Ponaučení ze života mladých dospělých
Celosvětové zasvěcující shromáždění pro mladé dospělé
neděle, 5. května 2024
Úvod
Starší Carlos A. Godoy: Děkujeme vám, že jste zde dnes s námi na tomto krásném historickém místě. Je mi ctí být zde dnes s vámi. Děkujeme, že jste se k nám připojili z celého světa. Moc rádi trávíme čas s mladými dospělými. Máte v Církvi zásadní roli a právě prožíváte rozhodující okamžiky svého života. Vaše dnešní rozhodnutí budou mít obrovský vliv na vaši budoucnost. A tak doufáme, že dnes večer doplníme něco užitečného k mnoha skvělým poselstvím z předchozích zasvěcujících shromáždění.
Jsem rád, že mě doprovází bratr Chad Webb s manželkou Kristi a starší Clark Gilbert s manželkou Christine. Děkujeme, že jste se k nám připojili.
Jsem také nadšený, že na tomto shromáždění je po mém boku Mônica. Použijeme týmový přístup k výuce a doufám, že se vám bude líbit.
Součástí našeho poselství bude krátké animované video vytvořené Církví o nás dvou, když jsme byli mladší. S Mônicou jsme byli asi ve vašem věku.
Rádi bychom vás pomocí tohoto videa učili několika zásadám, které můžete ve svém životě uplatnit právě teď. Jde o pětiminutové video, ve kterém uvidíte různé okamžiky našeho života. Věnujte prosím bedlivou pozornost zásadám, jež by se vás podle vašeho názoru mohly týkat, a snažte se je rozpoznat. O některých z nich budeme později hovořit. Dobře?
[video]
Vůbec jsem nehledal evangelium ani žádnou církev. Bylo mi 16 let a kamarád mého staršího bratra přišel k nám domů, aby pozval naše mladší sestry na církevní akci, protože si myslel, že můj bratr ani já bychom o Církev zájem neměli. A když jsme přišli do sborového domu, hráli něco velmi jednoduchého a byli nesmírně zabraní do hry a smáli se. A já jsem si říkal: „Proč jsou tak šťastní?“
Takže o dva dny později mě misionáři učili v kapli, protože moje rodina o lekce neměla zájem. Díky evangeliu jsem se cítil šťastný. Věděl jsem, že je pravdivé, natolik, abych byl ochotný dát se pokřtít i bez rodičů. Ale bylo těžké zapadnout mezi ostatní.
Byl jsem bez přátel, a tak jsem vždy chvíli seděl v zadní části kaple – sledoval, poslouchal a pak jsem šel domů. Nějakou dobu to tak dělat můžete, ale nemáte-li přátele, i když víte, že je to pravda, tak je to těžké, zvláště když vás přátelé mimo Církev lákají zpět.
Jednou v neděli jsem šel na shromáždění, zkusit to ještě jednou, a vyplňovali nějaké přihlášky. A já se zeptal: „Co je to?“
„Konference mládeže,“ řekli. „Měl bys jet.“
Odpověděl jsem: „Dobře, chci to zkusit.“ Později na konferenci mládeže všichni tito mladí hráli, zpívali a tancovali a najednou se z reproduktoru ozval hlas, který řekl: „Pojďme se na úvod pomodlit.“
Všichni ti hluční lidé byli najednou uctiví. A já si říkal: „Co? Co se to tady děje?“ Jak může být tato skupina mladých lidí tak hlučná, a během okamžiku díky modlitbě tak uctivá? Páni, jsou jiní. Chci být jako oni. Pro mě to bylo opět poselství od Pána: „Carlosi, nevzdávej to. Jsi na správném místě.“
Druhý den jsem se procházel a jedna dívka tam o samotě hrála na flétnu. Když jsem tu dívku uviděl, řekl jsem si: „No teda!“ Rozbušilo se mi srdce. A chtěl jsem si s ní promluvit. Ona byla tak přirozená a přátelská. A začala se mnou mluvit, jako bych byl normální člověk. A stala se mou kamarádkou, tou jedinou. A díky ní jsem se seznámil s dalšími přáteli.
Po konferenci jsem se rozhodl, že budu na shromáždění chodit dál. Naše rodina se přestěhovala do jiné části města. Šel jsem do kaple blízko domova a hádejte, kdo tam byl – Mônica! Byl to její sbor. Na konci shromáždění za mnou přišla jedna sestra a zeptala se: „Jsi členem Církve?“
Byl jsem na tuto otázku zvyklý. Řekl jsem: „Ano, myslím, že jsem; samozřejmě, že jsem.“
Řekla: „Měl bys chodit na seminář.“
Pomyslel jsem si, že tam, odkud pocházím, chodí na seminář ti, kteří se chtějí stát knězem, duchovním.
Tak jsem odpověděl: „Ne, ne, chci se oženit a mít děti.“
A ona řekla: „Ne, seminář je pro mládež – učí se tam o evangeliu. V našem sboru nemáme mnoho mladých. Vlastně jsou jen tři: Adriana Weberová, Carlos Arthur Lencini a Mônica Brandãová.
Pomyslel jsem si: „No teda. Nevím, co to je, ale chci tam být.“
A tak jsem každé ráno přijímal dobré slovo Boží. Tak jsem získal porozumění tomu, kdo jsem, sílu bojovat dál a pokračovat v procesu obrácení.
A pak jsem v rámci domácího učení dostal pověření sloužit jako společník presidenta Mladých mužů. Ačkoli jsem toho o evangeliu moc nevěděl, vždy mi dával za úkol, abych něčemu učil. Myslím, že mi důvěřoval víc, než jsem tehdy důvěřoval sám sobě.
A zajímavé bylo ještě něco dalšího – byl to otec Môniky. A mimochodem – ona andělská dívka Mônica, o níž jsem se zmínil a která mi pomohla, se později stala mou manželkou. Oba jsme sloužili na misii, poté jsme uzavřeli sňatek v chrámu a nyní je Mônica matkou čtyř dětí a babičkou sedmi vnoučat. Je stále andělem mého života.
Když se rozhlédnete kolem sebe, nepochybuji, že najdete ty, kteří andělskou pomoc potřebují. Pán vás potřebuje. Až se na sebe podíváte do zrcadla, nezapomeňte: Uvnitř vás je nádherný duch, který je synem nebo dcerou Nebeského Otce a který má všechny ty vlastnosti a potenciál.
[konec videa]
Starší Godoy: Po těch vlasech se mi stýská. Dobře. Promluvíme teď o několika z těchto témat. A prvním z nich je osamělost.
Nejste sami!
Sestra Mônica Godoyová: Domnívám se, že právě zde je vhodné zastavit se a probrat, co se stalo. Carlos, jeho mladší verze, se cítil osaměle a sklíčeně.
Možná se i někteří z vás cítí osamělí a zapomenutí, jako se to stalo zde. Není to snadné, když máme pocit, že jsme neviditelní nebo že nemáme velkou hodnotu. Vy, kteří jste v podobné situaci, nedovolte prosím tomuto pocitu, aby vás ovládl. Nejste sami. Možná s vámi druzí nekomunikují nebo vás nepřijímají tak, jak byste si přáli. Je to smutné. Pamatujte však, že nejste sami, protože Spasitel je vždy připraven vám pomoci. Zná vás, ví, co se děje ve vašem životě, miluje vás a je vám k dispozici, kdykoli potřebujete. Nevzdávejte prosím svou snahu patřit do Církve. Pošle vám na pomoc anděly.
Starší Godoy: Nyní poselství nám všem, kteří jsme poblíž těch, kteří se cítí osamělí nebo zapomenutí. Těmito anděly máme být my. Prosím, rozhlédněte se kolem sebe, a to i mimo běžný okruh svých přátel. Jsou tam takoví, již nějakou dobu, a možná jste si jich nevšimli. Jste tak zaneprázdněni svým životem, dobrými přáteli a společníky, že zatím nevnímáte ty, kteří doufají, že budou pociťovat lásku a přijetí. Ale oni tam jsou, hledají přátelství a doufají, že lépe zapadnou. Nacházejí se pravděpodobně v zadní části kaple nebo v koutech tříd. Nejspíše na sobě nebudou mít bílou košili s kravatou či krásné nedělní šaty. Snaží se však ze všech sil zapadnout. Dejte jim prosím šanci. Potřebují váš úsměv, potřesení rukou a vaše přátelství. Zde je k tomu citát presidenta Spencera W. Kimballa:
„Bůh si nás všímá a bdí nad námi. Naše potřeby ale obvykle naplňuje prostřednictvím druhého člověka.“
Dobře. Chození na rande. Když se zamilujeme.
Když se zamilujeme
Sestra Godoyová: Dobře, tady máme další dobré téma k probrání – okamžik, kdy ses do mě zamiloval.
Starší Godoy: Věděl jsem, že si vybereš zrovna toto.
Sestra Godoyová: Samozřejmě! Byl to krásný okamžik, a je zde ponaučení, o něž se můžeme podělit. Někteří z vás se zamilují a lásku svého života snadno rozpoznají. Půjde o lásku na první pohled.
Starší Godoy: Myslím, že to byl můj případ. Podívejte, jak se tvářím.
Sestra Godoyová: Ale pro mě to bylo jiné.
Starší Godoy: Ano, vím.
Sestra Godoyová: Nemáme očekávat, že věčného společníka najdeme stejným způsobem jako druzí. Někteří budou mít jasné a silné pocity. U jiných to může vyžadovat více času, úsilí a trpělivosti. Bude to stále patrnější, když budete do vztahu nadále investovat úsilí. Nevzdávejte to rychle jen proto, že jste na začátku neměli nějaký silný pocit. Zkušenost nás učí, že některá skvělá manželství začala něčím malým, pozvolna, jedno rande za druhým.
Starší Godoy: Mônica má pravdu. Alespoň s námi to tak bylo. Jakmile jsem ji uviděl, v hloubi srdci jsem něco pocítil. Pro mě to bylo, jako bych spatřil sloup světla. Ona naopak zpočátku nepociťovala nic zvláštního. Několik měsíců jsem se usilovně snažil, než si uvědomila, že bych mohl být vhodnou variantou. Nejprve jsme se stali dobrými přáteli a po mnoha rande si konečně uvědomila, že se do toho „pohledného“ mladíka zamilovává. Víceméně.
Tato zkušenost nás učí další zásadě: způsobu, jakým získáváme zjevení. Proces hledání toho pravého je podobný procesu přijímání zjevení.
Líbí se mi, čemu o zjevení učí starší Bednar. Používá k tomu příklad dvou zkušeností se světlem, které většina z nás získala.
Zmiňuje zkušenost, kdy „jsme vstoupili do temné místnosti a rozsvítili jsme světlo. … Záplava světla v okamžiku naplnila místnost a způsobila, že tma zmizela. … Světlo rozsvícené v temné místnosti je jako poselství, které obdržíme od Boha rychle… a vše najednou.“ Tak tomu bylo v případě mých pocitů ohledně Môniky.
Druhá zkušenost je, když „jsme sledovali, jak noc přechází v ráno. … Na rozdíl od rozsvícení světla v temné místnosti se světlo vycházejícího slunce neobjevilo náhle. [Místo toho] se postupně a neustále zvyšovala intenzita světla a… nakonec nad obzorem vyšlo slunce. …
Postupné přibývání světla vyzařovaného z vycházejícího slunce je jako poselství, které přijímáme od Boha ‚řádku za řádkou, předpis za předpisem‘ (2. Nefi 28:30).“ To byl případ Môniky, když zjišťovala, že jsem pro ni ten pravý. Trvalo to trochu déle.
Starší Bednar dodává: „Zjevení nejčastěji přichází v průběhu času po malých dávkách a je udělováno v souladu s naším přáním, způsobilostí a přípravou.“
Sestra Godoyová: Totéž lze říci o získání duchovního potvrzení ohledně našeho věčného společníka. Nejčastěji bude přicházet po malých dávkách, když se budeme setkávat s lidmi a trávit spolu čas.
Duchovní síla
Starší Godoy: Dovol mi vzít si tuto část. Jak jste viděli ve videu, účast na semináři pro mě byla zásadním rozhodnutím. Ačkoli původním důvodem účasti nebyly lekce evangelia, ale krásná dívka, mělo to zásadní vliv na mé obrácení a duchovní cestu.
Díky těmto každodenním dávkám zásad evangelia jsem dokázal posilovat své svědectví a po celý den odolávat pokušením. Pomohlo mi to pochopit, že jsem dítě Boží a že Bůh má pro mě v tomto životě plán.
Sestra Godoyová: Tatáž zásada platí i pro institut. Byla to také součást našich rande. Doufám, že tento skvělý zdroj využíváte. Najdete tam nejen pravdu evangelia, ale také opravdové přátele. Podívejte se, co o institutu řekl president Nelson:
Video: „Drazí bratři a sestry, mám vás rád. Často na vás myslím a modlím se za vás. Žijete v době, jaká tu ještě nebyla. Jste ve věku, kdy činíte klíčová rozhodnutí – rozhodnutí, která budou mít vliv na zbytek vašeho smrtelného a věčného života. Toto rozhodování se někdy může zdát nad vaše síly, či vás dokonce děsit. Ale je i úžasné, protože žijeme v rozhodující době.
Mohu vás vyzvat k něčemu, co vám pomůže tak, jak to dokáže máloco? Choďte na institut! Byl jsem svědkem toho, jak na institut chodí moje děti, vnoučata a mnohá pravnoučata. Chození na institut jim změnilo život.
Institut jim pomohl, a pomůže i vám, prohloubit své obrácení k Ježíši Kristu. Účast na institutu vám pomůže více pociťovat velkou lásku, již k vám chová Nebeský Otec. Díky institutu získáte inspirující učitele, věrné přátele a pocit sounáležitosti. Institut vám pomůže zjistit, proč život podle evangelia vede k nekonečnému štěstí. Účast na institutu vám pomůže žít podle evangelia a pociťovat více radosti – hned teď.
-
Chcete-li poznat pravdu o tom, kdo skutečně jste, choďte na institut.
-
Chcete-li poznat smysl života, choďte na institut.
-
Chcete-li vytrvat na cestě smlouvy, choďte na institut.
-
Chcete-li zjistit, jak nechat ve svém životě převládnout Boha, choďte na institut.
-
Chcete-li být mírotvorcem, choďte na institut.
Tato požehnání vám slibuji a vyjadřuji svou lásku k vám v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.“
Starší Godoy: Když ještě hovoříme o duchovní síle, dovolte mi promluvit o mých zkušenostech s domácím učením.
Jak jste viděli v animovaném videu, byl jsem pověřen sloužit, i když jsem neměl moc co nabídnout. Díky službě jsem měl pocit, že si mě druzí váží. Připravilo mě to na pomáhání druhým, a díky tomu se posílilo mé vlastní svědectví. Jedním z nejlepších způsobů, jak posílit své svědectví, je to, že se o ně podělíme. Doufám, že aktivně sloužíte druhým. Může jít o pastýřskou službu, rodinnou historii, chrámovou službu či jakékoli jiné církevní pověření, v němž zapomínáte na sebe a pomáháte druhým. Služba vám bude přinášet požehnání, posilu a ochranu.
Líbí se mi verš z Nauky a smluv, který tuto zásadu zdůrazňuje:
„Vpravdě pravím, lidé mají býti horlivě zaměstnáni v dobré věci a konati mnoho věcí ze své vlastní svobodné vůle a uskutečňovati mnoho spravedlivosti.“
A mimochodem, jak jsem řekl v onom videu, onoho společníka pro domácí učení jsem měl tak rád, že jsem si vzal jeho dceru. Stal se mým tchánem. Je to Môničin otec. V pověřeních v rámci domácího učení jsem byl velmi aktivní. Domácí učení jsem v jeho domově vykonával každý měsíc.
Sestra Godoyová: Jedno požehnání, které tato generace má a my jsme neměli, je to, že chrámy jsou nám nyní blíž. Za našich mladých let byl jediný chrám v Brazílii v São Paulu, velmi daleko od nás. V té době mladí dospělí navštěvovali chrám, když odcházeli sloužit na misii nebo se chystali uzavřít sňatek. President Nelson nyní naštěstí zdůraznil, jak je důležité přijmout obdarování nezávisle na misii či sňatku. Jde spíše o přípravu než o cokoli jiného. Doufám, že to vezmete v úvahu.
Požehnání přináší rovněž časté návštěvy domu Páně. V chrámu získáváme ponaučení, která nám pomáhají přemáhat svět. Moc se mi líbilo, co president Nelson řekl o chrámu na poslední konferenci:
Video: „Nic vám nepomůže držet se železné tyče více, než když budete uctívat Boha v chrámu tak pravidelně, jak vám to okolnosti dovolí. Nic vás neochrání více ve chvílích, kdy narazíte na mlhy temnoty světa. Nic neposílí více vaše svědectví o Pánu Ježíši Kristu a Jeho Usmíření ani vám nepomůže lépe porozumět Božímu velkolepému plánu. Nic neuklidní více vašeho ducha během období bolesti. Nic neotevře více nebesa. Nic!“
Starší Godoy: Děkujeme, presidente Nelsone, za vaše učení. Máme vás moc rádi. Dobře, další téma: služba na misii.
Služba na misii
Sestra Godoyová: Tak, je čas promluvit si o misii. Šest měsíců poté, co Carlos odjel na misii, jsem odjela na misii i já.
Starší Godoy: To je ale náhoda.
Sestra Godoyová: Nebyla to náhoda. Oba jsme chtěli sloužit Pánu a oba jsme chtěli společnou budoucnost. A tak jsme svou misii vnímali jako dobrý způsob, jak potěšit Spasitele a zároveň se připravit na manželský život. Věděli jsme, že nám také přinese požehnání tak potřebná pro budoucí mladý manželský pár.
Starší Godoy: Naše misie nám do života nepochybně přinesly požehnání. Služba na misii posílila naše svědectví o Spasiteli, prohloubila naše poznání evangelia a komunikační a vůdčí schopnosti, které jsme tam získali, nám pomohly v naší profesi. Ze všeho nejvíc jsme však měli dobrý pocit, že jsme dokázali naplnit poslání, které od nás Pán očekával.
Sestra Godoyová: Chci se ale na něco zeptat. Co ti, kteří nemohou na misii jít nebo z různých důvodů misii nedokončí? Mohou i tak mít naději na světlou budoucnost?
Starší Godoy: Samozřejmě, že mohou! Milující Nebeský Otec jim bude vždy nablízku. Nemáme soudit ty, kteří mají s misií odlišné zážitky nebo nemají s misií zkušenosti žádné. I když služba na misii může být v životě zásadní zkušeností, díky níž se učíme, a pro mladé muže je kněžskou zodpovědností, není to obřad evangelia, takže nikdo kvůli tomu nebude potrestán ve svém pokroku v tomto životě ani nepřijde o požehnání ve věčnosti.
Sestra Godoyová: Jsem ráda, že jsem měla možnost sloužit, a všem to doporučuji. Ale jak víme, služba mladých žen je vítaná a velmi potřebná, ale je dobrovolná.
Starší Godoy: I já jsem za svou službu na misii vděčný. Domnívám se, že jsem se po těch dvou letech vrátil lépe připraven na život. A lépe ostříhán.
Sestra Godoyová: Když už mluvíme o návratu z misie, co kdybychom nyní hovořili o manželství?
Starší Godoy: Dobře. Tak tedy téma s velkým T.
Vytvoření rodiny
Sestra Godoyová: A tak jsme tu, dva navrátivší se misionáři plní lásky, s mnoha plány a bez peněz.
Starší Godoy: Ano. Na to si pamatuji.
Sestra Godoyová: Když se teď ohlédnu, uvědomuji si, jak bylo hezké začít náš manželský život a společně dosahovat našich studijních, pracovních i časných cílů. Zvládli jsme to společně a tyto zkušenosti a těžkosti nás ještě více sblížily.
Starší Godoy: Pamatuji si to a souhlasím. Na roky, kdy jsme budovali svůj život a dosahovali cílů, rádi vzpomínáme. To neznamená, že je špatné začít manželský život dobře finančně zajištěný. Chceme se jen podělit o poselství s těmi z vás, kteří ve vztahu čekáte na další krok, dokud nebudete mít vše, co potřebujete. Potřebujete základní věci, jeden druhého a Pána na své straně – všeho ostatního můžete dosáhnout společně, což vaše manželství posílí. A já hledám někoho takového zde v publiku.
Sestra Godoyová: Jiný aspekt stejného tématu – další poznámka k manželskému životu: Když vy, mladí dospělí, vidíte nás, zavedené manželské páry a rodiny, možná si říkáte, že to tak bylo vždy a že všechno vždy vypadalo dobře a život byl pro nás snadný. Pro některé možná ano, ale pro většinu nikoli.
Starší Godoy: Alespoň ne pro nás.
Sestra Godoyová: Manželský život je zkušenost, díky níž se učíme a – doufejme – postupem času zlepšujeme. Láska existuje od počátku, ale schopnost spolu každodenně vycházet se buduje postupně. Musíme se jeden druhému přizpůsobit, tu a tam se zasmát a poplakat si; děti nám přinesou radost i starosti, občas nás navštíví nemoc a někdy nám mohou chybět peníze. Ale víte co? Takto měl život vypadat.
Starší Godoy: Jedno je však jisté. Pokud do této rovnice přidáme evangelium Ježíše Krista, manželský život bude mnohem jednodušší a radostnější.
Sestra Godoyová: Takže – druhá otázka. Co ti, kteří nebudou mít možnost uzavřít sňatek v tomto životě? Máš něco, co bys řekl jim?
Starší Godoy: Ano, mám. Líbí se mi rada presidenta Hinckleyho určená sestrám, která ale podle mého názoru může platit pro všechny. Podívejme se, co řekl:
Video: „Některé z vás se naneštěstí v tomto životě neprovdáte. To se občas stává. Pokud se to stane, nepromarněte svůj život tím, že se tím budete trápit. Svět přesto potřebuje vaše talenty. Potřebuje váš přínos. Církev potřebuje vaši víru. Potřebuje vaši silnou, nápomocnou ruku. Život není nikdy prohrou, dokud ho tak nenazveme. Je velmi mnoho těch, kteří potřebují vaše pomocné ruce, váš láskyplný úsměv, vaši starostlivou ohleduplnost. Vidím tolik schopných, půvabných a úžasných žen, kterým se láskyplný vztah vyhnul. Nerozumím tomu, ale vím, že v plánu Všemohoucího, ve věčném plánu, který nazýváme Božím plánem štěstí, bude příležitost a odměna pro všechny, kteří o ně usilují.“
Starší Godoy: Stejná zaslíbení se nacházejí i v Mosiášovi 2:41.
„A nadto, přál bych si, abyste zvážili požehnaný a šťastný stav těch, kteří zachovávají přikázání Boží. Neboť vizte, ti jsou požehnaní ve všech věcech, jak v časných, tak v duchovních; a vytrvají-li věrně do konce, budou přijati v nebi, aby takto mohli přebývati s Bohem ve stavu nikdy nekončícího štěstí. Ó pomněte, pomněte, že tyto věci jsou pravdivé; neboť Pán Bůh to pravil.“
Když to shrnu, ono poselství zní – slovy staršího Bednara – stačí být hodnou dívkou či hodným chlapcem, dodržovat přikázání a Pán se o vše postará. Nakonec budou věrným udělena všechna požehnání.
Môni, chtěla bys říct něco závěrem?
Sestra Godoyová: Ano. Ráda bych zakončila svým svědectvím.
Vím, že jsme synové a dcery milujícího Nebeského Otce. Vím, že Ježíš je Kristus a že žije. Vím, že tento život je dobou, kdy se máme připravit na setkání s Bohem. Vím, že nás Bůh vede a připravuje cestu. Nejsme ponecháni o samotě. Vím, že chrám je dům Páně na zemi. A je to místo, kde můžeme v životě získávat poznání a inspiraci. Vím, že v současné době máme proroka a že nás učí a vede.
Ve jménu Ježíše Krista, amen.
Starší Godoy: Mockrát ti děkuji. Moc rád s tebou učím. A mám tě rád.
A co Gilbertovi? Chtěli byste něco říci nebo poradit tomuto krásnému publiku?