„Ospalé studium písem“, Kamarád, leden 2024, 30–31.
Ospalé studium písem
I když bylo brzy ráno, Elvira věděla, že studium písem za to stojí.
Tento příběh se odehrál v Norsku.
Elviru probudil tatínkův hlas. „Je čas na čtení písem,“ řekl.
Elvira se posadila na posteli a protřela si ospalé oči. Venku byla ještě tma. A navíc byla zima! Z vyhřáté postele se jí nechtělo.
Maminka říkala, že když čtou písma, mohou tak lépe poznávat Ježíše. Ale čtení písem po ránu je tak těžké!
Elvira vyšla pomalu po schodech a posadila se na pohovku vedle své starší sestry Sigrid. Vzala do náruče polštář a zachumlala se do své teplé hebké deky. Její bratři seděli ve vedlejší místnosti, kde jim začínala on-line hodina semináře.
Tatínkovi zazvonil telefon. Hovor přijal a na obrazovce se objevili členové rodiny. Teta Liv už byla oblečená a nachystaná do práce. Sestřenice Dorthea měla stejně jako Elvira na sobě ještě pyžamo.
Elvira jim přes videohovor zamávala a zívla. Četbě písem se vždy věnovali s tetou Liv a Dortheou společně. Bydleli v různých částech Norska čtyři hodiny od sebe. Pro všechny bylo snazší písma číst, když si stanovili cíl, že si kvůli tomu každý den zatelefonují. Navíc se Elvira moc ráda viděla se sestřenicí!
Po pár minutách se k hovoru připojila také maminka. „Ahoj, holky,“ pozdravila. Byla tento týden pracovně na cestách, ale na rodinné studium písem jim vždy zavolala.
Pronesli modlitbu. Potom si Elvira otevřela písma. Četli společně Knihu Mormonovu. Při čtení veršů se střídali.
Elvira poslouchala, jak ostatní čtou, ale nebylo snadné udržet se vzhůru. Sigrid na pohovce opět usnula. Elvira do ní šťouchla. Pak ji ale zaujalo něco ve verši z písem.
„A já jsem spatřil tyč ze železa a ta se táhla podél břehu řeky a vedla ke stromu, u kterého jsem stál,“ četla Dorthea.*
„Ten příběh znám!“ zvolala Elvira. „Je to Lehiův sen.“ Viděla video, které podle něj natočili. Byl v něm překrásný strom s bílým ovocem a lidé se přidržovali tyče, aby se k němu dostali.
„Vzpomínáš si, co ta tyč představuje?“ zeptala se maminka.
„Písma?“
„Správně!“ řekl tatínek. „Nefi dále učí, že ona tyč se podobá slovu Božímu. Jak se podle tebe můžeme tyče držet podobně jako lidé v Lehiově snu?“
„Držíme se jí právě teď!“ Elvira zvedla Knihu Mormonovu. „Tím, že jsme si udělali čas na studium písem.“
Maminka přikývla. „Když čteme písma, přibližujeme se tím k Ježíši Kristu. Stejně jako se lidé, když se drželi tyče, přibližovali ke stromu života.“
Četli dál a Elvira si představovala, jak se drží tyče a postupuje k překrásnému stromu. Ospalost se téměř vytratila.
Brzy nastal čas se rozloučit. Teta Liv a maminka musely do práce. A Elvira, Sigrid a Dorthea se potřebovaly připravit do školy.
„Ahoj, všichni!“ Elvira zamávala ostatním na obrazovce. „Mějte se hezky!“
Když běžela ze schodů, aby se nachystala do školy, cítila, jako by ji v nitru něco hřálo. A hebká deka to nebyla. Věděla, že je to Duch Svatý, který jí říká, že Kniha Mormonova je pravdivá. Byl to úžasný začátek dne!
Ilustrace: Hector Borlasca