„Znovu čistá“, Kamarád, květen 2024, 18–19.
Znovu čistá
Nedokážu se rozhodovat správně ani jeden den! pomyslela si Emily.
Tento příběh se odehrál v USA.
Emily stála s tatínkem ve vodě a usmívala se. Na tento den čekala mnoho týdnů. Srdce jí bušilo, protože se ještě nikdy předtím nepotopila. Ale moc se těšila, že se dá pokřtít jako Ježíš Kristus.
Zavřela oči a poslouchala, jak tatínek odříkává křestní modlitbu. Pak si zacpala nos, zavřela oči, pokrčila kolena a tatínek ji ponořil do vody.
Tatínek ji zase rychle vytáhl a začalo z ní stékat spousta vody. Emily si ji musela vytřít z očí, ale usmívala se. Cítila se teď jinak. Naplnil ji nový radostný pocit. Chtěla se tak cítit pořád!
Tatínek ji pevně objal. Vím, jak si udržet tento hezký pocit, pomyslela si Emily. Stačí, abych se rozhodovala správně a byla jako Ježíš Kristus! Byla si jistá, že to dokáže.
Když přijeli domů, Emily běžela od auta k domovním dveřím. Běžel i její čtyřletý bráška Jonah. Když Emily doběhla ke dveřím a začala je otevírat, Jonah ji chytil za sukni a prudce s ní škubl.
„Nedělej to!“ zakřičela Emily. Vytrhla mu sukni z rukou. Pak se mu postavila do cesty, aby nemohl jít dovnitř jako první. Byla tak rozzlobená!
Najednou zůstala stát jako přimrazená. Naplnil ji ošklivý pocit. Uhnula Jonahovi z cesty a nechal ho proběhnout dovnitř.
„Promiň!“ zavolala za ním. Právě se špatně rozhodla. Spasitel by na Jonaha nekřičel. Jak to mohla pokazit tak brzy? Její nový radostný pocit zmizel.
Všechno jsem pokazila, pomyslela si. Nedokážu se správně rozhodovat ani jeden den!
Druhý den byla neděle. Když se Emily připravovala na shromáždění, přemýšlela o tom, jak křičela na Jonaha. Stále se cítila hrozně.
Během shromáždění biskup Emily vyzval, aby přišla dopředu. Měla být konfirmována. To znamenalo, že dostane dar Ducha Svatého. Posadila se na židli. Tatínek ji jemně vložil ruce na hlavu.
Když tatínek začal, Emily zavřela oči. Slyšela, jak říká slova: „Přijmi Ducha Svatého.“
Emily dál poslouchala.
„Emily, vždy si pamatuj, že díky Ježíši Kristu můžeš činit pokání, když se rozhodneš špatně,“ řekl tatínek. „Pokaždé, když budeš přijímat svátost, můžeš myslet na smlouvu, kterou jsi uzavřela při křtu. Můžeš znovu slíbit, že Ho budeš následovat.“
Když tatínek dokončil požehnání, Emily pociťovala štěstí a klid. Věděla, že jí Duch Svatý říká, že vše bude v pořádku. Nevadí, že není dokonalá. Díky Ježíši Kristu a Jeho Usmíření může činit pokání a může jí být odpuštěno. Mrzelo ji, že křičela na Jonaha, a Nebeský Otec věděl, že se bude dál snažit.
Emily se usmívala, když se s tatínkem vraceli na svoje místa. Následovala svátost a Emily se na ni těšila.
Ilustrace: Audrey Day