37:0

Volme spravedlivé tužby

Celosvětové zasvěcující shromáždění pro mladé dospělé

Starší Robert C. Gay

Předsednictvo Sedmdesáti

Neděle 3. května 2020

Milované sestry a milovaní bratři, nejprve bych chtěl poděkovat své úžasné manželce za tyto skvělé rady. Děkuji, Lynette.

Je nesmírným požehnáním a báječnou příležitostí se s vámi dnes večer setkat. Žijeme vskutku ve zvláštních časech a já skutečně věřím, že jste byli vzbuzeni pro tuto dobu. President M. Russell Ballard před nedávnem řekl: „Myslím si, že toto je nejúžasnější generace mladých dospělých v historii Církve. Opravdu mám za to, že to je pravda.“¹ Jste zvláštním pokolením, jež bylo vzbuzeno, aby se dokázalo orientovat v bouřlivých časech a pomáhalo připravit svět na Druhý příchod Ježíše Krista. On vás důvěrně zná a miluje vás.

Naše doba

Když jsme dnes dorazili na toto vysílání, bylo nám řečeno, že jsme obdrželi desítky tisíc tweetů s otázkami ohledně Ducha a ohledně osobního zjevení. Doufám, že zatímco dnes večer nasloucháte mé manželce a mně, budeme schopni tyto otázky zodpovědět. Modlím se o to, aby Ducha Svatý, který je tím pravým učitelem, dokázal odpovědět vám osobně i vám kolektivně.

V současných dnech a měsících jako celosvětové společenství prožíváme neobvyklé utrpení, nejistotu, nepokoje a obtíže. Je to doba, která byla již dlouho předpovídána a která vyvrcholí slavným Druhým příchodem našeho Spasitele. Sám Ježíš o ní prorokoval. Řekl: „Budete také slýchati o válkách a pověstech o válkách; hleďte, abyste se neznepokojovali, neboť všechno, co jsem vám pověděl, se musí státi. … Vizte, pravím to kvůli vyvoleným svým; neboť povstane národ proti národu …; na různých místech bude hlad a mor a zemětřesení. … Láska lidí ustydne. … Všechna [má slova] budou splněna.“² Rád bych se podělil o jeden pohled, který se toho všeho týká. Je to ponaučení z historie Církve.

Amanda Barnes Smithová, její manžel Warren a jejich pět dětí byli novými obrácenými do Církve, když přicestovali do Missouri. Připojili se ke Svatým v Haun’s Mill jen několik dní předtím, než tam vtrhl rozlícený dav a mnoho lidí zmasakroval. Amandin manžel a desetiletý syn byli mezi těmi, kteří byli zabiti. Další z jejích malých synů byl těžce zraněn. Amanda obdržela mocné zjevení ohledně toho, jak svého zraněného syna zachránit. Během onoho období provázeného velkým strádáním napsala toto:

„Co jsme mohly my ženy v naprostém zoufalství dělat jiného, než se modlit? Modlitba byla naším jediným zdrojem útěchy; Nebeský Otec naším jediným pomocníkem. Nikdo kromě Něho nás nemohl zachránit a vysvobodit.

Jednoho dne přišel z mlýna jeden z nepřátelských mužů s nařízením jejich kapitána. [Klel a hulákal]: ‚Kapitán říká, že jestli vy ženské nepřestanete s těmi vašimi … modlitbami, pošle sem chlapy a dá vás všechny do jedné … pozabíjet!‘

A byl by to také mohl udělat, aby nám ubohým ženám zabránil modlit se v oné hodině velkého neštěstí.

Strach naše modlitby umlčel. Neodvážily jsme se v domě pozvednout hlas v úpěnlivé prosbě. Mohla jsem se modlit na lůžku či mlčky, ale nemohla jsem takto dál žít. Bezbožné ticho bylo ještě nesnesitelnější než večer, kdy došlo k masakru.

Už jsem to nesnesla. Toužila jsem znovu slyšet svůj hlas v modlitbě k Nebeskému Otci.

Vkradla jsem se do kukuřičného pole a vlezla jsem si do [stohu] kukuřice. Pro mě to byl v onom okamžiku chrám Páně. Modlila jsem se nahlas a nesmírně horoucně.

Když jsem vyšla z kukuřice, promluvil ke mně hlas. Byl to ten nejzřetelnější hlas, který jsem kdy slyšela. Nebylo to žádné tiché, silné vnuknutí ducha, ale hlas, jenž opakoval sloku [naší] písně:

Když člověk u Ježíše pomoc vyhledá,
Já jsem stále s ním, ochrání ho ruka má.
Kdyby i celé peklo se snažilo duší touto otřást,
já věrného nikdy, nikdy neopustím!3

Od onoho okamžiku jsem se již nebála. Nic mi nemohlo ublížit.“⁴

Tato doba může být znepokojivá, ale vězte, že co platilo pro Amandu Barnes Smithovou, platí i pro vás. Bez ohledu na dění kolem vás a na zkoušky, jež budete možná muset podstoupit, Bůh je u kormidla. Neopustí vás, a budete-li věrní a budete-li k Němu pozvedat hlas, nemusíte se bát. A právě o tomto bych k vám chtěl dnes večer promluvit.

Manželčiny brýle

Jak jsem již řekl, jsem rád, že je tu dnes večer se mnou má žena. Je pro mě vším. Seznámili jsme se před lety na střední škole. Ona po maturitě zamířila na Ricks College v Rexburgu v Idahu a já na BYU v utažském Provu. V prvním ročníku na univerzitě jsem se jednou o víkendu rozhodl, že ji pojedu do Rexburgu navštívit. Tam jsem díky ní získal neocenitelné poučení.

Neměla auto a už drahnou dobu neměla příležitost řídit. Když jsme odcházeli od ní z bytu, zeptala se mě, zda může řídit mé auto. Řekl jsem: „Jasně.“ Brzy jsme začali sjíždět z kopce poblíž jejího bydliště. Asi v půli cesty dolů se mě zeptala: „Je na konci ulice značka ‚stop‘?“ Zmíněnou značku bylo zcela zřetelně vidět, a tak jsem hned odvětil: „Ano, je.“ Ona na to: „Fajn, myslela jsem si to. Akorát ji nevidím.“ Zeptal jsem se: „Jak to, že ji nevidíš?“ Ona na to: „Protože nemám brýle, a bez brýlí toho moc nevidím.“ Načež jsem řekl něco na způsob: „A proč nemáš brýle?“ „Protože se mi nelíbí, jak s nimi vypadám, ale zapomněla jsem, že bez nich skoro nic nevidím.“ Odvětil jsem: „No, asi bys tedy měla nechat řídit mě.“ Ono ponaučení bylo prosté – pokud jasně nevidíte, budete vždy v nebezpečí.

A nyní se vás ptám: „Jak řídíte vy na cestě životem?“ Řídíte svůj život bez brýlí potřebných k tomu, abyste jasně viděli životní realitu? V dávném městě Laodicia neměli Svatí žádné do očí bijící či viditelné hříchy, ale Pán je pokáral za to, že jsou vlažnými učedníky. Kvůli pýše na své světské úspěchy a dovednosti začínali být čím dál tím samolibější a nezávislí na Bohu. Ačkoli bylo toto město proslulé odborností v péči o zrak, Pán jeho obyvatelům řekl: „Očí svých pomaž kollyrium, abys viděl.“⁵ Zdá se, že rozhodující otázka pro každého z nás zní: „Dívám se na svůj život očima Božích pravd, přikázání a smluv, nebo svýma vlastníma očima? Naslouchám každý den Jeho hlasu, který přichází skrze modlitbu a osobní zjevení Ducha, nebo naslouchám svému vlastnímu hlasu či hlasu moudrých tohoto světa, kteří křičí, že cesty Boží, a dokonce i Jeho proroci jsou mimo, nudní, zbyteční, necitelní, nebo dokonce – řečí tohoto světa – falešní a plní nenávisti?“

Joseph Smith kdysi řekl: „Ďábel bude vyvíjet maximální úsilí, aby Svaté polapil. … Pozmění věci tak, že to člověka přiměje nevěřícně zírat na ty, kteří konají vůli Boží.“ Bez Boží pomoci a zjevení zkrátka nelze věci vidět „tak, jak skutečně jsou, a … jak skutečně budou“.⁶ Protivník má v úmyslu přimět vás nevěřícně zírat na ty, kteří konají vůli Boží. Klade si za cíl zabránit vám vidět a chápat skutečnost, zabránit vám vnímat, že jste hluboce milovaným synem Božím či hluboce milovanou dcerou Boží. Touží legitimizovat svět; přimět vás odmítnout Boha či se na Něj obracet jen polovičatě; a hlavně vás přimět k tomu, abyste definovali sebe a svou cestu životem nějakým politickým, kulturním či jiným světským cílem, nebo jen prostou lhostejností.

Často jsem si kladl otázku: „Co způsobilo, že Nefi byl věřící, ale Laman a Lemuel nikoli?“ Všichni tři bratři byli zrozeni ze stejných dobrých rodičů. Jednou večer jsem na tuto otázku dostal odpověď. Byl jsem v thajském Bangkoku v rámci jistého pověření s presidentem M. Russellem Ballardem, který se podělil o tento verš z písem:

„A stalo se, že já, Nefi, … jsem velmi toužil znáti tajemství Boží, pročež, volal jsem k Pánu; a vizte, on mne navštívil a obměkčil mé srdce, takže jsem uvěřil všem slovům, která promlouval můj otec; pročež, nebouřil jsem se proti němu jako moji bratři.“⁷

To byla má odpověď. Bůh se nám projevuje v souladu s našimi tužbami. Nefi si přál, nade vše ostatní, poznat pravdy a tajemství Boží, a byl požehnán Boží přítomností, radostí, mocí a pravdou. Laman a Lemuel toužili po požitcích světa a získali jeho odměnu. Přejete-li si být s Bohem, pak musíte sjednotit své tužby s Jeho vůlí.

Kam a k čemu budete upínat tužby svého srdce, rozhodne o tom, jak budete uschopněni kráčet životem, i o tom, jak se vám v něm podaří prosadit. Proto vás dnes večer vyzývám, abyste se rozhodli uspořádat si život v souladu se všezahrnující touhou stát se obrácenými a posilovat druhé. Možná si vybavíte, že to je to, co Spasitel žádal od svého hlavního apoštola Petra, když řekl: „Šimone, Šimone, … satan vyprosil, aby vás tříbil jako pšenici. Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.“⁸

Touha obrátit se a posilovat druhé

Nikdy nezapomenu na pohovor, který jsme s manželkou měli s jedním služebně starším členem Kvora Dvanácti apoštolů ohledně mé ochoty sloužit jako president misie. S manželkou jsme toho tehdy v životě řešili hodně. V době, kdy se onen pohovor konal, jsme v rodině procházeli velmi náročným vývojem, zabývali jsme se humanitární prací na druhém konci světa, což od nás vyžadovalo značnou pozornost a zdroje, a byl jsem vrchním ředitelem a společníkem v celosvětové investiční společnosti, a to nemluvím o všech těch církevních povoláních, v nichž jsme sloužili. Měl jsem dojem, že už toho děláme tolik, kolik jen je v našich silách. Když jsme tam onoho dne s tímto milovaným apoštolem seděli a zvážili vše, čím jsme procházeli, oba jsme zdvořile řekli, že pro nás tato doba není pro službu na misii asi ta nejlepší. Tento člen Dvanácti se bez zaváhání obrátil k mé ženě a řekl: „Lynette, budete skvělou misionářkou a společnicí svého manžela.“ Pak se obrátil na mě a řekl: „Vy to vážně nechápete. Pán vás povolává, aby vám zachránil život. Buď budete žít podle smlouvy, nebo podle pohodlí. Příhodná doba ke službě není nikdy. Toto je věcí víry. Buď věříte, že vám Pán bude v životě žehnat potřebnými požehnáními, zatímco budete uskutečňovat Jeho priority, nebo ne.“

Tiše a ohromeně jsem tam seděl. Zrovna mi bylo řečeno, že se mi Pán snaží zachránit život. Vedl jsem v té době dobrý život, ale byl velmi nevyvážený. Toho odpoledne jsme s Lynette odešli z kanceláře onoho apoštola domů, abychom s modlitbou zvážili, jak budeme dále žít. Rychle jsme dospěli k rozhodnutí sloužit a žít podle smlouvy, a přitom udělat cokoli, co od nás Pán bude žádat. Život podle smlouvy je vyrovnanější a řídí se Božími prioritami, a ne našimi plány. Od té chvíle se náš život změnil. Byli jsme v plné míře požehnáni Jeho láskou a tím, čemu nás učí. Jsem-li si něčím jist, tak tím, že týchž požehnání se dostane i vám, pokud věrně setrváte na Jeho cestě smlouvy. Bůh si přeje vám zachránit život.

Co to znamená obrátit se a žít podle smlouvy, a nikoli podle pohodlí? Ježíš řekl: „Hleďte ke mně v každé myšlence.“⁹ Jak mi kdysi řekl jeden moudrý učitel: „Neřekl: ‚Sem tam na mě pomyslete, a můj Duch bude s vámi.‘ Řekl: ‚Budete-li na mne vždy pamatovati, budete míti Ducha mého, aby byl s vámi.‘“¹⁰ To znamená, že budete-li na Něj pamatovati, budete mít vždy při sobě nebeskou moc, aby vám každý den pomáhala s každou malou či ohromující výzvou, jíž budete čelit – bez ohledu na to, jaký vliv na vás tato výzva může mít. Týká se to jakékoli obavy, závislosti, nejistoty či zdánlivě nepřekonatelné zdi, jež je před vámi. A tak hned teď přemítejte o tom, co by mohlo být to nejdůležitější, co musíte udělat, abyste na Něj v plnější míře pamatovali, a jednejte podle toho.

S mou ženou mě seznámil můj nejlepší přítel z mládí. Na střední škole jsem ho pokřtil za člena Církve, ale bylo pro něj vždy příliš těžké se plně oddat životu podle evangelia – vždy se ospravedlňoval tím, že nikdy neudělal nic opravdu špatného, což byla pravda. A pak toho jednou na večírku vypil až moc, spadl nešťastně z útesu a zemřel. Byl stejně starý jako mnozí z vás. K této tragédii nemělo nikdy dojít a nedošlo by k ní, kdyby se život mého přítele řídil smlouvou, a nikoli pohodlím.

Kde ve svém životě nakreslíte mezní čáru, pokud jde o přikázání Boží? Někteří z vás možná vnímají svůj život tak, jak se většina z nás dívá na dodržování povolené rychlosti. Uvažuje někdy někdo o tom, že by skutečně jel předepsanou rychlostí? Ne. Místo toho nás zajímá, o kolik lze nejvyšší povolenou rychlost překročit, aniž bychom dostali pokutu. A takto žil můj nejlepší přítel. Jde-li o evangelium, nemáme nikdy uvažovat o tom, nakolik můžeme přijmout svět, aniž bychom překročili danou mez. Máme se světa jednoduše vzdát.

Pouze když na sebe vezmete Boží smlouvy, budete mít zrak, jenž vám umožní jasně prohlédnout zmatek tohoto světa. Bible učí: „Nebo toť je láska Boží, abychom přikázaní jeho [dodržovali].“¹¹ Ti, kteří žijí podle smluv, nevedou v žádném případě dokonalý život, ale zušlechťují ho skrze každodenní pokání. Takovéto zušlechtění je branou k nejvybranějším Božím požehnáním a k samotným nebeským mocem. Najde se mezi vámi, kdo mě dnes večer posloucháte, někdo, kdo v těchto bouřlivých časech nepotřebuje Boží vedení a moc?

Před lety mi jeden obchodní partner, který byl nemocen, řekl, že k němu domů přišel president Boyd K. Packer, aby mu dal požehnání. Uvedl: „Když jsem presidenta Packera doprovázel k autu, řekl: ‚Nevracejte se z Getseman příliš rychle. Získejte tam poučení.‘“ Ten přítel se mě zeptal: „Co měl podle tebe na mysli?“ Než jsem mohl odpovědět, prostě dodal: „Podle mě měl na mysli, že musíme zkrátka činit Boží vůli, a to je to jediné, co si přeji.“

Jakmile to můj obchodní partner vyslovil, věděl jsem, že má pravdu. Vrcholnou zkouškou našeho života je to, zda se podrobíme vůli Boží, nebo zda budeme jednat podle té své. Starší Neal A. Maxwell kdysi dávno učil: „Podrobení vlastní vůle je skutečně jedinou výhradně osobní věcí, kterou vlastníme a kterou můžeme položit na Boží oltář.“¹²

Co to však znamená, být ochoten činit Boží vůli? Podle mě máme ze zkušenosti Spasitele v zahradě getsemanské zčásti porozumět tomu, že podrobení se Boží vůli znamená, že vy i já musíme být ochotni strpět cokoli, co od nás Bůh žádá, a vytrvat do konce, i kdyby to, v čemu budeme požádáni vytrvat, nenastalo naší vinou. Může se jednat o fyzická postižení či sklony, falešná obvinění, odsudky či rány od pomýlených přátel, vedoucích, či dokonce členů rodiny.

V zahradě getsemanské požádal Nebeský Otec našeho Spasitele, aby vypil hořký kalich hříchů a strastí, které nebyly Jeho. V průběhu toho se Ježíš začal „lekati“ toho, co Ho čekalo. Byl smutný „až k smrti“ a modlil se, aby, „bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta“, přičemž Otci řekl: „Všecko jest možné tobě. Přenes kalich tento ode mne.“ Pak ale dodal: „Ale však ne, což já chci, ale co ty.“¹³ V naší době, ve zjevení daném Josephu Smithovi, Spasitel řekl: „Přál jsem si, abych nemusel píti ten hořký kalich a mohl se stáhnouti – nicméně, sláva buď Otci, a já jsem vypil a dokončil jsem přípravy své pro děti lidské.“¹⁴

Vypít a dokončit Otcovy přípravy týkající se nás, bez ohledu na to, jak hořké jsou, je součástí Otcova plánu přinést nám věčnou radost. Domníváte se či věříte, že Nebeský Otec vás ochrání před okamžiky bolesti a utrpení nutnými k tomu, aby vám pomohly stát se více takovými, jako je On? President John Taylor uvedl, že mu Prorok Joseph Smith řekl: „Budete muset projít všemožnými zkouškami. … Bůh vás bude stíhat a sevře vás a bude vás zkoušet až do krajnosti.“ Být učedníkem Ježíše Krista znamená být „poddajným, mírným, pokorným, trpělivým, plným lásky, ochotným podrobiti se všemu, co Pán považuje za vhodné na [nás] vložiti“.¹⁵

Náš milovaný prorok, president Russell M. Nelson, nedávno řekl: „Jsou před námi náročné dny. Jen ojediněle bude v budoucnu snadné nebo populární být věrným Svatým posledních dnů. Každý z nás bude zkoušen. … Ti, kteří pilně následují Pána, ‚protivenství míti budou‘.¹⁶ Právě toto pronásledování vás může buď rozdrtit do nečinné slabosti, nebo vás může motivovat k tomu, abyste byli v každodenním životě lepším příkladem a měli více odvahy.To, jak se stavíte k životním zkouškám, je součástí rozvíjení vaší víry.“¹⁷

Apoštol Pavel se tázal: „Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Zarmoucení-li, aneb úzkost, neb protivenství? Zdali hlad, čili nahota? Zdali nebezpečenství, čili meč?“¹⁸ Řečí dnešní doby bychom to mohli říci takto: „Dopustím, aby mi obtíže najít manželského partnera nebo touha žít v neposvěceném svazku nebo nějaká událost z historie Církve nebo pomýlený skutek některého vedoucího či učitele nebo mé světské touhy nebo ztráta zaměstnání nebo obtížná choroba nebo zdrcující strádání bránily pilně následovat Spasitele a plně se zapojovat v Jeho Církvi?“

Veškeré vaše hříchy, veškeré vaše bolesti, strasti a slabosti jsou součástí toho, co starší Maxwell nazývá „strašlivou aritmetikou Usmíření [Ježíše Krista],“¹⁹ aritmetikou, kterou lze podle něj spočítat pouze jako „nesmírnost vynásobenou nekonečností“.²⁰ Nepříjemnosti ani výzvy plynoucí z vašich životních zkoušek nikdy nepřesáhnou ty Jeho. A proto se vás nebe ptá, zda budete kráčet ve šlépějích Spasitele a řeknete spolu s Ním: „A však ne jakž já chci, ale jakž ty.“²¹

Jiným způsobem, jak toto říci, může být otázka: „Budu důvěřovat Bohu a také Jeho plánu pro můj život?“

Když čelíte výzvám a zkouškám, vězte, že Bůh má veškerou moc vás podporovat – i tehdy, když se poměry, které vás obklopují, nezmění. Slibuje, a to i uprostřed strastí palčivých pro duši, že ulehčí „břemena, jež jsou vložena na vaše ramena, takže je ani nebudete na bedrech svých pociťovati, … abyste s jistotou věděli, že já, Pán Bůh, navštěvuji lid svůj ve strastech jeho“.²² Nikdy nepochybujte o tom, že Pán je schopen otevřít každé vhodné dveře; ujistit vás v otázkách víry; a pomoci vám získat práci, vzdělání a sílu vést spravedlivý život či cokoli jiného, co byste mohli potřebovat k dosažení svého plného potenciálu. Spasitel slibuje, že připraví cestu.²³ Může vám kdokoli jiný či cokoli jiného dát totéž zaslíbení? Důvěřujte Mu, že vás bude učit a podporovat, podrobíte-li se pokorně Jeho vůli.

Před lety se president Henry B. Eyring podělil o tento bystrý postřeh: „Pokud tento základ víry nemáme vštípený v srdci, schopnost vytrvat do konce se zhroutí.“²⁴ Víra je zásadou činu a víra je rozhodnutí. Víra se neměří tím, kolika shromáždění se zúčastníme, ani kolik rituálů zachováváme. Víra není dokonce ani uznání toho, že Bůh a Ježíš Kristus žijí. Vaše víra představuje míru vaší důvěry a naprostého spoléhání se na Boha a vašeho Spasitele Ježíše Krista. Všichni vytrváváme, nebo se hroutíme v závislosti na míře naší osobní důvěry v Ně a spoléhání na Ně.

K tomu, abyste si v Ně vypěstovali víru, musíte ze svého života odstranit veškeré sebeospravedlňování. Musíte mít nad svým životem vládu a nenechat druhé, aby vám diktovali činy a rozhodnutí. Vaše hlediska, postoje, reakce, pocity, myšlenky a přesvědčení jsou všechno záležitosti, nad nimiž máte kontrolu. Urážet se a odvracet se není od Boha. Jeho hlas nás vždy vybízí: „Následuj mne!“ Bůh je připraven zodpovědět jakoukoli otázku, utěšit nás v jakýchkoli těžkostech a vykoupit naprosto každého. Neexistují chyby či těžkosti, jež by skrze Něj nebylo možné napravit. Veškeré vyhledávání na internetu na tomto světě na téměř miliardě a půl stránek vám nemůže říci, zda je tato Církev pravdivá či zda Ježíš Kristus žije; může vám to zjevit pouze Bůh. A to hlavní je, že Bůh neřekne jednu pravdu vám a něco jiného mně. Všichni získáme stejné odpovědi, budeme-li se tázat a hledat Ho s upřímností, vírou a opravdovým záměrem. Toho z části dosáhnete tehdy, když se zbavíte veškerého svého sebeospravedlňování.

Před lety, během své služby v Africe, jsem slyšel vyprávět o muži, který svým nákladním vozem přepravoval dvě žirafy; jedna byla o hodně vyšší než ta druhá. Při cestě po dálnici podjížděl most, který se nad ní klenul, ale který nebyl pro tu vyšší žirafu dostatečně vysoký. Když nákladní vůz zajel pod most, vyšší žirafa do něj narazila hlavou a byla na místě mrtvá. Později se řidiče ptali, proč se lépe nepostaral o to, aby ke smrti žirafy nedošlo. Řekl: „Není to moje chyba. Mosty se dnes stavějí moc nízké.“

Sebeospravedlňování tohoto muže se může zdát směšné, ale neospravedlňujete někdy svá chybná rozhodnutí stejně iracionálně? Nesvádějte vinu za stav věcí na nízké mosty. Usilujte spíše o dosažení svého úplného potenciálu tím, že díky své rostoucí vytrvalé víře a důvěře v Něj budete způsobilí získat každou nebem zaslíbenou potřebnou moc, požehnání a zázrak. Pán řekl Josephu Smithovi: „Jak často jsi … následoval … přesvědčování lidí. … Neměl ses báti člověka více nežli Boha. I když lidé pokládají za nic rady Boží a pohrdají slovy jeho – nicméně ty jsi měl býti věrný; a on by vztáhl rámě své a posiloval tě proti všem ohnivým šípům protivníka; a byl by s tebou v každé době trápení.“²⁵

Chtěl bych překročit rámec sebezpytování a zanechat vám své svědectví o tom, že součástí života podle smlouvy a podrobování se Boží vůli je také ochota zapomenout na sebe a – jak Pán řekl Petrovi – posilovat bratří svých. President Nelson nedávno uvedl: „Máme být budovateli … víry v Pána Ježíše Krista a víry v Jeho Církev. … Máme budovat Církev a království Boží na zemi.“²⁶ Rovněž svědčil o tom, že „neexistuje nic, co se právě nyní děje na této zemi, co by bylo důležitější [než shromažďování Izraele]. Neexistuje nic, co by mělo větší dosah. Naprosto nic. Toto shromažďování by pro vás mělo být vším. Toto je poslání, kvůli němuž jste byli přivedeni na zemi.“²⁷ Spasitel se stejně tak zeptal Petra: „Miluješ-li mne?“ a pak řekl: „Pasiž ovce mé.“²⁸

V Janově evangeliu čteme, že Maria a Marta poslaly pro Spasitele ve chvíli, kdy jejich bratr Lazar vážně onemocněl. Učedníci Ježíše prosili, aby nikam nechodil, neboť Židé Mu usilovali o život, ale On se přesto vydal k Lazarovu hrobu. Tam Spasitel plakal a trpěl se svými přáteli. A pak s mocí Boží Lazarovi přikázal, aby vstal z mrtvých, se slovy: „Lazaře, poď ven.“ Písma dále zaznamenávají: „I vyšel ten, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami. … [A] řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.“²⁹

Drazí přátelé, nic není životodárnějšího, než když se dělíme o Světlo Kristovo a o světlo Jeho evangelia. Nic jiného než Kristovo evangelium nemůže přinést mír národům, zachránit svět před chudobou či pozvedat druhé k trvalému štěstí. Organizace, které fungují podle jiných zásad, selžou. Jedině evangelium může uvolnit „roucha“ těch okolo vás. Zvěte druhé k Jeho světlu. Budete-li tak činit, Bůh slibuje, že „přinese spasení [vaší] duši“,³⁰ že vám budou odpuštěny hříchy³¹ a že pošle své anděly, aby byli „kolem vás, aby vás podpírali“.³²

Naděje

Jsem si dobře vědom toho, že bez ohledu na vaše, mé nebo číkoli dobré úmysly může být tlak na to, abyste se přizpůsobili názorům světa, a ne Pánovým přikázáním, nesmírně velký. Petr s naprostou rozhodností řekl Ježíšovi: „Byť se pak všickni zhoršili nad tebou, jáť se nikdy nezhorším. … Bychť pak měl s tebou i umříti, nikoli nezapřím tebe.“³³ Avšak krátce nato Petr zakolísal a Spasitele třikrát zapřel. Čemu se z toho máte naučit?

Domnívám se, že zčásti se jedná o to, že Pán si přeje, abyste věděli, že On rozumí tomu, že podrobit se Jeho vůli – žít podle smluv či se plně obrátit – je proces, nikoli událost. Ježíš dal svůj život za to, abychom neměřili svůj život podle svých slabostí či nedokonalostí, ale abychom mohli denně činit pokání a růst v síle skrze pokání a dosáhnout neotřesitelné víry. Mohli byste si zapsat do srdce tyto moudré pokyny staršího Jeffreyho R. Hollanda z dubnové generální konference roku 2016:

„Určitou útěchu čerpáme ze skutečnosti, že pokud by měl Bůh odměnit jen ty dokonale věrné, neměl by na seznamu odměněných moc položek. A tak vás prosím, abyste zítra i po všechny nadcházející dny pamatovali na to, že Pán žehná těm, kteří se chtějí zlepšovat, kteří uznávají potřebnost přikázání a snaží se je dodržovat, a ty, kteří si cení křesťanských ctností a podle svých nejlepších schopností usilují o to, aby si je osvojili. Pokud při tomto úsilí klopýtáte, dělá to každý; máme Spasitele, který vám pomůže jít dál. Pokud upadnete, vzývejte Jeho sílu.“³⁴

Byli jsme s Lynette se starším Hollandem v Johannesburgu, když jedna navrátivší se misionářka z řad mladých svobodných dospělých svědčila: „Nedošla jsem tak daleko jen proto, abych došla jen sem.“ Pamatujte prosím na to, abyste „bez ohledu na obtíže, kterým nyní čelíte, … kráčeli dál. Dál se snažte. Dál důvěřujte. Dál věřte. Dál se rozvíjejte. … Nebesa vás budou povzbuzovat dnes, zítra i na věky.“³⁵ Jste v dlani Boží ruky, a On je schopen vás vysvobodit z jakékoli rozpálené pece.

Starší Holland rovněž zmínil další láskyplná milosrdenství a ujištění Páně, které byste si mohli zapsat hluboko do srdce:

„Ducha nezastaví žádný virus ani hranice států ani předpovědi zdravotníků. [Existují] dary z nebe, které nejsou omezeny potížemi v zemi ani nákazou ve vzduchu. … Ten, který stvořil tento úžasný svět, v němž žijeme, může říci kterémukoli z jeho živlů: ‚Jen potud, a dále už ne.‘ A to je to, co řekne této pohromě, které čelíme. V přítomnosti Jeho majestátnosti se musí sklonit – i když jen obrazně – i stvoření menší než atom a každé po svém způsobu ‚vyznat‘, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, veliký Vykupitel všech. Spasitel pod vedením svého Otce řídí osud tohoto světa. Jsme ve velmi jistých a láskyplných rukou.“³⁶

Závěr

Rád bych skončil tam, kde jsem začal. Jste podle mě nejúžasnějším pokolením mladých dospělých v historii této Církve. Možná jste také pokolením, které čelí největším výzvám. Když budete přemítat o výzvách, jež vás obklopují, pamatujte, že Bůh řekl: „Neboť já, Pán, budu souditi všechny lidi podle skutků jejich, podle přání srdce jejich.“³⁷ Duch vám může pomáhat zušlechťovat vaše tužby, ale jen vy sami rozhodnete, po čem budete toužit, a jen vy sami se budete za toto rozhodnutí zodpovídat Bohu. On rovněž prohlásil, že „podle přání tvých… se ti stane“.³⁸ To znamená, že byste si „měli přát důsledky toho, co [si přejete]!“³⁹

Na závěr se podělím o osobní zkušenost a svědectví ze života. Před lety jsem ve druhém ročníku na vysoké škole sám v bytě studoval na závěrečné zkoušky. Bylo teplo, a když jsem si procházel své poznámky, začal mi před obličejem bzučet komár. Jeho vytrvalost mě začala opravdu obtěžovat. A pak jsem toho měl dost. Zvedl jsem ruce a tleskl jimi, a komára jsem zabil. Dodnes nedokáži vysvětlit, co následovalo – podíval jsem se na mrtvého komára na své dlani a pocítil velký soucit. Řekl jsem si: „Ten komár nemusel zemřít. Je mrtvý jen kvůli mé frustraci a netrpělivosti.“ Poté jsem poklekl a modlil se k Bohu, aby mi odpustil a nechal komára ožít. Když jsem modlitbu dokončil, komár mi uletěl z dlaně.

Léta si kladu otázku, proč to pro mě Bůh udělal? Přišlo mnoho odpovědí, ale ta nejdůležitější je tato: Bůh chtěl, abych v samém jádru svého nitra porozuměl tomu, že má moc pozvednout mě či kohokoli jiného, i ty nejmenší. Přál si, abych věděl, že má dokonalý soucit s našimi slabostmi a že má sečteny i všechny vlasy na naší hlavě. Pokud tedy nechá ožít komára, nikdy vás neopustí – bez ohledu na to, kde se nacházíte.

Nebuďte jako Laodicenští a nedovolte, aby vám vládl pocit sebeuspokojení. Toto je mé svědectví pro vás. Když odložíte sebeospravedlňování a pýchu, když se budete tázat a naslouchat Jeho hlasu, a ne svému, a když budete jednat po Jeho způsobu, uvidíte věci tak, jak doopravdy jsou. Když budete toužit upřímně usilovat o to, abyste se obrátili a žili podle smlouvy, a nikoli podle pohodlí, a podrobovali se vůli Boží, zatímco budete posilovat druhé, naleznete každé požehnání a zázrak potřebné k tomu, abyste v tomto životě uspěli a byli uschopněni k návratu domů k Otci v nebi a k získání věčné radosti.

Ježíš Kristus je náš Spasitel. On žije. Toto je Jeho Církev a toto bude církev, kterou Spasitel po svém Druhém příchodu přijme. Náš Nebeský Otec není nepřítomným Otcem. Jeho plán je jediným plánem štěstí. Skrze Ducha Svatého můžete poznat pravdu ohledně všech věcí a poznat, co všechno musíte dělat. Modlím se, abyste měli odvahu činit pokání z jakýchkoli nespravedlivých tužeb a nahradit je zbožnými tužbami žít podle smlouvy, podrobovat se ve svém životě Jeho ruce, jež vás bude zušlechťovat, a vytrvat. Svědčím vám ve vašem mládí, tak jak Alma svědčil svému synu Helamanovi v jeho mládí: „Já vím, že každý, kdo vloží důvěru svou v Boha, bude míti ve zkouškách svých a v trápeních svých a v strastech svých oporu a bude pozvednut posledního dne.“⁴⁰

Kéž Bůh vám všem žehná, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.