Otcovství – naše věčné určení

Larry M. Gibson

Nedávno uvolněný první rádce v generálním předsednictvu Mladých mužů

Kéž se každý z nás v tomto životě těší z plnosti Otcových požehnání a z naplňování Jeho díla a Jeho slávy tím, že se stane otcem rodiny na věčnost.

Když jsem byl mladý, dal mi otec důležité ponaučení. Vycítil, že jsem začal být příliš okouzlen časnými věcmi. Když jsem měl peníze, okamžitě jsem je utratil – téměř vždy pro sebe.

Jednou odpoledne se mnou šel kupovat boty. V prvním patře obchodního domu mi řekl, abych se s ním podíval z okna.

„Co vidíš?“ zeptal se.

„Budovy, oblohu, lidi,“ odpověděl jsem.

„Kolik jich vidíš?“

„Hodně!“

Poté z kapsy vytáhl tuto minci. Když mi ji podával, zeptal se: „Co je tohle?“

Hned jsem ji poznal: „Stříbrný dolar!“

Se svými znalostmi chemie řekl: „Kdybys ten stříbrný dolar roztavil a smíchal se správnými přísadami, měl bys dusičnan stříbrný. Kdybychom jím natřeli tohle okno, co bys viděl?“

To jsem netušil, a tak mě odvedl před vysoké zrcadlo a zeptal se: „Co vidíš teď?“

„Vidím sebe.“

„Ne,“ odpověděl, „to, co vidíš, je tvůj odraz ve stříbře. Pokud se zaměříš na stříbro, uvidíš pouze sám sebe a stříbro ti jako závoj zabrání v tom, abys jasně viděl věčné určení, které Nebeský Otec připravil právě pro tebe.“

„Larry,“ pokračoval, „‚[neusiluj] o věci tohoto světa, ale … nejprve o … království Boží a utvrzov[ání] spravedlivosti [Jeho], a všechny tyto věci [ti] budou přidány‘.“ (Překlad Josepha Smitha, Matouš 6:38.)

Řekl mi, abych si ten dolar nechal a nikdy ho neztratil. Vždy, když na něj pohlédnu, jsem měl přemýšlet o věčném určení, jež pro mě Nebeský Otec má.

Miloval jsem svého otce a to, jak učil. Chtěl jsem být jako on. Vštípil mi do srdce touhu být dobrým otcem a v hloubi nitra doufám, že se mi daří následovat jeho příklad.

Náš milovaný prorok, president Thomas S. Monson, často říká, že naše rozhodnutí určují náš osud a mají věčné následky. (Viz „Decisions Determine Destiny“ [Church Educational System fireside, Nov. 6, 2005], 2; lds.org/broadcasts.)

Neměli bychom tedy rozvíjet jasnou vizi svého věčného určení, zejména toho, jehož máme podle Nebeského Otce dosáhnout – věčného otcovství? Nechme své věčné určení řídit všechna naše rozhodnutí. Jakkoli obtížná mohou tato rozhodnutí být, Otec nás bude podporovat.

Moc takové vize jsem poznal, když jsem se se svými syny ve věku 12 a 13 let účastnil soutěže 80/20. Soutěž 80/20 spočívá v ujití 80 km za méně než 20 hodin. Vyrazili jsme v 9 hodin večer a šli jsme celou noc a většinu dalšího dne. Bylo to úmorných 19 hodin, ale dokázali jsme to.

Po návratu domů jsme se doslova doplazili dovnitř, kde nám úžasná manželka a matka přichystala výbornou večeři, které jsme se ani nedotkli. Mladší syn naprosto vyčerpaný padl na pohovku, zatímco ten starší se doplazil do svého pokoje.

Po chvíli bolestivého odpočinku jsem se šel ujistit, že mladší syn ještě žije.

„Jak ti je?“ zeptal jsem se.

„Tati, to bylo to nejtěžší, co jsem kdy dělal, a už to nikdy dělat nechci.“

Neměl jsem v úmyslu mu říct, že já také ne. Místo toho jsem mu řekl, jak jsem hrdý, že něco tak obtížného dokázal. Věděl jsem, že ho to připraví na jiné obtížné situace, jimž bude čelit v budoucnosti. S tímto na mysli jsem řekl: „Synku, něco ti slíbím. Až půjdeš na misii, nikdy nebudeš muset za den ujít 80 kilometrů.“

„Dobře, tati. Pak na ni půjdu.“

Tato prostá slova mi naplnila duši vděčností a radostí.

Pak jsem šel do pokoje staršího syna. Lehl jsem si k němu a dotkl se ho. „Synku, jak ti je?“

„Tati, to bylo to nejtěžší, co jsem kdy v životě dělal, a už to nikdy dělat nechci.“ Zavřel oči, poté je otevřel a řekl: „Leda by to po mně chtěl můj syn.“

Když jsem mu říkal, jak jsem za něj vděčný, vytryskly mi slzy. Řekl jsem mu, že vím, že bude mnohem lepším otcem, než jsem já. Dojalo mě, že si už v tak mladém a útlém věku uvědomoval, že jednou z jeho nejposvátnějších kněžských povinností je být otcem. Z této role a titulu neměl žádný strach – z titulu, který si sám Bůh přeje, abychom používali, když k Němu promlouváme. Věděl jsem, že mou zodpovědností je pečovat o zárodky otcovství, jež se zrodily v nitru mého syna.

Tato Spasitelova slova získala pro mě jako otce hlubší význam:

„Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí.“ (Jan 5:19.)

„Sám od sebe nic nečiním, ale jakž mne naučil Otec můj.“ (Jan 8:28.)

Miluji svou roli manžela a otce – jsem ženatý s vyvolenou dcerou nebeských rodičů. Miluji ji. Je to jedna z nejuspokojivějších částí mého života. Toho večera jsem doufal, že mých pět synů a jejich sestra ve mně vždy budou spatřovat radost plynoucí z věčného manželství, otcovství a rodiny.

Otcové, jistě jste už slyšeli rčení: „Kažte evangelium vždy, a je-li to nutné, použijte slova.“ (Připisováno Františkovi z Assisi.) Každý den učíte své děti tomu, co to znamená být otcem. Pokládáte základy příští generace. Vaši synové se naučí, jak být otcem a manželem tím, že budou pozorovat, jak tyto role naplňujete vy. Například:

Vědí, jak hluboce milujete jejich matku a vážíte si jí a jak moc vás těší, že jste jejich otcem?

Jak se chovat ke své budoucí manželce a dětem se naučí tím, že se ke každému z nich budete chovat tak, jak by to dělal Nebeský Otec.

Skrze váš příklad se mohou naučit respektovat, ctít a ochraňovat ženství.

Ve vašem domově se mohou naučit předsedat své rodině v lásce a spravedlivosti. Mohou se naučit postarat se o životní potřeby a ochranu své rodiny – časnou i duchovní. (Viz „Rodina – prohlášení světu“, Liahona, listopad 2010, 129.)

Bratří, ze všech sil své duše vás žádám, abyste se zamysleli nad touto otázkou: Vidí vaši synové, jak se snažíte dělat to, co by Nebeský Otec chtěl, aby dělali i oni?

Modlím se, aby odpověď zněla ano. Pokud odpověď zní ne, pak není pozdě to změnit, ale musíte začít dnes. A svědčím o tom, že vám Nebeský Otec pomůže.

Vy, mladí muži, které mám velmi rád, víte, že se připravujete na to, abyste obdrželi Melchisedechovo kněžství a posvátné chrámové obřady, na to, abyste splnili svou povinnost a závazek sloužit na misii na plný úvazek, a poté, bez dlouhého otálení, na to, abyste uzavřeli manželství v chrámu s některou dcerou Boží a založili rodinu. Poté máte svou rodinu vést v duchovních věcech tak, jak vás povede Duch Svatý. (Viz NaS 20:44; 46:2; 107:12.)

Mnoha mladých mužů po celém světě se ptávám: „Proč jste zde?“

Dosud ani jeden z nich neodpověděl: „Abych se naučil být otcem a byl připraven a hoden obdržet vše, co má Nebeský Otec.“

Podívejme se na vaše povinnosti v Aronově kněžství, jak je popisuje 20. oddíl Nauky a smluv. Až teď tyto povinnosti vztáhnu na vaši službu v rodině, buďte vnímaví vůči tomu, co pocítíte.

Zvěte všechny členy své rodiny, aby šli ke Kristu. (Viz verš 59.)

Vždy nad nimi bděte, buďte s nimi a posilujte je. (Viz verš 53.)

Členům své rodiny kažte, učte je, vysvětlujte jim, nabádejte je a křtěte je. (Viz verš 46.)

Nabádejte je, „aby se modlili nahlas i v skrytu a konali všechny rodinné povinnosti“. (Verš 47.)

Hleďte, „aby [ve vaší rodině] nebyla žádná nepravost ani tvrdost jednoho ke druhému, ani lhaní, pomlouvání, ani zlé řeči“. (Verš 54.)

Hleďte, „aby se [vaše rodina] často shromažďovala“. (Verš 55.)

Pomáhejte svému otci v jeho povinnostech patriarchy. Podporujte svou matku silou kněžství, když otec není přítomen. (Viz verše 52, 56.)

Budete-li požádáni, vysvěcujte ve své rodině „další kněze, učitele a jáhny“. (Verš 48.)

Nezní to jako práce a role otce?

Plnění povinností v Aronově kněžství vás, mladí muži, připravuje na otcovství. Program Povinnost vůči Bohu vám může pomoci naučit se vašim povinnostem a vytvořit konkrétní plán, jak je plnit. Může vám sloužit jako průvodce a podpora při hledání vůle Nebeského Otce a při stanovování cílů k jejímu naplnění.

Otec v nebi vás sem přivedl v této konkrétní době k vykonání zvláštní práce a k věčnému účelu. Přeje si, abyste měli jasnou vizi a rozuměli tomu, co tímto účelem je. Je váš Otec, a vždy se na Něj můžete obrátit s žádostí o vedení.

Vím, že Nebeský Otec se stará o každého z nás individuálně a má pro nás osobní plán pro dosažení našeho věčného určení. Poslal svého Jednorozeného Syna, Ježíše Krista, aby nám skrze Usmíření pomáhal překonat naše nedokonalosti. Požehnal nám Duchem Svatým, který bude naším svědkem, společníkem a průvodcem k našemu věčnému cíli, pokud se na Něj budeme spoléhat. Kéž se každý z nás v tomto životě těší z plnosti Otcových požehnání a z naplňování Jeho díla a Jeho slávy tím, že se stane otcem rodiny na věčnost. (Viz Mojžíš 1:39.) Ve jménu Ježíše Krista, amen.