„Pozvednut na kříži – výňatky“, Pro posílení mládeže, listopad 2022.
Pozvednut na kříži
Výňatky
Jeden z důvodů, proč neklademe důraz na kříž jako na symbol, vychází z našich biblických kořenů. Vzhledem k tomu, že ukřižování bylo v Římské říši jednou z nejmučivějších forem popravy, mnozí první Ježíšovi následovníci se rozhodli tento brutální nástroj utrpení nezdůrazňovat. Význam Kristovy smrti byl zcela nepochybně ústředním bodem jejich víry, ale po dobu přibližně 300 let se snažili vyjádřit podstatu evangelia zpravidla jinými prostředky. …
Dalším důvodem, proč nepoužíváme ikonizované kříže, je skutečnost, že klademe důraz na úplný zázrak Kristova poslání – na Jeho slavné Vzkříšení i na Jeho obětní utrpení a smrt. …
V každé zemi a v každé době říká nám všem: „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.“ [Matouš 16:24.]
Zde je řeč o křížích, které na sebe bereme, nikoli o těch, které na sobě nosíme. Aby mohl být člověk následovníkem Ježíše Krista, musí na sebe někdy vzít určité břímě – své vlastní, nebo někoho jiného – a jít tam, kde se vyžaduje oběť a kde se nelze vyhnout utrpení. Opravdový křesťan nemůže následovat Mistra jen v těch záležitostech, s nimiž souhlasí. Kdepak. Následujeme Ho všude, a je-li to nutné, i do arén naplněných slzami a strastmi, kde někdy můžeme být velmi osamělí. …
Máme-li taková požehnání obdržet, kéž Ho následujeme – neochvějně, aniž bychom kdy klopýtali či utíkali a aniž bychom kdy ustupovali od svých úkolů, a to ani tehdy, když nám náš kříž může připadat těžký, a ani tehdy, když na určitý čas může být cesta potemnělá.