„Ježíš Kristus nám nabízí naději“, Pro posílení mládeže, září 2022.

Ježíš Kristus nám nabízí naději

Starší Ulisses Soares

Kvorum Dvanácti apoštolů

Když sloužíme druhým, Ježíš Kristus nám dává naději, že i to, co se děje v našem životě, dopadne dobře.

mladí muži tlačí kolečko — Mladí muži z peruánského Cuzca slouží bok po boku.

Tento život je plný mnoha těžkostí. Některé jste pravděpodobně již sami zažili. Existuje mnoho příčin stresu, obav, strachu a úzkosti. Když se s nimi setkáváme, máme sklon stáhnout se do sebe – a starat se v první řadě o sebe a o své vlastní potřeby. Domníváme se, že když budeme věnovat čas a energii snaze věci „napravit“, budeme schopni problémy vyřešit vlastními silami.

Ale Ježíš Kristus nám ukazuje lepší způsob. „Kdož by koli hledal duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož by ji koli ztratil, obživíť ji.“ (Lukáš 17:33.) Nejrychlejším způsobem, jak ve svých zkouškách najít naději, je obrátit se v srdci ke Spasiteli, následovat Jeho příklad a sloužit druhým.

Spasitel nám svým životem dal dokonalý příklad lásky a dobré vůle vůči lidem. Vždy zapomínal sám na sebe a myslel na druhé. Jeho nesobecké skutky se projevovaly ve všem, co každý den svého života dělal, a neomezovaly se pouze na určité období.

Budeme-li se v srdci obracet k druhým, jak to dělal Spasitel, slibuji vám, že budeme nacházet neomezené příležitosti tiše a laskavě sloužit těm, kteří nás potřebují.

To nám pomůže lépe poznat Spasitele, nacházet pokoj na zemi a zároveň také rozvíjet větší pravou lásku k druhým. Když budete „ztrácet duši“ tím, že budete pomáhat druhým, přičemž se budete řídit příkladem Spasitele, bude vám Spasitel pomáhat.

mladí muži zvedají nepálené cihly z hlíny

Andělé všedního dne

Spasitel často přivede do našeho života druhé, aby nám pomohli dosáhnout pokoje a získat útěchu, které v dobách zkoušek potřebujeme. Míváme pocit, jako kdyby tito požehnaní lidé byli andělé seslaní z nebe, neboť jimi bezpochyby jsou.

Já a moje rodina jsme zažili pocity útěchy a pokoje, které nám vnesly do života novodobé zástupy andělů, při několika příležitostech. Rád bych se nad jednou takovou příležitostí zamyslel. V roce 2003 jsme se přestěhovali ze své vlasti, Brazílie, do Utahu ve Spojených státech.

Onu zimu Utah zasáhly jedny z největších sněhových bouří za několik let. V životě jsme nic takového neviděli, protože jsme vyrůstali obklopeni palmami a písečnými plážemi. Náš dům stál na rohu na kopci a vedl k němu velmi dlouhý chodník.

Když začalo sněžit, manželka začala odvážně odklízet sníh z příjezdové cesty a z chodníků. Já jsem jí pomáhat nemohl, protože jsem pár dnů předtím uklouzl na ledě a zlomil si zápěstí. Tato nehoda měla za následek operaci a velkou sádru na paži.

Když má drahá žena začala poprvé ve svém životě odklízet sníh pomocí frézy, neměla tušení, že poté, co odklidí sníh z jedné strany příjezdové cesty, musí změnit směr odhazování sněhu. A tak když začala odklízet na druhé straně, sníh se hrnul na tu původní. Chodila sem a tam, ale bezvýsledně. To byla šlamastyka!

Kvůli tomu, že strávila takovou dobu v chladu, dostala oboustranný zánět ucha a další dva měsíce byla téměř hluchá. V téže době utrpěl můj šestnáctiletý syn při sáňkování úraz zad a musel zůstat ležet, aby se uzdravil. A tak jsme dopadli – jeden upoutaný na lůžko, druhá hluchá, třetí v sádře a všichni zmrzlí.

Jsem si jist, že pro sousedy to byla docela podívaná. Jednoho časného, mrazivého rána, okolo páté, mě probudil hluk sněžné frézy za oknem. Podíval jsem se ven a uviděl svého souseda z protější strany ulice, bratra Blaina Williamse. Ve svém věku téměř sedmdesáti let opustil svůj vyhřátý a pohodlný dům a tiše přišel, aby nám odklidil sníh z příjezdové cesty a chodníků, neboť věděl, že sami to nezvládneme.

Další přítel, bratr Daniel Almeida, se u nás stavil, aby mě odvezl do Salt Lake City do práce, protože já jsem se svou velmi neskladnou sádrou nemohl řídit. Pomáhali mi a projevovali mi lásku těmito prostými skutky laskavosti každé ráno, dokud se má rodina neuzdravila a dokud jsme nebyli znovu schopni se o sebe postarat sami.

Během oné chladné zimy roku 2003 k nám byli posláni zmínění andělští bratři. Tito dva bratři se řídili příkladem Spasitele a upřednostnili naše potřeby před svými vlastními.

Spasitel nabízí pokoj

Služba druhým nám poskytuje pohled z vyšší a svatější perspektivy. Když sloužíme druhým, Ježíš Kristus nám dává naději, že i to, co se děje v našem životě, dopadne dobře.

Budeme-li se v srdci obracet k druhým, jak to dělal Spasitel, budeme požehnáni neomezenými příležitostmi tiše a laskavě sloužit těm, kteří nás potřebují. Žijeme-li tak, jak žil Spasitel, pomáhá nám to také osvojovat si větší křesťanskou pravou lásku k druhým. To nám pomáhá nacházet větší míru lásky, pokoje, světla a obnovené síly.

Spasitel nás vyzývá, abychom Ho hledali v každé myšlence a abychom Ho následovali. To nám dává ujištění, že můžeme kráčet v Jeho světle a že Jeho vedení bude v našem životě zabraňovat vlivu temnoty. Když „ztratíte“ svou duši ve Spasiteli, pomůže vám, abyste nalezli sami sebe.

Obracejte se ke Kristu, stále

Slavnostně a s vážností vydávám své svědectví, že Ježíš vstal z mrtvých a že žije. Svědčím vám o tom, že Spasitel nám skrze sebe a své nekonečné Usmíření připravil cestu pro překonání smrti, té fyzické i duchovní.

Kromě toho nám také nabízí útěchu a ujištění v těžkých dobách. Ujišťuji vás, že když budeme vkládat důvěru v Ježíše Krista a v Jeho nadpozemskou smírnou oběť a když vytrváme s vírou do konce, budeme se těšit ze zaslíbení milovaného Nebeského Otce, který se ze všech sil snaží pomoci nám vrátit se jednou do Jeho přítomnosti.