„Kofta k obědu“, Kamarád, červenec 2023, 12–13.
Kofta k obědu
„Co to máš za divné jídlo?“
Tento příběh se odehrál v USA.
Roy se posadil ke stolu a otevřel svůj sáček s obědem. Jeho rodina se přestěhovala a dnes byl poprvé v nové škole. Maminka mu připravila jeho oblíbené arménské jídlo – koftu. Těšil se, až si ji sní!
Roy rozbalil voskovaný papír, do kterého byla kofta zabalená. Vypadala jako dlouhý, hubený karbanátek. Měl moc rád vůni koření, které bylo do masa zapečené. A díky otvoru uprostřed kofta vypadala jako píšťalka. Přiložil si ji ke rtům a foukl. Poté si trochu ukousl. Mňam!
„Hele,“ řekl chlapec na druhé straně stolu. „Co to máš za divné jídlo?“
Roy cítil, jak mu rudnou tváře. „To je můj oběd.“
„No, moc dobře to nevypadá,“ zasmál se chlapec.
Roy nevěděl, co má říct. Nevěděl, že nikdo jiný tady koftu nejí. Nechtěl, aby si mysleli, že je divný! Oběd tedy zabalil a běžel ven užít si přestávku.
Po škole Roy uviděl maminku, jak vybaluje krabičky s obědem.
„Už si nechci brát do školy koftu,“ řekl Roy.
„Proč?“ zeptala se maminka. „Máš ji přece rád.“
Roy jí řekl, co se ve škole stalo. „Bylo to tak nepříjemné!“
„To mě mrzí, že se ti stalo něco takového,“ řekla maminka. „Většina lidí koftu nikdy nejedla. Co kdybychom dali ostatním dětem příležitost ji ochutnat?“
„Proč?“ zeptal se Roy. „Nebudou ji chtít jíst.“
„To nemůžeš vědět, dokud se nezeptáš! Vím, že je těžké najít si nové kamarády. Všichni jsme ale děti Boží. Občas se jenom musíme lépe poznat.“
Roy se nad tím zamyslel. Nechtěl, aby se mu druzí smáli. Chtěl ale dát dětem při obědě lepší šanci ho pochopit. A kofta je opravdu dobrá.
Přikývl. „Dobře. Uděláme jí víc.“
Druhý den se Roy při obědě zhluboka nadechl. Posadil se vedle chlapce, který se mu předtím smál.
Roy otevřel svůj sáček s obědem. „Chtěl by někdo z vás vyzkoušet arménské jídlo?“
Roy rozbaloval koftu a ostatní děti se mezitím shromáždily okolo něj.
„Já to zkusím,“ řekl chlapec.
„Já taky,“ řekla jedna dívka. Roy rozdával koftu, aby ji mohli všichni ochutnat. Potom si všichni ukousli.
„Chutná to vážně skvěle!“ řekl chlapec. „Jak se tomu říká?“
„Kofta,“ řekl Roy.
„Super!“ Chlapec se usmál. „Já jsem John. Chceš si o přestávce hrát?“
Roy měl plnou pusu, a tak jen přikývl. Maminka měla pravdu – všichni ostatní jsou také děti Boží! A to, že se s nimi podělil o oběd, mu nakonec pomohlo najít přátele.
Ilustrace: Mark Robison