Ježíš Kristus: Pokoj uprostřed bouří

Jessica Brousseauová

Církevní časopisy

Občas si můžete připadat, jako když s vámi bouře života zmítají sem a tam. Ale Ježíš Kristus má moc přinést vám pokoj, který nenajdete nikde jinde.

Ježíš Kristus poroučí moři, aby se uklidnilo

V polovině posledního ročníku střední školy mě čekalo obrovské překvapení. Moji rodiče byli povoláni, aby předsedali Uruguayské misii Montevideo, což znamenalo, že se s mými čtyřmi mladšími sourozenci odstěhují na druhý konec světa. Už tak jsem byla ve stresu ohledně dokončení střední školy, ale teď budu úplně sama i na své vysokoškolské studium, zatímco má rodina bude pobývat na jiném světadíle. Byla jsem vyděšená.

Přechod ze střední na vysokou školu byl pro mě nesmírně těžký. Přestože jsem byla obklopena milými spolubydlícími a tisíci studentů, nikdy jsem se necítila více osamělá. Školní povinnosti mě velmi zmáhaly. Nevěděla jsem, co chci studovat, a předměty mi připadaly náročné. Také jsem se trápila ve vztahu, ve kterém jsem zažívala citovou manipulaci, což se podepsalo na mém duševním zdraví. Strach z toho, co přijde, mě pohltil.

Pocity sklíčenosti, strachu a osamělosti brzy způsobily, že pro mě bylo obtížné plnit si své povinnosti. I každodenní rutina mi nyní připadala nad mé síly. Jednoho rána jsem požádala Nebeského Otce, aby mi dodal sílu potřebnou k tomu, abych dokázala zvládnout den. „Už to dál nedokážu takto táhnout sama,“ modlila jsem se. Ve vzácné chvíli duševního a citového prozření ke mně přišla tato slova: „Však také nemusíš.“ Moji mysl naplnil pokoj. Bouře v mé duši byla utišena.

Několik následujících měsíců (a let) nebylo jednoduchých. Pocity sklíčenosti, strachu a osamělosti nezmizely hned. Ale poprvé jsem poznala na osobní úrovni, co to znamená mít Spasitele. Věděla jsem, že rozumí mým těžkostem a mé bolesti. Věděla jsem, že On je tím jediným, kdo mi může pomoci, a to také udělal.

Nyní, po letech, jsem navrácená misionářka, absolventka univerzity a šťastně provdaná manželka. A vím, že kdybych nedůvěřovala Pánu, nedokázala bych uspět v žádném z těchto cílů.

Umlkni, a upokoj se

Ježíš spal na lodi, na které se plavil společně se svými apoštoly, když udeřila veliká bouře. Apoštolové probudili Ježíše a řekli mu: „Mistře, nedbáš, že hyneme?“ (Marek 4:38.) Když už si mysleli, že zemřou v běsnící bouři, Pán povstal a „přimluvil větru, a řekl moři: Umlkni, a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.“ (Marek 4:39.)

Kolikrát jste si v životě pomysleli: „Nedbáš, že hynu?“ V časech, kdy si procházíte velikými těžkostmi, je snadné propadnout pocitům samoty a opuštění. Můžete přemýšlet, proč Pán vaše bouře neutiší. Můžete mít pocit, že ve vašem životě nikdy nenastane ono „utišení veliké“, o kterém se píše ve verši 39.

Avšak důležitým prvkem onoho příběhu je to, čemu Spasitel učil bezprostředně poté. Řekl jim: „Proč se tak bojíte? Jakž to, že nemáte víry?“ (Marek 4:40.) V onen okamžik strachu a beznaděje apoštolové zapomněli na to, s kým tam jsou. Syn Boha, který stvořil samotnou zemi, spal na jejich lodi. Proč by se měli bát?

Spasitel může obdobně utišit jakoukoli bouři ve vašem životě. Může zahojit vaši bolest, ulehčit vaše břemena a poskytnout světlo, když bloudíte v temnotě. Vaším úkolem v tomto procesu je projevovat neustále větší víru v Ježíše Krista.

Nacházení síly v Pánu

Když budete žít s posílenou vírou, můžete tím přivolat více Kristovy moci do svého života. Když Razafimalaza z Madagaskaru dokončoval náročný školní rok, zemřela mu teta. Byl z toho zdrcený. Soustředit se během vyučování se pro něj stalo téměř nemožné. Připravoval se na to, aby mohl složit závěrečné zkoušky v ročníku. Modlil se: „Prosím odeber mi můj smutek a dej mi sílu na to, abych se mohl zítřejší zkoušky zúčastnit.“ Po modlitbě se Razafimalaza cítil silnější. „Bylo to, jako bych na svůj smutek zapomněl,“ řekl. „Bůh mi dává sílu, abych dokázal cokoli.“

Je důležité mít na paměti, že Pán někdy utiší bouře ve vašem životě, ale jindy uklidňuje a utěšuje vás, zatímco bouře zuří dál. Když v Něj vkládáte důvěru, vkládáte ji také v Jeho vůli a načasování. Věříte tomu, že vám pomůže, bez ohledu na to, kdy se vytoužený pokoj a klid dostaví.

Důvěřujme v Jeho načasování

Mladá žena jménem Ann má zkušenosti s pocity strachu. „Potýkám se s vážnou formou úzkostlivé poruchy a mírným ADHD“, řekla. „Občas se mi díky tomu zdá, že mi ostatní nerozumějí, a je pro mě těžké pohlížet na věci z věčné perspektivy. Nedávno jsem v Genesis četla o Sáře, která čekala desítky let, než měla dítě. Uvědomila jsem si, že možná budu taky muset čekat dlouho, než se vyléčím. Vím, že mě Kristus neopustí, když mě přepadne úzkost. Je tu pro mne, aby mi ji pomohl zvládnout.“

Rozhodnout se důvěřovat Pánu neznamená, že musíte ignorovat nesmírné těžkosti ve svém životě. Avšak měli byste se soustředit „na nekonečnou velikost, dobrotu a svrchovanou moc [svého] Boha“¹ a s radostným srdcem vkládat důvěru v Něj. Když jste osamělí, smutní, úzkostliví nebo když vyhlížíte slíbená požehnání, vzpomeňte si na tuto otázku: Čekáte na „utišení veliké“ se srdcem plným obav nebo se srdcem plným víry?