„Nepochybujte, ale buďte věřící“
Celosvětové zasvěcující shromáždění pro mladé dospělé • 13. ledna 2019 • Univerzita Brighama Younga-Havaj
Starší Dale G. Renlund: Děkujeme vám, že jste sem dnes přišli. Víme, že vy všichni byste mohli dělat něco úplně jiného. Modlíme se, aby vám Bůh za vaši oběť požehnal. Děkuji vám jménem Pána a Jeho Církve za vaši víru a věrnost.
Sestra Ruth L. Renlundová: Je úžasné, že zde můžeme být. Pěvecký sbor byl nádherný a přispěl k duchu tohoto setkání. Jsme vděčni i za ty, kteří sedí na stupínku, a jsme si vědomi jejich úlohy ve vašem životě i v tom našem. Obdivujeme příklad jejich učednictví.
Máme pocit, že bychom dnes měli mluvit o tématu, o kterém již mnoho měsíců přemýšlíme – o víře a o pochybách. Vloni v červnu jsme na každoročním školení pro učitele Seminářů a institutů náboženství mluvili o jednom podobenství. Dnes bychom se na začátku rádi podělili o totéž podobenství i s vámi.
Starší Dale G. Renlund: Představte si, že se plavíte ve člunu na moři a převrhnete se. Máte na sobě záchrannou vestu a plavete několik hodin směrem, kde je podle vás nejbližší pobřeží, ale nevíte to jistě. Začínáte být dehydrovaní, takže když se snažíte plavat dál, točí se vám hlava a jste malátní. Podle vašeho nejlepšího odhadu je pobřeží asi 30 kilometrů daleko. Obáváte se o vlastní život, protože tak daleko doplavat nezvládnete. V dálce zaslechnete zvuk malého motoru. A zdá se, že ten zvuk přichází směrem k vám – vaše naděje na záchranu stoupá. A najednou vidíte, jak se k vám přibližuje rybářský člun.
Sestra Ruth L. Renlundová: „A ano,“ říkáte si, kapitán člunu vás vidí! Člun se zastavuje a laskavý, větrem ošlehaný rybář vám pomáhá na palubu. S vděčností se doplazíte na sedadlo ve člunu a vydechnete úlevou. Rybář vám podává čutoru s vodou a několik sušenek. Dychtivě je spořádáte. Voda a sušenky vám dodávají potřebnou energii, abyste se vzchopili. Ulevilo se vám a jste šťastní. Jste na cestě domů.
Když začínáte nabírat síly a cítit se lépe, začnete věnovat pozornost tomu, čeho jste si předtím nevšimli. Voda z čutory je trochu zatuchlá a neodpovídá tomu, čemu byste dali přednost – balené vodě značky Evian nebo Perrier. Sušenky byly sice dobré, ale k jídlu byste si ve skutečnosti dali spíše nějakou delikatesu a po ní čokoládový croissant. Také si všimnete, že onen laskavý rybář má obnošené boty a modré džíny. Má špinavý klobouk a zdá se, že nedoslýchá.
Starší Dale G. Renlund: Také vidíte, že člun již něco pamatuje a na pravé straně přídě jsou promáčkliny. Barva je místy oprýskaná a odlupuje se. Také vidíte, že když rybář nedrží kormidlo pevně, člun se začne stáčet doprava. Začínáte se strachovat, že vás tento člun a jeho kapitán možná vůbec nezachrání. Ptáte se rybáře na promáčkliny a na kormidlo. On odpovídá, že si s tím moc velké starosti nedělá, protože se plaví k lovištím ryb a zpět stejnou trasou, den co den, již několik desítek let. Člun ho vždy bezpečně a spolehlivě dopravil tam, kam se dostat chtěl.
Jste v šoku! Jak je vůbec možné, že neřeší ty promáčkliny a kormidlo? A proč by jídlo nemohlo být více podle vašich představ? Čím více se zaměřujete na člun a na rybáře, tím více se cítíte znepokojeni. Pochybujete o svém počátečním rozhodnutí vstoupit vůbec na palubu. Jste čím dál více znepokojeni. Nakonec požadujete, aby rybář člun zastavil a nechal vás vrátit se do vody. I když jste ještě více než 20 kilometrů od břehu, nesnesete pomyšlení na to, že byste ve člunu zůstali. Rybář, který je z toho smutný, člun zastavuje a pomáhá vám zpátky do moře. A tak jste znovu ponecháni svému osudu.
Sestra Ruth L. Renlundová: Dívejte se na tento příběh jako na podobenství, v němž člun představuje Církev a rybář představuje ty, kteří v Církvi slouží.1 Základním účelem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů je pomáhat Nebeskému Otci a Ježíši Kristu v Jejich díle uskutečnit věčný život Božích dětí.2 Církev poskytuje cestu smlouvy – cestu k návratu k Nebeskému Otci. Ti, kteří v Církvi slouží, ačkoli nejsou dokonalí, jsou nezbytní v tom, aby nám na cestě smlouvy pomáhali a povzbuzovali nás.
Čemu nás tento člun a rybář učí o Církvi? Změní něco promáčkliny a odlupující se barva na Církvi na její schopnosti poskytnout nám právoplatné obřady spasení a oslavení, které nám pomáhají stát se takovými, jako je náš Otec v nebi? Pokud musí rybář držet kormidlo oběma rukama, aby člun udržel ve správném směru, znamená to, že on či jeho člun nás nedokáží bezpečně a spolehlivě dostat tam, kam se dostat chceme? Nemusíte být vysvěceným vidoucím jako můj manžel, abyste věděli, že rozhodnutí vrátit se do vody, namísto zůstat ve člunu, je riskantní. Když ale ztrácíme ze zřetele celkový účel, pak nám malé promáčkliny a odlupující se barva mohou připadat jako něco závažného.
Každý člen potřebuje vlastní svědectví o pravdivosti znovuzřízené Církve. Bez opravdového obrácení, které zahrnuje mocnou změnu srdce, se může stát, že se začnete obrazně řečeno zaměřovat na sušenky a oprýskanou barvu.
President Russell M. Nelson na generální konferenci v dubnu 2018 řekl: „Nemusíte si lámat hlavu s tím, co je pravda. [Viz Moroni 10:5.] Nemusíte si lámat hlavu s tím, komu můžete bez obav důvěřovat. Skrze osobní zjevení můžete obdržet své vlastní svědectví o tom, že Kniha Mormonova je slovo Boží, že Joseph Smith je prorok a že toto je Pánova Církev. Bez ohledu na to, co mohou říkat nebo dělat druzí, nikdo vám nikdy nemůže vzít svědectví ohledně nějaké pravdy, které jste pocítili v srdci a v mysli.“3 Toto svědectví je nyní důležitější než kdy předtím.
Starší Dale G. Renlund: Počátek mého svědectví spadá do doby, kdy jsem žil ve švédském Göteborgu. Bylo mi 11 let. President misie vyzval všechny mladé členy, aby četli Knihu Mormonovu. Přijal jsem tuto výzvu a pustil se do čtení. Někdy v průběhu mého čtení nám jeden z rádců presidenta misie řekl, že se máme ohledně toho, co čteme, modlit. Moc dobře si vzpomínám na onen večer, kdy jsem podle této výzvy jednal. Poklekl jsem u postele a začal se velmi jednoduše modlit o to, abych poznal, zda je Kniha Mormonova pravdivá.
Neslyšel jsem žádný hlas, ale bylo to, jako by mi Bůh řekl: „Říkám ti celou dobu, že je pravdivá.“ Tento zážitek mě změnil; změnil mi život. Byl to začátek procesu víry – procesu, kdy člověk kráčí po cestě smlouvy a snaží se dělat věci lépe a být lepším. Právě v Göteborgu jsem zjistil, jak činit pokání. Právě v Göteborgu jsem dospěl k poznání svého Vykupitele. Právě v Göteborgu jsem začal vzhlížet k lidem, kteří zvelebovali své povolání a usilovně se snažili budovat království Boží. Göteborg se stal mými „vodami Mormonu“.4
Sestra Ruth L. Renlundová: Kde jste dospěli k poznání svého Vykupitele vy? Jak jste se cítili? Pokud jste na to zapomněli, naléhavě vás prosíme, abyste udělali něco, co vám tento pocit znovu přinese. Toto poznání a tyto pocity představují počátky víry.
Víra je rozhodnutí, které musí každý člověk učinit. Víra není jen vrtošivé přání, aby něco bylo pravdivé, či rozmarná snaha přesvědčit sám sebe, že to pravdivé je. Víra je ujištění o existenci toho, co ve fyzickém těle nevidíme. Víra je také zásadou činu.
„Víra musí býti soustředěna na Ježíše Krista, aby mohla vésti osobu ke spasení. … Víra je roznícena nasloucháním evangeliu, kterému učí zplnomocnění [učitelé] seslaní Bohem. [Viz Římanům 10:14–17.] Zázraky nevytvářejí víru, ale silná víra se rozvíjí skrze poslušnost evangelia Ježíše Krista. Jinými slovy, víra přichází skrze spravedlivost. [Viz Alma 32:40–43.]“5 Víra nepřichází tím, že po Bohu požadujeme znamení, ale tím, že jsme poslušni Jeho přikázání a řídíme se podle nich.
Starší Dale G. Renlund: Bůh si přeje, abychom měli víru, aby nám mohl žehnat.6 Víra je klíč, který odemyká Boží milosrdenství. Člověk se musí rozhodnout, zda chce, či nechce mít víru, a poté musí na základě víry jednat, než bude moci jeho víra růst. Alma učil: „Ale vizte, jestliže probudíte a povzbudíte své schopnosti, až tak, abyste vyzkoušeli slova má a abyste uplatnili trochu víry, ano, nemůžete-li činiti ničeho více, nežli si přáti, abyste uvěřili, nechte toto přání v sobě působiti, dokud neuvěříte tak, abyste mohli dopřáti místa části slov mých.“7 Má-li víra růst, musí se člověk rozhodnout mít víru a pak podle ní jednat.
Sestra Ruth L. Renlundová: Přání člověka mít víru musí vyústit v čin. V mnoha ohledech svou víru vyjadřujeme tím, kam se vydáváme.
Tato zásada je uvedena v zaslíbení obsaženém v Knize Mormonově, kterým se můj manžel řídil, když mu bylo 11 let. „A až tyto věci obdržíte, chtěl bych vás nabádati, abyste se tázali Boha, Věčného Otce, ve jménu Krista, zda tyto věci nejsou pravdivé; a budete-li se tázati s upřímným srdcem, s opravdovým záměrem, majíce víru v Krista, on vám projeví jejich pravdivost, mocí Ducha Svatého.“8
Pokud začnete otázkou: „Nejsou snad tyto věci pravdivé?“, povede to k počátku víry, která, bude-li vyživována, poroste. „Nejsou snad tyto věci pravdivé?“ je otázka, která předpokládá, že to pravdivé je. Kdybych například řekla: „Nepojedeme snad z Honolulu k severnímu pobřeží?“, předpokládá to, že tam pojedeme. Otázka, o kterou nás Moroni žádal, abychom ji ohledně Knihy Mormonovy položili, je otázka motivovaná vírou, a tudíž vede k hlubší víře.
Pokud místo toho začneme otázkou: „Nejsou snad tyto věci nepravdivé?“, povede to k pochybám. A pochyby nikdy nevedou k víře.
Starší Dale G. Renlund: Během návštěvy jedné konference kůlu mě president kůlu požádal, abych si promluvil s jedním mužem, kterému budu říkat Stephen. Stephen byl věrným členem Církve. Sloužil na misii a uzavřel sňatek v chrámu. Sloužil věrně mnoho let, ale začal mít ohledně Církve pochybnosti. Když jsem si se Stephenem povídal, řekl mi, že je pro něj těžké přijmout skutečnost, že Joseph Smith uvedl čtyři verze Prvního vidění. Měl dojem, že by to mohlo znamenat, že si Joseph Smith svůj zážitek vymyslel.
Spojil jsem Stephena s jedním mužem, který tyto čtyři verze před několika desetiletími studoval. Stephen se s tímto odborníkem setkal. Když jsem příště se Stephenem mluvil, zeptal jsem se: „Co si tedy teď myslíte o Prvním vidění?“
Řekl: „No, teď z toho mám dobrý pocit, protože jsem na své otázky dostal odpověď. Takže to už mě netrápí. Teď mě ale opravdu znepokojuje polygamie, kterou praktikovali členové v Nauvoo a po Manifestu v roce 1890. To mi dělá opravdu velké starosti.“
Požádal jsem Stephena, aby se spojil s člověkem, který tato témata studoval ze spolehlivých primárních zdrojů. Po onom rozhovoru jsem Stephena kontaktoval a zeptal se, jak se mu daří.
Řekl mi: „No, tohle mě už neznepokojuje. Chápu, co se stalo, a už to mám vše vyřešené. Ale teď mě znepokojuje, proč bylo na určitou dobu mužům afrického původu odpíráno kněžství.“
Sestra Ruth L. Renlundová: Stephen se naneštěstí rozhodl být věčným pochybovačem. Jemu dělalo více radost pochybování než znalost9 a vykopával s pochybami to, co kdysi zasadil s vírou.10 Jak šel čas, jakmile byla vyřešena jedna otázka, objevila se další. Bez ohledu na to, jak moc se kdokoli snažil tyto otázky zodpovědět, našel si další téma, které ho znepokojovalo. Soustředil se na promáčkliny ve člunu, namísto na to, že ho tento člun může dovést k požehnáním plynoucím z Usmíření Ježíše Krista. To, co Stephen dělal, byla hra na zatloukání krtka ve formě církevní historie. Však víte – ta dětská hra, při níž krtek vyskočí z díry ve stolu a jakmile ho zkusíte zatlouct, další krtek vyskočí z díry jiné.
I když dodatečné intelektuální informace mohou dočasně vyřešit intelektuální otázku, více informací nepředstavuje úplné řešení, protože jak Pavel napsal Korintským: „Ale tělesný člověk nechápá těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž jich může poznati, proto že ony duchovně mají rozsuzovány býti.“11 Jsou zapotřebí i víra v Ježíše Krista a svědectví zrozené z Ducha.
Mnozí, kteří měli otázky, kterým do mysli vstoupily pochyby a bylo pro ně těžké najít duchovní oporu, přesto zůstávají věrnými a pokračují po cestě smlouvy. Často se stalo, že když se modlili, obdrželi odpověď, kterou před desítkami let obdržel i starší Neil L. Andersen, když přemýšlel o tom, zda je dostatečně připraven na vstup do misijního pole. Při modlitbě se dostavil tento pocit: „Nevíš sice všechno, ale víš toho dost!“12 Občas – ve skutečnosti často – bude Pánova odpověď znít takto: „Víš toho dost na to, abys mohl zůstat na cestě smlouvy a dodržovat má přikázání.“
Nefi, když byl otázán, zda ví, co je to blahosklonnost Boží, odpověděl: „Vím, že Bůh miluje své děti; nicméně neznám význam všech věcí.“13 Věděl toho dost. V tomto životě nebudeme nikdy znát význam všech věcí, ale známe toho dost. Náš osud závisí na tom, zda budeme kultivovat zárodek víry, který poroste, zatímco budeme s vírou jednat.
Starší Dale G. Renlund: Pochyby nejsou ani nikdy nebudou předchůdcem víry – podobně jako není zapotřebí temnoty, aby mohlo vzniknout světlo. Když se Petr – poté, co se snažil kráčet po vodě – začal potápět, nebylo mu řečeno: „Petře, kdybys tak jen víc pochyboval!“ Ne, bylo mu řečeno: „Ó malé víry, pročežs pochyboval?“14
V přednáškách o víře Lectures on Faith je vysvětlen rozdíl mezi vírou a pochybami takto: „Kde jsou pochyby a nejistota, … víra není, ani být nemůže. Neboť pochyby a víra neexistují v tomtéž člověku zároveň; … lidé, jejichž mysl je naplněna pochybami a obavami, nemohou mít neochvějnou důvěru; a tam, kde není neochvějná důvěra, tam je víra slabá; a kde je víra slabá, lidé nebudou schopni odolat veškerému protivenství, zkouškám a soužení, s nimiž se budou muset setkat, mají-li se stát dědici Božími a spoludědici s Kristem Ježíšem; a zeslábnou v mysli své a protivník nad nimi bude mít moc a zničí je.“15
Právě to se přihodilo Stephenovi. Dopustil, aby se jeho mysli zmocnily pochyby a nejistota. A jak čas plynul, neměl sílu odolávat těžkostem, kterým člověk jako člen Církve čelí. Zeslábl ve své mysli a jeho víra se vytratila.
Sestra Ruth L. Renlundová: Mít ohledně Církve a její nauky otázky je normální a je to základ poznávání evangelia. Joseph Smith tomu rozuměl, když četl: „Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu.“16
Tato pasáž však pokračuje: „Žádejž pak [ve víře], nic nepochybuje.“17
Jinak řečeno, ptejte se Boha a nepochybujte, že vám dá odpověď. Tato pasáž pokračuje: „Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá. Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána. Muž dvojí mysli, jest [nestálý] ve všech cestách svých.“18
Máme-li obdržet takovou odpověď, o jakou usiloval Joseph Smith, máme-li obdržet takovou odpověď, po níž toužíme, musíme k Bohu přistoupit s věřícím srdcem a myslí a přát si, aby nám věci Boží byly oznámeny.
Starší Dale G. Renlund: Moc se nám líbí slova staršího Johna A. Widtsoa, dřívějšího apoštola v této dispensaci. Budu parafrázovat, co řekl. Pochyby, pokud nejsou proměněny v dotazy ze spolehlivých a důvěryhodných zdrojů, nemají žádnou cenu ani hodnotu. Nečinný pochybovač, ten, který je spokojený sám se sebou a neochotný vyvinout náležité úsilí, zaplatit cenu za božské zjištění, nevyhnutelně dospěje k nevíře a temnotě. Jeho pochyby rostou jako jedovaté houby v ponurých stínech jeho duševních a duchovních komůrek. A nakonec, slepý jako krtek ve své díře, obvykle vymění rozum za posměch, práci za netečnost a stane se líným učencem. Pochyby nejsou špatné, pokud se nestanou účelem života. Ale takové pochyby, které se sytí a rozhojňují samy sebou a které plodí pochyby další, představují zlo.19
Slova staršího Widtsoa jsou platná i dnes. Nečinné pochyby nevedou k poznání toho, že Spasitel Ježíš Kristus a Jeho Usmíření jsou skutečností; nevedou ke skutečnému poznání, že máme laskavého a milujícího Nebeského Otce, který ustanovil veliký plán spasení. Můžeme dospět k poznání pravdivosti tohoto díla posledních dnů, ale vyžaduje to, že se rozhodneme pro víru, nikoli pro pochyby, a že své odpovědi budeme hledat ve spolehlivých a důvěryhodných zdrojích.
Sestra Ruth L. Renlundová: O této zásadě mluvil i Alma. Řekl: „A tudíž, ten, kdo bude zatvrzovati srdce své, obdrží menší část slova; a tomu, kdo nebude zatvrzovati srdce své, tomu bude dávána větší část, až mu bude dáno znáti tajemství Boží a až je pozná v plnosti. A ti, kteří budou zatvrzovati srdce své, těm je dávána menší část slova, až nevědí ničeho o tajemstvích jeho; a pak jsou zajati ďáblem a vedeni podle vůle jeho do záhuby.“20
Hledali byste rady ohledně financí u někoho, kdo je na mizině a je zadlužený?
Starší Dale G. Renlund: Žádali byste o lékařskou radu šarlatána, který obchoduje s hadím olejem?
Sestra Ruth L. Renlundová: Od koho byste si nechali poradit, jak zlepšit forhend v tenisu – od svátečního hráče, nebo od Rogera Federera?
Starší Dale G. Renlund: Proč byste tedy svěřovali své věčné blaho těm, kteří jsou duchovně na mizině, protože v pochybách vytrhali to, co kdysi zasadili ve víře,21 nebo kteří, jak řekl Jeremiáš, „opustili [Krista –] pramen vod živých, aby sobě vykopali [cisterny, cisterny] děravé, kteréž nedrží vody?“22 Tito jedinci od tohoto pramene živé vody odešli a chtějí, abyste důvěřovali něčemu, co vodu neudrží.
Sestra Ruth L. Renlundová: Bratři a sestry, vy můžete poznat, že žijící Kristus existuje.23 Internetové blogy nemohou nahradit studium písem a četbu slov žijících proroků a apoštolů. Pěstujte víru tím, že budete čerpat z důvěryhodných zdrojů, abyste našli odpovědi na své otázky.
Starší Dale G. Renlund: Když se snažíme zjistit, zda je něco pravdivé, či nikoli, prorok Mormon nám poskytuje vzor, kterým se můžeme řídit:
„Pročež všechny věci, které jsou dobré, přicházejí od Boha; a to, co je zlé, přichází od ďábla; …
Ale vizte, to, co je od Boha, vyzývá a nutká činiti dobro neustále; pročež každá věc, která vyzývá a nutká činiti dobro a milovati Boha a sloužiti mu, je inspirována Bohem. …
Neboť vizte, bratří moji, je vám dáno souditi, abyste mohli rozeznávati dobro od zla; a cesta k posouzení je tak jasná, abyste mohli rozeznávati s dokonalým poznáním, jako denní světlo od temné noci.
Neboť vizte, Duch Kristův je dán každému člověku, aby mohl rozeznávati dobro od zla; pročež, ukazuji vám způsob, jak souditi; neboť každá věc, která vyzývá činiti dobro a přesvědčuje věřiti v Krista, je vyslána mocí a darem Krista; pročež můžete věděti s dokonalým poznáním, že je od Boha.
Ale cokoli přesvědčuje lidi, aby činili zlo a nevěřili v Krista a zapírali ho a nesloužili Bohu, o tom můžete věděti s dokonalým poznáním, že to je od ďábla.“24
Takže je to jednoduché. Pokud vás nějaké rozhodnutí vede k tomu, abyste činili dobro a věřili v Krista, pak je od Boha. Pokud vás určité rozhodnutí ponouká činit zlo a zapírat Krista, pak je od ďábla. Když se dostanete na cestu smlouvy, můžete vědět, že to, co vás z této cesty odvádí, co vás přesvědčuje nevěřit v Krista, je špatné. To, co vás přesvědčuje věřit v Boha, milovat Ho a dodržovat Jeho přikázání, je od Boha. Pokud se rozhodnete pro neustálé pochyby živené odpověďmi z nevěřících a nevěrných zdrojů, přijdete o duchovně důležité události.25
Sestra Ruth L. Renlundová: Vrátíme-li se k našemu podobenství, ti, kteří se rozhodnou zůstat na opotřebovaném člunu s promáčklinami a oprýskanou barvou, jsou těmi, kteří si uvědomují, že je tento člun zachránil od utopení a může je v bezpečí dopravit ke břehu. Jinak řečeno, vstupují na cestu smlouvy a zůstávají na ní. Pak, pokud vytrvají do konce, je jim nabídnuto zaslíbení věčného života. To je největší dar, který nám Bůh může dát. Právě v průběhu tohoto procesu docházíme k poznání Ježíše Krista, k poznání toho, že skutečně žije, a k poznání Jeho lásky a soucitu.
V Nauce a smlouvách se píše: „Některým je dáno Duchem Svatým věděti, že Ježíš Kristus je Syn Boží a že byl ukřižován pro hříchy světa. Jiným je dáno věřiti v slova jejich, aby také mohli míti věčný život, zůstanou-li věrni.“26 Všimněte si, že ať již víte, nebo věříte, odměna je tatáž – věčný život pro ty, kteří jsou věrní.
Starší Dale G. Renlund: V dubnu 2009 mi byla vyjádřena podpora jako generální autoritě v Církvi. V říjnu 2009 jsem byl požádán promluvit na generální konferenci. Záleželo mi na tom, aby konferenci mohl naslouchat i můj otec. Celý život usilovně pracoval jako tesař a stavitel a ve věku 92 let měl vážné problémy se zády. Nemohl přijít do Konferenčního centra. A tak se jedna z mých sester postarala o to, aby mohl sledovat zasedání v televizi u sebe doma v Salt Lake City.
Po konferenci jsem za ním zašel, abych zjistil, co si o mém proslovu myslí. Byl to málomluvný muž a s pochvalami to nepřeháněl.
Zeptal jsem se: „Tati, viděl jsi konferenci?“
Odpověděl: „Ja.“
Zeptal jsem se: „Tati, slyšel jsi můj proslov?“
Odpověděl: „Ja.“
Zeptal jsem se: „A co na to říkáš, tati?“
Odpověděl: „Byl celkem dobrý. Skoro jsem na tebe byl hrdý.“
Pak jsem se ale dozvěděl, že byl toho večera trochu rozrušený, protože mi chtěl vyprávět o snu, který měl předchozí noci. Nebyl to žádný snílek. Nikdy neměl žádné fantaskní představy. A nikdy jsem ho neslyšel lhát. Byl vždy neomaleně a nediskrétně pravdomluvný. Řekl mi: „Měl jsem sen, že jsem zemřel a uviděl Spasitele Ježíše Krista. Objal mě a řekl mi, že jsou mi odpuštěny hříchy. Byl to moc dobrý pocit, Dale.“ To bylo vše, co k tomu řekl, a já měl pocit, že se ho nemám dál vyptávat. Zemřel o dva měsíce později, když jsme byli s Ruth na Madagaskaru.
Můj tatínek, poté co ve věku 24 let vstoupil ve finském Larsmo do Církve, žil v souladu se světlem a poznáním, které obdržel. Vždy udělal cokoli, o co byl požádán. Stal se jedním z těch, kteří jsou hodni onoho daru Ducha poznat, že Ježíš je Kristus a že byl ukřižován za hříchy světa i za hříchy jeho. Být hoden obdržet tento dar nezávisí na pohlaví ani na kněžském úřadu. Je to odměna slíbená za to, že se rozhodneme pro víru a že se rozhodneme pro cestu smlouvy.27
Sestra Ruth L. Renlundová: Jak tedy můžeme rozvíjet víru a zajistit, aby byla silná? Vyžaduje to určité úsilí. Byli jste někdy ve třídě, kde se probírala matematika – například diferenciální počty – a sledovali jste profesora, jak řeší nějaký příklad? Přenesly se jeho vědomosti na vás jen díky tomu, že jste sledovali, jak našel řešení? Naneštěstí ne. Abyste tyto vědomosti – tytéž vědomosti, jaké má profesor – získali, musíte vyřešit příklad sami; musíte studovat a procvičovat si počítání příkladů, dokud si daný postup, rovnice a matematické symboly neosvojíte.
Podobně i nacházení víry a posilování víry vyžaduje úsilí. Může nás sice inspirovat někdo, kdo má velkou víru, ale víra tohoto člověka se tím na nás nepřenese. Musíme sami studovat z písem a ze slov žijících proroků. Musíme se modlit, skutečně pracovat na komunikaci s Nebeským Otcem, ve jménu Ježíše Krista. Zcela zásadní je každý týden způsobile přijímat svátost a pamatovat na to, jak milosrdný k nám Bůh je, že nám dal svého Syna, aby usmířil naše hříchy. Právě tyto osobní a soukromé skutky náboženské oddanosti budují a udržují víru.
Starší Dale G. Renlund: První zodpovědností, kterou jsem jako člen Kvora Dvanácti dostal, bylo oznámit pracovníkům Oddělení církevní historie, že ve funkci poradce jejich oddělení vystřídám staršího Jeffreyho R. Hollanda. Jak si dokážete představit, když se dozvěděli, že jejich oblíbený poradce bude vyměněn, došlo na „pláč a nářek a skřípění zubů“.28 Vznikl akutní nedostatek papírových kapesníků.
V rámci svého pověření jako poradce Oddělení církevní historie jsem přečetl všechny díly Písemností Josepha Smitha (The Joseph Smith Papers).Také jsem přečetl první díl a první část druhého dílu nové výpravné historie Církve s názvem Svatí.29 Přečtení všeho, co kdy Joseph Smith napsal či údajně řekl, zkrátka jen posílilo mé svědectví o jeho roli jakožto proroka, kterého Bůh vyvolil, aby znovuzřídil Jeho dílo na zemi.
Joseph Smith byl vždy věrný svému svědectví. Byl důsledný. Vždy se choval jako někdo, kdo skutečně viděl našeho Nebeského Otce a Ježíše Krista; Moroniho; Jana Křtitele; Petra, Jakuba a Jana; Mojžíše; Eliase a Eliáše. Jednal jako někdo, kdo měl zlaté desky a kdo tyto starodávné texty přeložil darem a mocí Boží. Jednal jako někdo, kdo získával zjevení od samotného Ježíše Krista. Jednal jako někdo, kdo obdržel kněžství a klíče svatého apoštolství.
Vím mocněji a spolehlivěji, než svými pěti smysly dokáži rozpoznat a vyjádřit, že Joseph Smith viděl to, co řekl, že viděl; že přeložil Knihu Mormonovu darem a mocí Boží a že obdržel kněžství s příslušnými klíči pro spasení lidstva. Vím, že je to pravda. Vím, že tyto klíče jsou v dnešní době na této zemi a že president Nelson je právoplatným nástupcem Josepha Smitha na zemi.
To, co považujeme za promáčkliny a oprýskanou barvu na opotřebovaném člunu, může být z věčného hlediska božsky schválené a božsky řízené. Pán v případě těchto promáčklin a oprýskané barvy buď osobně zasáhne, nebo jich využije pro své vlastní účely. Sám za sebe vím, že Pán Ježíš Kristus dnes řídí své dílo na zemi. Jeho služebníci v dnešní době Ho dobře znají.
Sestra Ruth L. Renlundová: Jsem vděčná, že mohu přidat své svědectví o tom, že vím, že Ježíš Kristus je náš Spasitel. Když nepochybujeme a uplatňujeme víru v Jeho smírnou oběť a v ovoce Jeho Usmíření, je náš život na věky požehnán. Jsem vděčná, že Pán v dnešní době znovuzřídil svou Církev se všemi požehnáními, která jsou dostupná Božím dětem na zemi.
Starší Dale G. Renlund: Ježíš Kristus žije a je Spasitel světa. Svědčím o Jeho soucitu, lásce a láskyplném zájmu o všechny Boží děti. Svědčím o Jeho jedinečné smírné oběti za vás i za mě. Když jsem dospěl k poznání Spasitele, poznal jsem Jeho velikou touhu pomáhat uzdravovat rány a hojit zlomená srdce.
Modlím se o to, abyste obdrželi hojnost Božích požehnání. Modlím se o to, abyste si vypěstovali víru v Ježíše Krista – abyste nepochybovali, ale byli věřící.30 Vyzývám vás, abyste prohlubovali svou víru v Krista tím, že budete studovat písma a slova žijících proroků, tím, že se budete modlit a budete rozmlouvat s Nebeským Otcem, a tím, že se budete každý týden vědomě připravovat na svátost a na to, abyste ji způsobile přijali. Když se zapojíte do těchto osobních a soukromých skutků náboženské oddanosti a budete sloužit druhým, Bůh vám bude žehnat. Ve jménu Ježíše Krista, amen.
© 2019 Intellectual Reserve, Inc. Všechna práva vyhrazena. Verze: 10/18. Název v originále: „‚Doubt Not, but Be Believing.‘“ Czech. PD60007608 121