Kniha
Starší Allan F. Packer
Sedmdesátník
Rodinná historie a chrámová práce mají být běžnou součástí našeho osobního uctívání Boha.
Jako mladý 12letý skaut jsem dostal dárek, který jsem si velmi přál přidat ke své skautské výbavě. Byla to sekyra se silným koženým pouzdrem. Při příštím výletu spojeném s přenocováním jsme do tábora dorazili po setmění, mokří a prochladlí od těžkého sněhu na cestě. Nedokázal jsem myslet na nic jiného než na to, až rozdělám velký plápolající oheň. Ihned jsem se vydal osekávat spadlý strom svou novou sekyrou. Při sekání jsem byl ale zklamaný, protože se mi zdálo, že sekyra neseká moc dobře. Celý rozmrzelý jsem sekal ještě usilovněji. Vrátil jsem se zklamaný do tábora jen s několika málo kusy dřeva. Ve světle ohně, který rozdělal někdo jiný, jsem zjistil, v čem byl problém. Nesundal jsem ze sekyry pouzdro. Mohu vám ale říci, že to pouzdro bylo rozsekané na cáry. Ponaučení: Mou pozornost odvedly jiné věci.
Zatímco usilujeme o dosažení oslavení, musíme pracovat na všech požadavcích, a ne se rozptylovat tím, že se zaměříme jen na jeden nebo dva požadavky či jiné nesouvisející věci. Snaha dosáhnout království Božího vede k radosti a ke štěstí. Je-li to potřeba, musíme být ochotni se změnit. Časté malé úpravy jsou méně bolestivé a rušivé než velké nápravy směru našeho putování.
Nedávno jsme se sestrou Packerovou navštívili několik cizích zemí. Připravili jsme si pasy a další doklady. Podstoupili jsme očkování a lékařské prohlídky a dostali jsme víza a razítka. Při příjezdu nám doklady zkontrolovali a po splnění všech požadavků nám bylo umožněno do dané země vstoupit.
Být způsobilý získat oslavení se podobá tomu, když vstupujeme do jiné země. Každý z nás musí získat duchovní pas. Požadavky nestanovujeme my, ale každý z nás osobně je musí všechny splnit. Plán spasení zahrnuje všechny nauky, zákony, přikázání a obřady potřebné k tomu, aby byli všichni lidé způsobilí získat oslavení. A tak „skrze usmíření [Ježíše Krista] může býti spaseno veškeré lidstvo“. Církev nám v tom pomáhá, ale nemůže to udělat za nás. Být způsobilý získat oslavení se stává celoživotním cílem.
Kristus zorganizoval Církev, aby nám pomohl. Povolal 15 mužů, jimž vyjadřujeme podporu jako prorokům, vidoucím a zjevovatelům, aby vedli Církev a učili druhé. První předsednictvo a Kvorum Dvanácti apoštolů jsou si rovny v moci a pravomoci, přičemž služebně nejstarší apoštol je pověřen, aby byl presidentem Církve. Sedmdesátníci jsou povoláni jim pomáhat. Požadavky nutné k získání oslavení ale nestanovili tito vedoucí. Ty stanovil Bůh! Tito vedoucí jsou povoláni učit, vysvětlovat, nabádat, a dokonce i varovat, abychom se udrželi na správné cestě.
V příručce pokynů pro správu Církve je vysvětleno: „Církev se při naplňování svého účelu pomáhat jednotlivcům a rodinám být způsobilí získat oslavení zaměřuje na božsky určené zodpovědnosti. K nim patří pomáhat členům žít podle evangelia Ježíše Krista, shromažďovat Izrael skrze misionářskou práci, pečovat o chudé a potřebné a umožnit spasení mrtvých budováním chrámů a vykonáváním zástupných obřadů.“ Tyto čtyři zodpovědnosti, na které se máme zaměřovat, i všechny ostatní zákony, přikázání a obřady jsou nutné požadavky, nikoli volitelné možnosti. Skrze Usmíření Ježíše Krista a tím, že všechny tyto zodpovědnosti plníme, přidáváme do svého duchovního pasu požadovaná razítka.
Během této konference se učíme o změnách, které nám všem pomohou být lépe připraveni.
Rodina je ústředním bodem plánu spasení a možná i důvodem, proč je tento plán také nazýván „velikým plánem štěstí“. President Boyd K. Packer řekl: „Hlavním cílem veškeré aktivity v Církvi je to, aby muž a jeho manželka a jejich děti mohli být jako rodina šťastní.“
President Spencer W. Kimball řekl: „Náš úspěch, jako jednotlivců i jako Církve, bude do značné míry záviset na tom, jak věrně se zaměřujeme na život podle evangelia v rodině.“ Chrámová práce a práce na rodinné historii jsou součástí života podle evangelia v rodině. Mají to být mnohem více spíše rodinné aktivity než aktivity církevní.
Členové Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti apoštolů nyní znovu kladou důraz na rodinnou historii a chrámovou práci. Pokud tuto výzvu přijmete, prohloubí se u vás osobně i ve vaší rodině radost a štěstí.
V Nauce a smlouvách čteme: „Veliký den Páně je na dosah. … Obětujme, tudíž, jako církev a lid, a jako Svatí posledních dnů, Pánovi oběť ve spravedlivosti; a předložme v svatém chrámu jeho … knihu obsahující záznamy o mrtvých svých, která bude hodna veškerého přijetí.“
Tato „kniha“ bude připravena pomocí záznamů o jménech a obřadech z církevní rodopisné databáze FamilyTree.
Sám tuto databázi procházím a přidávám do ní záznamy, protože chci, aby jména všech těch, které mám rád, byla v oné knize. Nepřejete si snad totéž?
Ve 128. oddíle Nauky a smluv se píše: „Neboť my bez [svých předků] nemůžeme býti učiněni dokonalými; ani oni bez nás nemohou býti učiněni dokonalými.“
Rodinná historie je něco více než jen genealogie, pravidla, jména, data a místa. Je to něco více než jen zaměření se na minulost. Rodinná historie rovněž zahrnuje přítomnost, protože vytváříme vlastní historii. Zahrnuje i budoucnost, neboť tvoříme budoucí historii skrze své potomky. Například mladá matka, která vypráví dětem rodinné příběhy a ukazuje jim fotografie, pracuje na rodinné historii.
Práce na rodinné historii a chrámová práce, podobně jako přijímání svátosti, účast na shromáždění, čtení písem a osobní modlitby, mají být běžnou součástí našeho osobního uctívání Boha. To, jak naše mládež i další členové zareagovali na prorocké výzvy, je inspirující a dokládá to, že tuto práci mohou a mají vykonávat všichni členové jakéhokoli věku.
Starší Quentin L. Cook vysvětlil: „[Nyní již] máme nauku, chrámy a technické prostředky.“ Konání této práce je nyní mnohem snazší a je omezeno jen počtem členů, kteří ji budou považovat za prioritu. Tato práce i nadále vyžaduje čas a oběti, ale mohou ji vykonávat všichni a relativně snadno v porovnání se situací před pouhými několika lety.
Církev, aby členům pomohla, shromažďuje záznamy a poskytuje potřebné nástroje, takže většinu této práce lze dělat doma nebo ve sborovém domě a v chrámu. Většina překážek byla odstraněna. Ať již máte o této práci z minulosti jakoukoli představu, všechno je dnes jinak!
Existuje ale jedna překážka, kterou Církev odstranit nedokáže. Je to osobní zdráhání se tuto práci vykonávat. Je jen zapotřebí jednoho rozhodnutí a trochy úsilí. Nevyžaduje to žádný velký objem času. Jen trochu času na pravidelné bázi – a výsledkem bude radost z této práce. Rozhodněte se učinit onen krok, naučit se, co je potřeba, a požádat druhé o pomoc. Oni vám pomohou! Ze jmen, která najdete a vezmete do chrámu, se stanou záznamy, z nichž bude vytvořena ona „kniha“.
Dokonce i přes dramatický nárůst počtu členů, kteří se do této práce zapojují, zjišťujeme, že poměrně málo členů Církve pravidelně bádá a vykonává chrámové obřady za své příbuzné. Je proto zapotřebí, abychom upravili své priority. Nebojujte s touto změnou, přijměte ji! Změna je součástí velikého plánu štěstí.
Tuto práci je potřeba vykonat – nikoli kvůli Církvi, ale kvůli našim zesnulým předkům a kvůli sobě. My i naši zesnulí předkové potřebujeme razítka do svého duchovního pasu.
K onomu „stmelení“ našich rodin napříč generacemi může dojít jedině v chrámu, skrze pečeticí obřady. Postup je jednoduchý: prostě najděte jméno a vezměte ho do chrámu. Časem budete schopni pomoci ostatním dělat totéž.
Až na několik málo výjimek toto zvládne každý – každý!
Tuto práci doprovázejí hmatatelná požehnání. Mnozí rodiče i vedoucí si dělají starosti ohledně současné situace ve světě a toho, jaký to má dopad na rodiny a mládež.
Starší David A. Bednar slíbil: „Vyzývám mladé členy Církve, aby poznávali a pociťovali ducha Eliášova. … Slibuji vám, že budete ochraňováni před stále silnějším vlivem protivníka. Když se budete s láskou účastnit této svaté práce, budete ochraňováni v mládí i po celý život.“
Bratři a sestry, je čas sundat pouzdro ze sekyrky a pustit se do práce. Nesmíme obětovat své oslavení ani oslavení své rodiny kvůli méně důležitým zájmům.
Toto je dílo Boží, které mají vykonávat členové i nečlenové, mladí i staří, muži i ženy.
Na závěr budu citovat první verš jedné náboženské písně, ale změním v něm jedno slovo:
Oním Králem je Ježíš Kristus! Vydávám o Něm svědectví ve jménu Ježíše Krista, amen.