hodnotu. Stojí za to na ně počkat.

Zadruhé – mějte trochu víry. Obracejte se v srdci k Bohu. Věřte, že jste pro Boha důležití, a důvěřujte tomu, že vám pomůže dosáhnout toho více, než byste dokázali vlastními silami. Učte se od Něj. Milujte Ho. Věřte Mu. Povídejte si s Ním – pravidelně a intenzivně. Naslouchejte Jeho hlasu.

Zatřetí – kráčejte co nejlépe po cestě učednictví. Nenechte se odradit. Zkrátka jen dělejte co nejdokonaleji ony maličkosti, a velké věci přijdou.

Začtvrté – nedopusťte, aby vás odrazující hlasy odvedly od vašeho putování ve víře. Pamatujte na to, že se nezodpovídáte kritikům. Zodpovídáte se svému Otci v nebi. To na Jeho hodnotách záleží.

Zapáté – rozhodujte se co nejlépe tím, že se budete řídit nabádáními, která vám vstupují do srdce a na mysl. Snažte se podle nich co nejlépe řídit. Mějte víru, a Bůh posvětí vaše upřímné úsilí k vašemu věčnému dobru.¹⁶

Čiňte tak, a nakonec vše dobře dopadne.

Zanechávám vám dnes, na začátku tohoto nového roku, své požehnání, že pokud se budete upřímně snažit poznávat svého Boha, vaše víra se prohloubí. Když se budete snažit následovat svého Spasitele, vaše sebedůvěra poroste.¹⁷ A když budete kráčet ve věrnosti a otevřete své srdce Světlu Kristovu, vaše láska k Bohu bude zrát a vaše schopnost milovat bližního se bude zušlechťovat.

A toto vše vám přinese štěstí a radost.

Přinese vám to pokoj.

A jednoho dne vám to přinese věčnou slávu.

V onen budoucí den se ohlédnete za sebe na toto drahocenné a napínavé dobrodružství smrtelnosti a pochopíte. Uvidíte, že jednotlivé body se skutečně pospojovaly do nádherného obrazu, krásnějšího, než byste si kdy dokázali představit. S nevýslovnou vděčností pochopíte, že Bůh sám, v hojnosti své lásky, milosti a soucitu, nad vámi vždy bděl, žehnal vám a vedl vaše kroky, zatímco jste k Němu kráčeli.

O tom svědčím a zanechávám vám své požehnání jako apoštol Páně v posvátném jménu našeho Mistra, ve jménu našeho Vykupitele a Spasitele, Ježíše Krista, amen.